Rozhodnutí Ústavního soudu
ze dne 04.08.1999, sp. zn. IV. ÚS 544/98 [ nález / ČERMÁK / výz-3 ],paralelní citace: N 109/15 SbNU 75 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1999:4.US.544.98
Právní větaAni to, že předmětem sporu je bagatelní částka, nemůže vést k trivializaci základních práv a svobod v situaci, kdy postup obecných soudů nebo některého z nich nese znaky libovůle. Tak je tomu i tehdy, kdy odvolací soud se odchýlí od hodnocení důkazů soudem prvého stupně a tyto důkazy hodnotí jinak, aniž by je sám opakoval nebo doplnil. Jinými slovy, odchýlil-li se odvolací soud nejen od skutkových zjištění, jaká učinil soud prvého stupně na základě bezprostředně před ním provedených důkazů, ale také od právních závěrů, z těchto zjištění vycházejících, a sám, bez jakéhokoli dokazování, aniž by jakýmkoli způsobem umožnil stěžovatelce se vyjádřit k, jím nově nastolenému, meritu věci, odepřel jí tímto postupem právo na spravedlivý proces ve smyslu již citovaných čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 36 odst. 1 Listiny.
ECLI:CZ:US:1999:4.US.544.98
sp. zn. IV. ÚS 544/98NálezÚstavní soud rozhodl dne 4. srpna 1999 v senátě ve věci ústavní stížnosti JUDr. I. J., Dr., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 10. 1998, čj. 19 Co 598/97-62, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a vedlejšího účastníka Ch. spol. s r. o. , za souhlasu účastníků bez ústního jednání, takto:Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 10. 1998, čj. 19 Co598/97-62, se zrušuje.Odůvodnění:Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenémurozsudku Krajského soudu v Brně stěžovatelka uvádí, že v řízenípřed tímto soudem došlo k porušení čl. 6Úmluvy o ochraně lidskýchpráv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Krajský soud totižrozhodl na základě odchylného zhodnocení důkazu provedeného soudemprvého stupně, aniž by využil jakékoli možnosti vlastního zjištěnískutkového stavu. Z tohoto, jakož i z dalších, důvodu, domáhá seproto stěžovatelka zrušení napadeného rozsudku.Krajský soud v Brně se v určené lhůtě k ústavní stížnostinevyjádřil.Vedlejší účastník spol. s r. o. Ch. uvedl ve svém vyjádřeníze dne 15. 7. 1999 mimo jiné to, že stěžovatelka nepochopilapodstatu rozhodnutí odvolacího soudu vytýkajícího soudu prvéhostupně, že stěžovatelce vyhověl, ačkoli neunesla důkazní břemenov otázce vzniku škody. Odvolací soud tedy nezasahovalbezprostředně do skutkových zjištění okresního soudu. Z těchto,jakož i z dalších, důvodů navrhuje proto zamítnutí ústavnístížnosti.Z obsahu spisu 7 C 210/96 Okresního soudu ve Vyškově Ústavnísoud zjistil, že stěžovatelka podáním došlým tomuto soudu dne 4.3. 1996 uplatnila nárok na náhradu škody ve výši 1 200,-- Kč podleustanovení §421občanského zákoníku. Jak stěžovatelka uvedlav žalobě, v prosinci roku 1995 si dala u vedlejšího účastníkavyčistit dámské kalhoty (šponovky) značky The Limited zlaté barvys leskem. Dne 23. 12. 1995 po jejich vyzvednutí zjistila, že barvakalhot se liší od jejich původní barvy, látka ztratila leska kalhoty byly sraženy o více jako 15 cm. Ačkoli z tohoto důvoduse pro ni kalhoty staly nepoužitelnými, vedlejší účastník nicméněpodanou reklamaci odmítl. Okresní soud ve Vyškově rozsudkem ze dne19. 6. 1997, čj. 7 C 210/96-43, žalobě stěžovatelky přiznánímčástky 900,-- Kč z části vyhověl, zatímco jinak žalobu zamítl.V důvodech svého rozhodnutí poukázal okresní soud na výpověďstěžovatelky, jako účastnice řízení, z níž vyplynulo, že počištění došlo ke změně původně zlaté barvy s leskem a ke zkráceníkalhot zhruba o 15 cm, přičemž z posudku a výpovědi soudníhoznalce ing. O. P., CSc., zjistil, že při čištění došlok výraznému vysrážení kalhot, které bylo způsobeno buď použitímnevhodného rozpouštědla při chemickém čištění nebo vypráním kalhotve vodě s obsahem saponátu a nebo nevhodnou, příliš vysokou,teplotou při sušení. Čištěním se kalhoty srazily o 10 - 15 cma z hlediska kvality vzhledu jsou pro stěžovatelku nepoužitelné.Podle názoru okresního soudu za vzniklou škodu, která bylaprovedeným dokazováním zjištěna, tj. za časovou cenu kalhot,v částce 900,-- Kč, odpovídá vedlejší účastník podle ustanovení§421občanského zákoníku, kterážto odpovědnost má objektivnípovahu. K odvolání vedlejšího účastníka proti uvedenému rozsudkuOkresního soudu ve Vyškově rozhodl Krajský soud v Brně napadenýmrozsudkem tak, že rozsudek soudu prvého stupně v napadené částizměnil z vyhovujícího výroku v zamítavý, přičemž současně uložilstěžovatelce zaplatit vedlejšímu účastníku na nákladech řízenípřed soudem prvého stupně částku 4 375,-- Kč , zatímco nanákladech odvolacího řízení 1 850,-- Kč. V důvodech svéhorozhodnutí uvedl krajský soud, že bylo na stěžovatelce, abyprokázala, že jí škoda vůbec vznikla, že však v tomto směruneunesla důkazní břemeno, neboť nebyl zjištěn stav předmětnýchkalhot před jejich předáním vedlejšímu účastníku k vyčištění.Ústavní soud sdílí názor stěžovatelky, že napadenýmrozhodnutím došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv naspravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1Úmluvy, jakož i čl. 36odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").Ačkoli totiž stěžovatelka, vyslechnuta jako účastnice řízení předsoudem prvého stupně, přesně a podrobně uvedla všechnyskutečnosti, jež ji vedly k reklamaci vady způsobené čištěnímjejích kalhot a nabídla v tomto směru i výslech svědkyně JUDr.Jany Dudové, krajský soud, ponechav skutková zjištění okresníhosoudu i právní závěry z nich vyvozené zcela stranou, vydal se vesvém uvažování cestou, znemožňující stěžovatelce jakékolivyjádření, když "zčista jasna" poukázal na, do této doby nikým anivůbec uvažované neunesení důkazního břemene stěžovatelkou stranvýchozího stavu, tj. stavu kalhot před jejich vyčištěním, a anižby, jak mu to přikazovalo ustanovení §213 odst. 2o. s. ř.dokazování opakoval nebo je doplnil, dospěl k závěru, že vznikškody stěžovatelce nebyl prokázán. Jak je konstatováno v rozsáhléjudikatuře obecných soudů, stejně jako v právní teorii (viz rovněžobčanský soudní řád. Komentář. 2. vydání. 1996 str. 577) jezásadně nepřípustné, aby odvolací soud, jestliže se chce odchýlitod hodnocení důkazů soudem prvního stupně, tyto důkazy hodnotiljinak, aniž by je sám opakoval nebo doplnil. Postup krajskéhosoudu v tomto směru obsahuje znaky libovůle, neboť, posunuv jádrootázky sporu zcela jiným směrem, neposkytl stěžovatelce anisebemenší možnost k tomu, aby se k tomuto stavu vyjádřila,případně aby se domáhala provedení důkazu výslechem již uvedenésvědkyně, neprovedeného soudem prvého stupně jen proto, že o stavukalhot před vyčištěním i o existenci skvrn na nich nebylov řízení před ním pochyb. Jinými slovy, odchýlil-li se odvolacísoud nejen od skutkových zjištění, jaká učinil soud prvého stupněna základě bezprostředně před ním provedených důkazů, ale také odprávních závěrů, z těchto zjištění vycházejících, a sám, bezjakéhokoli dokazování, aniž by jakýmkoli způsobem umožnilstěžovatelce se vyjádřit k, jím nově nastolenému, meritu věci,odepřel jí tímto postupem právo na spravedlivý proces ve smyslujiž citovaných čl. 6 odst. 1Úmluvy a čl. 36 odst. 1Listiny.Podle názoru Ústavního soudu ani to, že předmětem sporu jebagatelní částka, nemůže vést k trivializaci základních práva svobod v situaci, kdy postup obecných soudů nebo některéhoz nich nese znaky libovůle.Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti proporušení shora uvedených ústavně zaručených práv podle ustanovení§82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu,vyhověl a napadený rozsudek podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a)citovaného zákona zrušil.Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.V Brně dne 4. srpna 1999
Odlišné stanovisko soudce P. Varvařovského:Ústavní stížnost měla být odmítnuta jako zjevně neopodstatnělá, a to z těchto důvodů:1. Není a nemůže být porušením práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ani porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jestliže obecné soudy dospějí k závěrům, které Ústavní soud nesdílí.2. Neni tzv. překvapivým rozhodnutím (které zřejmě má nález na mysli), jestliže soud v odvolacím řízení vyhodnotí provedené důkazy jinak, aniž by však zcela změnil právní kvalifikaci věci. Takový postup nelze označit za svévolný, jak činí Ústavní soud.3. Ústavní soud je povinen dodržovat zásadu, kterou lze vyjádřit tak, že tam kde obecné soudy pracují s fakty a okolnostmi konkrétního případu, aniž by činily zevšeobecňující závěry zasahující do ústavních práv, není místa pro jurisdikci Ústavního soudu. V dané věci Ústavní soud, aniž by provedl dokazování dle §48 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a aniž by se vůbec pokusil nalézt hranici mezi "obyčejným" právem a právem ústavním, porušil výše uvedenou zásadu, jakož i opakovaně vyjádřenou právní větu, že není součástí obecné justice a tudíž další přezkumnou soudní instancí. Navíc, s ohledem na bagatelní podstatu sporu, zde Ústavní soud trivializuje obsah základních práv a svobod, a tím dehonestuje sám sebe.Kromě výše uvedených důvodů pro odmítnutí návrhu uvádím, že postupem Ústavního soudu došlo k porušení §44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., když Ústavní soud rozhodl bez nařízení jednání, aniž by k tomu měl souhlas účastníka (analogický postup dle §101 odst. 3 občanského soudního řádu nepřichází s ohledem na speciální úpravu řízení před Ústavním soudem v úvahu) a aniž by k tomu měl souhlas jednoho z členů senátu, tedy můj.