ECLI:CZ:US:2007:4.US.569.06.1
sp. zn. IV. ÚS 569/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické, v právní věci stěžovatele F. V., zastoupeného JUDr. J. V., o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 5. 2006, č. j. 20 Cdo 2361/2005-59, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 6. 2004, č. j. 5 Co 1288/2004-13, a usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 6. 4. 2004, č. j. 8 Nc 3469/2004-5, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 29. 8. 2006 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), doplněný přípisem ze dne 15. 12. 2006, jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že výrokem III. usnesení Okresního soudu ve Strakonicích (dále jen "okresní soud") ze dne 6. 4. 2004, č. j. 8 Nc 3469/2004-5, byl co do částky 362 800 Kč s příslušenstvím zamítnut jeho návrh na nařízení exekuce dle usnesení okresního soudu ze dne 15. 5. 2000, č. j. 6 C 202/2000-14. Krajský soud v Českých Budějovicích následně usnesením ze dne 23. 6. 2004, č. j. 5 Co 1288/2004-13, správnost výroku III. rozhodnutí okresního soudu potvrdil. Stěžovatel byl přesvědčen, že obecné soudy věc po právní stránce nesprávně posoudily a že jej zkrátily v právech, která mu jako oprávněnému věřiteli náležela. Proto podal proti těmto rozhodnutím dovolání, které však bylo usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 5. 2006, č. j. 20 Cdo 2361/2005-59, odmítnuto s odůvodněním, že stěžovatel včas neodstranil vady návrhu. Stěžovatel měl za to, že Nejvyššímu soudu zřejmě nebyly předloženy veškeré listinné doklady, z kterých by bylo patrné, že stěžovateli byla okresním soudem stanovena lhůta k doplnění dovolání, kterou stěžovatel dodržel. Pro stěžovatele nebylo snadné zajistit si právní zastoupení, proto mu Česká advokátní komora určila k poskytnutí právní služby advokáta JUDr. J. V. Ten dovolání doplnil dne 8. 4. 2005, stěžovatel tedy následně dne 13. 4. 2005 v rámci přípravy jednání před okresním soudem uvedl, že netrvá na prodloužení lhůty k doplnění dovolání. Stěžovatel byl přesvědčen, že vydáním výše uvedených rozhodnutí bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, proto navrhl, aby Ústavní soud tato rozhodnutí nálezem zrušil.
II.
Ústavní soud si za účelem posouzení důvodnosti ústavní stížnosti vyžádal spis okresního soudu, sp. zn. 8 Nc 3469/2004, a poté, co se s příslušným spisovým materiálem seznámil, shledal, že ústavní stížnost je zčásti zjevně neopodstatněná, zčásti podaná neoprávněnou osobou a zčásti podaná po lhůtě stanovené za tímto účelem zákonem o Ústavním soudu.
Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 16. 5. 2006, č. j. 20 Cdo 2361/2005-59, vycházel ze zjištění, že stěžovatel byl v řízení před obecnými soudy právně zastoupen advokátem Mgr. J. H. Dle §28 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"), je odvolání plné moci nebo její výpověď zástupcem vůči soudu účinné, jakmile mu byla tato skutečnost účastníkem nebo zástupcem oznámena. V projednávané věci informoval Mgr. H. okresní soud o tom, že již stěžovatele nezastupuje, přípisem ze dne 22. 12. 2004, doručeným soudu dne 23. 12. 2004. V té době však již lhůta stanovená v §241b odst. 3 občanského soudního řádu uplynula, a to bez toho, že by byla vada podání, spočívající v absenci konkretizace dovolacího důvodu, odstraněna. Je zcela bez významu, že soud prvního stupně po uplynutí této lhůty vyzval stěžovatele k odstranění vad podání, neboť, jak již konstatoval Nejvyšší soud, marným uplynutím lhůty se odstranitelná vada stala vadou neodstranitelnou a ani následné doplnění dovolání nemohlo mít na konečné rozhodnutí vliv. Ústavní soud tedy neshledal, že by Nejvyšší soud neoprávněně zasáhl do ústavně zaručených práv stěžovatele, proto ústavní stížnost v této části odmítl dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Pokud jde o usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 6. 2004, č. j. 5 Co 1288/2004-13, a výrok III. usnesení okresního soudu ze dne 6. 4. 2004, č. j. 8 Nc 3469/2004-5, Ústavní soud dospěl k závěru, že ve vztahu k těmto rozhodnutím byla ústavní stížnost podána po lhůtě stanovené za tímto účelem zákonem o Ústavním soudu. Dle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Ustanovení §72 odst. 4 dále stanoví, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Typicky se jedná o situace, kdy je přípustnost dovolání závislá na posouzení, zda má nastolená otázka po právní stránce zásadní význam. V projednávané věci byla přípustnost dovolání založena ustanovením §238a odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c) téhož předpisu, nicméně s ohledem na skutečnost, že dovolání bylo odmítnuto pro vady podání a k rozhodování o právním významu nastolené otázky dovolacím soudem vůbec nedošlo, nelze ustanovení §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu na projednávanou věc použít. Za daných okolností bylo nutno postupovat dle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu a za poslední procesní prostředek považovat usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 6. 2004, č. j. 5 Co 1288/2004-13. Toto rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno dne 2. 8. 2004 a jeho právnímu zástupci dne 1. 10. 2004, posledním dnem lhůty k podání ústavní stížnosti tak bylo úterý 30. 11. 2004. Jestliže stěžovatel předal svou ústavní stížnost k poštovní přepravě až dne 28. 8. 2006, učinil tak po uplynutí zákonné lhůty a Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost v této části odmítnout podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Výrokem I. usnesení okresního soudu ze dne 6. 4. 2004, č. j. 8 Nc 3469/2004-5, byla nařízena exekuce dle usnesení okresního soudu ze dne 15. 5. 2000, č. j. 6 C 202/2000-14, k uspokojení pohledávky stěžovatele v částce 6 000 Kč, představující náklady řízení; výrokem II. téhož rozhodnutí byla provedením exekuce pověřena soudní exekutorka JUDr. E. Č. Ve vztahu k podání ústavní stížnosti proti těmto výrokům byl stěžovatel osobou zjevně neoprávněnou, neboť v rozsahu uvedených výroků bylo jeho návrhu vyhověno, a tyto proto nebyly způsobilé zasáhnout do jeho ústavně zaručených práv. V této části tedy Ústavní soud ústavní stížnost odmítl dle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. března 2007
Miloslav Výborný
předseda senátu