ECLI:CZ:US:2000:4.US.582.99
sp. zn. IV. ÚS 582/99
Nález
Ústavní soud rozhodl dne 24. února 2000 v senátě ve věci ústavní stížnosti JUDr. M. P., t. č. Věznice Opava, zastoupeného JUDr. T. S., proti 1) opatření vyšetřovatele Policie ČR, Krajského úřadu vyšetřování v Ostravě, ze dne 27. 9. 1999, čj. ČVS:KVV-492/10-99, 2) usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 1999, čj. Nt 3467/99-9, 3) usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 10. 1999, čj. 1 To 889/99-25, za účasti 1) Policie ČR, Krajského úřadu vyšetřování, 722 51 Ostrava, 2) Okresního soudu v Ostravě, 3) Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, za souhlasu účastníků bez ústního jednání, takto:
Usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 1999, čj. Nt
3467/99-9, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 10.
1999, čj. 1 To 889/99-25, se zrušují.
Ve zbývající části se ústavní stížnost zamítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému
opatření policejního orgánu a rozhodnutím obecných soudů,
stěžovatel uvádí, že podle čl. 8 Listiny základních práv a svobod
(dále jen "Listina") nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody
jinak než z důvodů nebo způsobem, které stanoví zákon. Do tohoto
jeho ústavně zaručeného práva bylo však zasaženo tím, že sdělení
obvinění podle §160 odst. 1 trestního řádu postrádá zákonné
atributy, neboť zde chybí zejména jakýkoli popis subjektivní
stránky jeho jednání a že v návaznosti na toto nezákonné sdělení
byl stěžovatel přesto vzat do vazby. Z těchto, jakož i dalších,
důvodů domáhá se proto vydání nálezu, jímž napadené opatření
vyšetřovatele se zrušuje, případně se přikazuje Policii ČR,
Krajskému úřadu vyšetřování v Ostravě, v tomto trestním řízení
dále nepokračovat, a jímž se zrušují i napadená rozhodnutí
obecných soudů.
Policie ČR, Krajský úřad vyšetřování v Ostravě, ve svém
vyjádření ze dne 3. 2. 2000 uvedla, že na podkladě provedeného
ohledání místa činu byly stanoveny vyšetřovací verze a v průběhu
prováděného šetření byly zjištěny skutečnosti, které opravňovaly
ke sdělení obvinění stěžovateli. Na podkladě shromážděných
písemných materiálů byl podán návrh na vzetí stěžovatele do vazby,
což se také stalo. V průběhu dosud konaného přípravného řízení
nepožádal stěžovatel, aby byly odstraněny závady v postupu
vyšetřovatele, či aby byl odstraněny průtahy ve vyšetřování.
Okresní soud v Ostravě ve svém vyjádření ze dne 15. 2. 2000
uvedl, že vazební důvod podle ustanovení 67 odst. 1 písm. b)
trestního řádu byl konstatován oprávněně. Po provedení podstatné
části vyšetřovacích úkonů byly již v měsíci prosinci 1999 znovu
zkoumány důvody vazby u stěžovatele a usnesením tohoto soudu ve
spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě byl stěžovatel
z vazby propuštěn.
Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření ze dne 18. 2. 2000
uvedl, že podle jeho názoru popis skutku v záznamu o sdělení
obvinění nemusí odpovídat přesným kritériím daným ustanovením §120 odst. 3 trestního řádu, když trestní stíhání je neprodleně
zahajováno v případě zjištění skutečností nasvědčujících tomu, že
byl spáchán trestný čin a při dostatečně odůvodněném závěru, že
jej spáchala určitá osoba. Protože při dalším rozhodování
o stížnosti státního zástupce proti usnesení Okresního soudu
v Ostravě o propuštění stěžovatele z vazby na svobodu krajský soud
zjistil, že přes rozsáhlé dokazování sdělení obvinění zůstalo beze
změn a důvody vazby podle ustanovení §67 odst. 1 písm. b)
trestního řádu pominuly, stížnost státního zástupce zamítl.
Z uvedených důvodů navrhuje proto krajský soud odmítnutí ústavní
stížnosti.
Krajské státní zastupitelství v Ostravě se přípisem ze dne
2. 2. 2000 postavení vedlejšího účastníka v tomto řízení vzdalo.
Z obsahu spisu Nt 3467/99 Okresního soudu v Ostravě Ústavní
soud zjistil, že Krajské státní zastupitelství v Ostravě podalo
dne 28. 9. 1999 návrh na vzetí stěžovatele do vazby z důvodů
uvedených v ustanovení §67 odst. 1 písm. a), b), c) trestního
řádu s odůvodněním, že stěžovatel je stíhán pro trestný čin
obecného ohrožení podle ustanovení §179 odst. 1, 2 písm. c)
trestního zákona a že jsou splněny i další podmínky pro jeho vzetí
do vazby. Okresní soud v Ostravě napadeným usnesením rozhodl tak,
že stěžovatel se béře do vazby z důvodu uvedeného v ustanovení §67 odst. 1 písm. b) trestního řádu, o stížnosti stěžovatele
rozhodl Krajský soud v Ostravě rovněž napadeným usnesením tak, že
tuto stížnost zamítl. Tato rozhodnutí soudu byla vydána
v návaznosti na již konstatované sdělení obvinění vyšetřovatele ze
dne 27. 9. 1999, v němž je na podkladě zjištěných skutečností
považován za dostatečně odůvodněn následující závěr: "Společně
s dalšími doposud nezjištěnými osobami v průběhu měsíce dubna
1999 jste obstaral a zajistil větší množství plastových barelů
a nákladní motorové vozidlo, které uvedené plastové barely
převezlo do obce R., ke komplexu hotelového a rekreačního
střediska, kde dne 23. 4. 1999 došlo k úmyslnému založení požáru
a shoření komplexu budovy s označením "D", kdy tímto jednáním
vznikla majiteli objektu škoda v celkové výši 15 700 000,-- Kč."
Jak konstatoval Ústavní soud již ve svém nálezu ve věci sp.
zn. I. ÚS 46/96 (Sbírka nálezů a usnesení, sv. 5, roč. 1996, I.
díl, str. 366), jde-li o úmyslný trestný čin, v záznamu o sdělení
obvinění musí být uvedena i subjektivní stránka trestného činu,
tedy zavinění. Ignoroval-li vyšetřovatel Policie ČR ve sdělení
obvinění subjektivní stránku trestného činu, potom toto sdělení
postrádá podstatnou náležitost a nelze je považovat za zákonné
sdělení obvinění podle §160 odst. 1 trestního řádu. O takový
případ jde i v projednávané věci, kdy proti stěžovateli bylo podle
ustanovení §160 odst. 1 trestního řádu vzneseno obvinění shora
uvedeného obsahu, v tomto sdělení však chybí, jak stěžovatel
právem namítá, jakýkoli popis subjektivní stránky jeho jednání,
zejména jednoznačné konstatování toho, že uvedené barely a jejich
odvoz obstaral v úmyslu založit požár, v jehož důsledku shořel
komplex budov. Sdělení obvinění konstatuje tedy sice určitou
aktivitu stěžovatele stran obstarání většího množství plastových
barelů a nákladního vozidla, ignoruje však již zcela další postup
a také otázku úmyslu stěžovatele, když i v důvodech se jen
všeobecně a nekonkrétně odkazuje na naplnění skutkové podstaty
spolupachatelství trestného činu obecného ohrožení podle
ustanovení §9 k §179 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákona. Za
tohoto stavu věci byl tedy stěžovatel vzat do vazby v rozporu
s ustanovením §68 trestního řádu, podle kterého vzít do vazby lze
toliko osobu, které bylo sděleno obvinění (§160). Právě sdělením
obvinění podle ustanovení §160 trestního řádu je realizována
zásada řádného zákonného procesu uvedená v čl. 8 Listiny, takže
pokud toto sdělení v projednávané věci nemělo zákonný podklad,
došlo i napadenými rozhodnutími obecných soudů k porušení
citovaného čl. 8 odst. 2 Listiny.
Pokud však ústavní stížnost směřuje proti již citovanému
opatření vyšetřovatele Policie ČR, Krajského úřadu vyšetřování
v Ostravě, je třeba ji podle názoru Ústavního soudu v této části
považovat za neopodstatněnou. Z toho, co je v odůvodnění tohoto
nálezu výše uvedeno, je patrno, jaký názor má Ústavní soud na
povahu vzneseného obvinění a tuto skutečnost orgány činné
v trestním řízení budou nepochybně nuceny zohlednit. V procesu,
který teprve probíhá, lze tedy, jak Ústavní soud již konstantně
judikuje, případné protiústavní procesní vady napravit především
orgány činnými v trestním řízení samotnými.
Ústavní soud proto z uvedených důvodů pro porušení čl. 8
odst. 2 Listiny ústavní stížnosti podle ustanovení §82 odst. 2
písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, částečně
vyhověl a napadená rozhodnutí podle ustanovení §82 odst. 3 písm.
a) citovaného zákona zrušil, zatímco ve zbývající části ústavní
stížnost podle ustanovení §82 odst. 1 citovaného zákona zamítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 24. února 2000