ECLI:CZ:US:2000:4.US.591.99
sp. zn. IV. ÚS 591/99
Nález
Ústavní soud rozhodl dne 24. února 2000 v senátě ve věci ústavní stížnosti A. Z., zastoupeného JUDr. J. O., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 10. 1999, čj. 22 Ca 355/99-16, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a vedlejšího účastníka Finančního ředitelství v Ostravě, za souhlasu účastníků bez ústního jednání, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 10. 1999, čj.
22 Ca 355/99-16, se zrušuje.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému
usnesení Krajského soudu v Ostravě stěžovatel v podstatě uvádí, že
zastavením řízení o jeho žalobě došlo k porušení jeho ústavně
zaručených práv zakotvených v čl. 90 Ústavy ČR, jakož i čl. 36
odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"),
neboť rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 28. 2.
1999 mu nebylo řádně doručeno, a proto krajský soud byl povinen
postupovat podle ustanovení §250b odst. 2 o. s. ř. a případně
správnímu orgánu uložit, aby uvedené rozhodnutí stěžovateli
doručil. Z těchto, jakož i z dalších, důvodů domáhá se proto
zrušení napadeného usnesení.
Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření ze dne 14. 2. 2000
poukázal na obsah napadeného usnesení, a navrhl proto zamítnutí
ústavní stížnosti.
Finanční ředitelství v Ostravě se k ústavní stížnosti
v určené lhůtě nevyjádřilo.
Z obsahu spisu Finančního ředitelství v Ostravě, sp. zn. FŘ
7640/110/997, Ústavní soud zjistil, že rozhodnutím Finančního
úřadu v Bohumíně ze dne 27. 3. 1998, čj. 9248/98/368920/0329, byla
stěžovateli dodatečně doměřena daň z přijmu fyzických osob za
zdaňovací období roku 1994 ve výši 2 364 516,-- Kč. K odvolání
stěžovatele proti tomuto rozhodnutí rozhodlo Finanční ředitelství
v Ostravě rozhodnutím ze dne 28. 2. 1999, čj. FŘ 4800/110/98/2,
tak, že toto odvolání zamítlo. Ze spisu je patrno, že posléze
uvedené rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě bylo doručeno
na adresu stěžovatele dne 10. 3. 1999, a to tak, že na doručence
je vedle nečitelného podpisu uvedeno "osobně", nicméně stěžovatel
dopisem ze dne 2. 6. 1999 zaslal Finančnímu ředitelství v Ostravě
výzvu ke splnění povinnosti ve smyslu ustanovení §17 odst. 4
zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, tedy
s požadavkem, aby toto rozhodnutí, o jehož doručení se náhodně
dověděl dne 22. 5. 1999, mu bylo doručeno do vlastních rukou.
Současně navrhl, aby v tomto směru byl proveden důkaz jeho
výslechem, jakož i výslechem jeho manželky, popř. porovnáním
"podpisu" na doručence s jeho jinými podpisy. Finanční ředitelství
v Ostravě o ústním jednání dne 19. 7. 1999 sepsalo protokol,
v němž je uvedeno, že zástupci stěžovatele byl dán k nahlédnutí
originál zmíněné doručenky, přičemž finanční ředitelství
požadovalo provedení znaleckého posudku grafologem.
Jak dále zjistil Ústavní soud z obsahu spisu 22 Ca 355/99
Krajského soudu v Ostravě, podáním ze dne 20. 7. 1999 došlým
tomuto soudu dne 22. 7. 1999 podal stěžovatel u Krajského soudu
v Ostravě žalobu na přezkoumání zákonnosti rozhodnutí správního
orgánu s tím, že běh lhůty pro podání této žaloby začal teprve
dnem 22. 5. 1999. Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením
rozhodl tak, že řízení zastavil, když dospěl k závěru, že napadené
rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno již dne 10. 3. 1999, takže
žaloba doručená osobně krajskému soudu dne 22. 7. 1999 byla podána
opožděně. Jak dále uvedl v napadeném rozhodnutí krajský soud, je
v daném případě doručenka prokazující doručení napadeného
rozhodnutí do vlastních rukou řádně vyplněna a za tohoto stavu by
bylo nadbytečné provádět důkazy navrhované stěžovatelem.
Podle ustanovení §17 odst. 4 zákona ČNR č. 337/1992 Sb. do
vlastních rukou se doručují písemnosti:
a) u nichž tak stanoví výslovně zákon,
b) je-li den doručení rozhodný pro počátek běhu lhůty, jejíž
nesplnění by pro příjemce mohlo být spojeno s právní újmou.
Krajský soud v Ostravě se s otázkou doručení rozhodnutí
Finančního ředitelství v Ostravě vypořádal zjednodušeným způsobem
tak, že se spokojil s faktem "řádného vyplnění" doručenky, tj. že
obsahuje datum a podpis příjemce s poznámkou osobně. Přitom
krajskému soudu z obsahu spisu Finančního ředitelství v Ostravě
muselo být zjevno, že ještě před podáním žaloby domáhal se
stěžovatel vůči zmíněnému správnímu orgánu již konstatovaného
splnění povinnosti, stejně jako mu musel být znám zcela zjevný
rozdíl mezi obvyklým podpisem stěžovatele a podpisem uvedeným na
doručence, což vše nutně činilo závěr o doručení rozhodnutí
finančního ředitelství stěžovateli dne 10. 3. 1999 krajně
problematickým. Ukládá-li zákon doručení písemnosti do vlastních
rukou, je třeba mít takové doručení za bezpečně prokázáno, neboť
teprve v návaznosti na tento moment se odvíjí i možnost účastníka
domáhat se stanoveným postupem svého práva (viz rovněž §250b
odst. 2 o. s. ř.). Pokud tedy Krajský soud v Ostravě se těmito
požadavky kladenými na doručení rozhodnutí do vlastních rukou
neřídil a stěžovatelovými námitkami se vůbec nezabýval, ačkoli
byly uplatněny již v řízení před správním orgánem, upřel tím
stěžovateli ústavně zaručené právo na soudní ochranu zakotvené
v čl. 36 odst. 1 Listiny.
Ústavní soud proto z uvedených důvodů pro porušení čl. 36
odst. 1 Listiny ústavní stížnosti podle ustanovení §82 odst. 2
písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění
pozdějších předpisů, vyhověl a napadené usnesení podle ustanovení
§82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 24. února 2000