ECLI:CZ:US:2000:4.US.622.99
sp. zn. IV. ÚS 622/99
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů J. Ž. a L. Ž., zastoupených JUDr. H. N., advokátkou, proti usnesení zastupitelstva hl. města Prahy ze dne 9. září 1999, č. 10/05, o schválení územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé se ústavní stížností ze dne 9. prosince 1999 domáhali zrušení usnesení zastupitelstva hlavního města Prahy č. 10/05, ze dne 9. září 1999, jímž byl schválen územní plán sídelního útvaru hlavního města Prahy. Uvedli, že jako spoluvlastníci pozemků, specifikovaných v ústavní stížnosti, byli útvarem rozvoje Magistrátu hl. města Prahy vyzváni, aby sdělili své připomínky k návrhu územního plánu. Stěžovatelé tak učinili podáním ze dne 8. června 1998, ve kterém požadovali, aby na jejich pozemcích, navrhovaných k využití jako veřejná zeleň, bylo povoleno "rozšířit funkci bydlení v co nejširší míře o jednoduché lehké stavby". Zastupitelstvo hl. města Prahy napadeným usnesením schválilo územní plán sídelního útvaru hl. města Prahy a v rámci toho negativně rozhodlo o připomínce stěžovatelů, což jim bylo sděleno dopisem Útvaru rozvoje hl. města Prahy ze dne 15. října 1999.
Stěžovatelé jsou toho názoru, že napadeným rozhodnutím byl porušen čl. 2 odst.2, čl. 4 odst. 4 a čl. 11 odst. 1, odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Tvrdí, že došlo k omezení jejich dispozičního práva a prakticky i ke zrušení možnosti pozemky nadále užívat a mít z nich užitky. Postup zastupitelstva hl. města Prahy se prý rovná "skrytému vyvlastnění a nucenému odejmutí vlastnického práva, dle tvrzení ve veřejném zájmu, ale bez zákona a bez náhrady". Dále stěžovatelé poukázali na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, dopadající dle jejich názoru na danou problematiku.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a shromážděnými podklady pro rozhodnutí, konstatoval, že ve zkoumaném případě se jedná o návrh, k jehož projednání není příslušný a navíc jde o návrh, podaný někým zjevně neoprávněným. Stěžovatelé totiž fakticky brojí proti údajným porušením svých základních práv a svobod normativním právním aktem, k čemuž nejsou oprávněni. Jak stěžovatelé udávají, k realizaci jimi napadeného usnesení vydala Rada zastupitelstva hl. města Prahy vyhlášku č. 1156, ze dne 26. října 1999 o závazné části územního plánu sídelního útvaru hl. města Prahy, která byla řádně vyvěšena. Ústavní soud připomíná, že k povaze územního plánu se vyjádřil v nálezu sp. zn. Pl. 17/95, publikovaném pod č. 67, ve sv. 4 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR. Zde Ústavní soud uvedl, že územní plán je opatřením směřujícím do budoucna a výrazem snahy o sladění zájmů veřejných se zájmy partikulárními, a že do této sféry činnosti nepřísluší Ústavnímu soudu zasahovat.
Ústavní soud je nucen dále připomenout, že při řešení tak složitých otázek, jako je územní plánování, lze těžko nalézt řešení, které by bylo všemi akceptováno. Vlastnictví k pozemku však ještě nedává majiteli žádné subjektivní právo jej zastavět. Územněplánovací činnost má svoji oporu v zákoně č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů a Ústavní soud nesdílí názor stěžovatelů, že se jedná o "skryté vyvlastnění", nemající oporu v zákoně. Z výše uvedených důvodů nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost odmítnout dle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Omylem zaplacený soudní poplatek 1000,- Kč, formou nalepení kolkové známky na prvopis ústavní stížnosti bude stěžovatelům Ústavním soudem vrácen.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 4. 10. 2000
JUDr. Pavel Varvařovskýsoudce zpravodaj