ECLI:CZ:US:2002:4.US.697.01
sp. zn. IV. ÚS 697/01
Nález
Ústavní soud rozhodl dne 7. března 2002 v senátě ve věci ústavní stížnosti P. U., proti usnesení státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. 1 VZt 792/2001, a usnesení státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 16. 10. 2001, sp. zn. KZv 2254/2000, za účasti 1) Vrchního státního zastupitelství v Praze, 2) Městského státního zastupitelství v Praze, jako účastníků řízení, se souhlasem účastníků bez ústního jednání, takto:
Usnesení státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství
v Praze ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. 1 VZt 792/2001, a usnesení
státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne
16. 10. 2001, sp. zn. KZv 2254/2000, se zrušují.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným
usnesením státních zastupitelství stěžovatel uvádí, že těmito
rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv
zakotvených v čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1
Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Trestní řád
v ustanovení §72 odst. 1 neumožňuje státnímu zástupci učinit při
rozhodování o vazbě jiné rozhodnutí, než propustit obviněného na
svobodu, stěžovatel navíc podal žádost o odklad výkonu trestu
uloženého za jiný trestný čin, a proto mělo být rozhodnuto v prvé
řadě o této jeho žádosti. Tím, že o převedení z vazby do výkonu
trestu rozhodovalo státní zastupitelství, byl stěžovatel současně
odňat svému zákonnému soudci. Z těchto, jakož i dalších, důvodů
domáhá se proto stěžovatel zrušení napadených usnesení.
Vrchní státní zastupitelství v Praze ve svém vyjádření z 5.
2. 2002 uvedlo, že postupem státního zastupitelství v tomto
trestním řízení nedošlo k porušení žádného ze stěžovatelových
ústavně zaručených práv. V situaci, kdy stěžovatel byl pravomocně
odsouzen v jiné věci k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a je
nařízen výkon trestu, nedošlo jeho propuštěním z vazby
a převedením do výkonu trestu k překročení pravomoci státního
zástupce vymezené trestním řádem.
Městské státní zastupitelství v Praze v dopise z 19. 2. 2002
uvedlo, že stěžovatelův případ není jediným, kdo je v obdobné
situaci převeden z vazby do výkonu trestu a poukázalo na to, že
soud bude případně moci rozhodnout o přerušení výkonu trestu podle
ustanovení §325 trestního řádu.
Městský soud v Praze se podáním ze dne 28. 1. 2002 možnosti
postavení vedlejšího účastníka vzdal.
Z obsahu spisu KZv 2254/2000 Městského státního
zastupitelství v Praze a spisu 1 VZt 792/2001 Vrchního státního
zastupitelství v Praze Ústavní soud zjistil, že napadenými
usneseními byl stěžovatel propuštěn z vazby, do které byl vzat
v souvislosti se stíháním vyšetřovatelem Policie ČR, Úřadu
vyšetřování hl. m. Prahy, vedeným pod sp. zn. ČVS:ÚVP 240/2000,
a současně převeden do výkonu trestu uloženého pravomocným
rozsudkem Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 45 T 24/98. Ze
sdělení Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2001 založeného ve
spise KZv 2254/2000 plyne, že po svém pravomocném odsouzení
stěžovatel požádal o odklad výkonu trestu odnětí svobody ze
zdravotních důvodů. Jak se v tomto sdělení výslovně konstatuje:
"V mezidobí byl odsouzený U. převeden usnesením MSZ v Praze, sp.
zn. KZv 2254/2000, z vazby do výkonu trestu ze shora citovaného
rozsudku, aniž bylo MS v Praze rozhodnuto o eventuálním odkladu
výkonu trestu ze zdravotních důvodů." V dalším přípise z 30. 11.
2001 však Městský soud v Praze již sděluje stěžovateli, že
považuje za nadbytečné rozhodovat o jeho žádosti o odklad výkonu
trestu odnětí svobody ze dne 12. 12. 2001, neboť stěžovateli
nebrání nic v tom, aby požádal o přerušení výkonu trestu ve smyslu
ustanovení §325 odst. 1 trestního řádu, či upuštění od zbytku
výkonu trestu odnětí svobody podle §327 odst. 2 trestního řádu.
Stěžovateli třeba přisvědčit především v tom, že vzhledem
k ustanovení §68 trestního řádu, v dříve, i nyní, platném znění
je rozhodování o vazbě zásadně svěřeno soudu, v přípravném řízení
soudci. Tímto ustanovením trestního řádu je realizován ústavní
princip zakotvený v čl. 8 odst. 5 Listiny, podle kterého do vazby
lze vzít pouze na základě rozhodnutí soudu. Podle ustanovení §72
trestního řádu, ve znění před novelou, mohl státní zástupce
rozhodnout v přípravném řízení o propuštění obviněného z vazby,
nicméně za podmínky, že pominuly důvody vazby a obviněný bude
propuštěn na svobodu. Trestní řád nezná tedy institut převedení
z vazby do výkonu trestu, tím méně pak připouští možnost, aby
takové rozhodnutí vydával státní zástupce. Pouze ve vyhlášce
Ministerstva spravedlnosti č. 109/1994 Sb. je v ustanovení §22
odst. 2 připuštěna možnost převodu obviněného z vazby do výkonu
trestu odnětí svobody, nicméně na základě opatření soudu
příslušného k rozhodnutí o vazbě vydaného v trestní věci, v níž
byl obviněný ve vazbě. O takový případ však v projednávané věci
nepochybně nejde.
Také rozhodnutí o výkonu trestu, jakož i opatření s tím
související, jsou svěřena soudu, jenž mimo jiné je povinen
rozhodnout i o žádosti o odklad výkonu rozhodnutí podle ustanovení
§322 trestního řádu, a to rozhodnutím, proti kterému je podle
odst. 3 přípustná stížnost, jež má odkladný účinek. Tím, že
stěžovatel je odkazován na možnost požádat o přerušení výkonu
trestu, je mu znemožňováno domáhat se svého práva u nezávislého
a nestranného soudu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a současně je
vzhledem k vydání napadených usnesení odnímán i svému zákonnému
soudci ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny, neboť o přeměně vazby ve
výkonu trestu rozhodoval státní zástupce.
Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti pro
porušení čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 Listiny
ústavní stížnosti podle ustanovení §82 odst. 2 písm. a) zákona č.
182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl a napadená usnesení podle
ustanovení §82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 7. března 2002