ECLI:CZ:US:2017:4.US.739.17.1
sp. zn. IV. ÚS 739/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Jana Musila o ústavní stížnosti Jiřího Primy, zastoupeného Mgr. Lukášem Packem, advokátem se sídlem v Brně, Kotlářská 51a, proti postupu Městského soudu v Brně a návrhu na přiznání nároku na náhradu nákladů řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel požaduje, aby Ústavní soud v nálezu vyslovil, že postupem Městského soudu v Brně, který neprojednal odvolání stěžovatele, bylo zkráceno jeho právo na spravedlivý proces. Dále požaduje, aby Ústavní soud zakázal Městskému soudu v Brně porušovat procesní předpisy o řízení, aby v porušování práva stěžovatele nepokračoval, a aby přikázal Městskému soudu v Brně obnovit stav před porušením. Rovněž požaduje přiznání nákladů řízení podle §83 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") ve výši 8 228 Kč.
Z obsahu ústavní stížnosti a připojeného spisu Městského soudu v Brně vyplývá, že stěžovatel a oprávněný (vlastník bytu) uzavřeli dne 31. 5. 2016 dohodu o vyklizení se svolením k přímé vykonatelnosti, a to ve formě notářského zápisu NZ 701/2016, N 653/2016. Stěžovatel se jako povinný zavázal vyklidit a vlastníkovi předat předmětný byt nejpozději do 31. 8. 2016. Dne 1. 11. 2016, po předchozí výzvě, podal oprávněný návrh na nařízení výkonu rozhodnutí vyklizením bytu a prodejem movitých věcí povinného podle uvedeného notářského zápisu. Návrhu bylo rozhodnutím Městského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2016 č. j. 66 E 128/2016-13 vyhověno. Stěžovatel uvádí, že proti tomuto rozhodnutí podal dne 9. 1. 2017 odvolání, na které Městský soud v Brně reagoval sdělením, že "podání ze dne 9. 1. 2017 a 10. 1. 2017 v souladu s ustanovením §41 odst. 2 o. s. ř. posoudil jako obecnou informaci o jeho životní a majetkové situaci, které nikterak neodpovídá obsahově případnému odvolání, a proto soud k tomuto podání jako k odvolání nebude přihlížet." Výkon rozhodnutí byl proveden dne 22. 2. 2017.
Stěžovatel spatřuje porušení svých práv v tom, že jeho odvolání ze dne 9. 1. 2017, které podle jeho přesvědčení splňuje veškeré náležitosti, nebylo řádně projednáno.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu, jsou záležitostí nezávislých civilních soudů. Zřetelně tak akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy ostatních soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší ingerovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv.
Z uvedeného vyplývá, že je rovněž věcí exekučního soudu, aby v souladu s ustanovením §42 odst. 1 o. s. ř. posoudil obsah podání stěžovatele. Shora citovaným závěrům městského soudu o charakteru podání stěžovatele nelze z ústavního hlediska nic vytknout. Ústavní soud podotýká, že věc posuzoval v kontextu celého případu a při posuzování námitek stěžovatele v ústavní stížnosti vycházel ze znalosti obsahu spisu, podání stěžovatele ze dne 9. 1. 2017 a reakce městského soudu na toto podání ze dne 12. 1. 2017. Pro úplnost Ústavní soud připomíná, že stěžovatel v notářském zápisu svolil k přímé vykonatelnosti svého závazku vyklidit byt, který však nedodržel, neboť oprávněnému pouze předal klíče od bytu, aniž jej vyklidil.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta. Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti nemohl Ústavní soud rozhodovat o úhradě nákladů řízení podle §83 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. července 2017
JUDr. Vladimír Sládeček
předseda senátu