ECLI:CZ:US:2013:4.US.831.13.1
sp. zn. IV. ÚS 831/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Ireny Štrochové, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně č. j. 60 Co 283/2010-160 ze dne 16. září 2010 a proti usnesení Okresního soudu ve Zlíně č. j. 40 C 93/2008-115 ze dne 26. března 2010 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 7. března 2013 doručena ústavní stížnost stěžovatelky, směřující proti v záhlaví citovaným rozhodnutím. Stěžovatelka v návrhu dále uvedla, že žádá o dodatečnou lhůtu 40 dnů, aby bylo možné zajistit ze zákona povinné právní zastoupení advokátem. Pro žádost České advokátní komoře o určení advokáta je totiž podle stěžovatelky nejdřív potřebné podat ústavní stížnost a nejlépe též doložit sdělení Ústavního soudu, že ústavní stížnost přijal a eviduje.
Dříve, než se Ústavní soud začne zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumá, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud zjistil a stěžovatelka si je této skutečnosti evidentně vědoma, že stěžovatelka nerespektovala ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jenž ukládá fyzickým osobám v řízení před Ústavním soudem povinné zastoupení advokátem a je nutno konstatovat, že ústavní stížnost obsahovala i řadu dalších vad, když stěžovatelka dále zejména nedoložila kopii rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně jejího práva.
Z provedeného lustra Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatelka podala od roku 2007 k Ústavnímu soudu již nejméně třicet ústavních stížností, z čehož třináct podala v minulém roce. Z těchto třinácti případů z r. 2012 byla stěžovatelka pouze v jednom případě od počátku řízení zastoupena advokátem. V dalších deseti případech byla stěžovatelka vyzvána k odstranění vad podání a poučena mimo jiné o nutnosti zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti. Naposledy před podáním projednávané ústavní stížnosti se tak stalo výzvou k odstranění vad podání ve věci sp. zn. I. ÚS 3870/12 ze dne 29. října 2012. Ve výzvách k odstranění vad podání byla stěžovatelka též opakovaně informována o možnosti požádat v případě obtíží se zajištěním právního zástupce o určení advokáta Českou advokátní komoru, a to včetně způsobu, jakým tak lze učinit.
Jak je z výše uvedeného patrné, navrhovatelka byla opakovaně obeznámena s podmínkou povinného právního zastoupení v řízení o ústavní stížnosti, a bylo proto v jejím vlastním zájmu, aby tuto vadu svých podání odstranila, resp. aby další její podání již tuto vadu neobsahovala. Přístup navrhovatelky, kdy naopak řízení prodlužovala tím, že vyčkávala, až ji Ústavní soud vyzve k odstranění vad, nesvědčí o pečlivém zájmu o ochranu vlastních práv.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
Ústavní soud je toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více předchozích případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním. S tímto závěrem byla stěžovatelka taktéž již obeznámena v usneseních Ústavního soudu, kterými byly její ústavní stížnosti, aniž by stěžovatelka byla vyzývána k odstranění jejích vad, odmítány. Naposledy se tak stalo v usnesení sp. zn. IV. ÚS 4168/12 ze dne 5. listopadu 2012.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti proto Ústavní soud, aniž by stěžovatelku vyzýval k odstranění vad jejího podání, spočívajících především v nedostatku právního zastoupení, za přiměřené aplikace ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 14. března 2013
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka