ECLI:CZ:US:2007:4.US.887.07.1
sp. zn. IV. ÚS 887/07
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti JUDr. Z. A., zastoupeného JUDr. M. H., směřující proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. 1. 2007, č.j. 21C 351/2006-12 spojené s návrhem na postoupení věci Evropskému soudnímu dvoru k rozhodnutí o předběžné otázce, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá vyslovení, že v záhlaví citovaným rozhodnutím byla porušena jeho ústavně zaručená práva, a zrušení cit. rozhodnutí. Dále navrhuje, aby Ústavní soud postoupil věc Evropskému soudnímu dvoru (dále jen "ESD") k rozhodnutí o předběžné otázce, zda mohou orgány soudní moci členské země Evropské unie podmiňovat poskytnutí soudní ochrany občanovi stanovením poplatkové povinnosti v případech, kdy neexistence osvobození od soudních poplatků účastníka řízení proti státu je vyvolána porušením závazků členskou zemí z mezinárodní smlouvy.
Napadeným usnesením byl stěžovatel vyzván, aby zaplatil soudní poplatek ve výši 1.000.000,- Kč do tří dnů od doručení tohoto usnesení.
Protiústavnost napadeného usnesení spatřuje stěžovatel v nerovném přístupu soudu k účastníkům řízení. Dovozuje, že s ohledem na závazky, které pro Českou republiku podle jeho názoru vyplývají z Občanskoprávní úmluvy o korupci, publ. pod č. 3/2004 Sbírky mezinárodních smluv, by řízení ve věci náhrady škody způsobené korupčním jednáním mělo být osvobozeno od soudních poplatků. V jeho případě se právě o takové řízení jedná. Z toho důvodu je podle něj napadené rozhodnutí nezákonné a ve svém důsledku i protiústavní, neboť představuje porušení principu rovnosti zbraní a znemožňuje stěžovateli efektivně se domáhat svého práva před soudem.
Ústavní stížnost je podle ust. §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle ust. §75 téhož zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závislých na jeho uvážení.
Proti samotnému usnesení o výzvě k zaplacení soudního poplatku sice není přípustné odvolání, toto usnesení však není konečným rozhodnutím v řízení. Stěžovatel má v pokračujícím řízení možnost bránit svá práva. Zásah Ústavního soudu v této fázi řízení by byl popřením principu subsidiarity, jednoho ze základních principů, na nichž je ústavní soudnictví vystavěno. Porušení základních práv, kterým stěžovatel argumentuje, přitom není spjato pouze s napadeným usnesením nebo konkrétní fází řízení před obecnými soudy. Principy, jichž se dovolává, ovládají celé řízení před soudem a v rámci tohoto řízení se jim také dostane ochrany mělo-li by dojít k tomu, že by je soud některým svým jednotlivým rozhodnutím ohrozil.
Ústavní soud nemohl vyhovět ani stěžovatelovu návrhu na předložení výše specifikované předběžné otázky k rozhodnutí ESD. V této souvislosti Ústavní soud zdůrazňuje, že účelem prejudiciálního řízení před ESD je podle čl. 234 Smlouvy o založení ES posouzení platnosti norem komunitárního práva, případně jejich interpretace, pokud je třeba tyto normy v řízení před vnitrostátním soudem aplikovat. Ústavní soud poskytl stěžovateli v reakci na jeho návrhy již několikrát výklad této problematiky, srov. usnesení sp.zn. IV.ÚS 416/05, sp.zn. I.ÚS 9/06, sp.zn. II.ÚS 347/07. Ani v tomto případě se stěžovatelův návrh netýká výše naznačeného účelu řízení před ESD, proto by předložení věci ESD postrádalo jakýkoliv smysl.
S ohledem na skutečnosti výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. května 2007
Vlasta Formánková
soudkyně zpravodajka