ECLI:CZ:US:1997:4.US.92.97
sp. zn. IV. ÚS 92/97
Nález
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 13. srpna 1997 v senátě ve věci ústavní stížnosti V. Š. proti rozhodnutí Okresního úřadu v Kutné Hoře, okresního pozemkového úřadu, ze dne 26. 10. 1995, čj. PÚ/564/95, a rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR, Ústředního pozemkového úřadu, ze dne 6. 1. 1997, čj. 3996/95-3153, takto:
Rozhodnutí Okresního úřadu v Kutné Hoře, okresního
pozemkového úřadu, ze dne 26. 10. 1995, čj. PÚ/564/95,
a rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR, Ústředního pozemkového
úřadu, ze dne 6. 1. 1997, čj. 3996/95-3153, se z r u š u j í .
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému
rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR, Ústředního pozemkového
úřadu, potvrzujícímu již citované rozhodnutí Okresního úřadu
v Kutné Hoře, okresního pozemkového úřadu, jímž návrh stěžovatelky
na obnovu správního řízení ve věcech sp. zn. PÚ 1331/92 a PÚ
831/94 tohoto úřadu byl zamítnut, stěžovatelka uvádí, že napadená
rozhodnutí jsou v rozporu s ustanovením §62 správního řádu, neboť
ve věci vyšly najevo a byly předloženy nové důkazy představující
důvod k povolení obnovy řízení. Stěžovatelka má proto za to, že
napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavního principu
rovnosti a domáhá se proto z tohoto důvodu jejich zrušení.
Ministerstvo zemědělství ČR, Ústřední pozemkový úřad, uvedlo
ve svém vyjádření ze dne 25. 6. 1997, že nepovažuje za nutné se
vyjadřovat k obsahu ústavní stížnosti vzhledem k tomu, co již bylo
konstatováno v odůvodnění napadeného rozhodnutí ze dne 6. 1. 1997.
Okresní úřad v Kutné Hoře, okresní pozemkový úřad, uvedl ve
svém vyjádření ze dne 2. 7. 1997, že manželé V. získali předmětné
pozemky pouze na základě výkazu přídělce, který však nelze
považovat za doklad o nabytí vlastnictví. V následně vydané
přídělové listině ani v pozemkové knize tito manželé uvedeni
nebyli, a to na rozdíl od ostatních přídělců. Z uvedených důvodů
nebyla tedy naplněna podmínka uvedená v ustanovení §4 odst. 1,
jakož i v ustanovení §6 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě
vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění
pozdějších předpisů.
Vzhledem k tomu, že stěžovatelka podala ústavní stížnost
proti rozhodnutím správních orgánů v řízení, v němž byl zamítnut
její návrh na obnovu řízení, zkoumal Ústavní soud nejdříve otázku,
zda jde či nejde o případ nepřípustnosti ústavní stížnosti pro
nevyčerpání všech prostředků k ochraně práva ve smyslu ustanovení
§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a to
zejména vzhledem k nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS
366/96, v němž byl vysloven názor, že rozhodnutí správního orgánu
o zamítnutí návrhu na obnovu správního řízení nelze považovat za
rozhodnutí pouze procesní povahy, vymykající se možnosti přezkumu
soudem podle ustanovení §248 odst. 2 písm. e) o. s. ř. Podle
názoru Ústavního soudu o takový případ v projednávané věci nejde,
a to proto, že až do vydání již citovaného nálezu Ústavního soudu,
zkoumajícího tento problém již v ústavně právní rovině, se obecné
soudy řídily právním názorem Vrchního soudu v Praze, publikovaným
pod č. 42/95 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž je
výslovně konstatováno, že rozhodnutí správního orgánu o zamítnutí
návrhu na obnovu správního řízení (§62 a násl. zákona č. 71/1967
Sb.) je rozhodnutím procesní povahy, a proto jako takové nemůže
být ve smyslu ustanovení §248 odst. 2 písm. e) o. s. ř.
přezkoumáváno soudem. Podle názoru Ústavního soudu lze totiž stěží
vytýkat nedostatek nevyčerpání všech procesních prostředků
k ochraně práva v situaci, kdy o nemožnosti přezkumu rozhodnutí
správních orgánů o zamítnutí návrhu na obnovu správního řízení
nejen v soudní praxi, ale ani v právní teorii, nebyly v době
podání této ústavní stížnosti pochybnosti (Občanský soudní řád,
komentář, 2. vydání 1996, str. 698).
Z obsahu spisu Okresního úřadu v Kutné Hoře, okresního
pozemkového úřadu, sp. zn. PÚ 1331/92, Ústavní soud zjistil, že
podáním ze dne 6. 6. 1995 domáhala se stěžovatelka obnovy
správního řízení ukončeného rozhodnutími zmíněného úřadu ze dne
25. 11. 1994, čj. PÚ 1331/92, a ze dne 28. 11. 1994, čj. PÚ
831/94, jež byla přezkoumávána v řízení vedeném u Krajského soudu
v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 Ca 74/95. Rozhodnutím tohoto
soudu ze dne 29. 3. 1995 byla napadená rozhodnutí, a to
o neschválení dohody o vydání nemovitostí ze dne 10. 11. 1992,
jakož i o tom, že stěžovatelka není vlastnicí nemovitostí v k. ú.
M., ve výroku tohoto rozhodnutí blíže označených, potvrzena. Jako
nový důkaz předložila stěžovatelka "Dekret o vlastnictví půdy"
vydaný ministrem zemědělství Ď., z něhož je patrno, že manželům K.
a L. V. v M. čp. 72, tedy rodičům stěžovatelky, byly podle dekretu
prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a dekretu prezidenta republiky
č. 28/1945 Sb. dnem 1. 10. 1945 přiděleny do vlastnictví
nemovitosti v k. ú. M., okr. K. H., a to v rozsahu a za podmínek
uvedených v potvrzení, jež tvoří součást této listiny. Okresní
úřad v Kutné Hoře, okresní pozemkový úřad, ve svém zamítavém
rozhodnutí poukázal na ustanovení §10 odst. 2 dekretu č. 28/1945
Sb., podle něhož k uskutečnění přídělu jsou nutné zápisy
v pozemkové knize, což znamená, že k přechodu vlastnictví na
manžele V. mohlo dojít jen tzv. intabulací. Tak se však
v projednávané věci nestalo a ani dodatečně předložený "Dekret
o vlastnictví půdy" nepostačuje k důkazu, že manželé V. jsou
původními vlastníky předmětných nemovitostí. O odvolání
stěžovatelky proti tomuto rozhodnutí rozhodlo Ministerstvo
zemědělství ČR, Ústřední pozemkový úřad, tak, že napadené
rozhodnutí potvrdilo. Také v důvodech tohoto rozhodnutí je
konstatováno, že stěžovatelka nepředložila potvrzení o rozsahu
a podmínkách přídělu jako nezbytnou součást "Dekretu o vlastnictví
půdy", takže přidělené nemovitosti nelze specifikovat ani
konkrétně určit. V návaznosti na nedostatek zápisu vlastnictví
manželů V. v pozemkové knize to vše podle názoru Ministerstva
zemědělství ČR znamená, že vlastnictví původních vlastníků nebylo
prokázáno, a že proto není dán důvod k povolení obnovy řízení ve
smyslu ustanovení §62 odst. 1 písm. a) správního řádu.
Tyto závěry správních orgánů však podle názoru Ústavního
soudu extrémně vybočují z mezí tzv. správního uvážení podle
ustanovení §245 odst. 2 o. s. ř. Jakkoli totiž stěžovatelka
nepředložila, co je v "Dekretu o vlastnictví půdy" označeno jako
potvrzení, lze bez jakýchkoli pochybností to, co bylo předmětem
přídělu manželům V., přesně určit z tzv. výkazu přídělu pro k. ú.
M. vydaného ministerstvem zemědělství dne 4. 10. 1945, v němž se
konstatuje, že ministerstvo zemědělství schválilo tento "výkaz
přídělu" podle §9 odst. 4 a 5 dekretu prezidenta republiky č.
12/1945 Sb. V uvedeném výkazu jsou jednotlivé nemovitosti
přidělované vyjmenovaným přídělcům, mezi nimi i manželům V.,
přesně označeny s uvedením katastrálního území, parcelních čísel
i jejich výměr. Podle názoru Ústavního soudu uvedený "Dekret
o vlastnictví půdy" třeba považovat za důkaz, jaký právě má na
mysli ustanovení §62 odst. 1 písm. a) zákona č. 71/1967 Sb.,
o správním řízení, tedy za důkaz relevantní při úvaze o splnění
podmínek pro povolení obnovy řízení. Dospěly-li tedy správní
orgány k opačnému závěru, porušily tím stěžovatelčino ústavně
zaručené právo na právní ochranu ve smyslu článku 36 odst. 1
Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti podle
ustanovení §82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.,
o Ústavním soudu, vyhověl a napadená rozhodnutí správních orgánů
podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 13. srpna 1997