ECLI:CZ:US:1999:4.US.98.99
sp. zn. IV. ÚS 98/99
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci ústavní stížnosti I., a.s., zastoupené JUDr. A. D., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 11. 1998, č.j. 12 Cmo 179/97-31, 12 Cmo 203/97-29 a 12 Cmo 176/98-32, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 24. 2. 1999 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 11. 1998, č.j. 12 Cmo 179/97-31, 12 Cmo 203/97-29, 12 Cmo 176/98-32, včetně rozhodnutí mu předcházejících, neboť je přesvědčena, že napadeným rozsudkem bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu, zakotvené v čl. 36 odst. 1. Listiny základních práv a svobod ("Listina").
V odůvodnění své stížnosti stěžovatelka uvedla, že se v řízení před obecnými soudy domáhala, v souvislosti s neoprávněným vybráním peněžních částek v celkové výši 80.839,- Kč z jejího účtu, zaplacení poplatku z prodlení podle §378 odst. 2 písm. b) hospodářského zákoníku. Soud prvního stupně žaloby zamítl s poukazem na vznesenou námitku promlčení základního nároku, tj. práva na vydání neoprávněného majetkového prospěchu. Pokud tedy přestalo být vynutitelným uspokojení základního nároku, nelze stěžovateli přiznat ani právo na majetkové sankce. Odvolací soud poté v napadeném rozsudku právo na majetkové sankce v omezeném rozsahu přiznal, a to za dobu do vznesení námitky promlčení základního nároku. Stěžovatelka nesouhlasí s právním názorem Vrchního soudu v Praze, jež dle jejího přesvědčení závažně pochybil, když z námitky promlčení vyvodil důsledky, které jsou vlastní uplynutí lhůty prekluzivní. Zastává názor, že uplatněním námitky promlčení nezanikla povinnost odpůrce vrátit neoprávněný majetkový prospěch, ale jen možnost domáhat se svého práva u soudu. Poukázala na skutečnost, že odpůrce nenamítl promlčení práva na zaplacení majetkových sankcí, neboť toto právo bylo u soudu uplatněno před uplynutím promlčecí doby.
Vrchní soud v Praze, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti mj. poukázal na svůj právní názor uvedený v odůvodnění napadeného rozsudku a vyslovil názor, že pokud bylo právo na vydání neoprávněného majetkového prospěchu promlčeno a žalovaný námitku promlčení vznesl, pak žalobci nelze přiznat ani toto právo, ale ani právo na poplatky z prodlení za jeho opožděné vydání. Není-li v takovém případě žalovaný povinen neoprávněný majetkový prospěch vrátit, nemůže se s jeho vrácením dostat do prodlení a žalobci nelze právo na majetkové sankce účtované za toto prodlení přiznat. Závěrem vyjádřil přesvědčení, že napadeným rozsudkem nebyl porušen čl. 36 odst. 1 Listiny.
Po posouzení obsahu napadeného rozhodnutí, jakož i obsahu vyžádaného spisu Krajského obchodního soudu v Praze, sp. zn. 27 Cm 498/95, Ústavní soud v postupu Vrchního soudu v Praze neshledal nic, co by nasvědčovalo nedodržení ústavních procesních práv stěžovatelky, či ústavně nekonformní interpretaci hmotněprávních ustanovení aplikovaných v projednávané věci. Proto s ohledem na skutečnost, že z ústavní stížnosti, jež je v podstatě jen nesouhlasem stěžovatelky se závěry obecných soudů a opakováním argumentů uplatněných již v řízení před obecnými soudy, nevyplývá nic, co by posunulo projednávanou věc do ústavněprávní roviny, jeví se Ústavnímu soudu stěžovatelčino tvrzení o porušení čl. 36 odst. 1 Listiny jako zjevně neopodstatněné.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavní soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. května 1999
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu