ECLI:CZ:NSS:2004:5.A.55.2001
sp. zn. 5 A 55/2001 - 68
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Petra Příhody a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce
Ing. F. M., konkursního správce O. V. a spol., s. r. o. proti žalovanému Ministerstvu
životního prostředí, se sídlem Praha 10, Vršovická 65, v řízení o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 13. 2. 2001, č. j. 400/4985/00, 420/3130/00,
takto:
I. Žaloba se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 1000 Kč. Tato
částka b u d e vrácena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Vrchního soudu v Praze v zákonné lhůtě se žalobce (O.V. a
spol., s. r. o.), domáhal zrušení rozhodnutí ředitele Kanceláře ministra životního prostředí ze
dne 13. 2. 2001, č. j. 400/4985/00, 420/3130/00, kterým bylo podle §18 odst. 3 zákona
č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí vedoucího
kontrolní skupiny Ministerstva životního prostředí ze dne 7. 12. 2000 o nevyhovění jeho
námitkám proti protokolu o výsledku kontroly „Užití finančních prostředků poskytnutých
společnosti O. V. a spol. s. r. o. z rozpočtových prostředků Ministerstva životního prostředí na
likvidaci ekologických škod způsobených povodněmi v r. 1997“. Rozhodnutí vychází
zejména z názoru, že kontrola vycházela z dokladů předložených k čerpání dotace žalobcem a
nebylo v nich možno vždy odlišit výdaje na odstranění povodňových škod od běžných
provozních výdajů, když mezi náklady odstraňování škod nelze zařadit ztrátu na zisku z
prodeje kovového odpadu ani mzdové prostředky pro vlastní pracovníky, že vlastnictví
nemovitostí je třeba zkoumat ve vztahu k okamžiku vkladu vlastnického práva do katastru
nemovitostí, a že smluvní podmínky poskytnuté dotace nelze zpětně upravovat.
Proti tomu žalobce (O. V. a spol., s. r. o.) v žalobě zejména namítl, že dotace na
odstranění nejzávažnějších ekologických škod způsobených červencovými povodněmi v
r. 1997 mu byla poskytnuta na základě smlouvy uzavřené dne 2. 9. 1998.
Z celkové částky 13 mil. Kč označila kontrola částku 9 981 045,95 Kč za neoprávněně
čerpanou. Základní vadou kontroly byl požadavek na předložení dokladů k výdajům ve výši
13 mil. Kč, ačkoliv žalobce na odstranění škod způsobených povodní vynaložil více než
20 mil. Kč. Žalovaný tak zúžil soubor kontrolovaných údajů. Za vadnou je třeba považovat
již samotnou smlouvu, která dne 2. 9. 1998 ukládala podmínku výběrového řízení pro práce
uskutečněné v období od 7. 7. 1997 do 1. 9. 1998, tedy před jejím uzavřením. V době
uzavření smlouvy žalobce byl vlastníkem nemovitostí, v nichž byly škody odstraňovány
a ohledně uzavřených smluv a podaného návrhu na vklad vlastnického práva do katastru
nemovitostí je žalobce názoru, že nelze před rozhodnutím o vkladu automaticky předpokládat,
že návrhu bude vyhověno a vyloučit tak volní úvahu katastrálního úřadu. V ostatních
důvodech poukazuje na důvody uplatněné v odvolání proti rozhodnutí o námitkách
dne 22. 12. 2000, na které odkazuje jako na součást této žaloby. Žalovaný podle názoru
žalobce v napadeném rozhodnutí nerespektuje Listinu základních práv a svobod, nepřihlíží
k objektivní situaci, která nastala po povodních v r. 1997 včetně konkrétní situace v areálu
žalobce a svým ryze pozitivistickým postupem a výkladem zákona o státní kontrole
a uzavřené smlouvy popírá filosofickou podstatu práva jako jednoho ze způsobů řízení
společnosti. Proto žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému
k dalšímu řízení.
Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě poukázal na své oprávnění ke kontrole
vynaložení finančních prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu. Nebylo rozhodné,
jaké prostředky byly žalobcem na odstraňování závažných ekologických škod skutečně
vynaloženy. Neinvestiční dotace byla poskytnuta ve výši 13 mil. Kč a pouze tato částka
mohla být předmětem kontroly. Podmínky smlouvy o poskytnutí dotace žalobce přijal,
podmínka zadání veřejné zakázky navíc vyplývala přímo ze zákona a byla splnitelná výběrem
dodavatele včetně smluvního zabezpečení uvažovaných prací před zahájením čerpání dotace.
Námitka právních účinků vkladu do katastru nemovitostí je podle žalovaného zcela pochybná.
Žalobce již při uzavírání kupních smluv ze dne 1. 9. 1997 a 3. 9. 1997 věděl, že k převodu
vlastnického práva dojde a přesto dne 21. 10. 1997 požádal o poskytnutí dotace na majetek
v celém jeho rozsahu před 1. 9. 1997 a dotaci na celý tento rozsah majetku také přijal.
Návrh na vklad vlastnického práva na základě uvedených kupních smluv byl podán dne
25. 8. 1998, tedy rovněž před uzavřením smlouvy o dotaci. Z těchto důvodů žalovaný navrhl
zamítnutí žaloby.
Dodatečně žalovaný zaslal soudu sdělení o opravě početní chyby v protokolu
o kontrole tak, že finanční částka uvedená v závěru protokolu (9 981 045,95 Kč) se nahrazuje
částkou 8 530 242,16 Kč s tím, že jinak se kontrolní zjištění nemění.
Rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2001, č. j. 8 K 64/97-235 byl
na majetek žalobce O. V. a spol., s. r. o. prohlášen konkurs. Žalobce (konkursní správce)
soudu předložil platební výměr Finančního úřadu v Ostravě ze dne 26. 11. 2001, č. 17/2001 o
uložení odvodu neoprávněně použitých prostředků státního rozpočtu ve výši 8 507 670 Kč a
neoprávněně zadržených prostředků státního rozpočtu ve výši 22 573 Kč a platební výměr z
téhož dne č. 12/2001 na penále ve výši 8 035 489 Kč. Současně uvedl, že pohledávky
finančního úřadu jím byly v konkursním řízení uznány.
Věc nebyla skončena Vrchním soudem v Praze do 31. 12. 2002, proto byla podle §132
zákona 150/2002 Sb., soudní řád správní, postoupena Nejvyššímu správnímu soudu k
dokončení v řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního soudn ího řádu
správního (dále jen s. ř. s.) - tedy v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu.
K dotazu Nejvyššího správního soudu žalobce sdělil, že proti platebním výměrům
nebylo podáno odvolání a nebyly tedy podány ani žaloby u soudu. Nejvyšší správní soud
proto nejprve vážil, zda lze danou žalobu věcně projednat, když jí je napadeno rozhodnutí
o námitkách v řízení o kontrole a rozhodnutí o odvodech a penalizaci, která byla vydána
na základě kontrolních zjištění a tedy v plné míře dopadala na žalobce, žalobami napadena
nebyla. Žalobu může podle §65 s. ř. s. podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen
přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního
orgánu, kterým se zakládají, mění nebo ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti
a ze soudního přezk umu jsou podle §70 odst. a) s. ř. s. vyloučeny úkony správního orgánu,
které nejsou rozhodnutími. V době, kdy byla žaloba podána, ji mohl podle §247
odst. 1 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2002 podat ten, kdo tvrdil
zkrácení práv rozhodnutím správního orgánu, když podle §244 odst. 1 o. s. ř. se muselo
jednat o rozhodnutí orgánů veřejné správy, jimiž se zakládají, mění, ruší či závazně určují
práva nebo povinnosti fyzických či právnických osob.
Otázkou tedy je, zda rozhodnutí vydané v řízení podle §18 zákona č. 552/1991 Sb.,
o státní kontrole, je úkonem správního orgánu zakládajícím, měnícím nebo rušícím práva
žalobce či nikoli. Protokolem o kontrole užití finančních prostředků poskytnutých společnosti
O. V. a spol., s. r. o. z rozpočtových prostředků Ministerstva životního prostředí na likvidaci
ekologických škod způsobených povodněmi v r. 1997 ze dne 7. 9. 2000, č. j. 686/OK/2000
byl konstatován závěr o porušení podmínek stanovených „Smlouvou o poskytnutí, čerpání a
užití neinvestiční dotace ze dne 2. 9. 1998“, vyčísleno neoprávněné čerpání a jeho výše
(později opravená). Z protokolu však pro žalobce neplynula žádná povinnost zasahující do
jeho práv. Pokud žalobce podal námitky proti protokolu podle §17 zákona o státní kontrole a
v řízení podle §18 téhož zákona jim nebylo kontrolním pracovníkem vyhověno a toto
rozhodnutí bylo potvrzeno i v odvolacím řízení, plyne z toho jen závěr, že se protokol o
kontrole nemění. Zákon o státní kontrole upravuje výkon kontroly, její základní pravidla,
práva a povinnosti kontrolních orgánů a kontrolovaných subjektů a vyvození odpovědnosti z
porušení povinností vyplývajících z tohoto zákona. Odpovědnost vyplývající z kontrolních
zjištění se však vyvozuje podle zvláštních předpisů. V daném případě bylo zjištěno porušení
rozpočtové kázně, a proto předmětný kontrolní protokol byl podkladem pro další postup podle
zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změnách některých zákonů
(rozpočtová pravidla). Konkrétně byl protokol o kont role podkladem pro provedení finanční
kontroly Finančním úřadem v Ostravě ve smyslu §39 zákona č. 218/2000 Sb. Povinnost k
odvodu prostředků do státního rozpočtu včetně penalizace je založena ust. §44 téhož zákona
a oprávněn k rozhodnutí o takové povinnosti je finanční úřad. V daném případě se však
jednalo o prostředky poskytnuté před účinností zákona č. 218/2000 Sb.; podle jeho ustanovení
§78 se důsledky porušení rozpočtového zákona posuzují podle dosavadních předpisů – tedy
podle zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České
republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky) a podle §30 tohoto
zákona také byly Finančním úřadem v Ostravě vydány dne 26. 11. 2001 platební
výměry č. 17/2001 a č. 12/2001. Tato rozhodnutí je třeba považovat za rozhodnutí
zasahující do práv žalobce. Je ovšem jeho věci, že proti nim nepodal ani odvolání a v případě
neúspěchu pak žaloby proti rozhodnutím konečným.
Jak výše uvedeno protokol o kontrole, proti němuž žalobce podal námitky, jimž
nebylo napadeným rozhodnutím vyhověno, nebyl ani přímým podkladem pro vyvození
odpovědnosti, finanční úřad před rozhodnutím v souladu se zákonem provedl kontrolu vlastní.
Za takové situace se žalobou napadené rozhodnutí nijak nemohlo dotknout práv
a povinností žalobce, neboť nevyhověním námitkám proti kontrole zůstal nezměněn závěr
kontroly, z něhož žalobci nevyplynula žádná povinnost a ani jinak se nedotkl jeho práv
a povinností.
Nejde-li o úkon správního orgánu s důsledky předpokládanými v ust. §65 s. ř. s.,
nejde o úkon, který je ve smyslu soudního řádu správního rozhodnutím. Takový úkon
je ze soudního přezkumu podle §70 odst. a) s. ř. s. vyloučen a žaloba domáhající se přezkumu
rozhodnutí podle tohoto zákona vyloučeného, je podle §68 s. ř. s. nepřípustná. Pro úplnost
je třeba uvést, že by se nejednalo o rozhodnutí podléhající soudnímu přezkumu ani v době
podání žaloby (§244 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2002 – k tomu srovnej
např. nález Ústavního soudu ze dne 11. 6. 1996, zn. II. ÚS 300/95).
Nejvyššímu správnímu soudu tak nezbylo, než žalobu podle §46 odst.1 písm. d)
s. ř. s. odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.
Žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 1000 Kč. O jeho vrácení soud rozhodl
analogicky podle §10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve znění
pozdějších předpisů, když odmítnutí projednání věci v daném případě odpovídá zastavení
řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. 2. 2004
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu