ECLI:CZ:NSS:2010:5.AFS.25.2010:47
sp. zn. 5 Afs 25/2010 - 47
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. a JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. v právní věci
žalobce: CF FLOP s. r. o., se sídlem Nejedlého 383/11, Brno, proti žalovanému: Finanční
ředitelství v Ostravě, se sídlem Na Jízdárně 3, Ostrava, v řízení o kasační stížnosti žalovaného
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 2. 2010, č. j. 22 Ca 437/2007 – 31,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Výše citovaným rozsudkem zrušil Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“)
pro vady řízení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 10. 2007, č. j. 12218/07-1302-802470 a věc
vrátil k dalšímu projednání. Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) brojí proti rozsudku kasační
stížností.
Napadený rozsudek byl stěžovateli prostřednictvím datové schránky odeslán, dodán
i doručen ve středu dne 3. 3. 2010. Stěžovatel byl v napadeném rozsudku poučen o možnosti
podat kasační stížnost, a to ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení výše uvedeného rozsudku
k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím soudu krajského. Kasační stížnost stěžovatele
byla krajskému soudu dodána i doručena prostřednictvím datové schránky dne 18. 3. 2010.
Dle ustanovení §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí. Zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační
stížnost se podává u soudu, který napadené rozhodnutí vydal; lhůta je zachována též tehdy, byla-li
kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu (§106 odst. 4 s. ř. s.).
V projednávané věci doručoval krajský soud stěžovateli rozsudek prostřednictvím datové
schránky, stejnou formou pak stěžovatel podával kasační stížnost.
Doručování dokumentů orgánů veřejné moci prostřednictvím datové schránky
je upraveno v zákoně č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi
dokumentů.
Dle §17 odst. 1 citovaného zákona ve znění rozhodném pro projednávanou věc,
umožňuje-li to povaha dokumentu, orgán veřejné moci jej doručuje jinému orgánu veřejné moci
prostřednictvím datové schránky, pokud se nedoručuje na místě. Umožňuje-li to povaha
dokumentu a má-li fyzická osoba, podnikající fyzická osoba nebo právnická osoba zpřístupněnu
svou datovou schránku, orgán veřejné moci doručuje dokument této osobě prostřednictvím
datové schránky, pokud se nedoručuje veřejnou vyhláškou nebo na místě. Doručuje-li
se způsobem podle tohoto zákona, ustanovení jiných právních předpisů upravující způsob
doručení se nepoužijí. Dle §17 odst. 2 připouštějí-li jiné právní předpisy doručování
prostřednictvím datových schránek, pořadí způsobů doručování stanovené těmito právními
předpisy zůstává ustanovením odstavce 1 nedotčeno. Dle §17 odst. 3 dokument, který byl dodán
do datové schránky, je doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která
má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu.
Pro podání učiněná prostřednictvím datové schránky účastníkem řízení vůči soudu
(či jinému orgánu veřejné moci) zákon č. 300/2008 Sb. podobnou úpravu nestanoví a neupravuje
tedy pravidla pro určení okamžiku jeho doručení. V případě podání provedeného dle §18 zákona
č. 300/2008 Sb. vůči soudu, pro jehož včasné podání je určena lhůta soudním řádem správním,
je proto nutno použít obecná ustanovení o běhu lhůt, která jsou zakotvena v §40 s. ř. s. (aplikaci
těchto pravidel nebrání §17 odst. 1 věta poslední zákona č. 300/2008 Sb., neboť se nejedná
o ustanovení upravující způsob doručení).
Dle ustanovení §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo
rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti
určující její počátek.
Dle ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí
uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li
takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
Lhůtou se rozumí časový úsek, vymezený počátkem a koncem, přičemž pro lhůty určené
dle týdnů platí pro jejich počítání následující pravidla. Počátek lhůty, určené podle týdnů, je dán
dnem, který následuje po události, jež je rozhodující pro její počátek. Konec lhůty, určené dle
týdnů připadá na den, jež se pojmenováním shoduje se dnem, na který připadla skutečnost,
od níž se lhůta počítá.
Ustanovení §40 odst. 4 s. ř. s. výslovně stanoví, že lhůta je zachována, bylo-li podání
v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence,
popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit,
nestanoví-li tento zákon jinak.
Otázkou, zda je v případě doručování prostřednictvím datové schránky relevantní
okamžik odeslání datové zprávy z datové schránky odesílatele (resp,. zda je možno výše citovaní
ustanovení §40 odst. 4 s. ř. s. o zachování lhůty aplikovat i na formu doručování prostřednictvím
datových schránek), či zda je pro posouzení včasnosti podání rozhodný moment dodání datové
zprávy, se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 9 Afs 28/2010 - 79 ze dne 15. 7. 2010,
kde mimo jiné konstatoval:
„Je tedy namístě posoudit, jaký okamžik je v případě doručování písemností orgánem veřejné moci, který
má postavení účastníka řízení, vůči soudu (též orgánu veřejné moci) prostřednictvím datové schránky rozhodným
pro posouzení včasnosti jeho podání. Nejvyšší správní soud v předmětné věci dospěl k závěru, že pokud orgán
veřejné moci v postavení účastníka řízení doručuje soudu podání prostřednictvím datové schránky, považuje se toto
podání za doručené okamžikem jeho dodání do datové schránky soudu, nikoliv až okamžikem přihlášení
oprávněné osoby do datové schránky, jak stanoví §17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb. K tomuto výkladu dospěl
na základě následujících úvah:
Jak je výše uvedeno, zákon č. 300/2008 Sb. upravuje v §17 postup při doručování dokumentů
prostřednictvím datové schránky, je-li odesílatelem orgán veřejné moci. Dále §18 tohoto zákona upravuje
provádění úkonů různých skupin osob vůči orgánům veřejné moci prostřednictvím datové schránky. Toto
ustanovení však oproti §17 stejného zákona nestanoví žádná pravidla pro určování okamžiku doručení
dokumentu odesílaného fyzickou či právnickou osobou datovou schránkou orgánu veřejné moci. Jinými slovy §17
odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb. stanoví, kdy je možno dokument doručovaný soudem účastníku řízení
považovat za doručený, tato úprava je však výslovně určena pouze pro dokumenty odesílané orgánem veřejné moci.
Pro podání učiněná prostřednictvím datové schránky účastníkem řízení vůči soudu (či jinému orgánu veřejné moci)
zákon č. 300/2008 Sb. podobnou úpravu nestanoví a neupravuje tedy pravidla pro určení okamžiku jeho
doručení.
Jak je výše uvedeno, ustanovení §18 zákona č. 300/2008 Sb. neobsahuje úpravu, dle které by bylo
možno posoudit okamžik doručení podání účastníků řízení vůči soudu. V případě podání provedeného dle §18
zákona č. 300/2008 Sb. vůči soudu, pro jehož včasné podání je určena lhůta soudním řádem správním, je proto
nutno použít obecná ustanovení o běhu lhůt, která jsou zakotvena v §40 s. ř. s. (aplikaci těchto pravidel nebrání
§17 odst. 1, věta poslední, zákona č. 300/2008 Sb., neboť se nejedná o ustanovení upravující způsob doručení).
Ustanovení §40 odst. 4 s. ř. s. výslovně stanoví, že lhůta [stanovená tímto zákonem] je zachována, bylo-
li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě
zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
S ohledem na dikci citovaného ustanovení se Nejvyšší správní soud nejprve zabýval řešením otázky, zda
v předmětné věci není relevantním okamžik odeslání datové zprávy z datové schránky odesílatele, jelikož lhůta
je podle citovaného ustanovení s. ř. s. zachována v případech, kdy podání bylo 1) zasláno soudu prostřednictvím
držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo 2) předáno orgánu, který má povinnost
je doručit. Předmětnou otázku zdejší soud zvažoval také z toho důvodu, že podle §14 odst. 3 písm. d) zákona
č. 300/2008 Sb. se datum odeslání dokumentu nebo provedení úkonu z datové schránky s uvedením hodiny,
minuty a sekundy a údaj identifikující osobu, která odeslání dokumentu nebo úkon provedla, eviduje
v informačním systému datových schránek jako jedna z informací o datových schránkách.
Nejvyšší správní soud se však přiklonil k názoru, že informační systém datových schránek není ani
držitelem (zvláštní) poštovní licence ani orgánem, který má povinnost datové zprávy odesílané prostřednictvím
datových schránek doručit. Obdobně jako např. elektronické podatelny pro podání učiněná v elektronické podobě
prostřednictvím veřejné datové sítě (e-mailová podání) je i informační systém datových schránek pouze technickým
prostředkem, jehož využitím dochází k přenosu datové zprávy od odesílatele k příjemci (adresátovi). Na tom nic
nemění ani ustanovení §14 odst. 2, věta druhá, zákona č. 300/2008 Sb., podle kterého je provozovatelem
informačního systému datových schránek držitel poštovní licence. Rozhodující je skutečnost, že zatímco v případě
doručování prostřednictvím držitele (zvláštní) poštovní licence či orgánu, který má povinnost odesílané zprávy
doručit, odesílatel zprávu předává třetímu subjektu (přepravci), aby ji ten doručil adresátovi (na základě smlouvy
uzavřené mezi odesílatelem a přepravcem), informační systém datových schránek odesílatel sám přímo využívá.“
Ve světle výše uvedeného je třeba nahlížet i na nyní projednávanou věc.
Byl-li v dané věci rozsudek krajského soudu stěžovateli doručen prostřednictvím datové
schránky ve středu dne 3. 3. 2010, počala ve smyslu ustanovení §40 odst. 1 s. ř. s. běžet lhůta
k podání kasační stížnosti ve čtvrtek dne 4. 3. 2010 a skončila uplynutím dne, který se svým
označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty, tedy ve středu dne 17. 3. 2010 (§40 odst. 2
s. ř. s.). Ve smyslu §106 odst. 2 a §40 s. ř. s. tak posledním dnem pro podání kasační stížnosti,
byla v daném případě středa dne 17. 3. 2010. Z identifikátoru elektronického podání doručeného
na elektronickou podatelnu krajského soudu (č. l. 39 spisu) je uvedeno, že kasační stížnost byla
soudu prostřednictvím datové schránky dodána dne 18. 3. 2010, byla tedy podána opožděně.
Proto Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než ji podle ustanovení §46 odst. 1 písm. b)
a ustanovení §120 s. ř. s. odmítnout.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. října 2010
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu