ECLI:CZ:NSS:2022:5.AFS.306.2021:42
sp. zn. 5 Afs 306/2021 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: A G Á T A, spol.
s r.o., se sídlem Stará Lysá 201, zast. JUDr. Lucií Dolanskou Bányaiovou, Ph.D., advokátkou,
se sídlem Lazarská 13/8, Praha 2, proti žalovaným: 1) Ministerstvo zemědělství, se sídlem
Těšnov 65/17, Praha 1, a 2) Státní zemědělský intervenční fond, se sídlem
Ve Smečkách 801/33, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 30. 8. 2021, č. j. 17 A 57/2021 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalovanému 1) a 2) se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný 2) žalobci rozhodnutím ze dne 16. 9. 2020, č. j. SZIF/2020/0575259,
oznámil, že ukončil administraci jeho žádosti o dotaci v rámci Programu rozvoje venkova 2014 -
2020 (dále jen „Program“). Žalobce požádal o přezkum tohoto rozhodnutí přezkumnou komisi
žalovaného 1), který žalobci odpověděl přípisem ze dne 23. 3. 2021, č. j. 48766/2020-MZE-
14113, v němž konstatoval, že žalovaný 2) postupoval v souladu s dotačními pravidly a jeho
žádosti tudíž nelze vyhovět. Proti oběma úkonům podal žalobce žalobu k Městskému soudu
v Praze (dále jen „městský soud“).
[2] Městský soud žalobu dle §46 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“), odmítl s tím, že sdělení žalovaného 1), jímž žalobci sdělil, že neshledal
důvody k zahájení přezkumného řízení či ke změně rozhodnutí žalovaného 2), není podle
judikatury Nejvyššího správního soudu rozhodnutím dle §65 odst. 1 s. ř. s., a proto jej nelze
přezkoumat ve správním soudnictví. Žaloba proti tomuto přípisu je tudíž žalobou proti jinému
úkonu, která je vyloučena ze soudního přezkumu dle §70 písm. a) s. ř. s. Zároveň podaná žádost
o přezkum nemá vliv na právní účinky oznámení o ukončení administrace, jímž bylo řízení
ukončeno, poněvadž je pouze dozorčím prostředkem. Rozhodnutí žalovaného 2) pak sice
přezkoumatelným rozhodnutím je, avšak žalobce proti němu brojil opožděně, jelikož žalobu
podal dne 20. 5. 2021, přičemž dvouměsíční lhůta k podání žaloby mu uplynula nejpozději
dne 23. 11. 2020 (napadené rozhodnutí muselo být žalobci doručeno nejpozději dne 21. 9. 2020,
kdy požádal o jeho přezkum, a tedy mu již jeho obsah musel být znám).
[3] Proti usnesení městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost,
v níž uplatňuje důvody dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.; namítá současně nezákonnost
napadeného usnesení. Ohledně rozhodnutí žalovaného 1) dovozuje přípustnost žaloby z §11
zákona č. 256/2000 Sb., o státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších
zákonů (dále jen „zákon o SZIF“). Rozhodnutí žalovaného 1) dle stěžovatele splňuje všechny
předpoklady, aby bylo považováno za rozhodnutí ve smyslu §67 a n. zákona č. 500/2004 Sb.,
správní řád (dále jen „správní řád“), a podléhalo tedy soudnímu přezkumu dle §65 s. ř. s.
Dle stěžovatele přitom bylo zasaženo do jeho veřejných subjektivních práv tím, že mu nebyla
připuštěna možnost přezkumu rozhodnutí žalovaného 2). Stěžovatel vynaložil náklady na podání
a přípravu žádosti o dotaci, a ačkoli na poskytnutí dotace není právní nárok, stěžovatel
má legitimní očekávání, že pokud splní dotační podmínky, finanční podporu získá a jeho žádost
bude projednána v souladu se zákonem o SZIF a podmínkami Programu. Městskému soudu
stěžovatel vytýká, že povahu rozhodnutí žalovaného 1) posoudil čistě z formálního hlediska,
aniž by se blíže zabýval jeho obsahem. K otázce, ve který okamžik v procesu rozhodování
o dotaci podat žalobu, stěžovatel rovněž tvrdí, že doposud nebyla soudní praxí jednoznačně
vyřešena, a to obzvláště v situaci, kdy je zákon o SZIF často novelizován a samotný žalovaný 2)
nepostupuje jednotně při vyřizování typově stejných žádostí, z čehož stěžovatel dále vyvozuje
i narušení jeho právní jistoty.
[4] Poté stěžovatel namítá porušení práva na spravedlivý proces, do něhož bylo zasaženo
nesprávným poučením v rozhodnutí žalovaného 2). V tomto rozhodnutí byl stěžovatel výslovně
poučen, že se v případě nesouhlasu s rozhodnutím má obrátit na přezkumnou komisi žalovaného
1); o možnosti jiného opravného prostředku stěžovatel poučen nebyl. Z toho stěžovatel vyvodil,
že se k vyčerpání všech opravných prostředků před případným soudním přezkumem dle §68
písm. a) s. ř. s. musí nejprve obrátit právě na žalovaného 1) s žádostí o přezkum. Nedostatečné
poučení žalovaným 2) pak nemůže jít k jeho tíži. V této souvislosti stěžovatel odkazuje
na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2016, č. j. 6 Afs 2/2016 – 50, dle něhož
po příjemci dotace nelze spravedlivě požadovat, aby podával žalobu, pokud mu byla dána
možnost rozhodnutí poskytovatele dotace ještě jinak změnit; může tedy vyčkávat na rozhodnutí
o podaných námitkách, a odmítnutí žaloby pro opožděnost je v takovém případě v rozporu
s právem na spravedlivý proces. Postupem přezkumné komise žalovaného 1) pak nepochybně
mohlo dojít ke změně rozhodnutí žalovaného 2), ačkoli žalovaný 1) důvod k přezkumu neshledal,
pročež tento závěr nemůže bránit stěžovateli v uplatnění jeho práv u soudu. Stěžovatel je tedy
toho názoru, že i kdyby rozhodnutí žalovaného 1) nebylo rozhodnutím dle správního řádu,
usnesením městského soudu bylo zasaženo do jeho práva na přístup k soudu, jelikož městský
soud nevzal v úvahu to, že se stěžovatel řídil nejasným poučením žalovaného 2) a chtěl v dobré
víře před podáním žaloby nejprve vyčerpat všechny opravné prostředky. Z tohoto důvodu
pak má stěžovatel za to, že mu nelze vytýkat, že podal žalobu opožděně, k čemuž odkazuje
na judikaturu Ústavního soudu, dle níž nemůže být účastníkovi řízení na újmu, když postupoval
v dobré víře ve správnost poučení, a nesprávnost poučení je třeba brát v potaz při posuzování
včasnosti podání. Dle stěžovatele se městský soud se včasností žaloby dostatečně nevypořádal,
když nezohlednil nesprávnost poučení žalovaného 2).
[5] Závěrem stěžovatel poukazuje na to, že žalovaný 2) v typově obdobných věcech,
tj. žádostech o dotaci, nepostupuje vůči různým subjektům stejně. Stěžovatel je členem Družstva
BRAMKO CZ, o jehož žádosti o dotaci žalovaný 2) dne 14. 5. 2021 rozhodl tak, že žádost zamítl
a poučil jej o možnosti podat odvolání. Dle stěžovatele je i přesto, že mohou být použity různé
způsoby financování dotací, a ačkoli dotační programy mohou být prováděny dle zásad vydaných
žalovaným 1) nebo naopak dle předpisů EU, nutné, aby nedocházelo k rozdílnému procesnímu
zacházení s žadateli o dotace. Dle stěžovatele musí být možnosti procesní obrany aplikovány vůči
všem žadatelům o dotace stejně, což se v daném případě nestalo, a stěžovatel pociťuje zásah
do práva na spravedlivý proces i v tomto aspektu.
[6] Žalovaný 1) ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že proti sdělení (rozhodnutí)
žalovaného 2) o nevyhovění žádosti o uzavření dohody o poskytnutí dotace se dle §11 odst. 5
zákona o SZIF nelze odvolat; na uzavření dohody není právní nárok. Žádost o přezkum pak
stěžovatel podal přímo přezkumné komisi žalovaného 1), avšak rozhodnutí v přezkumném řízení
se vydává z moci úřední, tudíž podnět stěžovatele není návrhem na zahájení řízení ani opravným
prostředkem. Pokud nadřízený správní orgán neshledá v postupu příslušného orgánu pochybení,
pouze o tom žadatele vyrozumí, potvrzující rozhodnutí se nevydává. Žalobou napadené
vyrozumění žalovaného 1) tedy není rozhodnutím, ale oznámením o nezahájení přezkumného
řízení ve smyslu §94 odst. 1 správního řádu, které je dle §70 písm. a) s. ř. s. vyloučeno
ze soudního přezkumu. Z tohoto důvodu není dle žalovaného 1) žaloba proti jeho rozhodnutí
přípustná, pročež se ztotožňuje s napadeným usnesením městského soudu. Následně žalovaný 1)
uvádí, že ačkoli oznámení o ukončení administrace žádosti o dotaci zasahuje do právní sféry
stěžovatele, neznamená to ještě, že musí být umožněno podat proti němu odvolání. Řízení
o poskytnutí dotace je jednostupňové, žadatel tak má možnost podat žalobu právě proti
rozhodnutí v prvním stupni, poněvadž další řízení již neproběhne. Tento mechanismus dle
žalovaného 1) vyplývá právě z nového znění §11 odst. 5 zákona o SZIF, které reagovalo
na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 9. 2018, č. j. 10 Afs 339/2017 - 48, jelikož
dřívější znění tohoto ustanovení podání odvolání umožňovalo. V současnosti je však odvolání
v zákoně výslovně vyloučeno, stěžovatel ostatně ani odvolání nepodal.
[7] Žalovaný 1) dále rozporuje námitku stěžovatele ohledně odlišného postupu při vyřizování
typově stejných žádostí. Dle žalovaného 1) je při poskytování dotací rozlišováno, zda je součástí
žádosti o dotaci vypracování projektu, nebo nikoli, protože pokud ano, žalovaný 2) postupuje
dle §11 odst. 4 a 5 zákona o SZIF a ve fázi před uzavřením dohody o poskytnutí dotace nelze
podat odvolání, soudně přezkoumatelné je právě oznámení o ukončení administrace žádosti.
Ve stěžovatelem odkazovaném rozhodnutí žalovaného 2) v případu Družstva BRAMKO CZ
se však jednalo naopak o tzv. neprojektovou dotaci, u níž je odvolání proti rozhodnutí o žádosti
možné, a proto v něm bylo uvedeno i příslušné poučení. Nejednalo se tedy o totožný případ
a k rozporu v postupu žalovaného 2) při administraci žádostí nedošlo. Žalovaný 1) nesouhlasí
ani s tvrzením stěžovatele o porušení jeho práva na spravedlivý proces, jelikož v poučení
v rozhodnutí žalovaného 2) bylo jasně uvedeno, že tímto rozhodnutím bylo řízení o žádosti
ukončeno, a poučení o možnosti požádat o přezkum současně není uvedením v omyl, neboť
žádost o přezkum je pouze dozorčím prostředkem, a to obzvláště když bylo v poučení uvedeno,
že se jedná o žádost o přezkum dle pravidel Programu, k nimž se stěžovatel zavázal. V této
souvislosti žalovaný 1) odkazuje na judikaturu, z níž vyplývá, že pokud je žadatel poučen o tom,
že žádost o přezkum nemá vliv na právní účinky oznámení [jako tomu bylo i v poučení
v oznámení, resp. rozhodnutí, žalovaného 2)], tyto účinky nastanou doručením tohoto oznámení.
Zároveň bylo v poučení odkázáno na §11 odst. 5, z něhož mělo být žadateli zřejmé, že proti
oznámení není přípustný žádný řádný ani mimořádný opravný prostředek a že případné vyřízení
jeho žádosti o přezkum formou sdělení o nedůvodnosti zahájení přezkumného řízení bude dle
§70 písm. a) s. ř. s. vyloučeno ze soudního přezkumu. Žalovaný 1) k tomu podotýká, že žalovaný
2) nemá žádnou zákonnou povinnost informovat žadatele o možnosti podat proti jeho
rozhodnutí žalobu; o této možnosti mohla stěžovatele zpravit jeho právní zástupkyně.
[8] Žalovaný 2) se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožňuje s napadeným usnesením
městského soudu a předně uvádí, že stěžovatel zmeškal lhůtu k podání žaloby, neboť jeho
rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno dne 16. 9. 2020 a tento žalobu podal až dne 20. 5. 2021,
pročež je žalobu nutné odmítnout. Žalovaný 2) postupoval dle §11 odst. 5 zákona o SZIF,
jehož znění je jasné a srozumitelné. Oznámení o ukončení administrace žádosti o poskytnutí
dotace je dle judikatury Nejvyššího správního soudu rozhodnutím ve smyslu §65 s. ř. s.,
a to i po novelizaci §11 zákona o SZIF, jíž byla vyloučena možnost podat odvolání proti tomuto
rozhodnutí. Napadnutelným rozhodnutím ve věci je tedy pouze oznámení žalovaného 2)
o ukončení administrace žádosti a případné přezkumné řízení je jen dozorčím prostředkem.
Ohledně stěžovatelem namítaného nesprávného poučení žalovaný 2) trvá na tom, že byl
stěžovatel v dané věci poučen správně a řádným způsobem. Žalovaný 2) v poučení stěžovatele
ve svém oznámení zdůraznil, že žádost o přezkum nemá vliv na právní účinky rozhodnutí,
a že tímto rozhodnutím je řízení o žádosti ukončeno. Na přezkumné řízení jakožto prostředek
dozorčího práva tradičně není právní nárok ani není řádným opravným prostředkem; žalovaný 2)
přitom neměl povinnost poučovat stěžovatele o nemožnosti podat odvolání ani o možnosti
podat proti rozhodnutí správní žalobu. Je čistě na odpovědnosti stěžovatele, aby se seznámil
s platnými právními předpisy; nelze se odvolávat na pouhé domněnky stěžovatele.
K odkazovanému rozhodnutí ve věci družstva BRAMKO CZ pak žalovaný 2) uvádí,
že se v daném případě jednalo o dotaci ze skupiny tzv. národních dotací, které se řídí jinými
právními předpisy a je proti rozhodnutím v této oblasti možné podat odvolání, což je vždy
uvedeno v poučení na konci příslušného rozhodnutí. Napadené rozhodnutí se však týká
Projektových opatření Programu, která mají svou vlastní úpravu, a žalovaný 2) při poskytování
těchto projektových dotací postupuje podle evropských předpisů, zákona o SZIF a Pravidel
platných pro dané kolo opatření. V §11 odst. 4 a 5 zákona o SZIF je jasně definován postup
v případě těchto dotací na opatření, jejichž součástí je vypracování a předložení projektu
žadatelem o dotaci. Stěžovatel byl o těchto skutečnostech řádně informován; neznalost právní
úpravy pak nelze přičítat žalovanému.
[9] Nejvyšší správní soud po konstatování včasnosti kasační stížnosti, jakož i splnění
ostatních podmínek řízení, přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu
a z důvodů stěžovatelem uplatněných, současně přihlížel k tomu, zda netrpí vadami, k nimž
by byl Nejvyšší správní soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] Nejvyšší správní soud úvodem konstatuje, že stěžovatel kasační stížností napadá usnesení
městského soudu o odmítnutí žaloby, pročež ji lze opřít pouze o důvody nezákonnosti tohoto
rozhodnutí podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Kasační stížnost nemíří proti meritornímu
rozhodnutí městského soudu, proto ani Nejvyšší správní soud nemůže přezkoumávat zákonnost
toho, co podání žaloby předcházelo. Předmětem přezkumu Nejvyššího správního soudu může
být pouze otázka, zda městský soud postupoval správně, když žalobu stěžovatele jako opožděnou
odmítl (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98,
č. 625/2005 Sb. NSS). Nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu ve smyslu §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s. může obecně spočívat také v nesprávném posouzení právní otázky soudem
(např. aplikuje-li soud výluku ze soudního přezkumu, která na věc nedopadá), nebo
v nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost či nedostatek důvodů, zejména skutkových
(např. odmítne-li soud podání pro opožděnost, ačkoliv rozhodné skutečnosti nezjistil), popřípadě
v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek, že došlo k odmítnutí
návrhu a tím i odmítnutí soudní ochrany, ač pro takový postup nebyly splněny podmínky.
[12] Nejvyšší správní soud proto v prvé řadě zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí
nepřezkoumatelností, přičemž dospěl k závěru, že nikoli. Z odůvodnění napadeného usnesení
je zřejmé, co vedlo městský soud k odmítnutí žaloby; městský soud uvedl, kdy stěžovatel obdržel
napadené rozhodnutí žalovaného 2), a kdy tak počala běžet lhůta pro podání žaloby, a jasně
vyložil také to, že se stěžovatel měl bránit přímo proti oznámení žalovaného 2) o ukončení
administrace žádosti o dotaci, které je rozhodnutím ve smyslu §65 s. ř. s. Městský soud přitom
shrnul relevantní právní úpravu, jakož i judikaturu správních soudů, a všechny tyto závěry
v odůvodnění napadeného usnesení řádně odůvodnil.
[13] Poté Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení zákonnosti napadeného soudního
rozhodnutí. Předně přitom poukazuje na to, že se skutkově i právně obdobnými případy
již v minulosti opakovaně zabýval, a to např. v rozsudku ze dne 3. 12. 2021, č. j. 5 Afs
277/2021 – 33, ze dne 14. 1. 2022, č. j. 5 Afs 298/2021 – 40, či č. j. 5 Afs 307/2021 – 33, z téhož
dne. V projednávané věci Nejvyšší správní soud neshledal důvod se od závěrů prezentovaných
v uvedených rozsudcích odchýlit.
[14] Městský soud žalobu odmítl ve vztahu k přípisu žalovaného 1) pro nepřípustnost,
u rozhodnutí žalovaného 2) pak pro opožděnost. Tato opožděnost byla dle stěžovatele
způsobena tím, že brojil nejprve proti sdělení o nezahájení přezkumného řízení žalovaným 1),
což učinil na základě poučení v rozhodnutí žalovaného 2).
[15] Nejvyšší správní soud předně uvádí, že akt vydávaný žalovaným 2) podle §11 odst. 5
zákona o SZIF, tj. sdělení (nikoli oznámení) o ukončení administrace žádosti o poskytnutí dotace,
je rozhodnutím ve smyslu §65 s. ř. s., proti němuž se lze bránit žalobou ve správním soudnictví.
Povahou tohoto aktu a možností procesní obrany proti němu se Nejvyšší správní soud zabýval
opakovaně (např. v rozsudku ze dne 5. 9. 2018, č. j. 10 Afs 339/2017 - 48, či v rozsudku ze dne
18. 7. 2013, č. j. 1 Afs 61/2013 - 43, č. 2909/2013 Sb. NSS), přičemž tento akt považoval nejen
za rozhodnutí správního orgánu podle §65 odst. 1 s. ř. s., ale i za správní rozhodnutí ve smyslu
§67 správního řádu, proti němuž se lze bránit odvoláním a následně popřípadě rovněž žalobou
podanou dle §65 a násl. s. ř. s. proti rozhodnutí odvolacího orgánu. Na tuto judikaturu reagoval
zákonodárce novelou provedenou zákonem č. 208/2019 Sb., kterou došlo mj. ke změně zákona
o SZIF, kdy byla v §11 odst. 5 zákona o SZIF s účinností od 1. 9. 2019 výslovně vyloučena
možnost podat odvolání jako řádný opravný prostředek proti sdělení o ukončení administrace
žádosti o poskytnutí dotace. Na povaze tohoto aktu jako rozhodnutí to však nic nezměnilo
a po uvedené novele je proto nutné žalobu směřovat přímo proti takovému sdělení
žalovaného 2); k tomu srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu
č. j. 5 Afs 277/2021 - 33. Podrobnou genezí povahy sdělení o ukončení administrace žádosti
o dotaci se pak zabýval např. rovněž citovaný rozsudek zdejšího soudu č. j. 5 Afs 307/2021 – 33,
a Nejvyšší správní soud nyní neseznal nutnost závěry tam uvedené opakovat.
[16] Sdělení žalovaného 1) o nezahájení přezkumného řízení ve smyslu §94 správního řádu
naopak rozhodnutím dle §65 s. ř. s. není. Tento závěr vyplývá zcela jednoznačně z judikatury
Nejvyššího správního soudu, kterou je možné označit za konstantní a dlouhodobou (srov. např.
již rozsudek ze dne 14. 2. 2008, č. j. 7 As 55/2007 - 71, č. 1831/2009 Sb. NSS; přičemž
na závěrech v tomto rozsudku uvedených ve vztahu k přezkumnému řízení nic nezměnil
ani rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2021,
č. j. 6 As 108/2019 - 39, č. 4178/2021 Sb. NSS, bod 86). Tvrzení stěžovatele o tom, že otázka
přezkumu sdělení o ukončení administrace žádosti o dotaci a sdělení o nezahájení přezkumného
řízení není řešena nejednoznačně, tedy není pravdivé.
[17] Poněvadž tedy sdělení žalovaného 1) o nezahájení přezkumného řízení ve smyslu §94
správního řádu není rozhodnutím, které by bylo přezkoumatelné ve správním soudnictví žalobou
podle §65 s. ř. s., postupoval městský soud zcela správně, když žalobu stěžovatele ve vztahu
k tomuto sdělení odmítl jako nepřípustnou. Stěžovatel ve vztahu ke sdělení žalovaného 2) namítal
především odepření přístupu k soudu, k čemuž lze pouze dodat, že stěžovatel měl možnost podat
proti rozhodnutí žalovaného 2) o ukončení administrace žádosti o poskytnutí dotace
samostatnou správní žalobu; skutečnost, že tak neučinil včas, jde čistě k tíži stěžovatele.
[18] K námitce stěžovatele týkající se rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
30. 11. 2016, č. j. 6 Afs 2/2016 – 50, dle něhož nelze po žadateli spravedlivě požadovat, aby
podával žalobu, pokud ještě může dosáhnout změny rozhodnutí poskytovatele dotace a může
tedy vyčkávat na rozhodnutí o podaných námitkách bez zmeškání lhůty k podání žaloby, Nejvyšší
správní soud uvádí, že citované rozhodnutí se týká oznámení o snížení dotace podle §14e zákona
č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů
(rozpočtová pravidla), postup v dané věci tedy podléhal jinému zákonu, řízení se nacházelo v jiné
fázi procesu – oznámení se týkalo snížení již poskytnuté dotace, a žaloba byla podána proti
nezákonnému zásahu správního orgánu, který spočíval v celém postupu žalovaného ukončeném
rozhodnutím o námitce (přičemž podání námitek nebylo v té době upraveno zákonem, pouze
podmínkami pro čerpání dotace), tudíž zásah trval i po prvotním oznámení až do vypořádání
námitek a z toho byla dovozena včasnost podané žaloby. V nyní projednávaném případě se však
nejedná o projednání námitek, ani o nezákonný zásah, ale o rozhodnutí o ukončení administrace
žádosti o dotaci a následně přezkumné řízení proti němu, které není opravným prostředkem
a na něž neexistuje právní nárok. Na rozdíl od citovaného případu je v projednávané věci rovněž
jasné vyznění zákona i judikatury. Odkaz na uvedené rozhodnutí tudíž není v nyní projednávané
věci případný.
[19] Ve vztahu k námitce nesprávného poučení žalovaným 2) Nejvyšší správní soud předně
poukazuje na to, že v rozsudku ze dne 25. 4. 2018, č. j. 3 As 103/2017 - 23, uvedl, že „[n]áležitosti
správního rozhodnutí upravuje §68 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád a poučení o možnosti podat proti
rozhodnutí správního orgánu žalobu mezi ně (právě s ohledem na generální klauzuli) není zahrnuto.“
Povinnost poučovat o možnosti podat proti rozhodnutí správní žalobu tedy netíží správní orgán
ani v případě sdělení dle §11 odst. 5 zákona o SZIF. Na posuzovanou věc přitom nelze uplatnit
ani závěry rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2009,
č. j. 4 Ads 39/2008 - 83, č. 1980/2010 Sb. NSS, podle něhož žalobu nelze považovat
za opožděnou, je-li podána po uplynutí zvláštní třicetidenní lhůty vyplývající z §129 odst. 1
s. ř. s., avšak před uplynutím obecné dvouměsíční lhůty podle §72 odst. 1 s. ř. s., pokud žalobce
nebyl správním orgánem v napadeném rozhodnutí o této zvláštní lhůtě poučen; v posuzované
věci se totiž uplatní právě obecná lhůta zakotvená v §72 odst. 1 s. ř. s., žalovaný 2) tedy nebyl
povinen stěžovatele poučovat o možnosti podat proti danému rozhodnutí (sdělení) o ukončení
administrace žádosti o poskytnutí dotace žalobu. Námitky stěžovatele týkající se nesprávného
poučení proto nemohou uspět.
[20] Sdělení žalovaného 2) ze dne 16. 9. 2020, č. j. SZIF/2020/0575259, které stěžovatel
napadl správní žalobou, obsahuje následující poučení: „Pokud žadatel s Oznámením nesouhlasí, může
se dle kapitoly 11/12 Pravidel, kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotace na projekty Programu
rozvoje venkova na období 2014 – 2020, ve lhůtě 21 kalendářních dnů od jeho doručení písemně obrátit
na Přezkumnou komisi Ministerstva zemědělství s žádostí o přezkum. Tento postup nemá vliv na právní účinky
Oznámení. Na uzavření Dohody o poskytnutí dotace (dále jen „Dohoda“) není právní nárok (§11 odst. 5
zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu – dále jen „zákon o SZIF“).
Oznámením o ukončení administrace vydaným před uzavřením Dohody je řízení o žádosti žadatele ukončeno.“
[21] Stěžovateli proto nelze přisvědčit ani v tom, že by poučení poskytnuté žalovaným 2) bylo
zavádějící, resp. nepřesné a nedostatečné. Žalovaný 2) sice nad rámec zákonné poučovací
povinnosti poučil stěžovatele o možnosti obrátit se na přezkumnou komisi Ministerstva
zemědělství, poskytnutí důkladnějšího poučení však nelze považovat za pochybení správního
orgánu. Žalovaný 2) navíc v poučení zdůraznil, že podání žádosti o přezkum sdělení nemá vliv
na právní účinky jeho rozhodnutí a že jím je řízení o žádosti stěžovatele ukončeno; tím dal
stěžovateli jasně najevo, že se jedná o konečné rozhodnutí ve věci a že žádost o jeho přezkum
není řádným opravným prostředkem. Jak vyplývá i z výše zmiňované judikatury (předcházející
procesní úkony stěžovatele v nyní posuzované věci), přezkumné řízení ve svých různých
podobách je tradičně pojímáno jako dozorčí prostředek, na jehož použití nadřízeným správním
orgánem není nárok, nejedná se tedy v žádném případě o řádný opravný prostředek ve správním
řízení, který je třeba vyčerpat před podáním žaloby proti rozhodnutí správního orgánu.
[22] Řízení o žalobě proti sdělení žalovaného dle §11 odst. 5 zákona o SZFI a přezkumné
řízení ve vztahu k tomuto sdělení vedené Ministerstvem zemědělství přitom zcela běžně probíhají
souběžně, správní řád i s. ř. s. s tímto postupem dokonce výslovně počítají [viz v §11 odst. 5
zákona o SZFI zmiňovaný §153 odst. 1 písm. a) správního řádu, který navazuje na procesní
institut uspokojení navrhovatele dle 62 s. ř. s.]. Dozví-li se správní soud v řízení o žalobě proti
rozhodnutí správního orgánu, že bylo toto rozhodnutí zrušeno či změněno v přezkumném řízení,
a nedojde-li následně právě k uplatnění institutu uspokojení navrhovatele nebo ke zpětvzetí
žaloby, musí soud žalobu odmítnout dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Soud (předseda senátu) také
může (ale nemusí) v případě probíhajícího přezkumného řízení přerušit řízení o žalobě proti
témuž rozhodnutí správního orgánu dle §48 odst. 3 písm. d) s. ř. s. a vyčkat výsledku
přezkumného řízení, jinak však běží obě řízení na sobě nezávisle.
[23] Co se týče namítaného „dvojího metru“ žalovaného 2) při rozhodování v typově stejných
případech odlišně – konkrétně stěžovatel poukázal na rozhodnutí žalovaného 2) ve vztahu
ke Družstvu BRAMKO CZ, jímž žádost o dotaci zamítl a poučil žadatele o možnosti podat proti
tomuto rozhodnutí odvolání – nezbývá Nejvyššímu správnímu soudu než přisvědčit žalovaným,
že se nejednalo o totožný případ, a proto žalovaný 2) nepochybil, když rozhodl odlišně a uvedl
též odlišné poučení. V odkazovaném případě se jednalo o tzv. neprojektovou dotaci, přičemž
součástí žádosti o tuto dotaci není povinnost vypracovat a předložit projekt. U tohoto typu dotací
přitom zákon o SZIF možnost odvolání nevyloučil. Proti odkazovanému rozhodnutí tedy bylo
možné podat odvolání, což je vždy uvedeno v poučení na konci příslušného rozhodnutí.
Napadené rozhodnutí se však týká projektové dotace, u níž je v §11 odst. 4 a 5 zákona o SZIF
jasně definován odlišný procesní postup, jak již bylo vyloženo výše. Stěžovatel byl o těchto
skutečnostech řádně informován; neznalost právní úpravy pak nelze přičítat k tíži žalovanému 2).
[24] Nejvyšší správní soud uzavírá, že neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji podle
§110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
[25] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Žalovaným v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti
nevznikly, proto jim jejich náhradu Nejvyšší správní soud nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 18. května 2022
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu