ECLI:CZ:NSS:2008:5.AFS.61.2007:257
sp. zn. 5 Afs 61/2007 - 257
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. a JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. v právní věci
žalobců: a) DELTA PEKÁRNY a. s., se sídlem Brno, Bohunická 24, b) ODKOLEK a. s.,
se sídlem Praha, Pekařská 1/598, oba zastoupeni JUDr. Pavlem Dejlem LL.M., Ph.D.,
advokátem, se sídlem Praha 1, Jungmannova 24, proti žalovanému: Úřad pro ochranu
hospodářské soutěže, se sídlem Brno, tř. Kpt. Jaroše 7, za účasti: PENAM, a. s., se sídlem
Brno, Cejl 38, zastoupené Mgr. Danielem Čekalem, advokátem, se sídlem Praha 1,
Jungmannova 750/34, proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
č. j. R 11, 12, 13/2005 ze dne 18. 6. 2006, v řízení o kasační stížnosti žalovaného jako stěžovatele
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 1. 2007, č. j. 62 Ca 36/2006 – 180,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Stěžovatel je povinen za platit žalobci a) do tří dnů od právní moci tohoto
rozsudku náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 2400 Kč k rukám zástupce
žalobce a).
III. Stěžovatel je povinen zaplatit žalobci b) do tří dnů od právní moci tohoto
rozsudku náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 2400 Kč k rukám zástupce
žalobce b).
IV. Osoba zúčastněná na řízení PENAM, a. s., nemá právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalovaný jako stěžovatel včasnou kasační stížností napadl shora uvedený rozsudek
Krajského soudu v Brně, který výrokem I. zrušil rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu
hospodářské soutěže č. j. R 11, 12, 13/2005 ze dne 18. 8. 2006 a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Výrokem II., III. a IV. krajský soud rozhodl o nákladech řízení žalobce a), žalobce b) a osoby
zúčastněné na řízení.
Rozhodnutím č. j. S 233/03-2050/04-ORP Úřad pro ochranu hospodářské soutěže v prvním
stupni deklaroval, že žalobce a), žalobce b) a osoba na řízení zúčastněná porušili ustanovení §3
odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „ zákon o ochraně hospodářské soutěže“), tím, že prokazatelně v období od 26. 9. 2003
přinejmenším do 12. 11. 2003 jednali ve vzájemné shodě při určování prodejních cen
pekárenských výrobků. Tímto jednáním účastníci řízení narušili hospodářskou soutěž na trhu
čerstvého běžného pečiva a na trhu čerstvého cukrářského pečiva , přičemž žalobce b) a osoba
na řízení zúčastněná dále narušili hospodářskou soutěž na trhu trvanlivého sladkého pečiva.
Za toto protisoutěžní jednání byla všem účastníkům řízení uložena prvním prvostupňovým
rozhodnutím pokuta, a to žalobci a) ve výši 55 000 000 Kč, žalobci b) ve výši 35 000 000 Kč
a osobě na řízení zúčastněné ve výši 30 000 000 Kč.
Proti prvnímu prvostupňovému rozhodnutí podali všichni účastníci řízení včas rozklady,
o nichž předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže rozhodl dne 11. 5. 2005 rozhodnutím
č. j. R 20, 21, 22/2004 (dále též „rozhodnu tí o vině“). Předseda úřadu v tomto rozhodnutí
potvrdil výrokové části I., II., III. a IV. (deklarující porušení ustanovení §3 odst. 1 zákona
o ochraně hospodářské soutěže jednáním ve vzájemné shodě, ukládající zákaz takového jednání
do budoucna a zastavující správní řízení v rozsahu šetření možného porušení §3 odst. 1 zákona
o ochraně hospodářské soutěže uzavřením dohody o rozdělení trhu) a zároveň zrušil výrokovou
část V. týkající se uložených pokut za deklarované porušení zákona a vrátil věc v tomto rozsahu
k novému projednání a rozhodnutí správnímu orgánu prvního stupně.
Předseda Úřadu shledal nepřezkoumatelnost výrokové části ukládající pokuty,
a proto správnímu orgánu prvního stupně uložil, aby v rámci nového řízení o pokutách tyto
dostatečně diferencoval, tj. individualizoval tak, aby z nich bylo patrno, k čemu přihlédl a jakou
váhu danému kritériu u jednotlivých pokut dal z hlediska přiměřenosti, proporcionality
a předvídatelnosti.
Následně správní orgán prvního stupně svým rozhodnutím č. j. S 233/03-4350/05-
OOHS ze dne 18. 7. 2005 uložil účastníkům dle ustanovení §22 odst. 2 zákona o ochraně
hospodářské soutěže pokuty, a to žalobci a) ve výši 31 000 000 Kč, žalobci b) ve výši
18 500 000 Kč a osobě na řízení zúčastněné ve výši 16 500 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí
podali všichni účastníci řízení včas rozklady.
Předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 18. 8. 2006 rozhodnutím č. j. 11,
12, 13/2005 (dále též „rozhodnutí žalovaného o trestu“) změnil předchozí rozhodnutí správního
orgánu prvního stupně č. j. S 233/03-4350-OOHS ze dne 18. 7. 2005, a sice tak, že za porušení
zákazu uvedeného v §3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění
pozdějších předpisů, jednáním ve shodě při určování prodejn ích cen pekárenských výrobků
ve smyslu rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. R 20, 21, 22/2004
ze dne 11. 5. 2005, se žalobci a) ukládá pokuta ve výši 24 800 000 Kč, žalobci b) pokuta ve výši
14 800 000 Kč a dalšímu účastníku správního řízení, nyní osobě zúčastněné na řízení
PENAM, a. s., pokuta ve výši 13 200 000 Kč.
Rozhodnutí předsedy Úřadu o vině i o trestu byla napadena žalobami. Rozhodnutí o vině
bylo Krajským soudem v Brně zrušeno rozsudkem č. j. 31 Ca 58/2005 - 105 ze dne 24. 8. 2006.
Stěžovatel tento rozsudek napadl u Nejvyššího správního soudu kasační stížností ze dne
11. 9. 2006, z důvodu, že krajský soud po právní stránce nesprávně posoudil skutkovou podstatu
soutěžněsprávního deliktu jednání ve vzájemné shodě ve smyslu ustanovení §3 odst. 1 zákona
o ochraně hospodářské soutěže.
Nyní přezkoumávaným rozsudkem krajský soud zrušil rozhodnutí žalovaného o trestu
z důvodu, že žalobou napadené rozhodnutí žalovaného o trestu trpí absolutním nedostatkem
důvodů skutkových, jenž sám o sobě představuje jeho nepřezkoumatelnost podle ustanovení §76
odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“).
Nepřezkoumatelnost je dle krajského soudu za daného právního stavu již nezvratitelnou ,
neboť výrok správního orgánu ohledně sankce nemůže za žádných okolností předejít výrok
o tom, že byl správní delikt za nějž je sankce ukládána, spáchán.
Krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku rozvádí, že konstatovaná
nepřezkoumatelnost (nehledě k samotné formulaci výroku napadeného správního rozhodnutí
o trestu, jenž je i formulačně navázán na zrušené rozhodnutí o vině) nemůže být již
z principiálních důvodů „dodatečně fakticky zhojena“ ani případným vydáním nového
rozhodnutí žalovaného o samotném spáchání správního deliktu.
Rozhodnutí o trestu nemůže samostatně (bez rozhodnutí o vině) v rámci soudního
přezkumu obstát a není čeho by na něm soud mohl vzhledem ke skutkové stránce deliktu nyní
přezkoumávat.
Z odůvodnění rozhodnutí krajského soudu vyplývá, že rozhodnutí žalovaného o trestu
vycházelo ze skutečnosti, že je najisto postaveno, že žalobci se správního deliktu, tj. porušení §3
odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů
(zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, dopustili, za což jim
stěžovatel v rozhodnutí žalovaného o trestu uložil sankce – pokuty dle ustanovení §22 odst. 2
zákona o ochraně hospodářské soutěže.
Z výroku a odůvodnění rozhodnutí je podle krajského soudu nepochybné, že uložené
pokuty jsou sankcí výlučně za to jednání žalobců a osoby zúčastněné na řízení, jehož
protiprávnost byla deklarována předchozím rozhodnutím stěžovatele č. j. R 20, 21, 22/2003
ze dne 24. 8. 2006. Samotný výrok rozhodnutí přitom odkazoval v otázce deskripce skutku
výslovně na formální označení předchozího rozhodnutí o vině. Bylo-li předchozí rozhodnutí
stěžovatele o vině soudem zrušeno, pak je podle krajského soudu třeba mít za to, že skutkový
základ rozhodnutí o trestu zcela chybí.
Stěžovatel včasnou kasační stížností napadl výroky I., II, a III. rozsudku krajského soudu
z důvodu dle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
Stěžovatel se neztotožňuje se závěry krajského soudu, na základě kterých byla dovozena
nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Podle stěžovatele nelze konstatovat, že rozhodnutí trpí
absolutním nedostatkem důvodů skutkových, resp. že je za daného právního stavu nezvratitelné.
Stěžovatel uznává, že výrok ohledně sankce nemůže předcházet výroku o tom, že byl sp rávní
delikt, za nějž je sankce ukládána spáchán, taková situace i přes existenci rozsudku Krajského
soudu v Brně č. j. 31 Ca 58/2005 - 105 ze dne 24. 8. 2006 nutně nastat nemusí, resp. může být
zhojena.
Dle stěžovatele skutkový základ pro vydání rozhodn utí žalovaného o trestu byl a nadále
trvá, neboť rozhodnutí Krajského soudu v Brně č. j. 31 Ca 58/2005 - 105 je nezákonné z důvodu
nesprávně posouzené povahy deliktu jednání ve vzájemné shodě (§3 odst. 1 zákona o ochraně
hospodářské soutěže) po právní stránce.
Stěžovatel v kasační stížnosti také uvádí, že zrušením rozsudku Krajského soudu v Brně
Nejvyšším správním soudem by byl obnoven právní základ rozhodnutí žalovaného a byla by tím
fakticky zhojena krajským soudem vytčená nepřezkoumatelnost rozhodnutí o trestu (a odpadl
by tak jediný důvod, pro který krajský soud zrušil rozhodnutí žalovaného).
V projednávané kasační stížnosti stěžovatel dále již uvádí námitky směřující proti touto
kasační stížností nenapadenému rozsudku, a to rozsudku Krajského soudu v Brně
č. j. 31 Ca 58/2005 - 105 ze dne 24. 8. 2006.
Stěžovatel je přesvědčen, že rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 31 Ca 58/2005 - 105,
na který se krajský soud v napadeném rozsudku odvolává je nezákonný z důvodu nesprávně
posouzené skutkové podstaty soutěžněsprávního deliktu jednání ve vzájemné shodě po právní
stránce.
Dle stěžovatele se jím tvrzená nezákonnost rozsudku Krajského soudu v Brně
č. j. 31 Ca 58/2005-105 ze dne 24. 8. 2006 promítla i do nezákonnosti přezkoumávaného
rozsudku z důvodu věcné a právní provázanosti obou správních rozhodnutí (o vině a trestu),
jakož i obou rozhodnutí Krajského soudu v Brně.
Stěžovatel v kasační stížnosti také navrhl, aby řízení o kasačních stížnostech
proti rozsudkům Krajského soudu v Brně č. j. 31 Ca 58/2005 - 105 ze dne 24. 8. 2006
a č. j. 62 Ca 36/2006 - 180 ze dne 3. 1. 2007 spojil ke společnému projednání. Alternativně
stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud o projednávané kasační stížnosti rozhodl až poté,
co bude rozhodnuto o jeho kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně
č. j. 31 Ca 58/2005 - 105 ze dne 24. 8. 2006.
V závěru své kasační stížnosti stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce a) ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že kasační stížnost stěžovatele
je nepřípustná ve smyslu ust. §104 odst. 4 s. ř. s., neboť i přes to, že stěžovatel formálně
na důvody dle §103 odst. 1 písm. d) a a) s. ř. s. odkazuje, neopírá svou kasační stížnost fakticky
o žádný z důvodů uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s. Kasační stížnost je dle žalobce a) rovněž
nedůvodná, jelikož posouzení právní otázky, na jejímž základě vydal soud rozsudek, bylo správné
a v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu a soudní řízení předcházející vydání
rozsudku nebylo zatíženo žádnými procesními ani jinými vadami, které by mohly způsobit
nepřezkoumatelnost rozsudku.
Žalobce a) dále rozvádí, že za situace, kdy bylo rozhodnutí stěžovatele o vině
pravomocným rozhodnutím krajského soudu zrušeno, nemohl krajský soud v předmětné věci
postupovat jinak než postupoval. Žalobce a) odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu vydané ve Sbírce rozhodnutí NSS č. 8/2007 pod číslem 1275, dle kterého má rozhodující
význam fakt, že důsledky zrušujícího rozsudku soudu působí ex tunc; správní rozhodnutí se jím
ruší od samého počátku a je nutno na něj nahlížet, jako by vydáno nebylo a tedy, že v době
rozhodování krajského soudu toto rozhodnutí již neexistovalo.
Žalobce b) ve svém vyjádření ke kasační stížnosti stěžovatele navrhuje, aby Nejvyšší
správní soud kasační stížnost jako nepřípustnou odmítl, příp., shledá-li Nejvyšší správní soud
kasační stížnost přípustnou, aby ji jako nedůvodnou zamítl.
Dle žalobce b) stěžovatel v kasační stížnosti nevymezil žádnou právní otázku, kterou měl
údajně krajský soud nesprávně posoudit, ani nespecifikoval konkrétní hmotněprávní úpravu,
se kterou by řešení této otázky mělo být v rozporu. Správnost či nesprávnost posouzení právní
otázky soudem v jiné věci není a nemůže být pro posouzení důvodnosti a tedy i přípustnosti
kasační stížnosti v předmětné věci v žádném případě relevantní. Kasační důvod vyplývající
z jednoho rozhodnutí pro konstrukci přípustnosti kasační stížnosti proti jinému rozhodnutí
nekonstatoval ani Ústavní soud ve stěžovatelem uváděné judikatuře.
Krajský soud dle žalobce b) dospěl ke správnému závěru, že nelze ukládat sankci,
aniž by bylo předem zákonným způsobem rozhodnuto o vině (resp. o tom, že byl spáchán
správní delikt).
Rozsudek krajského soudu je dle žalobce b) zcela srozumitelný a důvody, které soud
k jeho rozhodnutí vedly, jsou v něm formulovány zcela jasně. Stěžovatel ve své kasační stížnosti
nespecifikuje ani jakoukoliv jinou vadu, kterou by měl rozsudek k rajského soudu trpět, a která
by mohla mít za následek nezákonnost.
Žalobce b) závěrem konstatuje, že za situace, kdy rozhodnutí o spáchání správního
deliktu bylo soudem zrušeno a věc vrácena stěžovateli k dalšímu řízení, nemohl krajský soud
potvrdit prostřednictvím zamítnutí žaloby rozhodnutí stěžovatele o sankci uložené za předmětný
delikt, neboť by rozhodnutí o sankci zůstalo v právní moci a úča stníci řízení by byli nuceni
na jeho základě uloženou sankci uhradit za situace, kdy nebylo pravomocně stěžov atelem
rozhodnuto o tom, že se skutku (správního deliktu), za který jsou povinni sankci uhradit,
skutečně dopustili.
Osoba na řízení zúčastněná ve svém vyjádření uvedla, že kasační stížnost stěžovatele
je nepřípustná ve smyslu ust. §104 odst. 4 s. ř. s., neboť se opírá pouze o jiné důvody, než které
jsou uvedeny v ust. §103 s. ř. s.
Stěžovatel dle osoby na řízení zúčastněné sám uznal, že výrok o sankci za správní delikt
nemůže předcházet výrok o tom, že správní delikt byl spáchán a stěžovatel tím v podstatě plně
aproboval výrok i odůvodnění rozsudku.
Úvahy stěžovatele o údajné nezákonnosti rozsudku, jímž bylo zrušeno rozhodnutí
stěžovatele o skutku, jsou v řízení o projednávané kasační stížnosti, dle osoby na řízení
zúčastněné, bez jakéhokoliv právního významu. Rozhodný je toliko fakt, že rozhodnutí o skutku
bylo pravomocně zrušeno.
Osoba na řízení zúčastněná uzavírá, že jestliže stěžovatel jako jediný důvod kasační
stížnosti uvádí teoretickou možnost údajného dodatečného „zhojení“ nepřezkoumatelnosti
rozhodnutí žalovaného o trestu, nelze takový důvod podřadit pod žádný z důvodu uvedených
v ustanovení §103 s. ř. s. Rozhodné je to, zda skutečný důvod kasační stížnosti uvedený
stěžovatelem je objektivně podřaditelný pod některý ze zákonných kasačních d ůvodů
(viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 7/2003 - 50 ze dne 8. 1. 2004).
Osoba na řízení zúčastněná se domnívá, že kasační stížno st stěžovatele je nepřípustná
a měla by být Nejvyšším správním soudem odmítnuta.
Nejvyšší správní soud vázán rozsahem a důvody podané kasační stížnosti (ustanovení
§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.), přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že kasační stížnost
stěžovatele není důvodná.
Oba žalobci i osoba na řízení zúčastněná ve svých vyjádřeních ke kasační stížnosti
stěžovatele namítají její nepřípustnost ve smyslu ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s., neboť dle jejich
názoru se kasační stížnost fakticky neopírá o žádný z důvodů uvedených v ustanovení §103
odst. 1 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud však v posuzované věci neshledal důvod pro odmítnutí kasační
stížnosti.
Za stížní námitku je nutno považovat každé vyjádření stěžovatele, z něhož byť i jen
v nejhrubších obrysech lze dovodit, že má napadené soudní rozhodnutí za nezákonné
z některého důvodu ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s.
Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně uplatnil stížní důvod ve smyslu ustanovení §103
odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., a tedy nesprávné posouzení právní otázky krajským soudem
v předcházejícím řízení a nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu spočívající
v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před
soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Stěžovatel konkrétně nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku z důvodu vady řízení
před soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé spatřuje v tom,
že skutkový základ rozhodnutí žalovaného o trestu byl a nadále trvá, neboť rozhodnutí
Krajského soudu v Brně č. j. 31 Ca 58/2005 - 105 ze dne 24. 8. 2006 je nezákonné (z důvodu
nesprávně posouzené povahy deliktu jednání ve vzájemné shodě po právní stránce).
Kasační stížnost stěžovatele tak obsahuje tvrzení spadající pod zákonný důvod kasační
stížnosti dle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost
neodmítl jako nepřípustnou, ale zabýval se její důvodností.
Ke stížnímu tvrzení, že skutkový základ rozhodnutí žalovaného o trestu byl, Nejvyšší
správní soud zjistil, že rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 31 Ca 58/2005 - 105 ze dne
24. 8. 2006 bylo rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne
11. 5. 2005, č. j. R 20, 21, 22/2004 v napadené části (ve výroku I.) bez jednání zrušeno a věc
vrácena správnímu orgánu druhého stupně k dalšímu řízení.
Krajský soud v odůvodnění výše specifikovaného rozhodnutí (rozsudku o správním
rozhodnutí o vině) konstatoval, že se zabýval pouze otázkou přezkoumatelnosti napadeného
rozkladového rozhodnutí a shledal důvod nepřezkoumatelnosti v nesrozumitelnosti ve vztahu
k časovému vymezení postihovaného protisoutěžního jednání účastníků.
V souladu s ustanovením §54 odst. 5 s. ř. s. je rozsudek, který byl doručen účastníkům,
v právní moci.
Výrok pravomocného rozsudku je závazný pro účastníky, osoby na řízení zúčastněné
a pro orgány veřejné moci (§54 odst. 6 s. ř. s.).
Soud je vázán rozhodnutím soudů o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal,
jakož i rozhodnutím soudu o osobním stavu. O jiných otázkách si soud učiní úsudek sám, je-li tu
však rozhodnutí o nich, soud z něj vychází, popřípadě tam, kde o nich náleží rozhodovat soudu,
může uložit účastníku řízení, aby takové rozhodnutí vlastním návrhem vyvolal (§52 odst. 2).
Krajský soud v Brně tedy postupoval správně, když v předcházejícím řízení o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného o trestu, vycházel z rozsudku Krajského soudu v Brně ve věci
č. j. 31 Ca 58/2005 - 105 ze dne 24. 8. 2006, kterým bylo správní rozhodnutí o vině (č. j. R 20, 21,
22/2004 ze dne 11. 5. 2005) zrušeno pro nepřezkoumatelnost. Nelze tedy přisvědčit tvrzení
stěžovatele, že v době rozhodování krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
o trestu, skutkový základ rozhodnutí žalovaného o trestu existoval.
Taktéž nelze přisvědčit tvrzení stěžovatele, že skut kový základ rozhodnutí žalovaného
o trestu nadále trvá, neboť dle stěžovatele rozhodnutí Krajského soudu v Brně
č. j. 31 Ca 58/2005 - 105 o zrušení správního rozhodnutí o vině je nezákonné (z důvodu
nesprávně posouzené povahy deliktu jednání ve vzájemné sh odě po právní stránce).
Nejvyšší správní soud totiž v řízení o kasační stížnosti p roti rozsudku Krajského soudu
v Brně č. j. 31 Ca 58/2005 - 105 ze dne 24. 8. 2006 rozsudkem č. j. 5 Afs 40/2007 - 204 ze dne
30. 9. 2008 kasační stížnost Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zamítl a nevyhověl
tak návrhu na zrušení rozsudku krajského soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
Skutkový základ rozhodnutí žalovaného o trestu tak v době rozhodování krajského soudu
neexistoval, krajský soud přitom správně vycházel z jiného dříve učiněného rozhodnutí krajského
soudu. Skutkový základ rozhodnutí žalovaného o trestu ani nadále netrvá, neboť v řízení
o kasační stížnosti proti rozsudku krajského soudu zrušujícího správní rozhodnutí o vině,
Nejvyšší správní soud nevyhověl návrhu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže na zrušení
rozsudku ohledně správního rozhodnutí o vině a kasační stížnost zamítl.
Podle §3 odst. 1 zákona č. 141/2001 Sb. , o ochraně hospodářské soutěže a o změně
některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže) dohody mezi soutěžiteli, rozhodnutí
jejich sdružení a jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě (dále jen „dohody“), které vedou
nebo mohou vést k narušení hospodářské soutěže, jsou zakázané a neplatné, pokud tento
nebo zvláštní zákon nestanoví jinak nebo pokud Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
(dále jen „Úřad“) nepovolí prováděcím právním předpisem z tohoto zákazu výjimku.
Podle §7 odst. 1 zákona č. 141/2001 Sb. zjistí-li Úřad v řízení ve věcech podle §3 až 6
citovaného zákona, že byla uzavřena zakázaná dohoda, tuto skutečnost v rozhodnutí uvede
a tímto rozhodnutím plnění dohody do budoucna zakáže.
Podle §22 odst. 2 zákona č. 141/2001 Sb. Úřad může soutěžitelům uložit pokutu do výše
10 000 000 Kč nebo do výše 10% z čistého obratu dosaženého za poslední ukončené účetní
období, jestliže úmyslně nebo z nedbalosti porušili zákazy stanovené v §3 odst. 1, §11 odst. 1
a §18 odst. 1 nebo neplní opatření uložená podle §7 odst. 2 nebo §11 odst. 3 anebo podle §18
odst. 5. Při rozhodování o výši pokuty Úřad přihlédne zejména k závažnosti, případnému
opakování a délce trvání porušování tohoto zákona.
V obecné rovině se správním trestáním rozumí rozhodování o vině a trestu za porušení
norem v oblasti správního práva, postupem stanoveným zákonem. V oblasti správního trestání
má výrok o vině deklaratorní charakter, zatímco výrok o správní sankci má konstitutivní
charakter, neboť se jím ukládá správní sankce za zjištěné a deklarované porušení právní
povinnosti.
Jestliže §7 odst. 1 zákona č. 141/2001 Sb. stanoví, že zjistí-li Úřad v řízení ve věcech
podle §3 až 6 citovaného zákona, že byla uzavřena zakázaná dohoda, tuto skutečnost
v rozhodnutí uvede, znamená to, že Úřad ve výroku rozhodnutí musí uvést konkrétní zakázané
jednání, kterého se soutěžitel, soutěžitelé dopustil(i) i s časovým vymezením tohoto zakázaného
jednání. Takto také Úřad ve svých rozhodnutích postupuje. Mezi rozhodnutím o vině a uložením
správní sankce je vzájemná vazba. Rozhodnutí o správní sankci n emůže existovat samo o sobě,
je závislé na existenci a obsahu rozhodnutí o vině. I když v postupu Úřadu, který rozhodl
samostatným rozhodnutím o vině a samostatným rozhodnutím o správní sankci, nelze spatřovat
nezákonnost, v případě, že je zrušen výrok o vině, je třeba zrušit celý výrok o správní sankci,
respektive i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj po dklad. Bez rozhodnutí o vině
je rozhodnutí o správní sankci nepřezkoumatelné. K těmto závěrům již dospěl i krajský soud
a vyjádřil je v napadeném rozsudku.
Nejvyšší správní soud tak neshledal nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku z důvodu
tvrzené vady řízení před soudem, která mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci
samé.
Stížní důvod ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a tedy nesprávné
posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení stěžovatel spatřuje v tom, že nelze
konstatovat, že rozhodnutí trpí absolutním nedostatkem důvodů skutkových, resp. že je
za daného právního stavu nezvratitelné.
Podle obsahu kasační stížnosti je však dále patrné, že tento stížní důvod stěžovatel
konkrétně spatřuje v již výše přezkoumané námitce, že skutkový základ rozhodnutí žalovaného
o trestu byl a nadále trvá, neboť rozhodnutí Krajského soudu v Brně č. j. 31 Ca 58/2005 - 105
ze dne 24. 8. 2006 je nezákonné.
K výše uvedenému tvrzení stěžovatele, Nejvyšší správní soud odkazuje na již dříve
učiněný závěr o nedůvodnosti této stížní námitky.
V tvrzení stěžovatele, že nezákonnost rozsudku Krajského soudu v Brně
č. j. 31 Ca 58/2005 - 105 ze dne 24. 8. 2006 se promítla i do nezákonnosti přezkoumávaného
rozsudku z důvodu věcné a právní provázanosti obou správních rozhodnutí (o vině a trestu),
jakož i obou rozhodnutí Krajského soudu v Brně, nelze shledat stížní důvod ve smyslu
ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť stěžovatel zde nenamítá jakékoliv pochybení
krajského soudu v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného o trestu.
Z důvodu, že tato námitka uplatněná stěžovatelem v kasační stížnosti není podřaditelná
pod žádný z důvodů kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 s. ř. s., jedná se o námitku
nepřípustnou (§104 odst. 4 s. ř. s.) a Nejvyšší správní soud se jí nezabýval.
Další tvrzení stěžovatele obsažená v kasační stížnosti již výslovně brojí proti nezákonnosti
rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 31 Ca 58/2005 - 105 ze dne 24. 8. 2006, který však není
napadeným a přezkoumávaným rozsudkem v projednávané věci.
Tyto další stížní tvrzení tak opět nejsou podřaditelná pod zákonné důvody k podání
kasační stížnosti ve smyslu ustanovení §103 od st. 1 s. ř. s. Jedná se tak o námitky nepřípustné
(§104 odst. 4 s. ř. s.), kterými se Nejvyšší správní soud nezabýval.
Závěrem Nejvyšší správní soud konstatuje, že o projednáva né kasační stížnosti rozhodl
až po rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti Úřadu pro ochranu
hospodářské soutěže proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 31 Ca 58/2005 - 105 ze dne
24. 8. 2006. Pro spojení řízení, o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně
č. j. 31 Ca 58/2005 - 105 ze dne 24. 8. 2006 a projednávané kasační stížnosti proti rozsudku
krajského soudu č. j. 62 Ca 36/2006 - 180 ze dne 3. 1. 2007, Nejvyšší správní soud důvody
neshledal.
Po přezkoumání kasační stížností napadeného rozsudku krajského soudu dospěl Nejvyšší
správní soud k závěru, že kasační stížnost stěžovatele není důvodná, a proto ji zamítl (§110
odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1, §120 s. ř. s.). Žalobci a), jemuž náleží právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1, §120 s. ř. s.), je stěžovatel povinen zaplatit
náklady řízení o kasační stížnosti ve výši 2400 Kč /z toho 2100 Kč jako odměnu právního
zastoupení za 1 úkon právní služby spočívající v podání vyjádření ke kasační stížnosti a dále
300 Kč paušální poplatek na úhradu hotových výdajů v souladu s ustanovením §9 odst. 3
písm. f), §7, §11 odst. 1 písm. d) a §13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů/.
Částku 2400 Kč je stěžovatel povinen zaplatit žalobci a) ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto
rozsudku k rukám právního zástupce žalobce a).
Žalobci b) taktéž náleží právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1,
§120 s. ř. s.). Stěžovatel je povinen zaplatit žalobci b) náklady řízení o kasační stížnosti ve výši
2400 Kč /z toho 2100 Kč jako odměnu právního zastoupení za 1 úkon právní služby spočívající
v podání vyjádření ke kasační stížnosti a dále 300 Kč paušální poplatek na úhradu hotových
výdajů v souladu s ustanovením §9 odst. 3 písm. f), §7, §11 odst . 1 písm. d) a §13 vyhlášky
č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů/, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto
rozsudku k rukám právního zástupce žalobce b).
Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti,
neboť ji nebyla v řízení o kasační stížnosti uložena žádná povinnost a soud ani neshledal důvody
hodné zvláštního zřetele (§60 odst. 5 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 31. října 2008
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu