ECLI:CZ:NSS:2006:5.AFS.80.2005
sp. zn. 5 Afs 80/2005 - 68
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudkyň JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce: Ing. A. D., zast. Mgr. Martinem Vondroušem, advokátem AK Tovaryšský vrch
1358/3, Liberec 1, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Ústí nad Labem, se sídlem
Velká hradební 61, Ústí nad Labem, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Ústí nad Labem – pob. Liberec ze dne 1. 6. 2005, č. j. 59 Ca 23/2005 – 48,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pob. Liberec ze dne 1. 6. 2005,
č. j. 59 Ca 23/2005 – 48 se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce - stěžovatel, který podal včas kasační stížnost, je přesvědčen, že jsou dány
důvody kasační stížnosti jako opravného prostředku proti předmětnému usnesení Krajského
soudu Ústí nad Labem - pobočka Liberec ve správním soudnictví s tím, že důvod kasační
stížnosti spatřuje žalobce v ustanovení §103/1 písm. e) zák. č. 150/2002 Sb. soudního řádu
správního ve znění pozdějších novel.
Při posuzování včasnosti podání žaloby totiž soud vychází jednak ze zjištěných
skutečností, uvedených shora a dále pak z úpravy přijímání písemných podání dle §132
Instrukce č. 505/2001 - Org. Ministerstva spravedlnosti, kterou se vydává vnitřní
a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy. Z předmětného ustanovení tohoto
předpisu nižší právní síly pak soud dovozuje, že podatelna je určena k přijímání písemných
podání a elektronická podatelna je určena k přijímání podání v elektronické podobě,
a to po celou pracovní dobu.
S ohledem na skutečnost, že podání pak bylo podáno v nočních hodinách, nebyl dle
uvážení soudu soud povinen podání přijmout v daný den, kdy soudu došlo, neboť toto podání
došlo údajně mimo pracovní dobu (kterou ale nikterak soud nespecifikuje)‚ a bylo tak
zaměstnancem soudu převzato na počátku pracovní doby nejbližšího pracovního dne. Nebyla
tak splněna podmínka daná ust. §40 odst. 4 s. ř. s. neboť v poslední den lhůty nebylo
elektronické podání předáno, a to z důvodu, že elektronická podatelna soudu již podání
nepřebírala a k přijetí došlo po stanovené lhůtě.
Stěžovatel se domnívá, že uvedeným postupem soudu byl na svých právech krácen,
neboť argumentace soudu je de facto postavena na právním předpisu nižší právní síly, který
ale občanům, a tedy ani žalobci neurčuje rozsah práv a povinností. Tento rozsah je dán
dle uvážení žalobce pouze a jenom ustanoveními čl. 2 odst. 2) a odst. 3) Listiny základních
práv a svobod, která deklaruje povinnosti a práva v závislosti na ustanovení zákonů. Je-li tedy
zákonem dáno, že je možné ve věci podávat elektronická podání, a tato nejsou v zákoně
limitována žádnou „pracovní dobou“ či „dobou, kdy elektronická podatelna přebírá podání
a kdy naopak nepřebírá, domnívá se žalobce, že podání lze podat nejpozději do 24hodiny
daného dne, kterým příslušná lhůta končí. Obdobný postup je zcela nepochybně dán
i u faxových zpráv, které by ale měly mít stejný režim. S ohledem na uvedené skutečnosti
shora se tak důvodně domnívá, že lhůta u něj byla zachována, neboť podání bylo podáno dne
14. 3. 2005. V případě, že by tato dikce neplatila, pak by „náhradní“ způsoby doručení zásilek
byly v zákoně poněkud zbytečnými, neboť kromě možnosti podat podání v elektronické
podobě, je právě dána i možnost toto podání podat mimo „běžné“ úřední hodiny soudu.
Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud v rámci rozhodování o kasační
stížnosti vydal rozhodnutí, kterým bude předmětné usnesení krajského soudu zrušeno
a v řízení bude nadále pokračováno.
Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce podal žaloby proti rozhodnutí žalovaného č. j.
9710/1/130/04 ze dne 30. 12. 2004, č. j. 9710/2/130/04 ze dne 30. 12. 2004, č. j.
9710/3/130/04 ze dne 30. 12. 2004 a č. j. 9710/4/130/04 ze dne 30. 4. 2004, a protože
se jednalo o věci týchž účastníků, které spolu skutkově souvisely, soud je usnesením č. j.
59 Ca 23/2005 - 33 ze dne 22. 3. 2005 spojil ke společnému projednání a rozhodnutí. Žaloby
žalobce podal nejprve v elektronické podobě (bez elektronického podpisu), z podacího razítka
podepsaného soudu vyplývá, že soudem byly žaloby v elektronické podobě přijaty dne
15. 3. 2005. Originály podaných žalob pak žalobce dne 15. 3. 2005 předal k poštovní
přepravě, jak vyplývá z přiložených obálek a razítek příslušné pošty.
Žalovaný ve svém písemném vyjádření navrhl odmítnutí žalob z důvodu, že byly
podány po dvouměsíční zákonné lhůtě dle §72 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“), neboť byly u soudu podány dne 16. 3. 2005. Žalovaný uvedl,
že předmětné rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 3. 1. 2005 a jeho zástupci dne
14. 1. 2005.
Žalobce namítal, že poslední den lhůty pro podání žaloby, tedy dne 14. 3. 2005 podal
žaloby v elektronické podobě v souladu s §42 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), což dokládal kopiemi e-mailových zpráv obsahujících
v příloze elektronické soubory ve formátu pdf, a elektronická podání doplnil předložením
originálů žalob, které zaslal prostřednictvím pošty dne 15. 3. 2004. Ze žalobcem přiložených
listin vyplývalo, že žaloby v elektronické podobě byly soudu zaslány na elektronickou adresu
posta@ksoud.lbc.justice.cz a byly odeslány dne 14. 3. 2005 v 22 hodin 49 minut, 22 hodin
55 minut, 23 hodin a 23 hodin 5 minut.
Z originálu doručenky svědčící o doručení napadených rozhodnutí zástupci žalobci
soud ověřil, že napadená rozhodnutí byla zástupci žalobce skutečně doručena dne 14. 1. 2005.
Dvouměsíční zákonná lhůta dle §72 odst. 1 s. ř. s. k podání žaloby proti správním
rozhodnutím pak počala dle §40 odst. 1 citovaného zákona běžet dne 15. 1. 2005 a posledním
dnem této zákonné lhůty byl den 14. 3. 2005. Žaloby podané v elektronické podobě byly
žalobcem v souladu s §42 odst. 3 řádně doplněny podáním originálů žalob a to ve lhůtě 3 dnů
po podání elektronickou cestou. Soud proto musel k elektronickým podáním žalob přihlížet
a zabýval se tím, zda tato elektronická podání byla učiněna v zákonné lhůtě z hlediska §40
odst. 4 s. ř. s. a §72 odst. 1 s. ř. s.
Při posuzování včasnosti podání žalob v elektronické podobě soud vycházel
z podacího razítka soudu a úpravy přijímání písemných podání dle 132 instrukce č. 505/2001-
Org. Ministerstva spravedlnosti, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní,
krajské a vrchní soudy. Z ust. §132 odst. 1 kancelářského řádu vyplývá, že podatelna soudu
je určena k přijímání písemných podání a elektronická podatelna je určena k přijímání podání
v elektronické podobě, a to po celou pracovní dobu. Z odst. 7 citovaného ustanovení plyne,
že počítač určený pro příjem podání v elektronické podobě musí být připraven k provozu
po celou pracovní dobu a podání došlá mimo rozvrženou pracovní dobu a ve dnech
pracovního klidu přejímá určený zaměstnanec na začátku pracovní doby nejbližšího
následujícího pracovního dne. Z citovaných ustanovení soud dovodil, že nebylo povinností
soudu zabezpečit přijímání elektronických podání, a tedy i žalobcových žalob v elektronické
podobě, po pracovní době. Pokud byly žaloby v elektronické podobě žalobcem odeslány
z jeho počítače dne 14. 3. 2005 v rozmezí 22 hodin 49 minut až 23 hodin 5 minut, nebylo
povinností soudu elektronická podání ještě tohoto dne převzít, taková podání jako učiněná
mimo pracovní dobu byla zaměstnancem soudu převzata na začátku pracovní doby
nejbližšího následujícího pracovního dne, tedy dne 15. 3. 2005, jak odpovídá podacímu
razítku soudu. Protože se v případě elektronického podání nejedná o podání prostřednictvím
držitele poštovní licence, popřípadě jiné zvláštní licence, ani o případ předání podání orgánu,
který má povinnost jej doručit, je lhůta ve smyslu §40 odst. 4 věty prvé s. ř. s. zachována,
bylo-li podání v poslední den předáno soudu. Zákonná lhůta k podání žalob dle přesvědčení
soudu nebyla dle §40 odst. 4 věty prvé s. ř. s. zachována, neboť v poslední den lhůty,
tedy dne 14. 3. 2005, soudu nebyla předána příslušná elektronická podání, neboť elektronická
podatelna soudu již podání nepřebírala a k přijetí došlo až následující pracovní den
15. 3. 2003.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Kasační stížnost lze podat mj. z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí
návrhu nebo o zastavení řízení /§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s./.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení
v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel
v podané kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost je důvodná.
Podle §42 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád podání je možno učinit písemně,
ústně do protokolu, v elektronické podobě, telegraficky nebo telefaxem. Podání obsahující
návrh ve věci samé učiněné telegraficky je třeba písemně doplnit nejpozději do tří dnů, je-li
písemné podání učiněno telefaxem nebo v elektronické podobě, je třeba v téže lhůtě jej
doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto
podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží.
Z ustanovení §42 občanského soudního řádu vyplývá možnost učinit podání
v elektronické podobě a toto podání pak do tří dnů doplnit předložením jeho originálu. Jiný
požadavek na podání učiněné v elektronické podobě v zásadě není stanoven. Postup určený
vnitřním a kancelářským řádem pro okresní, krajské a vrchní soudy (505/2001-Org.) sice
v §132 odst. 7 stanoví, že počítač určený pro příjem podání v elektronické podobě musí být
připraven k provozu po celou pracovní dobu a že podání musí týž den, v němž byla přijata,
elektronická podatelna předat příslušné soudní kanceláři k provedení zápisu do příslušného
rejstříku s tím, že podání došlá mimo rozvrženou pracovní dobu a ve dnech pracovního klidu
přejímá určený zaměstnanec na začátku pracovní doby nejbližšího následujícího pracovního
dne. V dané věci nebylo předmětem sporu ověření zaručeného elektronického podpisu. Podle
názoru Nejvyššího správního soudu z obsahu §42 o. s. ř., jímž se soud ve smyslu §64 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní řídí, je třeba vycházet právě ze znění zákona, který podání
učiněné v elektronické podobě umožňuje a pro jeho přijetí nestanoví žádné další požadavky.
Je zřejmé, že pokud by nebyl nastaven počítač podatelny pro příjem takovýchto podání i
po pracovní době, pak by nepochybně mohl nastat důsledek předvídaný krajským soudem,
totiž, že takové podání by fakticky bylo přijato až dne následujícího, v daném případě tedy
opožděně. Ovšem k takové situaci nedošlo a podání počítač přijal v poslední den lhůty
pro podání žaloby. V takovém případě se ale nelze dovolávat postupu uvedeného
v kancelářském řádu a je třeba vyjít přímo ze znění zákona, který elektronické podání
umožňuje. Jestliže zákon neuvádí další podmínky, za nichž lze považovat takové podání
za včas učiněné, pak stěží lze se opírat o právní předpis organizační povahy. Soud má tedy
zato, že postup krajského soudu v tomto případě nebyl správný a že podání učiněné
v elektronické podobě bylo učiněno včas.
Nejvyšší správní soud za těchto okolností konstatuje, že shledal důvod pro zrušení
napadeného usnesení krajského soudu podle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Proto
Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než rozhodnutí krajského soudu zrušit a vrátit mu věc
k dalšímu řízení (§110 s. ř. s.). V dalším řízení se krajský soud zaměří na nápravu
vytýkaného pochybení, tedy věc meritorně projedná ve smyslu žalobních bodů.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti krajský soud pojedná v novém rozhodnutí
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 18. července 2006
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu