ECLI:CZ:NSS:2014:5.AS.10.2014:12
sp. zn. 5 As 10/2014 - 12
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy
a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Praha, Národní 118/16, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2014, č. j. 8 A 125/2013 -
26,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce („stěžovatel“) podal dne 18. 2. 2013 Krajskému soudu v Českých Budějovicích
(„krajský soud“) žalobu, kterou se domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 18. 1. 2013,
č. j. 147/13, jímž nebylo vyhověno žádosti stěžovatele o určení advokáta dle §18 odst. 2 zákona
č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů.
[2] Krajský soud následně usnesením ze dne 19. 2. 2013, č. j. 10 Na 8/2013 - 2, věc postoupil
Městskému soudu v Praze („městský soud“) jako soudu místně příslušnému. Posledně uvedené
rozhodnutí krajského soudu napadl stěžovatel včasnou kasační stížností, o které nicméně nebylo
Nejvyšším správním soudem rozhodováno, neboť řízení o kasační stížnosti bylo zastaveno
pro nezaplacení soudního poplatku usnesením ze dne 23. 4. 2013, č. j. 4 As 51/2013 - 26.
[3] Poté městský soud, jako soud místně příslušný, usnesením ze dne 5. 9. 2013,
č. j. 8 A 125/2013 - 14, vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku z podané žaloby ve výši
3000 Kč. Na uvedenou výzvu reagoval stěžovatel podáním ze dne 19. 9. 2013, v němž
mj. požádal o osvobození od soudních poplatků, přiložil prohlášení o svých majetkových
poměrech a odkázal na dokumenty založené u správy soudu dne 11 . 6. 2013. Jelikož se takovéto
dokumenty u správy soudu nenacházely, vyzval městský soud stěžovatele k upřesnění jeho
tvrzení.
[4] Stěžovatel výzvě městského soudu nevyhověl a až k jeho další výzvě uvedl, že se jedná
o dokumenty založené u městského soudu pod značkou Spr 4846/11.
[5] Městský soud usnesením ze dne 10. 1. 2014, č. j. 8 A 125/2013 - 26, stěžovateli nepřiznal
osvobození od soudních poplatků s odůvodněním, že odkazovaná písemnost je podáním ze dne
28. 12. 2011, a nikoli z 11. 6. 2013, jak stěžovatel uvedl ve svoji žádosti o osvobození
od soudních poplatků, a je tedy z hlediska osvědčení aktuálních poměrů stěžovatele nepoužitelná.
[6] Stěžovatel napadl toto usnesení městského soudu podáním, v němž namítá nezákonnost
postupu městského soudu. Stěžovatel nepodřadil své námitky zákonným kasačním důvodům
ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů („s. ř. s.“), z textu podání je nicméně patrné, že namítá především vady
v postupu soudu i v důvodech napadeného usnesení dle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
[7] Předmětem soudního přezkumu v projednávané věci je usnesení o nepřiznání osvobození
od soudních poplatků. Soud proto netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost
ani na povinném zastoupení stěžovatele advokátem před zdejším soudem, jelikož by tento
požadavek vedl pouze k řetězení téhož problému (více viz rozsudek zdejšího soudu ze dne
19. 7. 2012, č. j. 4 Ads 66/2012 - 22, rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na adrese
www.nssoud.cz).
[8] Po konstatování přípustnosti a včasnosti kasační stížnosti dle §102 a násl. s. ř. s. Nejvyšší
správní soud nejprve přistoupil k přezkoumání napadeného usnesení městského soudu v souladu
s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. Neshledal, že by řízení před městským soudem bylo zatíženo vadami,
k nimž by musel přihlédnout z moci úřední. Poté posoudil námitky obsažené v kasační stížnosti
a konstatoval jejich nedůvodnost.
[9] Městský soud v napadeném rozhodnutí uzavřel, že stěžovatel nesplnil jednu z podmínek
pro přiznání osvobození od soudních poplatků stanovených v §36 odst. 3 s. ř. s., a to prokázání
nedostatku prostředků, neboť zaslal soudu pouze čestné prohlášení, jež nebylo doloženo
žádnými podklady prokazujícími aktuálnost tvrzení stěžovatele.
[10] Kasační soud po projednání věci neshledal důvod odchýlit se od závěrů městského soudu,
protože se ztotožňuje s jeho hodnocením, že pokud stěžovatel pouze uvedl, že výše jeho
příjmů je „přes 3000 Kč měsíčně“, a tento údaj ničím nedoložil, nelze toto prohlášení považovat
za dostatečný podklad pro přiznání osvobození od soudních poplatků.
[11] Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že účastník řízení je povinen uvést
a prokázat veškeré skutečnosti rozhodné pro posouzení jeho žádosti o osvobození od soudních
poplatků. Pokud z uvedených údajů či obsahu spisu vyplyne, že jsou nevěrohodné, popřípadě
neúplné, soud takovou žádost zamítne (viz rozsudek ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/2009 - 88,
č. 1962/2010 Sb. NSS). Bylo tedy toliko na stěžovateli, aby unesl jak břemeno tvrzení, tak
břemeno důkazní a konkrétně uvedl a věrohodně doložil, jaká je skutečná výše jeho aktuálních
příjmů.
[12] V nyní posuzovaném případě stěžovatel nepředložil podklady, ze kterých by bylo možno
ověřit jeho skutečné aktuální majetkové poměry. Podle rozhodovací praxe zdejšího soudu platí,
že pokud žadatel doloží podmínky pro osvobození od soudních poplatků způsobem využitelným
pro více souzených případů, je třeba, aby na tyto doklady také v žádosti poukázal. Při hodnocení
podmínek pro osvobození se ovšem soud musí zabývat rovněž aktuálností těchto dokladů
(viz rozsudek ze dne 2. 5. 2012, č. j. 2 As 55/2012 - 12).
[13] Předpoklady pro osvobození od soudních poplatků je nutno posuzovat zcela konkrétně
s ohledem na okolnosti existující v době vyměřování soudního poplatku (viz rozsudek zdejšího
soudu ze dne 14. 1. 2009, č. j. 4 As 63/2008 - 105). Lze tak jednoznačně souhlasit s názorem
městského soudu, že v případě, kdy stěžovatel (ani po dvou výzvách soudu) řádně nedoložil svoji
aktuální majetkovou situaci, respektive svoji nemajetnost, je nutné jeho žádost o osvobození
od soudních poplatků zamítnout.
[14] Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost
stěžovatele není důvodná, a proto ji zamítl.
[15] Nejvyšší správní soud ve věci rozhodl v souladu s ustanovením §109 odst. 2 s. ř. s., podle
něhož je o kasační stížnosti rozhodováno zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho
nařízení.
[16] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud na základě ustanovení §60
odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu
nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch
neměl. Stěžovatel v řízení úspěch neměl a žalovanému žádné náklady s tímto řízením nevznikly,
takže mu Nejvyšší správní soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. března 2014
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu