ECLI:CZ:NSS:2012:5.AS.104.2011:102
sp. zn. 5 As 104/2011 - 102
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D a JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. v právní věci
žalobce: A. E. E., zastoupený JUDr. Athanassiosem Pantazopoulosem, advokátem se sídlem
v Praze 2, Slavíkova 19, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve
věcech pobytu cizinců, nám. Hrdinů 3, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí Policie ČR, Služby
cizinecké policie, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 8. 9. 2010, č. j. CPR-6795-1/ČJ-
2010-9CPR-C215, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
29. 6. 2011, č. j. 3 A 123/2010 - 61,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2011, č. j. 3 A 123/2010 - 61,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Policie České republiky, Oblastním ředitelstvím služby cizinecké policie
Praha, Inspektorátu cizinecké policie Praha, jako správního orgánu příslušného podle §164
odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., byla žádost žalobce o povolení k přechodnému pobytu na území
České republiky ze dne 28. 7. 2008 dle §87e odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb. zamítnuta.
Správní orgán dospěl k závěru, že vztah žalobce k občanu České republiky A. G. nenaplňuje
definiční znaky manželství tak, jak je vymezuje zákon o rodině, ale jejich manželský vztah byl
vytvořen pouze účelově s jediným cílem, a to s cílem získání povolení k pobytu na území České
republiky. Jde pouze o formální svazek, jehož zpřetrhání není v rozporu s mezinárodními
závazky. Na žalobce nelze pohlížet jako na rodiče občana České republiky, neboť dle lustrací
v evidenci obyvatel již žádné dítě občana České republiky žalobce nemá, z čehož vyplývá, že
nezletilý O. G. byl nezrušitelně osvojen. Tuto skutečnost sdělila do protokolu i manželka žalobce
A. G. Je tedy patrné, že došlo k naplnění §87e odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb.
O odvolání žalobce proti výše uvedenému rozhodnutí rozhodl žalovaný dne 8. 9. 2010,
č. j. CPR-6795-1/ČJ-2010-9CPR-C215, tak, že jej zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.
Žalobu žalobce proti rozhodnutí žalovaného zamítl Městský soud v Praze kasační
stížností napadeným rozsudkem. Městský soud dospěl k závěru, že námitky žalobce uplatněné
v žalobě nejsou důvodné. Žalobce především namítal, že v řízení nebylo prokázáno uzavření
účelového manželství ve smyslu §87e odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb. Dále namítal,
že rozhodnutími správních orgánů bylo zasaženo do jeho práva a do práva jeho rodinných
příslušníků na respektování jejich soukromého a rodinného života. Městský soud se námitkami
žalobce zabýval a uzavřel, že žalovaný důvodně dospěl k závěru, že tvrzená existence rodinných
vazeb žalobce na občana ČR nemá ve skutečnosti reálný podklad a účelem uzavřeného
manželství žalobce s A. G. byla toliko legalizace pobytu žalobce na území ČR a z toho důvodu
nemohlo dojít ani k nepřiměřenému zásahu do rodinného a soukromého života žalobce,
respektive napadeným rozhodnutím (žalovaného) nebylo zasaženo do práva žalobce a práva jeho
rodinných příslušníků na respektování jejich soukromého a rodinného života.
Kasační stížnost podal žalobce (dále stěžovatel) z důvodu podle §103 odst. 1 písm. a)
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (s. ř. s.), tedy pro nezákonnost spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Městský soud se podle
něj při posuzování jeho případu zaměřil, a to výlučně, na životní etapu stěžovatele a jeho
manželky v době před jejím nástupem do výkonu trestu a odmítl se zabývat dalším vývojem
vztahu mezi manželi i v době, kdy manželka byla ve výkonu trestu. Městský soud tak odmítl
provést důkazy jednak o tom, že stěžovatel absolvoval kurz češtiny v zájmu zapojit se do české
společnosti a jednak o tom, že se jedná o hluboký citový vztah mezi ním a jeho manželkou
(povolenkami k návštěvě manželky ve výkonu trestu, důkazy o finanční a materiální podpoře
manželky v době výkonu trestu). V době, kdy manželka byla ve výkonu trestu, došlo
k prohloubení a upevnění vztahu a zvláště z korespondence je do značné míry patrná silná citová
závislost manželky na něm. Její korespondence je absolutním popřením její vlastní výpovědi,
kterou učinila ve věznici dne 27. 1. 2010. Tvrdil, že mezi manželi existuje silná citová vazba
a že žijí řádným rodinným životem, i přestože jejich soužití je v současné době značně ztíženo.
K období před nástupem do výkonu trestu manželky proběhla mnohá místní šetření správního
orgánu ve dnech 19. 8. 2008, 20. 8. 2008, 8. 11. 2008 a 6. 11. 2009. Ani v jednom z uvedených
místních šetření nebylo prokázáno, že by v době před nástupem do výkonu trestu manželka
nežila ve společné domácnosti se svým manželem, to je stěžovatelem. Manželka před městským
soudem dne 29. 6. 2011 odmítla vypovídat s tím, že v této věci se již vyjádřila ve své výpovědi
dne 27. 1. 2010. Městský soud se bez dalšího spokojil s touto výpovědí, aniž by se hlouběji
zabýval tím, proč následující komunikace mezi manželi probíhala způsobem, který v žádném
případě nesvědčí o narušení citové vazby mezi nimi. Dále stěžovatel namítl, že o úkonu
správního orgánu – výslechu manželky ve věznici nebyl vyrozuměn. Vzhledem k tomu, že tato
výpověď manželky svým obsahem naprosto neguje předcházející, ale i následující chování
a jednání manželky vůči stěžovateli, je možno se domnívat, že výše uvedený výslech s největší
pravděpodobností neproběhl za normálních podmínek. Podle stěžovatele městský soud svým
rozsudkem porušil článek druhý Smlouvy o založení Evropského společenství, ke které Česká
republika přistoupila, a to tím způsobem, že není-li stěžovateli umožněno získat řádné pobytové
oprávnění, kdy má na území ČR – jakožto jednoho ze členských států EU – svou blízkou rodinu,
tak mu zabraňuje ve zvyšování životní úrovně této rodiny a stěžovatel se tak stává občanem
„druhé kategorie“ navzdory tomu, že mu jako rodinnému příslušníkovi občana EU náleží stejná
práva jako občanu EU. Pokud by došlo k realizaci předmětného správního rozhodnutí na základě
napadeného rozsudku, bylo by hrubým způsobem zasaženo do práva stěžovatele a jeho
rodinných příslušníků na respektování jejich soukromého a rodinného života (článek 8 Evropské
úmluvy o ochraně základních práv a svobod), neboť kromě výše uvedených důvodů si stěžovatel
za dobu svého pobytu na území České republiky vytvořil velmi silné vazby, sžil se s prostředím,
chápe české zvyklosti, intenzivně se učí český jazyk a žije naprosto v souladu s právním řádem
České republiky. Dále stěžovatel poukázal na směrnici Rady 2004/38/ES o právu občanů Unie
a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států.
Kasační stížností se stěžovatel domáhal toho, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu
vymezeném v §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Ve věci je třeba vycházet z toho, že stěžovatel podal dne 28. 7. 2008 žádost o povolení
k přechodnému pobytu rodinného příslušníka EU s uvedeným účelem pobytu: sloučení.
Stěžovatel uzavřel dne 2. 11. 2007 manželství s A. G., narozenou X, o čemž předložil do
správního spisu oddací list. Správní orgány žádost stěžovatele zamítly s odůvodněním, že vztah
žalobce k A. G. nenaplňuje definiční znaky manželství tak, jak je vymezuje zákon o rodině, ale
jejich manželský vztah byl vytvořen pouze účelově s jediným cílem, a to s cílem, aby stěžovatel
získal povolení k pobytu na území České republiky; šlo pouze o formální svazek. Správní orgán
prvního stupně rozhodl dne 8. 4. 2010, odvolací orgán dne 8. 9. 2010. Městský soud
s hodnocením správních orgánů souhlasil.
Stěžovatel v kasační stížnosti konkrétně k období do nástupu A. G. do výkonu trestu
namítá, že místními šetřeními správního orgánu ve dnech 19. 8. 2008, 20. 8. 2008, 8. 11. 2008 a
6. 11. 2009 nebylo prokázáno, že by v době před nástupem do výkonu trestu manželka nežila ve
společné domácnosti se svým manželem, tedy zřejmě stěžovatelem. Místními šetřeními se ve
svých rozhodnutích podrobně zabývají jak správní orgán prvního stupně, tak odvolací orgán,
přičemž jejich údaje odpovídají obsahu správního spisu. Ani v jednom případě nebyla A. G.
v bytě na adrese S. 1452/2, P. 7, který měl být podle vyjádření stěžovatele ze dne 19. 8. 2008
místem, kde se zdržoval spolu se svou manželkou A. G. od svatby trvale, zastižena. Podle obsahu
správního spisu při šetření v bytě dne 8. 3. 2008 (úřední záznam o tom je ze dne 20. 8. 2008) byl
v bytě v době kontroly v 21 hodin přítomen stěžovatel a tvrdil, že jeho manželka A. G. je u lékaře
v nemocnici na Budějovické. Při kontrole dne 15. 8. 2008 v bytě nebyl zastižen stěžovatel ani
jeho manželka A. G. Při kontrole dne 8. 11. 2008 byl v bytě zastižen stěžovatel, který tvrdil, že
jeho manželka je v Děčíně. Při kontrole dne 6. 9. 2009 byl v bytě zastižen stěžovatel a tvrdil, že
jeho manželka je ve výkonu trestu. Pokud stěžovatel tvrdil, že uvedenými místními šetřeními
nebylo prokázáno, že by spolu s A. G. nežili jako manželé, pak je nutno k tomu dodat, jak uvedl
již městský soud, že jimi nebylo prokázáno ani to, že by spolu jako manželé společně v uvedeném
bytě žili. Tuto kasační námitku neshledal Nejvyšší správní soud důvodnou.
Odkazy stěžovatele na svá četná vyjádření v žalobě a v průběhu správního řízení
k protokolům o účastnických výpovědích stěžovatele a A. G. se Nejvyšší správní soud nezabýval,
protože kasační stížnost v tomto směru neobsahuje žádná konkrétní tvrzení, ani žádné konkrétní
námitky.
Ve vztahu k výpovědi A. G. před městským soudem dne 29. 6. 2011 stěžovatel v kasační
stížnosti městskému soudu vytýkal, že se bez dalšího s touto výpovědí spokojil a dále už se
nezabýval tím, proč následující komunikace mezi nimi probíhala způsobem, který v žádném
případě, podle něj, nesvědčí o narušení citové vazby mezi nimi. Z obsahu protokolu o jednání
před městským soudem ze dne 29. 6. 2011 vyplývá, že jednání byl přítomen stěžovatel i jeho
zástupce. A. G., předvolaná jako svědkyně, se odmítla k věci dále vyjadřovat, ačkoliv byla řádně
poučena, a odkázala na svou výpověď před správním orgánem ze dne 27. 1. 2010, kterou učinila
ve věznici Světlá nad Sázavou. Ani stěžovatel ani jeho zástupce neměli na ni žádné dotazy. I když
A. G. prohlásila, že si nepřeje být dotazována ani zástupcem stěžovatele, nemohlo to zabránit
stěžovateli a jeho zástupci, aby dotazy položili, pokud s jejím postupem nesouhlasili, ale neučinili
tak. Obsah její výpovědi ze dne 27. 1. 2010 byl přitom stěžovateli i jeho zástupci dobře znám.
Správní orgán prvního stupně totiž po výpovědi A. G. dne 27. 1. 2010 vyzval stěžovatele
k seznámení se s podklady pro rozhodnutí a poučil ho o možnosti se k těmto podkladům vyjádřit
a navrhnout jejich případné doplnění. Stěžovatel se s podklady seznámil dne 22. 2. 2010 a byla
mu poskytnuta lhůta 5 dnů pro případné vyjádření. Stěžovatel pak reagoval na tyto podklady
přípisem ze dne 23. 2. 2010, v němž uvedl, že manželka A. G. vypovídala ve vězení nesmysly, ale
on ji chápe, protože je „zavřená“ a takové prostředí není ideální. Také uvedl, že manželka má
strach z policie, a proto řekla, co řekla. Podle něj se mají s manželkou rádi, ona mu často píše a
on ji navštěvuje a posílá balíky a peníze. Žádal proto o ignorování její výpovědi a povolení jeho
žádosti o přechodný pobyt. Obsah výpovědi A. G. ze dne 27. 1. 2010 obsahuje rozhodnutí
správního orgánu prvního stupně a hodnotí ho i žalovaný jako odvolací orgán
v přezkoumávaném rozhodnutí. V žalobě proti rozhodnutí žalovaného stěžovatel poukazoval na
korespondenci s A. G. z období roku 2010, která je podle něj absolutním popřením její vlastní
výpovědi učiněné ve věznici dne 27. 1. 2010, a která svědčí o existenci silného citového vztahu
mezi oběma manželi, a zdůraznil, že v době výkonu trestu A. G. je on pro ni velmi důležitou a
jedinou oporou. Osobní korespondencí z věznice ve Světlé nad Sázavou adresovanou stěžovateli
navrhl důkaz. K žalobě připojil korespondenci (ve fotokopii), která je založena ve spisu
městského soudu pod č. l. 15 - 19. Písemností ze dne 29. 11. 2010 stěžovatel doplnil žalobu a
předložil další korespondenci (ve fotokopii) od manželky, která je založena pod č. l. 25 -28 spisu
městského soudu. Městský soud nevyzval stěžovatele k předložení originálů předložené
korespondence a navržený důkaz korespondencí manželky stěžovatele A. G. stěžovateli,
neprovedl. K tomuto návrhu stěžovatele městský soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl: „K
námitce, v níž žalobce poukazuje na existující hluboký citový vztah mezi manžely, což dokládá korespondencí
obou manželů v době, kdy jsou nuceni žít odděleně z důvodu nástupu do výkonu trestu jeho manželky a současně
tvrdí, že z korespondence vyplývá, že manželku finančně podporuje, včetně jejích dětí, soud uvádí, že tvrzení
žalobce o finanční podpoře dětí manželky nekoresponduje s jím uváděným údajem, že po narození O. P., nar. X,
se o něj nestaral, a to z finančních důvodů. Korespondence manželů, jenž byla žalobcem předložena a to již ve
správním řízení, se nevztahuje k rozhodnému období, tedy nedokládá tvrzení žalobce o jeho harmonickém a
trvalém společenství manželů v době před nástupem paní A. G. do výkonu trestu“.
V kasační stížnosti stěžovatel městskému soudu vytýká, že se odmítl zabývat obdobím
po nástupu manželky A. G. do vězení, kdy podle stěžovatele došlo k prohloubení citového
vztahu mezi ním a manželkou A. G., a dále městskému soudu vytýká, že odmítl provést důkazy
povolenkami k návštěvám manželky ve výkonu trestu a jejich korespondencí, která prokazuje jiný
vztah mezi nimi, než o něm vypovídala A. G. dne 27. 1. 2010.
Námitku, že nebyl vyrozuměn o výslechu A. G., který se uskutečnil dne 27. 1. 2010,
stěžovatel vznesl až v kasační stížnosti a proto je nepřípustná ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. a
Nejvyšší správní soud se jí nezabýval. Další jeho námitka, že její výslech uvedeného dne s nejvyšší
pravděpodobností neproběhl za normálních okolností, je jen zcela obecným tvrzením
postrádajícím jakékoliv konkrétní skutkové okolnosti a proto se jí Nejvyšší správní soud
nezabýval.
Ve věci nelze přehlédnout, že právě již v době po nástupu do výkonu trestu učinila A. G.
dne 27. 1. 2010 spontánně výpověď, v níž popsala okolnosti seznámení a uzavření sňatku se
stěžovatelem tak, že zcela popřela to, co uváděla ve svých předchozích výpovědích. Tvrdila, že
sňatek se stěžovatelem uzavřela jen účelově, protože za něj měla přislíbené peníze, které také
dostala, a že i po uzavření sňatku jí stěžovatel za to, že s ním uzavřela manželství, vyplatil nějaké
peníze a stalo se tak i ve výkonu trestu. Před městským soudem dne 29. 6. 2011, tedy po době
jednoho roku a pěti měsíců od výpovědi dne 27. 1. 2010, na této výpovědi trvala a to
v přítomnosti stěžovatele. Tyto skutečnosti by nesvědčily pro tvrzení stěžovatele o citové
závislosti A. G. na něm po jejím nástupu do výkonu trestu.
Nicméně návštěvy stěžovatele ve vězení A. G. připouštěla i ve své výpovědi dne
27. 1. 2010, připouštěla také, že jí do vězení zasílal dopisy, a připouštěla i to, že jí zaslal do vězení
2 x peníze (1500 Kč a 500 Kč). K obsahu korespondence, kterou předložil stěžovatel, a o níž
tvrdil, že mu ji zasílala A. G. z vězení, bylo možno vyslechnout A. G., která byla přítomna u
městského soudu u jednání dne 29. 6. 2011, což však městský soud neučinil, přestože stěžovatel
v žalobě navrhl provést důkaz korespondencí zaslanou mu A. G. z vězení, která je, podle jeho
tvrzení, úplným opakem toho, co A. G. tvrdila ve své výpovědi před správním orgánem (ve
vězení ve Světlé nad Sázavou) dne 27. 1. 2010. Provedení navrženého důkazu, korespondencí
mezi stěžovatelem a jeho manželkou A. G. z doby jejího výkonu trestu, bylo tedy nezbytné ke
zjištění obsahu této korespondence a posouzení vztahů stěžovatele a jeho manželky A. G. v době
výkonu trestu manželky A. G. Podle §1 odst. 1 a 2 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, manželství
je trvalé společenství muže a ženy založené zákonem stanoveným způsobem, jehož hlavním
účelem je založení rodiny a řádná výchova dětí. Podle §18 odst. 1 věty druhé téhož zákona
manželé jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, pomáhat si,
společně pečovat o děti a vytvářet zdravé rodinné prostředí. Trvalé společenství manželů však
není vyloučeno v případě, když manželé spolu nežijí, protože například jeden z nich vykonává
nepodmíněný trest odnětí svobody, pokud ovšem manželství plní svoji ostatní funkci. Závěr
městského soudu, který v daném případě posuzoval jen dobu do nástupu A. G. do výkonu trestu
(údajně v srpnu 2009) nebyl tedy správný. Bylo třeba, aby se městský soud vypořádal se všemi
žalobními body stěžovatele a jeho návrhy. Toto ovšem městský soud neučinil.
Podle §87e odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb. (ve znění ke dni rozhodování
žalovaného), na zamítnutí žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu se důvody podle
§87d odst. 1 vztahují obdobně. Policie žádost dále zamítne, jestliže žadatel se dopustil obcházení
tohoto zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území, zejména pokud účelově
uzavřel manželství nebo jeho účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství. I když
citované ustanovení jako důvod zamítnutí žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu
uvádí důvod „pokud účelově uzavřel manželství“, nelze „účelovost“ posuzovat pouze ke dni
vzniku manželství, ale je třeba vztahy mezi manželi posuzovat i po dobu správního řízení
až do rozhodnutí odvolacího správního orgánu, protože vztahy mezi manželi se mohou vyvíjet.
Pokud by tedy bylo v řízení před správními orgány prokázáno, že manželství plní svou funkci
(i když by tomu tak od jeho úplného počátku nebylo), nebylo by možné takové manželství
považovat za účelově uzavřené.
Podle §75 odst. 1 s. ř. s. při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového
a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Správní orgán rozhoduje
dle skutkového a právního stavu v době vydání správního rozhodnutí, které je následně
přezkoumáváno. V daném případě je přezkoumáváno rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 9. 2010.
K tomuto datu je proto ve smyslu výše citovaného ustanovení rozhodující skutkový a právní stav.
Protože stěžovatel v žalobě tvrdil skutečnosti, jimiž chtěl zpochybnit závěr rozhodnutí
žalovaného o účelovém uzavření manželství s A. G. a navrhl, aby městský soud provedl důkaz
povolenkami k návštěvě A. G. stěžovatelem ve vězení a korespondencí z vězení zaslanou A. G.
stěžovateli, přičemž městský soud se těmito jeho návrhy nezabýval s odůvodněním, že
„korespondence manželů, jenž byla žalobcem předložena a to již ve správním řízení, se nevztahuje k rozhodnému
období, tedy nedokládá tvrzení žalobce o jeho harmonickém a trvalém společenství manželů v době před nástupem
paní A. G. do výkonu trestu“, pak městský soud nepřezkoumal rozhodnutí žalovaného v celém
rozsahu uplatněných žalobních bodů. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 7. 2003 sp. zn. IV.
ÚS 40/03 „postup správního soudu, který nepřezkoumá rozhodnutí správního orgánu v celém rozsahu
uplatněných žalobních námitek, odporuje zásadám spravedlivého procesu.“
Nad rámec uplatněných kasačních důvodů Nejvyšší správní soud uvádí, že městský soud
si neujasnil otázku, zda A. G., manželka stěžovatele, je osobou zúčastněnou na řízení ve smyslu §
34 odst. 1 s. ř. s. a nepostupoval podle §34 odst. 2 s. ř. s., přestože správní orgány s ní jako
s účastnicí správního řízení zacházely, a přestože stěžovatel podal dne 28. 7. 2008 žádost o
povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka EU s uvedeným účelem pobytu: sloučení,
z důvodu, že uzavřel dne 2. 11. 2007 manželství s A. G., narozenou X.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou a v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s.
napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude
městský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto
rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.).
V novém rozhodnutí rozhodne městský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2012
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu