ECLI:CZ:NSS:2018:5.AS.14.2018:15
sp. zn. 5 As 14/2018 - 15
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobkyně: M. K., proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376,
Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne
20. 12. 2017, č. j. 20 Ad 48/2017 – 34,
takto:
I. Návrh žalobkyně na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá .
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel ve shora označené věci včasnou kasační stížnost,
kterou žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí proti výroku II. v záhlaví označeného usnesení
Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“). Výrokem I. zmíněného usnesení krajský
soud stěžovatelku zcela osvobodil od soudních poplatků a výrokem II., který je nyní napaden
kasační stížností, zamítl žádost stěžovatelky o ustanovení zástupce v řízení o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2017, č. j. MPSV-2017/241656-923. Uvedeným
rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí Úřadu práce
České republiky – krajské pobočky v Ostravě ze dne 22. 9. 2017, č. j. 517819/2017/OOI,
kterým stěžovatelce nebyla přiznána dávka pomoci v hmotné nouzi doplatek na bydlení
z důvodu, že stěžovatelka měla nájemní smlouvu k předmětnému bytu uzavřenou na dobu
určitou do 30. 11. 2016, tedy v době vydání rozhodnutí užívala byt bez právního titulu k užívání.
[2] Krajský soud rozhodnutí neustanovit stěžovatelce zástupce odůvodnil tím, že zastoupení
advokátem není nutné k ochraně jejích práv. Vycházel přitom z §35 odst. 9 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), který stanoví podmínky, které musí být
kumulativně splněny, má-li dojít k ustanovení zástupce účastníku řízení. Musí jít o účastníka,
u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce
musí být nezbytně třeba k ochraně práv tohoto účastníka. První podmínku stěžovatelka
dle krajského soudu splňovala, nezbytnost ustanovení zástupce však krajský soud neshledal,
neboť z obsahu žaloby dovodil, že se stěžovatelka bez problémů orientuje v hmotněprávních
i procesních předpisech, zná svá práva a je schopna samostatně sepsat dostatečné a téměř
odborné podání k soudu, které je vnitřně systematizované a obsahuje veškeré podstatné
formální i materiální náležitosti. Nadto krajský soud poznamenal, že stěžovatelka u krajského
soudu podala již více žalob v obdobných případech a soud proto neměl pochybnosti o znalostech
stěžovatelky v dané problematice.
[3] Stěžovatelka je přesvědčena o důvodnosti svého návrhu na ustanovení zástupce.
V kasační stížnosti namítla, že nemá právní vzdělání a má za to, že nadále splňuje podmínky
pro osvobození od soudních poplatků, což doložila vyplněným formulářem Potvrzení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech. Požádala o ustanovení zástupce a o osvobození od soudních
poplatků pro řízení před Nejvyšším správním soudem.
[4] V posuzovaném případě stěžovatelka napadla usnesení, kterým jí krajský soud výrokem
I. přiznal osvobození od soudních poplatků, Nejvyšší správní soud tedy již nerozhodoval
o žádosti stěžovatelky o osvobození od soudního poplatku za podanou kasační stížnost,
neboť přiznané osvobození krajským soudem se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti
(viz §36 odst. 3 s. ř. s).
[5] Nejvyšší správní soud dále posoudil návrh stěžovatelky na ustanovení zástupce pro řízení
o kasační stížnosti.
[6] Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 9. 6. 2015,
č. j. 1 As 196/2014 - 19, vyložil, že je-li podána kasační stížnost proti usnesení krajského
soudu o neustanovení zástupce či proti jinému procesnímu usnesení učiněnému v řízení
o žalobě, je rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti učiněno v rámci tohoto
řízení, a proto se zde §105 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní neuplatní.
To znamená, že v řízení o takové kasační stížnosti není dána povinnost zastoupení stěžovatele
advokátem.
[7] Při úvaze, zda je v řízení o této kasační stížnosti nezbytné ustanovit k hájení zájmů
stěžovatelky advokáta, vycházel Nejvyšší správní soud ze skutečnosti, že řízení o procesních
návrzích nejsou skutkově ani právně nijak složitá. Již v řízení před krajským soudem měl soud
při rozhodování o návrzích na osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce
k dispozici podklady, které mu k prokázání svých poměrů předložila stěžovatelka, a případný
ustanovený advokát by velmi pravděpodobně nemohl uvést žádné další podstatné důvody
pro zrušení napadeného rozhodnutí. K tomu, aby zdejší soud přezkoumal zákonnost napadeného
usnesení v rozsahu jeho II. výroku, postačuje, že stěžovatelka v kasační stížnosti zpochybnila
(třebaže obecně) úvahu krajského soudu o tom, že je schopna orientovat se v právních věcech
a reagovat na požadavky soudu. Kasační stížnost tedy obsahuje dostatečné argumenty,
a není nutné ustanovit stěžovatelce pro řízení před Nejvyšším správním soudem zástupce
(srov. např. usnesení ze dne 27. 8. 2015, č. j. 1 As 197/2015 – 15, kterým byl stěžovatelčin návrh
na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti za obdobné procesní situace taktéž
zamítnut). Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku.
[8] Nejvyšší správní soud poté přezkoumal důvodnost samotné kasační stížnosti v souladu
s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., neshledal přitom vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti.
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Podle §35 odst. 9 s. ř. s. „navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních
poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením
zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování … platí v takovém případě
stát“. Z dikce §35 odst. 9 ve spojení s §36 odst. 3 s. ř. s. vyplývá, že účastníkovi může být
ustanoven zástupce při současném splnění čtyř předpokladů: a) je podán návrh na ustanovení
zástupce, b) podaný návrh (na zahájení řízení) není zjevně neúspěšný, c) žadatel doložil
nedostatek prostředků pro vedení řízení a d) ustanovení zástupce je nezbytně třeba k ochraně
navrhovatelových práv.
[11] Krajský soud stěžovatelce přiznal zcela osvobození od soudních poplatků, dospěl však
k závěru, že v jejím případě není ustanovení zástupce nezbytně třeba k ochraně jejích práv.
Nejvyšší správní soud s tímto závěrem souhlasí.
[12] Jak správně konstatoval krajský soud, v projednávaném případě obsahuje žaloba
stěžovatelky všechny zákonem předepsané formální náležitosti včetně rozhodujících skutkových
okolností a rovněž právní argumentace zpochybňující rozhodnutí o nepřiznání doplatku
na bydlení z důvodu užívání předmětného bytu stěžovatelkou bez právního důvodu. S ohledem
na úroveň formulace podané žaloby svědčící o dobré orientaci stěžovatelky v dané problematice,
se Nejvyšší správní soud shodně s krajským soudem nedomnívá, že by k ochraně práv
stěžovatelky v řízení před krajským soudem bylo nezbytné zastoupení ustanoveným advokátem.
V této souvislosti lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 31. 5. 2011,
č. j. 5 Afs 20/2011 - 2, „soud tedy při rozhodování o žádosti o ustanovení zástupce zvažuje, nakolik je žalobce
sám způsobilý se před soudem hájit; přitom přihlíží k charakteru projednávané věci, k osobnostním poměrům
žalobce a k úrovni žaloby, případně dalších podání, z nichž lze dovodit úroveň povědomí žalobce o jeho právech
v soudním procesu a vůbec o právních poměrech v České republice.“
[13] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud posoudil existenci podmínek
pro ustanovení zástupce správně; ze shora uvedených důvodů proto kasační stížnost podle
§110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
[14] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla v řízení úspěch, a právo na náhradu nákladů
řízení proto nemá. Žalovanému nevznikly v řízení náklady přesahující rámec nákladů běžné
úřední činnosti, proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. února 2018
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu