ECLI:CZ:NSS:2005:5.AS.34.2004
sp. zn. 5 As 34/2004 - 118
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci
žalobkyně R. K., zast. advokátem JUDr. Jiřím Mazalem, se sídlem AK tř. Národní
svobody 21, Písek, proti žalovanému Ministerstvu zemědělství, Pozemkovému úřadu
v Písku, se sídlem Písek, Otakara Ševčíka 1943, za účasti 1) PhDr. L. D. a 2) I. H., v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
7. 4. 2004, č. j. 10 Ca 1/2004 – 79,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
Stěžovatelka napadá výše označený rozsudek krajského soudu, kterým byla zamítnuta
žaloba proti nečinnosti žalovaného z důvodu vady řízení před soudem, která mohla mít
za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Namítá, že soud rozhodl na základě
nesprávně zjištěného skutkového stavu, když vycházel ze zjištění, že rozhodnutím žalovaného
ze dne 16. 6. 2003, č. j. PÚ/8415/3/92-Kh bylo rozhodnuto o celém uplatněném restitučním
nároku stěžovatelky. Výroky a) až d) rozhodnutí bylo rozhodnuto o vlastnictví stěžovatelky
a dalších oprávněných osob celkem k 63/75 celé původní pozemkové parcely č. 916/1
v k. ú. P. o výměře 7412 m2, tzn. že bylo rozhodnuto celkem o 21/25. O vlastnictví 4/25
nebylo v den rozhodování krajského soudu žalovaným rozhodnuto. Stěžovatelka požaduje,
aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že její podstatou je stanovení podílů
nemovitostí, o nichž pozemkový úřad rozhodl dne 16. 6. 2003, č. j. PÚ/8415/3/92-Kh
opraveného dne 19. 4. 2004, č. j. PÚ/8415/3/92-Kh (oprava byla provedena pro upřesnění
a odstranění složitosti ve formulaci podílů, která by mohla být považována za vágní).
Je přesvědčen, že bylo rozhodnuto o celém restitučním nároku a podíly nemovitostí byly
stanoveny správně. Kasační stížnost považuje za bezpředmětnou a navrhuje její zamítnutí.
Ze spisového materiálu vyplynulo, že stěžovatelka se domáhala žalobou ze dne
6. 1. 2003, aby Krajský soud v Českých Budějovicích uložil žalovanému ve věci vedené
pod č. j. PÚ/8415/2/Šv vydat ve lhůtě 30 dnů rozhodnutí o vlastnictví k původní pozemkové
parcele č. 916/1 v k. ú. P. Dále bylo z písemností zjištěno, že žalovaný vydal dne 16. 6. 2003
rozhodnutí č. j. PÚ/8415/3/92-Kh, kterým byly určeny spoluvlastnické podíly stran
pozemkové parcely 916/1 v k. ú. P. stěžovatelky a ostatních spoluvlastníků.
S takto vymezenými podíly stěžovatelka nesouhlasila, resp. v žalobě podané proti tomuto
rozhodnutí tvrdila, že nebyl vyčerpán celý restituční nárok. Krajský soud v přezkumném
řízení s jednáním za účasti stěžovatelky zjistil, že námitky nejsou důvodné a v odůvodnění
rozsudku vyčerpávajícím způsobem vyložil, jak bylo ve výrocích a) až d) napadeného
rozhodnutí pozemkového úřadu rozhodnuto, přičemž sumarizací obsahu výroků a) až d)
odůvodnil, že bylo rozhodnuto o celém uplatněném restitučním nároku. Co se týče námitek
ohledně správnosti výše jednotlivých podílů spoluvlastníků, soud správně uzavřel, že tuto
otázku přísluší přezkoumávat tzv. civilním soudům. Předmětem přezkoumání soudu
tedy mohla být pouze otázka, zda správní orgán ve věci stěžovatelky rozhodl nebo byl
nečinný.
Ve správním soudnictví se lze domáhat ochrany proti nečinnosti správního orgánu,
a to žalobou podle dílu druhého hlavy druhé části třetí soudního řádu správního. Ochrany
ve správním soudnictví se však nelze dovolávat proti jakékoliv absenci činnosti správního
orgánu. Podle §79 odst. 1 s. ř. s. se ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní
předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního
orgánu, může žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat
rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení (s výjimkou případů, kdy zákon s nečinností
správního orgánu spojuje právní fikci vydání rozhodnutí o určitém obsahu, popřípadě jiný
právní důsledek). Dovolání se ochrany u soudu je tak omezeno na případy, kdy ve správním
řízení správní orgán má povinnost vydat rozhodnutí nebo má povinnost vydat osvědčení,
má tak učinit v určité zákonem stanovené lhůtě a žalobce vyčerpal, pokud mu je ovšem zákon
o správním řízení zakládá, zákonné prostředky správního řízení k ochraně před nečinností
správního orgánu; k vynucení jiného konání správního orgánu, než je vydání rozhodnutí
nebo vydání osvědčení tak ustanovení §79 odst. 1 s. ř. s., nikomu žalobní legitimaci
nezakládá a není založena pravomoc soudu proti jiné nečinnosti správního orgánu než takové,
která spočívá v absenci vydání rozhodnutí nebo vydání osvědčení, ochranu poskytovat
a rozhodovat o povinnosti správního orgánu v určité době takový jiný úkon provést.
Žalobou na nečinnost se lze domáhat ochrany u soudu jen tehdy, pokud je správní
orgán nečinný ve vydání rozhodnutí, kterým má být rozhodováno o právech
nebo povinnostech. Není přitom podstatné, zda absentujícím rozhodnutím má správní orgán
rozhodovat o subjektivním veřejném právu žalobce, nebo o jeho soukromoprávní věci,
neboť ze vzájemného vztahu části třetí hlavy druhé dílu prvního (řízení o žalobách
proti rozhodnutí správního orgánu) a dílu druhého (ochrana proti nečinnosti) vyplývá,
že jde o dva samostatné druhy řízení a každý z nich se spravuje samostatně vlastními
procesními pravidly navazujícími na (pro všechny druhy řízení ve správním soudnictví
společná) obecná ustanovení o řízení, upravená v části třetí hlavě první s. ř. s.; úprava
zvláštních ustanovení o řízení (hlava druhá části třetí s. ř. s.) spojuje oba díly „jen“ legislativní
zkratkou obsaženou v §65 odst. 1 s. ř. s., tedy tím, co je třeba považovat za „rozhodnutí“.
Z ustanovení §68 písm. b) ve spojení s §46 odst. 2 s. ř. s. je třeba dovodit, že jen v řízení
o žalobě proti již vydanému rozhodnutí, kterým správní orgán rozhodl v mezích své zákonné
pravomoci v soukromoprávní věci, má být žaloba odmítnuta a žalobce odkázán na podání
nové žaloby podle části páté občanského soudního řádu, ve znění účinném po 1. 1. 2003;
pravidla o řízení proti nečinnosti takový (ale ani žádný jiný) důvod nepřípustnosti žaloby
neobsahují.
V řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu jde v podstatě o „výzvu“ k vydání
meritorního rozhodnutí, které správní orgán opomenul nebo odmítl vydat. Pokud správní
orgán meritorní rozhodnutí stran výše spoluvlastnických podílů k nemovitosti vydal, není
postup dle §79 s. ř. s. důvodný. S kutečnost, že stěžovatelka s obsahem takového rozhodnutí
nesouhlasí a sama o sobě nemůže důvodnost žaloby ve správním soudnictví založit.
Soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. Je -li
návrh důvodný, soud uloží správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení
a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu; v opačném případě žalobu zamítne (§81 s. ř. s.).
Vzhledem k tomu, že Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodoval dne
7. 4. 2004, tedy až poté, kdy již bylo správním orgánem ve věci rozhodnutí vydáno, nebyl dán
důvod k uložení opatření proti jeho nečinnosti; soud proto postupoval v souladu s ust.
§81 odst. 3 s. ř. s., když žalobu odmítl.
Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěrem krajského soudu, přičemž vady
vytýkané stěžovatelkou neshledal, a proto kasační stížnost postupem dle §110 odst. 1 s. ř. s.
zamítl.
Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.) a žalovanému, který byl v řízení ú spěšný, náklady řízení
nevznikly, resp. je neúčtoval. Proto soud rozhodl, že žalovanému se nepřiznává náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 23. června 2005
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu