ECLI:CZ:NSS:2016:5.AS.34.2016:67
sp. zn. 5 As 34/2016 - 67
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a Mgr. Jany Brothánkové v právní věci žalobce: Vodafone
Czech Republic a.s., se sídlem náměstí Junkových 2808/2, Praha 5, za účasti: I) O2 Czech
Republic a.s. (dříve Telefónica Czech Republic a.s.), se sídlem Za Brumlovkou 266/2, Praha 4,
II) T-Mobile Czech Republic a.s., se sídlem Tomíčkova 2144/1, Praha 4, zast. JUDr. Petrem
Hromkem, Ph.D., advokátem, se sídlem Vinohradská 30, proti žalovanému: Český
telekomunikační úřad, se sídlem Sokolovská 219, Praha 9, v řízení o kasační stížnosti
žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2015, č. j. 8 A 394/2011 - 50,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2015, č. j. 8 A 394/2011 - 50,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 3. 12. 2015,
č. j. 8 A 394/2011 – 50, zrušil rozhodnutí Rady Českého telekomunikačního úřadu (dále jen
„Rada“) ze dne 24. 10. 2011, č. j. ČTÚ – 79 133/2011 – 603, a vrátil věc žalovanému k dalšímu
řízení. Rozhodnutím Rady ze dne 24. 10. 2011, č. j. 117 966/2010 – 603, byly zamítnuty rozklady
společností T-Mobile Czech republic a.s. [osoba zúčastněná na řízení 2), dále jen „T - Mobile“],
IČ: 649 49 681, a žalobce Vodafone Czech Republic a.s. (dále též „Vodafone“), proti rozhodnutí
předsedy Rady ze dne 7. 7. 2011, č. j. ČTÚ-100 054/2010-611/IX. vyř., v řízení o žádosti
Telefónica Czech republic a.s. [osoba zúčastněná na řízení 1), nyní O2 Czech Republic a.s. – dále
jen „O2“], ve věci ověření správnosti a úplnosti podkladů k výpočtu čistých nákladů a stanovení
výše čistých nákladů za poskytování univerzální služby v roce 2009 (srov. §38 a §48 zákona
č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích).
II. Obsah kasační stížnosti
Rozsudek městského soudu napadl kasační stížností žalovaný (dále jen „stěžovatel“),
a to z důvodů, které podřadil pod §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Konkrétně namítá, že městský soud nesprávně vyhodnotil otázku, jestli posouzení
stěžovatele, zda čisté náklady na poskytování univerzální služby za rok 2009 předst avují pro
poskytovatele univerzální služby nespravedlivou zátěž, bylo provedeno v souladu se zákonem.
Podle názoru městského soudu stěžovatel závěr, že čisté náklady na poskytování univerzální
služby za rok 2009 představují pro jejího poskytovatele nesprav edlivou zátěž, vyvodil mimo jiné
ze zákonem nedovolených kritérií a naopak nezohlednil všechna pro tento závěr významná
kritéria. S uvedeným závěrem stěžovatel nesouhlasí, což podrobně rozvedl a navrhl, aby Nejvyšší
správní soud rozsudek městského soudu zrušil.
Podáním doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 18. 3. 2016 T-Mobile oznámil,
že v řízení uplatňuje právo osoby zúčastněné na řízení. Návrh odůvodnil tak, že dne 3. 3. 2016
mu bylo doručeno usnesení městského soudu ze dne 25. 2. 2016, č. j. 8 A 395/2011 – 103,
kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Rady ze dne 24. 10. 2011, č. j. ČTÚ –
79 133/2011 – 603, tj. proti témuž rozhodnutí, které je předmětem přezkumu v nyní
projednávané věci. Městský soud usnesení o odmítnutí žaloby ve věci sp. zn. 8 A 395/2011
odůvodnil tím, že proti témuž rozhodnutí Rady podal žalobu také Vodafone (tj. žalobce v nyní
posuzované věci), které bylo rozsudkem ze dne 3. 12. 2015, č. j. 8 A 394/2011 - 50, vyhověno
a citované rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno. O skutečnosti, že probíhá řízení o žalobě
Vodafone se T-Mobile dozvěděl teprve z uvedeného usnesení o odmítnutí jeho žaloby.
Žalobce ani osoby zúčastněné na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřily.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení
napadeného rozsudku (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl
účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.), a stěžovatel je zastoupen
advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud poté přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu
kasační stížnosti a v rámci uplat něných důvodů. Přitom zkoumal, zda napadený rozsudek netrpí
vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle §109 odst. 4 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud vázán důvody kasační stížnosti;
to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné [§103 odst. 1 písm. c) nebo bylo zatíženo vadou,
která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé anebo je napadené rozhodnutí
nepřezkoumatelné ve smyslu §103 odst. 1 písm. d ) s. ř. s.]. K takovým vadám je tedy Nejvyšší
správní soud povinen přihlédnout i v případě, nebyly-li v kasační stížnosti namítány.
Předmětem soudního přezkumu v nyní projednávané věci je řízení o žádosti O2 (dříve
Telefónica Czech republic a.s.) ve věci ověření správnosti a úplnosti podkladů k výpočtu čistých
nákladů a stanovení výše čistých nákladů za poskytování univerzální služby v roce 2009, jehož
účastníkem byl rovněž T-Mobile, který shodně se žalobcem v této věci napadl rozkladem
rozhodnutí předsedy Rady ze dne 7. 7. 2011, a žalobou totéž rozhodnutí Rady ze dne
24. 10. 2011, jímž bylo rozhodnuto o jejich rozkladu. Řízení před správními orgány bylo přitom
ve smyslu §144 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, řízením s velkým počtem účastníků,
jejichž seznam je uveden v příloze rozhodnutí Rady ze dne 24. 10. 2011 (celkem 125 účastníků
řízení – pozn. NSS).
T-Mobile se žalobcem shodně rozhodnutí Rady ze dne 24. 10. 2011 napadli samostatnými
žalobami u městského soudu. Tentýž senát městského soudu o žalobách rozhodl dvěma
samostatnými rozhodnutími ve dvou samostatných řízeních. Nejprve rozsudkem ze dne
3. 12. 2015, č. j. 8 A 349/2011 – 50, tj. v nyní projednávané věci, rozhodl o žalobě Vodafone
a žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Následně žalobu
T-Mobile usnesením ze dne 25. 2. 2016, č. j. 8 A 395/2011 – 103, odmítl s odůvodněním,
že v důsledku zrušení rozhodnutí žalovaného ve věci vedené před městským soudem pod
sp. zn. 8 A 349/2011 zanikla podmínka řízení o žalobě T-Mobile – existence rozhodnutí.
Uvedený nedostatek podmínky řízení považoval městský soud za neodstranitelný.
Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že u zdejšího soudu probíhá rovněž řízení
pod sp. zn. 1 As 68/2016, v němž T-Mobile napadl kasační stížností usnesení městského soudu
ze dne 25. 2. 2016, jímž byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Rady ze dne 24. 10. 2011,
tj. proti témuž rozhodnutí, které v nyní projednávané věci zrušil městský soud.
Podle §34 odst. 1 s. ř. s. jsou osobami zúčastněnými na řízení osoby, které byly přímo
dotčeny ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím,
že rozhodnutí nebylo vydáno, a ty, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním
podle návrhu výroku rozhodnutí soudu, nejsou-li účastníky a výslovně oznámily, že budou
v řízení práva osob zúčastněných uplatňovat.
Podle §34 odst. 2 s. ř. s. n avrhovatel je povinen v návrhu označit osoby, které přicházejí
v úvahu jako osoby zúčastněné na řízení, jsou-li mu známy. Předseda senátu takové osoby
vyrozumí o probíhajícím řízení a vyzve je, aby ve lhůtě, kterou jim k tomu současně stanoví,
oznámily, zda v řízení budou uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení; takové oznámení lze
učinit pouze v této lhůtě. Současně s vyrozuměním je poučí o jejich právech. Obdobně předseda
senátu postupuje, zjistí-li se v průběhu řízení, že je tu další taková osoba. O osobních údajích,
o těchto osobách uváděných, platí přiměřeně ustanovení §37 odst. 3.
Jako osoby zúčastněné na řízení ve smyslu §34 odst. 1 s. ř. s. připadají v úvahu zejména
účastníci řízení před správními orgány a není proto pochyb o tom, že v případě T-Mobile
se o osobu na řízení zúčastněnou jedná.
Městský soud se ovšem otázkou, zda zde nejsou subjekty, které by připadaly v úvahu jako
osoby zúčastněné na řízení, podle obsahu spisu městského soudu v rozporu s §34 odst. 2 s. ř. s.
nijak blíže nezabýval, přestože tato skutečnost byla zjevná již z přílohy žalobou napadeného
rozhodnutí Rady ze dne 24. 10. 2011, která byla v kopii založena do spisu městského soudu.
Neoznačil-li v projednávané věci žalobce uvedené osoby již v žalobě, bylo povinností předsedy
senátu městského soudu osoby, které připadají v úvahu jako osoby zúčastněné na řízení
(tj. účastníci řízení před správními orgány včetně T -Mobile) vyrozumět o probíhajícím řízení,
jakož je i vyzvat, aby oznámily, zda budou svá práva v řízení uplatňovat. Osoba zúčastněná
na řízení má právo předkládat písemná vyjádření, nahlížet do spisu, být vyrozuměna o nařízeném
jednání a žádat, aby jí bylo při jednání uděleno slovo. Rovněž se jí doručuje rozhodnutí, jímž
se řízení u soudu končí (§34 odst. 2, 3 s. ř. s) , proti němuž má právo podat kasační stížnost
(§102 s. ř. s.). V projednávané věci však městský soud ničeho v tomto směru neučinil a v řízení
nepostupoval ani v souladu s §74 odst. 1 s. ř. s.
Již tato podstatná vada řízení před městským soudem, ke které musí Nejvyšší správní
soud přihlédnout bez ohledu na to, že v tomto směru nebyla vznesena kasační námitka, sama
o sobě nutně musí vést ke zrušení napadeného rozsudku (viz rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 2. 5. 2007, č. j. 5 As 3/2007 - 68).
Pokud městský soud neumožnil T-Mobile (a ostatním subjektům, které připadají v úvahu
jako osoby zúčastněné na řízení) alespoň stát se v nyní projednávané věci osobou zúčastněnou
na řízení, připravil jej tím o možnost uplatnění jeho práv podle §34 odst. 3 s. ř. s. T -Mobile
přitom postupoval důsledně podle zákona a totéž správní rozhodnutí napadl samostatnou
žalobou. Svým postupem městský soud zapříčinil vznik situace, před kterou již judikatura
Nejvyššího správního soudu varovala: „Nejvyšší správní soud na tomto místě podotýká, že i zde je jediným
procesně vhodným postupem spojení věcí podle §39 odst. 1 s. ř. s. V případě odděleného rozhodování mohou totiž
například nastat situace, kdy správní soud v řízení A zruší výrok o udělení licence, proti rozhodnutí je podána
kasační stížnost, do doby jejího vyřízení správní soud rozhoduje v řízení B a žalobu ve vztahu k výroku o udělení
licence odmítne právě pro překážku rei iudicatae [§46 odst . 1 písm. a) s. ř. s.]. Účastník nepodá proti (formálně
správnému) rozhodnutí o odmítnutí kasační stížnost. Bude-li ale rozsudek správního soudu ve věci A kasačním
soudem zrušen, výrok o udělení licence „ožije“, aniž by účastník řízení B mohl věc a dopady na své právní
postavení jakkoliv ovlivnit.“ (rozsudek ze dne 23. 8. 2006, čj. 8 As 32/2005- 88).
V nyní posuzované věci by se proto s ohledem na skutečnost, že proti témuž
rozhodnutí stěžovatele byly před městským soudem podány u téhož senátu dvě žaloby r ůznými
žalobci (tj. T-Mobile a Vodafone), jevil jako nejvhodnější postup spojení věcí podle §39 odst. 1
s. ř. s. a ve vztahu k dalším účastníkům řízení před správními orgány postup v souladu s §34
odst. 2 s. ř. s. Zda ovšem bude možné takto vůbec postupovat, záleží na výsledku řízení o kasační
stížnosti T-Mobile, které je vedeno u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 1 As 68/2016,
a který senát zdejšího soudu, rozhodující v této věci, předvídat nemůže. Nicméně i v případě,
byla-li by kasační stížnost T-Mobile v uvedené věci zamítnuta, bude s touto společností
nutné v dalším řízení před městským soudem stále jednat alespoň jako se zúčastněnou osobu
a ve vztahu k dalším účastníkům řízení před správními orgány uplatnit postup v souladu s §34
odst. 2 s. ř. s.
Za uvedené situace by věcné posouzení námitek stěžovatele ze strany Nejvyššího
správního soudu bylo v danou chvíli předčasné, neboť řízení před městským soudem trpí výše
uvedenou podstatnou vadou, která má za následek jeho nezákonnost, přičemž pro tuto vadu
je třeba napadený rozsudek zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení. Námitky
žalobce a T-Mobile, popř. námitky dalších v úvahu přicházejících osob zúčastněných na řízení,
jejichž okruh vyplyne z dalšího řízení před městským soudem, jakož i obranu stěžovatele,
je přitom s ohledem na povahu věci zapotřebí vypořádat současně.
Na základě výše uvedeného Nejvyšší správní soud shledal v postupu městského soudu
naplnění důvodu dle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., a proto rozsudek městského soudu postupem
dle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil.
V dalším řízení je městský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
V novém rozhodnutí rozhodne městský soud rovněž o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. listopadu 2016
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu