ECLI:CZ:NSS:2006:5.AS.58.2005
sp. zn. 5 As 58/2005 - 74
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci
žalobce: L. K., zast. Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou se sídlem v Praze, Václavské nám.
17, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, odbor agend řidičů, se sídlem Praha 1, nábř.
Ludvíka Svobody 12, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 31. 5. 2005, č. j. 3 Ca 2/2004 – 37,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2005, č. j. 3 Ca 2/2004 – 37,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností brojí žalobce (dále též „stěžovatel“) proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2005, č. j. 3 Ca 2/2004 - 37, kterým byla zamítnuta
jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 12. 2003, č. j. 111/2003-160-SPR/3, jímž
bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí ze dne 1. 10. 2003, č.j. MHMP
101297/2003 bar/Ba, vydaném Magistrátem hlavního města Prahy, odbor dopravně správních
agend; tímto byla žalobci uložena podle ust. §30 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb.,
o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, pokuta ve výši 10 000,- Kč, sankce zákazu
činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 12 měsíců
a povinnost uhradit Magistrátu hl. m. Prahy náhradu nákladů řízení v částce 500 Kč.
Stěžovatel odůvodňuje kasační stížnost tím, že rozhodnutí správního orgánu
je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů rozhodnutí, skutkový stav
je v rozporu se spisy a nemá v nich oporu a došlo k podstatnému porušení ustanovení o řízení
před správním orgánem, které má za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Správní
orgán II. stupně se k výši uložené sankce a jejímu odůvodnění nevyjádřil a to přesto, že se
jedná o správní uvážení, které je přezkoumatelné soudem. Soud tuto žalobní námitku
neshledal důvodnou a stručně pouze uvedl, že správní orgán I. stupně v posuzovaném případě
zhodnotil způsob spáchání přestupku, vyjádřený vědomým porušením povinnosti řidiče
podrobit se na výzvu policisty dechové zkoušce. Dále je stěžovatelem namítáno, že řízení
proběhlé před městským soudem trpí zásadní procesní vadou, jež mohla ovlivnit rozhodnutí,
je zmatečné a postupem soudu byl stěžovatel zkrácen na právech účastníka řízení, zejména
v právu na veřejné projednání věci v jeho přítomnosti. Ačkoliv stěžovatel na výzvu soudu
jednoznačně sdělil, že s rozhodnutím věci bez jednání nesouhlasí, Městský soud v Praze
přesto vydal dne 31. 5. 2005 rozsudek bez jednání a odůvodnil jej mimo jiné i tím, že s tímto
žalobce i žalovaný vyslovili souhlas. Mimo uvedené pak trpí rozsudek dalšími vadami, neboť
městský soud se nevypořádal se všemi žalobními námitkami, zejména s důvody nepřítomnosti
stěžovatele při jednání před správním orgánem a absenci správního uvážení. Nad rámec
namítané nezákonnosti poukazuje stěžovatel i na nulitu napadeného rozhodnutí správního
orgánu, neboť jej vydal orgán věcně a funkčně nepříslušný a soud tuto skutečnost nezjistil.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti se plně ztotožňuje se závěry
Městského soudu v Praze, tj. že řízení o přestupku proběhlo před správními orgány obou
stupňů v souladu s právními předpisy a v tomto řízení bylo, na základě spolehlivě zjištěného
skutkového stavu věci prokázáno, že žalobce svým jednáním naplnil skutkovou podstatu
přestupku podle ust. §30 odst. 1 písm. i) bod 1 zákona č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších
předpisů.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí městského
soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Při rozhodování o kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud vázán důvody kasační
stížnosti; to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné nebo bylo zatíženo vadou, která
mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí o věci samé anebo je-li napadené rozhodnutí
nepřezkoumatelné, jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné (§109
odst. 3 s. ř. s.)
Jak vyplynulo ze soudního spisu, Městský soud v Praze jednal a rozhodl
v nepřítomnosti stěžovatele, třebaže tento na výzvu soudu, ve svém podání ze dne 29. 3.
2004, výslovně sdělil svůj nesouhlas s rozhodnutím věci bez jednání. Městský soud však v
napadeném rozsudku konstatuje, že rozhodoval bez jednání, neboť s tím žalobce i žalovaný
vyslovili souhlas.
V případě vyjádření nesouhlasu s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle ust. §51
s. ř. s. lze shledat nesplnění podmínek pro rozhodnutí věci bez jednání a pokud je tato námitka
shledána důvodnou, pak již jen toto konstatování musí vést ke zrušení napadeného
rozhodnutí. Odnětí možnosti jednat před soudem totiž představuje vadu řízení, která má resp.
může mít za následek nezákonné rozhodnutí. Zde Nejvyšší správní soud poznamenává, že
odnětí možnosti jednat před soudem je nutno subsumovat pod §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
(nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v jiné vadě řízení, mohla-li mít tato vada
za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé).
Bylo-li tedy Městským soudem v Praze ve věci rozhodnuto, aniž by stěžovateli byla
dána možnost jednat před soudem, nelze takový proces za situace, kdy nebyly splněny
zákonem stanovené podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání, shledávat
spravedlivým. Účastníku nelze upřít právo na veřejné projednání jeho věci v jeho přítomnosti
včetně možnosti vyjádřit se k věci, jak je mu garantováno článkem 38 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod. V cit. ustanovení je vyjádřena tzv. zásada bezprostřednosti
soudního jednání, přičemž jejím účelem je zajistit, aby soud přinejmenším v jedné soudní
instanci s účastníkem vešel resp. mohl vejít (požaduje-li to účastník) v osobní kontakt a aby
účastník mohl soudu bezprostředně a přímo sdělit svoji verzi toho, co je předmětem
rozhodování, poukázat na skutečnosti svědčící ve prospěch této verze, a to i v případě,
že soud na základě dosud získaných informací z vyjádření účastníků a ze správního spisu má
(a třeba i, jak se nakonec ukáže, oprávněně) za to, že účastník soudu žádnou relevantní
informaci neposkytne. Uvedená zásada je samozřejmě akceptována v civilním i trestním
soudnictví a není důvodu ji v soudnictví správním vytěsňovat.
Rozhodnutí věci bez nařízení jednání za situace, kdy účastník navíc výslovně vyjádří
nesouhlas s postupem podle §51 s. ř. s., představuje tedy takovou vadu řízení, jež se dotýká
samotné zákonnosti nyní napadaného rozsudku (§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.). Předmětné
námitce stěžovatele tedy Nejvyšší správní soud přisvědčuje a shledává kasační stížnost
důvodnou. Uvedená skutečnost je již sama o sobě podstatným důvodem pro zrušení
rozsudku, aniž by se Nejvyšší správní soud zabýval ostatními stěžovatelovými námitkami,
neboť k tomu by bylo možno přistoupit pouze poté, co by ve věci proběhlo procesně
bezvadné řízení před městským soudem.
Nejvyšší správní soud shledal naplnění kasačního důvodu ve smyslu ust. §103 odst.1
písm.d) s. ř. s., a proto rozsudek Městského soudu v Praze podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud se již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti, neboť při rozhodnutí o kasační stížnosti je vydání rozhodnutí
o odkladném účinku nadbytečné.
Městský soud v Praze je vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním
soudem ve zrušovacím rozhodnutí (§110 odst. 3 s. ř. s.). V novém řízení též rozhodne
i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 14. června 2006
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu