ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.1026.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 1026/2005
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 24. srpna 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. V., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 1. 2005, sp. zn. 6 To 721/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 27 T 42/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 21. 9. 2004, sp. zn. 27 T 42/2004 byli obvinění J. V. a J. Š. uznáni vinným pomocí k pokusu trestného činu pojistného podvodu podle §10 odst. 1 písm. c), §8 odst. 1, §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., a obviněný J. V. byl za tento trestný čin odsouzen podle §250a odst. 4 tr. zák k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků a šesti měsíců. Dále mu byl podle §53 odst. 1 tr. zák. a §54 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest 80.000,-Kč a podle §54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce znalce v oboru ceny a odhady movitých věcí na dobu pěti let.
Trestný čin spáchal obviněný tím, že se záměrem umožnit M. R. uplatnit jménem společnosti M. , spol. s. r. o., D. B. - Z. (dále jen: společnost M., spol. s. r. o.,) u Č. p., a. s., R. S. M., A. O. nárok na vyšší plnění ze zákonného pojištění za škody způsobené provozem motorového vozidla, za zničení serveru HP 9000/800 z majetku společnosti M. , spol. s. r. o., při pojistné události – dopravní nehodě, k níž došlo dne 27. 11. 1999 na silnici mezi obcemi K. a Š., okr. O., než jaké by společnosti M. , spol. s. r. o., náleželo; obviněný J. V. vyhotovil a předal M. R. dne 1. 12. 1999 v K. za odměnu v částce 29.000, Kč znalecký posudek, jímž stanovil cenu předmětného serveru v rozporu s právními předpisy pro oceňování majetku částkou 1.496.500,- Kč, přestože jeho skutečná hodnota byla z důvodu zastaralosti maximálně 210.000,- Kč, a obviněný J. Š. potom nezjištěného dne po 27. 11. 1999 v O. vybavil M. R. fingovanými účetními doklady, a to kupní smlouvou datovanou dnem 28. 7. 1999 o koupi téhož serveru společností M. , spol. s. r. o., od společnosti B. E., s. r. o., P., P. D., za částku 2.316.780,- Kč, fakturou datovanou dnem 11. 8. 1999 na stejnou částku a dodacím listem téhož data. Těmito účetními doklady a znaleckým posudkem M. R. uplatňovaný nárok doložil, avšak obezřetností pracovníků označené pojišťovny bylo jejich nekalé jednání včas odhaleno a vzniku škody na jejím majetku ve výši nejméně 1.286.500,- Kč tak bylo zabráněno.
Proti tomuto rozsudku podali obvinění J. V. a J. Š. odvolání, kterým napadli výroky o vině i trestech. Krajský soud v Ostravě z jejich podnětu rozsudkem ze dne 17. 1. 2005, sp. zn. 6 To 721/2004, zrušil napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. ve výroku o trestu a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. odsoudil obviněného J. V. podle §250a odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roku. Podle §58 odst. 1 tr. zák a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Obviněnému byl dále podle §53 odst. 1 tr. zák. a §54 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výměře 20.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl obviněnému pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti týdnů. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce znalce v oboru ceny a odhady movitých věcí na dobu pěti let.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 1. 2005, sp. zn. 6 To 721/2004, podal obviněný J. V. prostřednictvím svého obhájce JUDr. M. K., Ph.D., dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný se domnívá, že „rozhodnutí spočívá na nesprávně zjištěném skutkovém stavu, na jehož základě dovodily soudy nesprávný právní závěr“. Dále namítl, že bylo nesprávně posouzeno jeho zavinění. Poukázal na obsah svých výpovědí učiněných v původním řízení a popsal vlastní verzi skutkového děje. Uvedl, že jím vypracovaný posudek je správný a nebyl vypracován v rozporu s oceňovacím předpisem. Orgány činné v trestním řízení podle něj nepřezkoumaly jeho znalecký postup a spokojily se pouze s jeho výpovědí, ve které popsal postup při vypracování znaleckého posudku a bez bližších důvodů důvěřovaly znaleckým posudkům znalců Mgr. F. B. a M. Z. V rámci své obhajoby si nechal vypracovat odborné vyjádření od znalce Doc. PhDr. Ing. J. N., CSc., který konstatoval nedostatky nejen u posudku zpracovaného obviněným, ale i u posudku, který vypracoval znalec Mgr. F. B. Na základě tohoto odborného vyjádření vznikly podle obviněného pochybnosti o správnosti znaleckého posudku Mgr. B. Krajskému soudu dále vytkl, že při veřejném zasedání pouze přečetl odborné vyjádření znalce Doc. PhDr. Ing. J. N., CSc., ale odmítl ho vyslechnout a zamítl pro nadbytečnost návrh na vypracování revizního znaleckého posudku.
Obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu se všemi na něj navazujícími rozhodnutími a věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání bylo podáno z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podotkla, že v jeho rámci není možné namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost dokazování. Podle nejvyšší státní zástupkyně však právě to obviněný učinil, když uvedl, že „rozhodnutí spočívá na nesprávně zjištěném skutkovém stavu, na jehož základě dovodily soudy nesprávný právní závěr“, čímž fakticky sám deklaroval, že jeho námitky směřují primárně do oblasti skutkových zjištění. Obviněný nevytkl v dovolání žádné vady týkající se nesouladu mezi obsahem tzv. skutkové věty a zákonnými znaky trestného činu pojistného podvodu podle §250a tr. zák., ale namítl převážně jen vadné hodnocení provedených důkazů, příp. neprovedení některých jím navržených důkazů, čímž fakticky napadl soudem učiněná skutková zjištění. Obviněný neuvedl jedinou konkrétní námitku týkající se tvrzení, že „bylo nesprávně vyhodnoceno jeho zavinění u trestného činu ve smyslu §250a tr. zák.“. Nejvyšší státní zástupkyně z výše uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu. Současně souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, neboť bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. a má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř., bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a to v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání podle citovaných ustanovení trestního řádu, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem.
Tento důvod dovolání je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nenamítal však nesprávnost právního posouzení skutku, ale uvedl pouze odlišnou verzi skutkového stavu, a tím napadl soudy učiněná skutková zjištění týkající se spáchaného skutku. Za námitku primárně skutkového charakteru je nutno považovat jak výhradu obviněného týkající se hodnocení správnosti jeho znaleckého posudku, znaleckého posudku znalce Mgr. F. B. a znaleckého posudku znalkyně M. Z. ze strany soudu co do jejich věrohodnosti, tak i výtku, že odvolací soud zamítl pro nadbytečnost jeho návrh na vypracování revizního znaleckého posudku. Protože obviněný neuvedl ani žádné námitky týkající se otázky zavinění, i když v úvodu dovolání soudům vytkl, že bylo „nesprávně vyhodnoceno“, nenamítá ve svém dovolání nesoulad mezi skutkovým zjištěním a zákonnými znaky trestného činu pojistného podvodu podle §250a tr. zák., ale pouze se domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán, což ostatně sám v dovolání uvedl. Dovolací soud je však vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti tomuto skutkovému zjištění (tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkového závěru soudy) nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, pokud k nim soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení za dodržení zásad formální logiky, jak tomu bylo v napadeném řízení, v kterém soudy provedly všechny potřebné a nezbytné důkazy pro posouzení věci, které vyhodnotily a odůvodnily v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného uplatněné v dovolání nenaplňují důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. srpna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek