ECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.11.2012.1
sp. zn. 5 Tdo 11/2012-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 3. 2012 o dovolání, které podal obviněný Ing. arch. M. K. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 8. 2011, sp. zn. 4 To 17/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 4/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Ing. arch. M. K. byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2011, sp. zn. 1 T 4/2010, uznán vinným trestnými činy zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“), a zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, kterých se dopustil skutkem podrobně popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §206 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu 5 let. Postupem podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. řádu bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody, který uplatnila poškozená obchodní společnost ARCHING GROUP CZ, a. s.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2011, sp. zn. 1 T 4/2010, podali odvolání jednak obviněný Ing. arch. M. K., a jednak v jeho neprospěch státní zástupce. O těchto odvoláních rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 9. 8. 2011, sp. zn. 4 To 17/2011, tak, že podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu z podnětu odvolání státního zástupce částečně zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě škody. Podle §259 odst. 3 tr. řádu odvolací soud znovu rozhodl tak, že podle §228 odst. 1 tr. řádu uložil obviněnému povinnost nahradit poškozené obchodní společnosti ARCHING GROUP CZ, a. s., škodu ve výši 6 274 520,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu pak tuto poškozenou společnost odkázal se zbytkem uplatněného nároku na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §256 tr. řádu odvolací soud zamítl odvolání obviněného Ing. arch. M. K., neboť ho shledal nedůvodným.
Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný Ing. arch. M. K. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněného postupovaly soudy nižších stupňů nesprávně při použití ustanovení §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, které se týká přímého úmyslu, a vadně posoudily též objektivní stránku zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, pokud jde o „zcizení majetkové hodnoty“. Obviněný namítl i nesprávné vyhodnocení provedených důkazů (zejména daňových přiznání a výpovědí některých svědků). Obviněný je rovněž přesvědčen, že některé skutkové okolnosti, které podle něj svědčí o jeho nevině, nebyly zahrnuty do popisu skutku, aby se tím zdůraznila deliktní povaha jeho jednání.
Závěrem svého dovolání obviněný Ing. arch. M. K. navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 8. 2011, sp. zn. 4 To 17/2011, a aby tomuto soudu podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí. Současně obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl „o návrhu na odložení výkonu rozhodnutí podle §265h odst. 3 tr. řádu.“ Obviněný pak doplnil své dovolání prostřednictvím dalšího obhájce podáním ze dne 19. 1. 2012, které ovšem bylo učiněno až po uplynutí lhůty pro podání dovolání uvedené v §265e odst. 1 tr. řádu, v níž lze měnit rozsah a důvody dovolání ve smyslu §265f odst. 2 tr. řádu. Proto Nejvyšší soud k tomuto podání nemohl přihlížet, byť se seznámil s jeho obsahem.
Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného Ing. arch. M. K. prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Pokud jde o zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, podle názoru státní zástupkyně v posuzované věci soud bez pochybností prokázal fiktivnost faktur, na základě kterých obviněný vyvedl z majetku poškozené obchodní společnosti v rozporu s účelem svěření částku ve výši 6 274 520,- Kč. Za tohoto stavu státní zástupkyně nepovažuje za významné pro posouzení věci, že soudy nezjistily, jakým způsobem obviněný dále naložil se zpronevěřenými peněžními prostředky. V případě přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, který obviněný spáchal v jednočinném souběhu se zločinem zpronevěry, podle státní zástupkyně skutková věta uvedená ve výroku o vině v odsuzujícím rozsudku obsahuje všechny podstatné okolnosti, které odůvodňují použitou právní kvalifikaci.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl dovolání obviněného Ing. arch. M. K., neboť je zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný Ing. arch. M. K. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím své obhájkyně (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný Ing. arch. M. K. opírá jeho existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
K výkladu tohoto dovolacího důvodu Nejvyšší soud připomíná, že je naplněn zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
V rámci svých dovolacích námitek však obviněný Ing. arch. M. K. zpochybnil převážně správnost rozhodných skutkových zjištění a vytkl nedostatečný rozsah provedeného dokazování. V této souvislosti totiž obviněný poukázal na některé skutkové okolnosti, jimiž se soudy nižších stupňů podle jeho názoru náležitě nezabývaly, a odvolacímu soudu vytkl nedostatky v provedeném dokazování.
K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že – jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu – důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávná (odlišná, neúplná) skutková zjištění, z nichž vycházely soudy nižších stupňů, ani vady při provádění a hodnocení důkazů, neboť takový důvod zde není zahrnut. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, které naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto není možné podat dovolání ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti a úplnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který může za tím účelem provádět dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně a z hlediska všech tvrzených vad. Dovolací soud nemůže posuzovat správnost samotných skutkových zjištění, a to ani v souvislosti s námitkou vytýkající nesprávnou právní kvalifikaci skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení, už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost, aby podle zásad ústnosti a bezprostřednosti sám prováděl či opakoval tyto důkazy v řízení o dovolání, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu. Dovolací soud ovšem nemůže bez opětovného provedení důkazů, z nichž vychází napadené rozhodnutí, hodnotit tytéž důkazy odlišně, než jak učinily soudy nižších stupňů.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný Ing. arch. M. K., přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů a vyvozování skutkových závěrů z důkazů ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obviněný namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval ve výše uvedeném rozsahu i z nedostatků v provedeném dokazování, resp. z jiného hodnocení provedených důkazů, pak nevytýkal soudům nižších stupňů vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], které rovněž nespočívají v namítaných vadách při provádění nebo hodnocení důkazů.
Proto při posuzování otázky, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je Nejvyšší soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů. V trestní věci obviněného Ing. arch. M. K. to pak znamená, že pro Nejvyšší soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil skutku tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, s nímž se ztotožnil i odvolací soud. Kdyby měl Nejvyšší soud učinit odlišné právní posouzení popsaného skutku, jak se toho obviněný domáhá ve svém dovolání, musel by modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. odhlédnout od těch skutkových zjištění, která jednoznačně svědčí o spáchání zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku. Taková změna skutkových zjištění ovšem není v dovolacím řízení možná ani přípustná, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Obviněný Ing. arch. M. K. tedy v podstatné části svého dovolání ve skutečnosti nevytýká nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, proto jeho skutkové námitky zaměřené proti výsledkům provedeného dokazování a hodnocení důkazů neodpovídají uplatněnému hmotně právnímu dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný totiž nezpochybnil právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřil zejména proti procesnímu postupu soudů nižších stupňů při dokazování a proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku.
Nejvyšší soud však neakceptoval ani námitky obviněného Ing. arch. M. K., jimiž vytkl způsob vyjádření subjektivní stránky posuzovaných trestných činů v popisu skutku. Námitky, které zpochybňují jen správnost popisu skutku ve smyslu §120 odst. 3 tr. řádu totiž rovněž neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V návaznosti na uvedené okolnosti je potom nutné posuzovat i zbývající část argumentace obviněného Ing. arch. M. K., v jejímž rámci vytkl soudům nižších stupňů nesprávné použití ustanovení §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku týkající se přímého úmyslu a vadné posouzení objektivní stránky zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, pokud jde o zákonný znak spočívající v přisvojení si cizí věci.
K tomu Nejvyšší soud připomíná, že pachatel se dopustí zločinu zpronevěry podle posledně citovaného ustanovení, jestliže si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu. K trestní odpovědnosti za tento zločin se vyžaduje úmyslné zavinění (§13 odst. 2, §15 tr. zákoníku), přičemž způsobení škody ve výši, která dosahuje škody velkého rozsahu ve smyslu §138 odst. 1 a §206 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku (tj. škody ve výši nejméně 5 000 000,- Kč), musí být pokryto zaviněním alespoň z nedbalosti (§16 tr. zákoníku).
Jak vyplývá z rozhodných skutkových zjištění učiněných v trestní věci obviněného Ing. arch. M. K., která Nejvyšší soud není oprávněn v tomto řízení zpochybňovat, obviněný byl přinejmenším srozuměn [§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku] s možností způsobení alespoň škody nikoli nepatrné (§138 odst. 1, §206 odst. 1 tr. zákoníku) na majetku obchodní společnosti ARCHING GROUP CZ, a. s., jejímž jménem jednal jako předseda představenstva. Ve vztahu k tzv. těžšímu následku, tj. ke způsobení škody velkého rozsahu ve smyslu §138 odst. 1 a §206 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, pak postačuje podle §17 písm. a) tr. zákoníku zavinění z nedbalosti, přičemž může jít i o nevědomou nedbalost [§15 písm. b) tr. zákoníku]. I kdyby tedy obviněný nejednal v úmyslu způsobit škodu velkého rozsahu, jak naznačuje ve svém dovolání, k naplnění subjektivní stránky zločinu zpronevěry, jímž byl uznán vinným, postačovalo i jeho zavinění z nedbalosti ve vztahu ke škodě velkého rozsahu, byl-li alespoň srozuměn se způsobením škody nikoli nepatrné.
Přitom oba soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozsudků konkretizovaly, z jakých důkazů a skutečností dovodily naplnění jednotlivých znaků skutkové podstaty posuzovaného zločinu, a to včetně jeho subjektivní stránky, tj. úmyslného zavinění obviněného Ing. arch. M. K.. Nejvyšší soud považuje zmíněnou argumentaci za správnou, logickou a odpovídající zákonu, takže neshledal žádné pochybnosti o naplnění subjektivní stránky spáchaného zločinu zpronevěry. Ostatně obviněný ve svém dovolání nijak blíže nekonkretizoval, zda v případě tvrzeného nedostatku jeho úmyslného zavinění chybí vědomostní složka úmyslu (tj. není zde znalost všech relevantních skutečností) nebo volní složka úmyslu (tj. chybí vůle chtít způsobit následek nebo zde není alespoň srozumění s jeho způsobením) či obě tyto složky zároveň. Stejně tak obviněný neuvádí, proč ve vztahu ke způsobení škody velkého rozsahu [§138 odst. 1, §206 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku] není dáno jeho zavinění ani ve formě nedbalosti, které zde zásadně postačovalo [§17 písm. a) tr. zákoníku].
Závěr o naplnění subjektivní stránky zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku zde tedy vyplývá nejen z charakteru a způsobu jednání obviněného Ing. arch. M. K. popsaného ve skutkové větě v rozsudku soudu prvního stupně, s kterým se ztotožnil i odvolací soud, ale i z ostatních rozhodných okolností, zejména pak z neodvratnosti následku v podobě škody na majetku obchodní společnosti ARCHING GROUP CZ, a. s., s nímž obviněný musel počítat jako s následkem, který může snadno nastat a také nastal.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší soud považuje námitku obviněného Ing. arch. M. K., jejímž prostřednictvím zpochybnil naplnění subjektivní stránky zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, pro který byl stíhán a odsouzen, za nedůvodnou.
Ke shodnému závěru dospěl Nejvyšší soud i ve vztahu k přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, který obviněný Ing. arch. M. K. spáchal v jednočinném souběhu se zmíněným zločinem. Popis rozhodných skutkových okolností, obsažený v rozsudku soudu prvního stupně, totiž jednoznačně svědčí o existenci úmyslného zavinění obviněného, odpovídá i požadavkům ustanovení §120 odst. 3 tr. řádu a nevykazuje žádné namítané pochybení. Příslušná skutková věta obsahuje úplné slovní vyjádření všech zákonných znaků spáchaných trestných činů a rozhodné skutkové okolnosti jsou rozvedeny v podrobném odůvodnění napadených rozsudků, a to i s poukazem na obsah důkazů, z nichž vyplývají všechny skutkové závěry. Námitky obviněného tedy neznamenají žádné nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Nejvyšší soud neakceptoval ani výhrady obviněného Ing. arch. M. K. zaměřené proti tomu, jak byl posouzen znak objektivní stránky zločinu zpronevěry spočívající v přisvojení si cizí věci. Přitom obviněný založil i tyto námitky především na zpochybnění popisu skutku a na polemice se skutkovými zjištěními. Pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že přisvojením si cizí věci ve smyslu §206 odst. 1 tr. zákoníku se rozumí takové nakládání pachatele s cizí věcí, která mu byla svěřena, jehož cílem je trvalé vyloučení toho, kdo věc svěřil pachateli, z dispozice s ní. Jak vyplývá z popisu skutku v posuzované věci, obviněný neoprávněně vyvedl z účtu nebo z hotovostní pokladny obchodní společnosti ARCHING GROUP CZ, a. s., peněžní částku přesahující výši 6 000 000,- Kč, kterou si ponechal a použil blíže nezjištěným způsobem. K zastření uvedeného protiprávního jednání použil faktury, na jejichž podkladě měla jmenovaná obchodní společnost uhradit platby za neuskutečněné stavební práce. Takový popis skutkových okolností svědčí podle Nejvyššího soudu též o naplnění znaku objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry, který spočívá v přisvojení si cizí věci. Ustanovení trestního zákoníku o věcech (tj. i §206 odst. 1 tr. zákoníku) se totiž vztahují též na peníze v hotovosti nebo na účtu (§134 odst. 1 tr. zákoníku), přičemž jejich přisvojení obviněným vyjádřil soud prvního stupně formulací, že příslušnou peněžní částku obviněný „vyvedl“ z majetku poškozené obchodní společnosti, „ponechal si ji a použil blíže nezjištěným způsobem“. Pokud jde o odkaz obviněného na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1449/2010, nepovažuje ho Nejvyšší soud za přiléhavý pro posouzení nyní projednávané věci, neboť citované usnesení vychází z poněkud odlišných skutkových zjištění, v rámci nichž nebyla zcela vyvrácena obhajoba obviněného, že přisvojené peněžní prostředky, resp. alespoň jejich část použil na nákup materiálu do majetku obchodní společnosti, jejímž jménem obviněný jednal. Obviněný Ing. arch. M. K. si ovšem peníze vyvedené z majetku obchodní společnosti ARCHING GROUP CZ, a. s., ponechal pro svou potřebu a nepoužil je ve prospěch jmenované obchodní společnosti. Proto Nejvyšší soud považuje právní závěry soudů nižších stupňů i v tomto směru za správné a odpovídající zákonu.
Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný Ing. arch. M. K. podal své dovolání proti rozhodnutí, jímž nebyl naplněn uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Protože však jeho dovolání se částečně opírá o námitky, které by za jiných okolností mohly být dovolacím důvodem uvedeným v citovaném ustanovení, ale Nejvyšší soud neshledal tyto námitky opodstatněnými, odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, takže nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání obviněného Ing. arch. M. K. v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Pokud jde o podnět obviněného Ing. arch. M. K., aby předseda senátu Nejvyššího soudu rozhodl o odložení výkonu rozhodnutí napadeného dovoláním, je třeba zmínit, že předseda senátu soudu prvního stupně neučinil návrh ve smyslu §265h odst. 3 tr. řádu, přičemž vzhledem ke způsobu rozhodnutí o podaném dovolání ani předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody k postupu podle §265o odst. 1 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 27. 3. 2012
Předseda senátu:
JUDr. František Púry