ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.1300.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 1300/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. listopadu 2004 o dovolání podaném obviněným P. J., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 6. 2004, sp. zn. 7 To 163/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 415/2003, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 6. 2004, sp. zn. 7 To 163/2004.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 4. 2. 2004, sp. zn. 17 T 415/2003, byl obviněný P. J. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., za který mu byl podle §248 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. odložen na zkušební dobu v trvání čtrnácti měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Jako soud odvolací rozhodl ve věci Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. 6. 2004, sp. zn. 7 To 163/2004, kterým z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného P. J. uznal vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., za který mu byl podle §248 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. odložen na zkušební dobu v trvání čtrnácti měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně napadl obviněný P. J. ve výrocích o vině a trestu dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku upozornil na rozdílný popis skutku v obžalobě, v rozsudku soudu I. stupně i v rozsudku odvolacího soudu, zejména na různé označení osoby poškozeného. Došlo proto k porušení ustanovení §220 odst. 1 tr. ř. o totožnosti skutku. Podle názoru obviněného není zřejmé, kdo je v řízení poškozeným, neboť L. H. vystupoval jako fyzická osoba nebo jako zástupce právnické osoby. Za situace, kdy obviněný a poškozený měli vzájemné pohledávky, nelze vzhledem k úpravě zadržovacího práva v občanském zákoníku hodnotit jednání jednoho z nich jako trestný čin a druhého jako právně přípustné. Soudy měly zvážit, zda obviněný svým jednáním naplnil subjektivní stránku skutkové podstaty trestného činu zpronevěry a zda stupeň nebezpečnosti tohoto jednání je vyšší než nepatrný. Z provedených důkazů navíc nelze dovodit, že se obviněný trestné činnosti dopustil a naplnil skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry. Z výše uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a aby věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se vyjádřil písemně k dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. a uvedl, že námitky zpochybňující zachování totožnosti skutku nespadají do oblasti hmotně právní problematiky a dovolací soud se jimi nemůže zabývat, navíc je zřejmé, že v posuzovaném případě byla totožnost skutku zachována. Také ohledně osoby poškozeného nevznikají pochybnosti, neboť odvolací soud uvádí jako osobu poškozeného L. H. a poškozenou společnost s nárokem na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. S učiněnými skutkovými zjištěními je v rozporu tvrzení dovolatele, že nejednal v úmyslu přisvojit si cizí svěřenou věc. Ani argumentace vztahující se k údajné absenci potřebné společenské nebezpečnosti jednání obviněného nemůže věcně obstát. Proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání odmítl.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Z hlediska splnění podmínek přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Jako další bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem, a posoudit opodstatněnost relevantních dovolacích námitek.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovoláním podaným z citovaného důvodu je tedy možno se domáhat nápravy právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Prostřednictvím tohoto důvodu tedy nelze namítat vady právního posouzení z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněných ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž změna skutkových zjištění učiněných soudem prvního resp. druhého stupně dovolacím soudem je vyloučena, neboť zákonný výčet dovolacích důvodů v §265b tr. ř. je taxativní a přezkum skutkových zjištění není v tomto ustanovení jako důvod dovolání uveden.
Jak již bylo uvedeno, obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku nejprve poukázal na rozdílný popis skutku v obžalobě, v rozsudku soudu I. stupně i v rozsudku odvolacího soudu, přičemž v této vadě spatřoval porušení ustanovení §220 odst. 1 tr. ř. K této námitce nelze než uvést, že otázka zachování totožnosti skutku ve smyslu výše citovaného ustanovení je otázkou procesně právní a tuto dovolací námitku nelze z hlediska jejího obsahu podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je vyložen shora, ani pod žádný jiný ze zákonných důvodů dovolání. Dovolatel totiž zpochybnil aplikaci ustanovení trestního řádu, tedy nesprávné užití procesního ustanovení a proto námitku nelze považovat za námitku nesprávného hmotně právního posouzení, jak vyžaduje daný dovolací důvod.
Podle další námitky posuzovaného dovolání soud zhodnotil provedené důkazy nesprávně, neboť z nich nelze dovodit, že se trestné činnosti dopustil a že byla jeho vina prokázána. Soudy tak podle názoru dovolatele rozhodly o vině obviněného, ačkoli tento závěr nemá oporu v provedených důkazech. Nejvyššímu soudu i ve vztahu k těmto dovolacím námitkám nezbylo než uzavřít, že je z hlediska jejich obsahu nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je vyložen shora, ani pod žádný jiný z důvodů dovolání taxativně vymezených v §265b odst. 1, 2 tr. ř. Námitky totiž směřují prvotně do oblasti hodnocení důkazů a ke zpochybnění skutkových zjištění vzešlých z tohoto hodnocení. Z odlišného hodnocení důkazů pak podle názoru dovolatele vyplývá, že vina obviněného nebyla prokázána a že se trestné činnosti nedopustil. Jak vyplývá z předchozích odstavců, Nejvyšší soud je v řízení o dovolání vázán skutkovým zjištěním, které učinily soudy nižších stupňů a v rámci uplatněného dovolacího důvodu může posoudit pouze správnost jejich právního posouzení, přičemž změna skutkových zjištění učiněných soudem prvního resp. druhého stupně dovolacím soudem není možná prostřednictvím žádného ze zákonných dovolacích důvodů. V této části bylo dovolání podáno z jiného důvodu než důvodu předpokládaného zákonem a přicházelo by v úvahu jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. b) tr. zák.
Citovanému důvodu dovolání však obsahově odpovídají další námitky obviněného. Jedná se o právní námitku, podle které obviněný a poškozený měli vzájemné pohledávky a z tohoto důvodu obviněný nepředal poškozenému finanční hotovost a dále o námitku absence řádné identifikace poškozeného subjektu. Nejvyšší soud shledal, že tyto námitky vytýkají nesprávnost právního posouzení skutku resp. hmotně právního posouzení, jak vyžaduje §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku o vině napadeného rozhodnutí z hlediska těchto vytýkaných vad a dospěl k níže rozvedenému názoru, že výrok o vině rozsudku soudu II. stupně neobsahuje znaky trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a z hlediska požadavku zákonnosti nemůže obstát.
Obviněný byl napadeným rozsudkem uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou. Pro uznání viny citovaným trestným činem je nezbytné, aby skutkový stav věci zahrnoval okolnosti, ze kterých lze jednoznačně usuzovat na skutečnost, že si obviněný přisvojil cizí svěřenou věc a že tak učinil protiprávně.
Podle výrokové části rozhodnutí se obviněný tohoto trestného činu dopustil tím, že \"jako obchodní zástupce na základě smlouvy o výhradním obchodním zastoupení, uzavřené dne 23. 2. 2002, v rozporu s článkem 4 této smlouvy dne 17. 6. 2002 nepředal do pokladny částku 3.389,- Kč z peněz vybraných od zákazníků v souvislosti se zakázkou C. C. O., spol. s r.o., dne 28. 6. 2002 vybral od ing. P. K. částku ve výši 24.278,- Kč, dne 5. 7. 2002 vybral od P. A. částku ve výši 18.178,- Kč, čímž způsobil podnikateli L. H. škodu ve výši 45.845,- Kč\". Takto popsaný skutek však nezahrnuje potřebné okolnosti, které by vyjadřovaly zákonné znaky trestného činu zpronevěry, konkrétně znak \"přisvojí si\" a že k přisvojení došlo neoprávněně. Krajský soud totiž popsal jednání obviněného pouze tak, že tento v rozporu se smlouvou nepředal do pokladny částku 3.389,- Kč a vybral od dvou osob peněžní částky ve výši 24.278,- Kč a 18.178,? Kč. Tato skutková zjištění však neobsahují okolnosti, ze kterých by bylo možno posoudit, jak obviněný s inkasovanými peněžními prostředky naložil (zda došlo k přisvojení) ani zda si je ponechal neoprávněně. Uvedená skutková zjištění tak nevylučují možnost, že obviněný byl k takovému postupu oprávněn, jak ostatně sám namítl v podaném dovolání.
Lze tedy uzavřít, že ze skutkového stavu věci nevyplývá, že si obviněný nepředané peněžní prostředky přisvojil a že tak učinil neoprávněně. Tomuto závěru by lépe odpovídal popis skutku ve zrušeném rozsudku soudu I. stupně, podle kterého si obviněný finanční prostředky v rozporu s pokynem L. H. \"ponechal\", i když rovněž chybí okolnosti vyjadřující znak neoprávněnosti. Krajský soud v Brně v rámci projednání odvolání obviněného po zrušení rozsudku soudu I. stupně změnil popis skutku ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil, že tzv. skutková věta rozsudku soudu I. stupně byla značně nepřehledná a obsahovala řadu nadbytečných údajů. Sám však provedl zestručnění popisné části skutku v takovém rozsahu, že kromě nadbytečných údajů vypustil také nezbytné okolnosti podstatné pro vyjádření výše uvedených znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry. V důsledku nedostatečného zjištění ohledně nakládání obviněného s převzatými finančními prostředků se pak krajský soud nemohl ani řádně vypořádat s právní námitkou obviněného, jíž uplatnil i ve svém dovolání o oprávněnosti či neoprávněnosti jeho nároku na držení či přisvojení si částek inkasovaných od zákazníků. V tomto směru shledal tudíž Nejvyšší soud dovolání obviněného důvodným.
Dále bylo třeba přisvědčit dovolatelem označeným nejasnostem skutkových zjištění v otázce určení osoby poškozeného. Znění rozsudku odvolacího soudu totiž ohledně identifikace osoby poškozeného vyvolává pochybnosti - odvolací soud uvádí ve výroku rozsudku jako osobu poškozeného výhradně L. H. (srov. \"způsobil podnikateli L. H. škodu ve výši…\") a ve výroku o náhradě škody \"poškozenou společnost\" A. S. T. s. r. o., odkázal podle §229 odst. 1 tr. ř. s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. V odůvodnění (str. 4) pak v rozporu se zněním skutkové části výroku rozhodnutí uvedl, že \"není pochyb o tom, že poškozeným je v dané věci společnost A. S. T., s. r. o., Č. B.\" Vyslovil přitom nesprávný právní názor, že bylo na soudu I. stupně, aby nejasnost ohledně osoby poškozeného odstranil, neboť v odvolacím řízení to již není možné. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je tudíž jednak vnitřně rozporné - nesoulad v určení osoby poškozeného ve výroku o vině a ve výroku o náhradě škody a navíc je zatíženo právní vadou ohledně oprávnění odvolacího soudu napravit na podkladě podaného odvolání obviněného vady týkající se jednoznačného zjištění osoby poškozeného.
Krajský soud v Brně pominul vlastní povinnost vycházející z ustanovení §254 odst. 1 tr. ř., podle kterého nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Obviněný totiž v odvolání nesrovnalosti ohledně osoby poškozeného namítl a odkázal na rozdílné označení poškozeného ve výroku o vině a ve výroku o náhradě škody v rozsudku soudu I. stupně. Za této situace bylo povinností odvolacího soudu přezkoumat napadené výroky z hlediska vytýkaných vad a jednoznačně identifikovat poškozeného. Nad rámec učiněného přezkumu dovolací soud poznamenává, že ve spisu (č. l. 69) je založen výpis dat registru ekonomických subjektů v A., podle kterého L. H. podnikal jako fyzická osoba podle živnostenského zákona pod obchodním jménem L. H. S. V jiných vztazích vystupoval na základě smlouvy o výhradním obchodním zastoupení jako zástupce společnosti A. S. T., s. r. o. Krajský soud proto bude muset v dalším řízení dostát své přezkumné povinnosti vyplývající z §254 odst. 1 tr. ř. a vypořádat se také s odvolacími námitkami poukazujícími na zmatečnou identifikaci poškozeného.
Nejvyšší soud po provedeném přezkumu podaného dovolání dospěl k závěru, že dovolateli lze v relevantních námitkách nesprávného právního posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přisvědčit. Ve skutkovém stavu věci nejsou zahrnuty okolnosti odůvodňující závěr, že si obviněný nepředané peněžní prostředky přisvojil a že tak učinil neoprávněně, a rozhodnutí neobsahuje náležité určení osoby poškozeného. Nelze tudíž dospět k závěru, že skutek popsaný ve výroku rozsudku soudu II. stupně zahrnuje všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry. Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 6. 2004, sp. zn. 7 To 163/2004 v celém rozsahu, zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a to v intencích tohoto usnesení.
Věc se tak vrací do stadia odvolacího řízení. Krajský soud v Brně bude muset v rámci odvolacího řízení provést přezkum podaného odvolání v rozsahu vyplývajícím z příslušných procesních ustanovení, bude muset odstranit shora vytčené vady v právním posouzení skutku a jednání obviněného kvalifikovat jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. jedině v případě, že zjištěné skutkové okolnosti budou vyjadřovat všechny jeho zákonné znaky.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. listopadu 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová