Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24.04.2013, sp. zn. 5 Tdo 1392/2012 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2013:5.TDO.1392.2012.1

sp. zn. 5 Tdo 1392/2012-125 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 4. 2013 o dovolání obviněného M. H. a o dovolání obviněného J. D. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 6. 2012, sp. zn. 3 To 7/2012, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 T 8/2010, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných M. H. a J. D. o d m í t a j í . Odůvodnění: Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2011, sp. zn. 41 T 8/2010, byli obvinění M. H. a J. D. uznáni vinnými ad I/1)-4) pokračujícím zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“), spáchaným formou spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustili tím, že I) obviněný M. H. a obviněný J. D. – společně v době od listopadu 2003 do 27. 6. 2006, zejména v P., po vzájemné předchozí dohodě s rozdělením činností, v úmyslu obohatit se zkrácením a vylákáním daně z přidané hodnoty, obvinění M. H. a J. D. jako zplnomocnění zástupci níže uvedených společností opakovaně úmyslně deklarovali vývoz zboží, a to mobilních telefonních přístrojů, jejich součástí a příslušenství, náhradních dílů a dobíjecích kuponů GO, TWIST a OSCAR společnostmi DECIMUS INVESTMENTS, s. r. o., se sídlem Praha 2, Korunní 18, HORKÝ PES, s. r. o., Praha 9 – Letňany, Tvrdého 47, a SMITH SANDERS, s. r. o., se sídlem Praha 9 – Letňany, Beranových 65, které fakticky ovládali obvinění H. a D., mimo území Evropské unie společnostem Mexcafe Co. – USA, Trixinnovation Pte Ltd. – Singapur, Rixon Elektronics Co. – Honkong, Comunnation World International – Hongkong, Omnimex – Hongkong, Red Snapper Holding Inc. – Švýcarsko, ITM Investments Ltd. – Švýcarsko a Al Jaber Elektronic LLc. – Dubai – Arabské emiráty, a to přes tranzitní stát Švýcarsko, či do Švýcarska přímo, přičemž je prokázáno, že Mexcafé Co. – USA a ITM Investments Ltd. – Velká Británie nevyvíjely žádnou ekonomickou činnost, Red Snapper Holding Inc. – Švýcarsko nebyla nalezena v oficiálním obchodním rejstříku, spol. Rixon Elektronics Co. – Hongkong a Comunnation World International, Omnimex – Hongkong, nebyly skutečně funkční, Al Jaber Elektronic s vyvážejícími společnostmi nikdy neobchodovala a Trixinnovation Pte. Ltd. – Singapur uváděné zboží nikdy neodebírala, přičemž jménem těchto společností jednal obviněný M. H., případně jimi zplnomocněné osoby, když obvinění si rozdělili činnosti ve vyvážení a vracení uvedeného zboží, dílem zpět na území České republiky a dílem zpět na území jiného státu Evropské unie, kde původně deklarované zboží vyvezené mimo území Evropské Unie rozprodali, přičemž výše popsané jednání realizovali tak, že: a) od listopadu roku 2003 do konce srpna 2005 po proclení zboží v P. – společností CESS, a. s., obviněný M. H. proclené zboží vyvezl v příručním zavazadle mimo Evropskou unii, což si nechal potvrdit na JCD, a to tak, že z letiště P. – R. odletěl do C., zde přesedl na letecký spoj do M. či V., prošel celním prostorem, kde na něj čekal obviněný J. D., nebo jiné spolupracující osoby, a i se zbožím se společně vozidlem vrátili zpět do České republiky, přičemž v několika případech se obviněný M. H. setkal s obviněným J. D. přímo v C. na letišti a společně se poté vrátili letecky i se zbožím v příručním zavazadle do M., odkud odejeli vozidlem zpět do České republiky, kde zboží prodávali blíže nezjištěným osobám na území České republiky, a dále b) od konce srpna 2005 do poloviny roku 2006 obviněný M. H. sám či za pomoci pověřených osob, po proclení zboží na celnici v P., odvezl obviněný M. H., obviněný J. D., případně další jiná osoba do N., F. nebo L., kde nechali potvrdit vývoz na JCD, jako vývoz mimo území Evropské unie, následně jej odeslali do C., kde ho vyzvedávala další neztotožněná osoba, která ho předala ve Švýcarsku obviněnému J. D. ten zboží odvezl v příručním zavazadle letecky zpět do České republiky na letiště P. – R., kde jej v tzv. free zóně letiště předal obviněnému M. H. tak, že si vyměnili stejná zavazadla, přičemž obviněný M. H. ihned odletěl do B., kde zboží prodal neztotožněné osobě, z části zboží prodávali za pomoci blíže nezjištěných osob na území České republiky, když ve svém důsledku příslušnému finančnímu úřadu v daňovém řízení předložili jednotlivá daňová přiznání k dani z přidané hodnoty, kde byly zohledněny JCD, včetně faktur o vývozu zboží do třetích zemí získaných shora popsaným jednáním s vědomím, že podle §66 zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, je osvobozeno od daně z přidané hodnoty, která činila do 30. 4. 2004 22% a poté od 1. 5. 2004 19%, čímž zkrátili daň z přidané hodnoty a vylákali výhodu na dani z přidané hodnoty, případně se o to pokusili, v následujících konkrétních případech: 1) prostřednictvím společnosti DECIMUS INVESTMENTS, s. r. o., se sídlem Praha 2, Korunní 18, od 12. 11. 2003 do 30. 6. 2005 uskutečnili celkem 57 vývozů do zemí mimo Evropskou unii, a to: rok 2003 datum JCD odběratel země fakt. částka (údaj z JCD) DPH fa. č. 1) 12.11.2003 Trixinnovation Singapur 260.486,- Kč 57.307,- Kč ......... 2) 29.12.2003 Trixinnovation Singapur 245.462,- Kč 54.002,- Kč ......... celkem výše způsobené škody za rok 2003 na neodvedeném DPH činí 111.309,00- Kč . rok 2004 datum JCD odběratel země fa. částka (údaj z JCD) DPH fa. č. 1) 21.7.2004 Omnimex USA 162.002,- Kč 30.780,- Kč ......... 2) 30.7.2004 Omnimex Hongkong 198.675,- Kč 37.748,- Kč ......... 3) 2.8.2004 CWI Hongkong 183.924,- Kč 34.946,- Kč ......... 4) 9.8.2004 CWI Hongkong 193.356,- Kč 36.738,- Kč ......... 5) 12.8.2004 CWI Hongkong 178.737,- Kč 33.960,- Kč ......... 6) 16.8.2004 CW Hongkong 195.872,- Kč 37.216,- Kč ......... 7) 18.8.2004 CWI Hongkong 149.340,- Kč 28.375,- Kč ......... 8) 23.8.2004 Omnimex Hongkong 212.220,- Kč 40.322,- Kč .......... 9) 26.8.2004 Omnimex Hongkong 199.644,- Kč 37.932,- Kč .......... 10) 30.8.2004 Omnimex Hongkong 194.457,- Kč 36.946,- Kč .......... 11) 1.9.2004 Omnimex Hongkong 195.837,- Kč 37.209,- Kč .......... 12) 6.9.2004 CWI Hongkong 196.152,- Kč 37.269,- Kč .......... 13) 9.9.2004 CWI Hongkong 200.560,- Kč 38.106,- Kč .......... celkem výše způsobené škody za rok 2004 na vylákaném DPH činí 51.186,00 Kč, na zkráceném DPH 416.361,00 Kč, přičemž škoda na DPH celkem činí 467.547,00 Kč, rok 2005 datum JCD, odběratel země, fa. částka, DPH , fa. č. 1) 6.1.2005, Trix Singapore, $ 12 243,00 = 282.691,- Kč, 53.711,- Kč, ........... 2) 10.1.2005, Rixon Hongkong, $ 14 367,00 = 331.720,- Kč, 63.027,- Kč, ......... 3) 12.1.2005, CWI Hongkong, $ 12 872,00 = 298.630,- Kč, 56.740,- Kč, .......... 4) 20.1.2005, Trix Singapore, $ 13 945,00 = 327.401,- Kč, 62.206,- Kč, ........... 5) 26.1.2005, Al Jabor Eletronic LLC Dubai, $ 9 850,00 = 227.338,- Kč, 43.194,- Kč, ......... 6) 26.1.2005, CWI Hongkong, $ 13.754,00 = 317.442,32,- Kč, 60.314,04,- Kč, ........ 7) 11.2.2005, CWI Hongkong, € 13 723,00 = 412.651,- Kč, 78.404,- Kč, ......... 8) 15.2.2005, Trix Singapore, € 13 151,00 = 395.319,- Kč, 75.111,- Kč, ......... 9) 23.2.2005, Trix Singapore, € 11 756,00 = 352.092,- Kč, 66.898,- Kč, ......... 10) 25.2.2005, Rixon Hongkong, € 17 583,00 = 522.655,- Kč, 99.304,- Kč, ......... 11) 1.3.2005, CWI Hongkong, € 15 178,00 = 449.724,- Kč, 85.4448,- Kč, ......... 12) 2.3.2005, Al Jabor Eletronic LLC AE – Dubai, € 9 850,00 = 292.003,- Kč, 55.481,- Kč, ........... 13) 7.3.2005, Read Snapper Holding Inc. Švýcarsko, € 16100,00=475.755,- Kč, 90.393,- Kč, .......... 14) 10.3.2005, Trix Singapore, € 16 072,00 = 474.044,- Kč, 90.068,- Kč, ......... 15)15.3.2005, Al Jabor Eletronic LLCAE-Dubai, $ 8950,00=198.090,- Kč, 37.637,- Kč, ............ 16)21.3.2005, Red Snapper Holding Inc. Švýcarsko, € 15989,00=481.908,- Kč, 91.563, Kč, ............ 17) 23.3.2005, Rixon Hongkong, € 15 715,00 = 472.786,- Kč, 89.829,- Kč, .......... 18) 25.3.2005, Trix Singapore, € 15 987,00 = 481.049,- Kč, 91.399,- Kč, ........... 19) 30.3.2005, Al Jabor Eletronic LLC Dubai, € 8 975,00 = 269.968,- Kč, 51.294,- Kč, ......... 20) 30.3.2005, Read Snapper Holding Inc. Švýcarsko, € 15 479,00 = 465.608,- Kč, 88.466,- Kč, ........ 21) 4.4.2005, Read Snapper Holding Inc. Švýcarsko, € 15 941,00 = 478.389,- Kč 90.894,- Kč, .......... 22) 6.4.2005, Rixon Hongkong, € 15 742,00 = 471.709,- Kč, 89.625,- Kč, .......... 23) 11.4.2005, Omnimex Hongkong, € 15938,00=476.626,- Kč, 90.559,- Kč, .......... 24) 13.4.2005, Read Snapper Holding Inc. Švýcarsko, € 15 370,00 = 459.794,- Kč, 87.361,- Kč, ........... 25) 18.4.2005, Smith Sanders LLC US, € 15 864,00 = 478.934,- Kč, 90.997,- Kč, .............. 26) 21.4.2005, Read Snapper Holding Inc. Švýcarsko, € 15983,00 = 482.927,- Kč, 91.680,- Kč, ............. 27) 25.4.2005, Omnimex Hongkong, € 15 885,00 = 482.030,- Kč, 91.586,- Kč, ....... 28) 27.4.2005, Read Snapper Holding Inc. Švýcarsko, € 15 498,00 = 468.350,- Kč, 88.986,- Kč, ....... 29) 2.5.2005, Rixon Hongkong, € 15 591,00 = 473.733,- Kč, 90.009,- Kč, ......... 30) 4.5.2005, Read Snapper Holding Inc. Švýcarsko, € 15 921,00 = 479.939,- Kč, 91.188,- Kč, ............ 31) 9.5.2005, Trix Singapore, € 15 842,00 = 472.725,- Kč, 89.818,- Kč, .......... 32) 11.5.2005, Read Snapper Holding Inc. Švýcarsko, € 15 802,00 = 474.218,- Kč, 90.101,- Kč, ........... 33) 18.5.2005, Omnimex Hongkong, € 15 985,00 = 483.706,- Kč, 91.904,- Kč, ........ 34) 18.5.2005, CWI Hongkong, € 15 497,00 = 468.939,- Kč, 89.098,- Kč, ........... 35) 23.5.2005, Read Snapper Holding Inc. Švýcarsko, € 15 735,00 = 477.636,- Kč, 90.751,- Kč, .......... 36) 25.5.2005, Trix Singapore, € 15 790,00 = 482.463,- Kč, 91.668,- Kč, ........... 37) 30.5.2005, Omnimex Hongkong, € 15915,00 = 484.930,- Kč, 92.137,- Kč, ........... 38) 1.6.2005, Read Snapper Holding Inc. Švýcarsko, € 15 906,00 = 483.542,- Kč, 91.873,- Kč, ................ 39) 6.6.2005, CWI Hongkong, € 9 547,00 = 287.938,- Kč, 54.708,- Kč, ............ 40) 8.6.2005, Rixon Hongkong, € 9 198,00 = 276.676,- Kč, 52.568,- Kč, ............ 41) 13.6.2005, Omnimex Hongkong, € 8 863,00 = 265.934,- Kč, 50.528,- Kč, ........... 42) 22.6.2005, Read Snapper Holding Inc. Švýcarsko, € 8 758,00 = 261.514,- Kč, 49.688,- Kč, ........... celkem výše způsobené škody za rok 2005 na vylákaném DPH činí 76.845,00 Kč, na zkráceném DPH 3.191.369,04 Kč, přičemž škoda na DPH celkem činí 3.268.214,04 Kč , přičemž celkem tak zkrátili DPH o částku 3.719.040,00 Kč a vylákali DPH v částce 128.031,00 Kč, celkem tak způsobili škodu 3.847.070,00 Kč , českému státu, zastoupenému Finančním úřadem pro Prahu 2, se sídlem Praha 2, ul. Vinohradská čp. 49, 2) prostřednictvím společnosti URP, s. r. o. , se sídlem, Praha 2, Legerova 1854/22, v době od 1. 1. 2004 do 1. 8. 2005 uskutečnili celkem 157 vývozů do zemí mimo Evropskou unii, a to: rok 2004 datum JCD, odběratel země, fa. částka, DPH , fa. č. 1) 15.1.2004, Mexcafe Co. USA, 291 932,50 Kč, 64.225,- Kč, ..................... 2) 22.1.2004, Mexcafe Co. USA, 305 654,00 Kč, 67.244,- Kč, ..................... 3) 17.2.2004, Mexcafe Co. USA, 305 654,00 Kč, 67.244,- Kč, .................... 4) 4.3.2004, Mexcafe Co. USA, 244 128,00 Kč, 53.708,- Kč, ...................... 5) 11.3.2004, Mexcafe Co. USA, 263 691,00 Kč, 58.012,- Kč, ................... 6) 17.3.2004, Mexcafe Co. USA, 268 341,00 Kč, 59.035,- Kč, .................... 7) 24.3.2004, Mexcafe Co. USA, 268 537,00 Kč, 59.078,- Kč, ................... 8) 31.3.2004, Mexcafe Co. USA, 264 673,00 Kč, 58.228,- Kč, ................... 9) 7.4.2004, Mexcafe Co. USA, 270 445,50 Kč, 59.498,- Kč, ..................... 10) 14.4.2004, Mexcafe Co. USA, 272 206,00 Kč, 59.885,- Kč, ................... 11) 21.4.2004, Mexcafe Co. USA, 271 424,00 Kč, 59.713,- Kč, ................... 12) 28.4.2004, Mexcafe Co. USA, 251 757,00 Kč, 55.387,- Kč, ................... 13) 5.5.2004, Mexcafe Co. USA, 267 232,00 Kč, 50.774,- Kč, .................... 14) 13.5.2004, Mexcafe Co. USA, 257 307,00 Kč, 48.888,- Kč, ................... 15) 17.5.2004, Mexcafe Co. USA, 310 761,50 Kč, 59.045,- Kč, .................. 16) 20.5.2004, Mexcafe Co. USA, 271 345,50 Kč, 51.556,- Kč, .................. 17) 26.5.2004, Mexcafe Co. USA, 287 396,00 Kč, 54.605,- Kč, ................... 18) 31.5.2004, Mexcafe Co. USA, 361 101,00 Kč, 68.609,- Kč, .................... 19) 31.5.2004, Mexcafe Co. USA, 303 446,50 Kč, 57.655,- Kč, ................... 20) 2.6.2004, Mexcafe Co. USA, 294 917,00 Kč, 56.034,- Kč, .................... 21) 7.6.2004, Mexcafe Co. USA, 277 158,00 Kč, 52.660,- Kč, ..................... 22) 9.6.2004, Mexcafe Co. USA, 278 866,00 Kč, 52.985,- Kč, ..................... 23) 14.6.2004, Mexcafe Co. USA, 278 866,50 Kč, 52.985,- Kč, .................... 24) 16.6.2004, Mexcafe Co. USA, 262 816,00 Kč, 49.935,- Kč, .................... 25) 21.6.2004, Mexcafe Co. USA, 274 651,50 Kč, 52.184,- Kč, ................... 26) 22.6.2004, Mexcafe Co. USA, 276 756,50 Kč, 52.584,- Kč, ................... 27) 28.6.2004, Mexcafe Co. USA, 278 110,00 Kč, 52.841,- Kč, ................... 28) 29.6.2004, Mexcafe Co. USA, 278 063,00 Kč, 52.832,- Kč, .................. 29) 29.6.2004, Mexcafe Co. USA, 282 475,50 Kč, 53.670,- Kč, ...................... 30) 30.6.2004, Omnimex Hongkong, 271 700,00 Kč, 51.623,- Kč, .................. 31) 7.7.2004, Mexcafe Co. USA, 283 231,50 Kč, 53.814,- Kč, .......................... 32) 12.7.2004, Mexcafe Co. USA, 287 648,00 Kč, 54.653,- Kč, ....................... 33) 14.7.2004, Omnimex Hongkong, 215 203,00 Kč, 40.889,- Kč, ................... 34) 14.7.2004, Omnimex Hongkong, 125 858,50 Kč, 23.913,- Kč, ................. 35) 19.7.2004, Mexcafe Co. USA, 270 689,50 Kč, 51.431,- Kč, .................... 36) 21.7.2004, Mexcafe Co. USA, 291 408,50 Kč, 55.368,- Kč, ................... 37) 22.7.2004, Omnimex Hongkong, 51 000,00 Kč, 9.690,- Kč, ................... 38) 23.7.2004, Omnimex Hongkong, 226 406,00 Kč, 43.017,- Kč, ................... 39) 26.7.2004, Mexcafe Co. USA, 293 416,00 Kč, 55.749,- Kč, ..................... 40) 30.7.2004, Omnimex Hongkong, 135 843,50 Kč, 25.810,- Kč, ..................... 41) 30.7.2004, Omnimex Hongkong, 166 902,50 Kč, 31.711,- Kč, . ................... 42) 2.8.2004, Mexcafe Co. USA, 299 433,50 Kč, 56.892,- Kč, ..................... 43) 4.8.2004, Mexcafe Co. USA, 251 178,50 Kč, 47.724,- Kč, .................... 44) 4.8.2004, Omnimex Hongkong, 90 562,50 Kč, 17.207,- Kč, .................... 45) 4.8.2004, Omnimex Hongkong, 108 680,00 Kč, 20.649,- Kč, ..................... 46) 9.8.2004, Mexcafe Co. USA, 306 954,00 Kč, 58.321,- Kč, ....................... 47) 12.8.2004, Mexcafe Co. USA, 300 945,00 Kč, 57.180,- Kč, ....................... 48) 12.8.2004, Omnimex Hongkong, 135 846,50 Kč, 25.811,- Kč, ...................... 49) 16.8.2004, Mexcafe Co. USA, 274 379,00 Kč, 52.132,- Kč, ..................... 50) 18.8.2004, Mexcafe Co. USA, 277 858,00 Kč, 52.793,- Kč, ...................... 51) 19.8.2004, CWI Hongkong, 135 850,00 Kč, 25.812,- Kč, ........................ 52) 23.8.2004, Mexcafe Co. USA, 330 526,00 Kč, 62.800,- Kč, .................... 53) 26.8.2004, Omnimex Hongkong, 99 621,00 Kč, 18.928,- Kč, ..................... 54) 26.8.2004, Mexcafe Co. USA, 323 005,00 Kč, 61.371,- Kč, ........................ 55) 30.8.2004, Mexcafe Co. USA, 328 520,50 Kč, 62.419,- Kč, ..................... 56) 1.9.2004, Mexcafe Co. USA, 250 274,00 Kč, 47.552,- Kč, .................... 57) 1.9.2004, CWI Hongkong, 81 503,50 Kč, 15.486,- Kč, ....................... 58) 6.9.2004, Mexcafe Co. USA, 362 627,00 Kč, 68.899,- Kč, ...................... 59) 8.9.2004, Mexcafe Co. USA, 318 488,00 Kč, 60.513,- Kč, ...................... 60) 13.9.2004, Mexcafe Co. USA, 362 628,00 Kč, 68.899,- Kč, .................... 61) 13.9.2004, Mexcafe Co. USA, 116 553,00 Kč, 22.145,- Kč, ..................... 62) 16.9.2004, Mexcafe Co. USA, 357 812,00 Kč, 67.984,- Kč, ..................... 63) 20.9.2004, Mexcafe Co. USA, 143 940,50 Kč, 27.349,- Kč, ...................... 64) 20.9.2004, Mexcafe Co. USA, 359 119,00 Kč, 68.233,- Kč, ...................... 65) 22.9.2004, Mexcafe Co. USA, 354 602,00 Kč, 67.374,- Kč, ....................... 66) 27.9.2004, Mexcafe Co. USA, 421 976,50 Kč, 80.176,- Kč, ........................ 67) 27.9.2004, Mexcafe Co. USA, 203 771,50 Kč, 38.717,- Kč, ......................... 68) 29.9.2004, Mexcafe Co. USA, 352 287,00 Kč, 66.935,- Kč, .......................... 69) 4.10.2004, Mexcafe Co. USA, 392 479,00 Kč, 74.571,- Kč, ......................... 70) 6.10.2004, Mexcafe Co. USA, 333 383,00 Kč, 63.343,- Kč, ......................... 71) 11.10.2004, Mexcafe Co. USA, 351 112,50 Kč, 66.712,- Kč, ....................... 72) 13.10.2004, Mexcafe Co. USA, 350 978,00 Kč, 66.686,- Kč, ....................... 73) 18.10.2004, Mexcafe Co. USA, 355 293,00 Kč, 67.506,- Kč, ....................... 74) 21.10.2004, Mexcafe Co. USA, 351 113,00 Kč, 66.711,- Kč, ...................... 75) 25.10.2004, Mexcafe Co. USA, 120 314,00 Kč, 22.860,- Kč, ....................... 76) 25.10.2004, Mexcafe Co. USA, 349 769,50 Kč, 66.456,- Kč, ....................... 77) 27.10.2004, Mexcafe Co. USA, 361 807,00 Kč, 68.743,- Kč, ....................... 78) 1.11.2004, Mexcafe Co. USA, 345 253,00 Kč, 65.598,- Kč, .................... 79) 4.11.2004, Mexcafe Co. USA, 333 885,00 Kč, 63.438,- Kč, .................... 80) 4.11.2004, Mexcafe Co. USA, 226 361,50 Kč, 43.009,- Kč, .................... 81) 8.11.2004, Red Snapper Holdings Inc. Švýcarsko, 348 098,50 Kč, 66.139,- Kč, .................. 82) 10.11.2004, Mexcafe Co. USA, 342 583,00 Kč, 65.091,- Kč, ..................... 83) 15.11.2004, Mexcafe Co. USA, 370 670,50 Kč, 70.427,- Kč, ..................... 84) 18.11.2004, Mexcafe Co. USA, 338 403,00 Kč, 64.297,- Kč, ..................... 85) 23.11.2004, Mexcafe Co. USA, 337 059,00 Kč, 64.041,- Kč, ................... 86) 24.11.2004, Mexcafe Co. USA, 351 438,00 Kč, 66.773,- Kč, .................... 87) 30.11.2004, Mexcafe Co. USA, 275 535,50 Kč, 52.352,- Kč, ..................... 88) 2.12.2004, Al Jabor Eletronic LLC Dubai, 76 239,00 Kč, 14.485,- Kč, ...................... 89) 6.12.2004, Mexcafe Co. USA, 329 739,00 Kč, 62.650,- Kč, ..................... 90) 8.12.2004, Mexcafe Co. USA, 346 428,00 Kč, 65.821,- Kč, ..................... 91) 13.12.2004, Mexcafe Co. USA, 336 126,00 Kč, 63.864,- Kč, .................... 92) 15.12.2004, Mexcafe Co. USA, 360 032,50 Kč, 68.406,- Kč, .................... 93) 20.12.2004, Mexcafe Co. USA, 351 775,50 Kč, 66.837,- Kč, ................... 94) 23.12.2004, Mexcafe Co. USA, 345 924,50 Kč, 65.726,- Kč, ................... 95) 29.12.2004, Mexcafe Co. USA, 363 142,00 Kč, 68.997,- Kč, .................... celkem výše způsobené škody za rok 2004 na vylákaném DPH činí 4.479.024,00 Kč, na zkráceném DPH 641.580,00 Kč, přičemž škoda na DPH celkem činí 5.120.604,00 Kč . rok 2005 datum JCD, odběratel země, fa. částka, DPH, fa. č. 1) 4.1.2005, Mexcafe Co. USA, 361 134,00 Kč, 68.615,- Kč, .................... 2) 6.1.2005, Mexcafe Co. USA, 353 109,00 Kč, 67.091,- Kč, .................... 3) 10.1.2005, Mexcafe Co. USA, 349 898,50 Kč, 66.481,- Kč, .................... 4) 12.1.2005, Mexcafe Co. USA, 296 328,50 Kč, 56.302,- Kč, ................... 5) 17.1.2005, Mexcafe Co. USA, 356 318,50 Kč, 67.701,- Kč, ................... 6) 20.1.2005, Mexcafe Co. USA, 351 905,00 Kč, 66.862,- Kč, .................. 7) 24.1.2005, Mexcafe Co. USA, 365 650,50 Kč, 69.474,- Kč, ................... 8) 26.1.2005, Mexcafe Co. USA, 357 794,50 Kč, 67.981,- Kč, ................... 9) 31.1.2005, Mexcafe Co. USA, 353 781,00 Kč, 67.218,- Kč, ................... 10) 3.2.2005, Mexcafe Co. USA, 343 413,50 Kč, 65.249,- Kč, ................... 11) 7.2.2005, Mexcafe Co. USA, 345 690,50 Kč, 65.681,- Kč, ................... 12) 9.2.2005, Mexcafe Co. USA, 350 105,00 Kč, 66.520,- Kč, .................... 13) 15.2.2005, Mexcafe Co. USA, 321 008,00 Kč, 60.992,- Kč, .................. 14) 16.2.2005, Mexcafe Co. USA, 272 858,50 Kč, 51.843,- Kč, ................... 15) 21.2.2005, Mexcafe Co. USA, 321 008,00 Kč, 60.992,- Kč, ................... 16) 25.2.2005, Mexcafe Co. USA, 280 880,00 Kč, 53.367,- Kč, .................. 17) 25.2.2005, Mexcafe Co. USA, 321 008,00 Kč, 60.992,- Kč, ................. 18) 1.3.2005, Mexcafe Co. USA, 304 959,50 Kč, 57.942,- Kč, ................... 19) 8.3.2005, Mexcafe Co. USA, 240 756,00 Kč, 45.744,- Kč, .................... 20) 11.3.2005, Mexcafe Co. USA, 240 756,00 Kč, 45.744,- Kč, ................... 21) 11.3.2005, Mexcafe Co. USA, 326 902,00 Kč, 62.111,- Kč, .................. 22) 18.3.2005, Mexcafe Co. USA, 314 589,50 Kč, 59.772,- Kč, .................. 23) 18.3.2005, Mexcafe Co. USA, 240 756,00 Kč, 45.744,- Kč, ................. 24) 22.3.2005, Mexcafe Co. USA, 314 589,50 Kč, 59.772,- Kč, ................. 25) 24.3.2005, Mexcafe Co. USA, 240 756,00 Kč, 45.744,- Kč, .................. 26) 30.3.2005, Mexcafe Co. USA, 555 345,50 Kč, 105.516,- Kč, ................ 27) 6.4.2005, Mexcafe Co. USA, 353 454,00 Kč, 67.156,- Kč, ................... 28) 6.4.2005, Mexcafe Co. USA, 240 756,00 Kč, 45.744,- Kč, .................. 29) 7.4.2005, Mexcafe Co. USA, 314 589,50 Kč, 59.772,- Kč, ................... 30) 12.4.2005, Mexcafe Co. USA, 240 756,00 Kč, 45.744,- Kč, ............... 31) 18.4.2005, Mexcafe Co. USA, 314 589,50 Kč, 59.772,-Kč, ................ 32) 19.4.2005, Mexcafe Co. USA, 240 756,00 Kč, 45.744,- Kč, ................ 33) 21.4.2005, Mexcafe Co. USA, 326 364,50 Kč, 62.009,- Kč, ................ 34) 25.4.2005, Mexcafe Co. USA, 314 589,50 Kč, 59.772,-Kč, ................. 35) 27.4.2005, Mexcafe Co. USA, 240 756,00 Kč, 45.744,- Kč, ................ 36) 2.5.2005, Mexcafe Co. USA, 314 589,50 Kč, 59.772,- Kč, ................. 37) 3.5.2005, Mexcafe Co. USA, 240 756,00 Kč, 45.744,- Kč, ................. 38) 3.5.2005, Mexcafe Co. USA, 314 589,50 Kč, 59.772,- Kč, .................. 39) 5.5.2005, Mexcafe Co. USA, 240 756,00 Kč, 45.744,- Kč, ................... 40) 9.5.2005, Mexcafe Co. USA, 240 756,00 Kč, 45.744,- Kč, .................. 41) 13.5.2005, Mexcafe Co. USA, 314 589,50 Kč, 59.772,- Kč, .................. 42) 16.5.2005, Mexcafe Co. USA, 314 589,50 Kč, 59.772,- Kč, .................. 44) 23.5.2005, Mexcafe Co. USA, 240 756,00 Kč, 45.744,- Kč, ................... 45) 25.5.2005, Mexcafe Co. USA, 240 756,00 Kč, 45.744,- Kč, .................. 46) 25.5.2005, Mexcafe Co. USA, 314 589,50 Kč, 59.772,- Kč, ................. 47) 1.6.2005, Mexcafe Co. USA, 314 589,50 Kč, 59.772,- Kč, .................... 48) 1.6.2005, Mexcafe Co. USA, 240 756,00 Kč, 45.744,- Kč, .................. 49) 8.6.2005, Mexcafe Co. USA, 353 111,00 Kč, 67.091,- Kč, ................... 50) 15.6.2005, Mexcafe Co. USA, 302 625,00 Kč, 57.499,- Kč, ................... 51) 20.6.2005, Mexcafe Co. USA, 340 408,50 Kč, 64.678,- Kč, .................. 52) 20.6.2005, Mexcafe Co. USA, 353 111,00 Kč, 67.091,- Kč, .................. 53) 27.6.2005, Mexcafe Co. USA, 353 111,00 Kč, 67.091,- Kč, ................. 54) 27.6.2005, Mexcafe Co. USA, 341 071,00 Kč, 64.803,- Kč, ................... 55) 29.6.2005, Mexcafe Co. USA, 353 111,00 Kč, 67.091,- Kč, .................. 56) 4.7.2005, Mexcafe Co. USA, 353 111,00 Kč, 67.091,- Kč, .................... 57) 4.7.2005, Mexcafe Co. USA, 353 781,00 Kč, 67.218,- Kč, ................... 58) 11.7.2005, Mexcafe Co. USA, 341 071,00 Kč, 64.803,- Kč, .................. 59) 13.7.2005, Mexcafe Co. USA, 353 111,00 Kč, 67.091,- Kč, .................. 60) 18.7.2005, Mexcafe Co. USA, 353 111,00 Kč, 67.091,- Kč, .................. 61) 18.7.2005, Mexcafe Co. USA, 341 071,00 Kč, 64.803,- Kč, .................. 62) 27.7.2005, Mexcafe Co. USA, 341 071,00 Kč, 64.803,- Kč, ................. 63) 1.8.2005, Mexcafe Co. USA, 341 071,00 Kč, 64.803,- Kč, .................. 64) 1.8.2005, Mexcafe Co. USA, 341 071,00 Kč, 64.803,- Kč, ................., celkem výše způsobené škody za rok 2005 na vylákaném DPH činí 832.540,00 Kč, na zkráceném DPH 2.951.310,00 Kč, přičemž škoda na DPH celkem činí 3.783.850,00 Kč , přičemž celkem tak zkrátili DPH o částku 3.592.890,00 Kč a vylákali DPH v částce 5.311.564,00 Kč, celkem tak způsobili škodu 8.904.454,00 Kč , českému státu, zastoupenému Finančním úřadem pro Prahu 2, se sídlem Praha 2, ul. Vinohradská čp. 49, 3) prostřednictvím společnosti HORKÝ PES, s. r. o ., Praha 9 - Letňany, Tvrdého 47, a SMITH SANDERS, s. r. o., se sídlem Praha 9 - Letňany, Beranových 65, v době od 16. 9. 2004 do konce roku 2004 a v roce 2005, uskutečnili celkem 74 vývozů do zemí mimo Evropskou unii, a to: rok 2004 datum JCD, odběratel země, fa. částka (údaj z JCD), DPH , fa. č. 1) 16.9.2004, ITM Švýcarsko, 202.034,- Kč, 38.386,- Kč, ........... 2) 23.9.2004, ITM Švýcarsko, 197.932,- Kč, 37.607,- Kč, ........... 3) 1.10.2004, ITM Švýcarsko, 202.393,- Kč, 38.455,- Kč, ........... 4) 04.10.2004, ITM Švýcarsko, 190.799,- Kč, 36.252,- Kč, ......... 5) 12.10.2004, Red Snapper Holdings INC Švýcarsko, 130.912,- Kč, 24.873,- Kč, .......... 6) 14.10.2004, Red Snapper Holdings INC Švýcarsko, 214.598,- Kč, 40.774,- Kč, .......... 7) 18.10.2004, Red Snapper Holdings INC Švýcarsko, 228.837,- Kč, 43.479,- Kč, ......... 8) 20.10.2004, Red Snapper Holdings INC Švýcarsko, 208.496,- Kč, 39.614,- Kč, .......... 9) 25.10.2004, Red Snapper Holdings INC Švýcarsko, 210.977,- Kč, 40.086,- Kč, ........... 10) 27.10.2004, Red Snapper Holdings INC Švýcarsko, 225.684,- Kč, 42.880,- Kč, ......... 11) 01.11.2004, Red Snapper Holdings INC Švýcarsko, 232.558,- Kč, 44.186,- Kč, ......... 12) 04.11.2004, Red Snapper Holdings INC Švýcarsko, 212.031,- Kč, 40.286,- Kč, .......... 13) 08.11.2004, Red Snapper Holdings INC Švýcarsko, 229.136,- Kč, 43.536,- Kč, .......... 14) 09.11.2004, Red Snapper Holdings INC Švýcarsko, 211.908,- Kč, 40.263,- Kč, .......... 15) 10.11.2004, CWI Hongkong, 164.573,- Kč, 31.269,- Kč, .......... 16) 15.11.2004, Omnimex Hongkong, 409.055,- Kč, 77.720,- Kč, ......... 17) 18.11.2004, Omnimex Hongkong, 314.489,- Kč, 59.753,- Kč, ......... 18) 18.11.2004, Red Snapper Holdings INC Švýcarsko, 323.593,- Kč, 61.483,- Kč, ........... 19) 23.11.2004, CWI Hongkong, 152.493,- Kč, 28.974,- Kč, .......... 20) 25.11.2004, Red Snapper Holdings INC Švýcarsko, 404.647,- Kč, 76.883,- Kč, .......... 21) 29.11.2004, Omnimex Hongkong, 217.596,- Kč, 41.343,- Kč, ............ 22) 29.11.2004, Omnimex Hongkong, 254.487,- Kč, 48.353,- Kč, ........... 23) 01.12.2004, Red Snapper Holdings INC Švýcarsko, 120.866,- Kč, 22.965,- Kč, ........... 24) 02.12.2004, AL Jabor Eletronic LLC Arabské Emiráty, 216.653,- Kč, 41.164,- Kč, ........ 25) 06.12.2004, Red Snapper Holdings INC Švýcarsko, 176.131,- Kč, 33.465,- Kč, ........... 26) 08.12.2004, Omnimex Švýcarsko, 140.619,- Kč, 26.718,- Kč, ........... 27) 08.12.2004, Al Jabor Eletronic LLC Arabské emiráty, 202.129,- Kč, 38.405,- Kč, .......... 28) 13.12.2004, Red Snapper Holdings INC Švýcarsko, 136.818,- Kč, 25.995,- Kč, ............ 29) 15.12.2004, Omnimex Hongkong, 229.410,- Kč, 43.588,- Kč, ............. 30) 15.12.2004, Al Jabor Eletronic LLC Arabské emiráty, 227.062,- Kč, 43.142,- Kč, .......... 31) 20.12.2004, Red Snapper Holdings INC Švýcarsko, 164.874,- Kč, 31.326,- Kč, ............ 32) 22.12.2004, CWI Hongkong, 214.424,- Kč, 40.724,- Kč, .............. 33) 23.12.2004, Red Snapper Holdings INC Švýcarsko, 223.119,- Kč, 42.393,- Kč, ............ 34) 28.12.2004, Omnimex Hongkong, 193.210,- Kč, 36.710,- Kč, ........... celkem výše způsobené škody za rok 2004 na vylákaném DPH činí 1.134.723,00 Kč, na zkráceném DPH 268.340,00 Kč, přičemž škoda na DPH celkem činí 1.403.063,00 Kč , rok 2005 datum JCD, odběratel země, fa. částka, DPH , fa. č. 1) 3.1.2005, Red Snapper Švýcarsko, $ 13 572,00 = 309.930,19 Kč, 58.887,- Kč, ........... 2) 12.1.2005, Al Jaber Eletronic LLC Dubai, $ 9 895,00 = 225.962,22 Kč, 42.933,- Kč, ....... 3) 17.1.2005, Omnimex Hongkong, $ 13 592,00 = 310.386,91 Kč, 58.974,- Kč, ........... 4) 24.1.2005, Red Snapper Holdings Inc Švýcarsko, $ 12 954,00 = 295.817,54 Kč, 56.205,- Kč, .......... 5) 31.1.2005, CWI Švýcarsko, $ 19.553,00 = 446.512,30 Kč, 84.837,- Kč, ............ 6) 3.2.2005, Red Snapper Holdings Inc. Švýcarsko, $ 18 575,00 = 429.825,50 Kč, 81.667,- Kč, ............ 7) 7.2.2005, ITM Investments Ltd Švýcarsko, $ 18 215,00 = 421.495,10 Kč, 80.084,- Kč, ........... 8) 9.2.2005, Red Snapper Holdings Inc. Švýcarsko, $ 14 837,00 = 343.328,18 Kč, 65.232,- Kč, ............. 9) 11.3.2005, Red Snapper Holdings Inc. Švýcarsko, $ 19 743,00 = 455.155,12 Kč, 86.479,- Kč, ............ 10) 16.3.2005, Omnimex Hongkong, $ 19 589,50 = 451.616,33 Kč, 85.807,- Kč, ........... 11) 14.4.2005, Al Jabor Eletronic LLC Dubai, € 9 480,00 = 285.205,80 Kč, 54.189,- Kč, .......... 12) 27.4.2005, Al Jabor Eletronic LLC Dubai, € 9 212,00 = 277.143,02 Kč, 52.657,- Kč, ....... 13) 12.5.2005, Al Jabor Eletronic LLC Dubai, € 9 436,00 = 284.731,30 Kč, 54.099,- Kč, ....... 14) 26.5.2005, Al Jabor Eletronic LLC Dubai, € 7 995,00 = 241.249,12 Kč, 45.837,- Kč, ...... 15) 8.6.2005, Al Jabor Eletronic LLC Dubai, € 9 021,00 = 272.975,46 Kč, 51.865,- Kč, ...... 16) 23.6.2005, Al Jabor Eletronic LLC Dubai, € 8 908,00 = 269.556,08 Kč, 51.216,- Kč, ............. 17) 29.6.2005, Red Snapper Holdings Inc. Švýcarsko, € 7 292,00 = 220.655,92 Kč, 41.925,- Kč, ............ 18) 7.7.2005, Red Snapper Holdings Inc. Švýcarsko, € 6 764,00 = 201.973,04 Kč, 38.375,- Kč, ................ 19) 7.7.2005, Red Snapper Holdings Inc. Švýcarsko, € 9 651,00 = 288.178,86 Kč, 54.754,- Kč, ......................................... 20) 11.7.2005, Red Snapper Holdings Inc. Švýcarsko, € 6 396,00 = 190.984,56, 36.287,- Kč, .......................... 21) 13.7.2005, Omnimex Hongkong, € 6 255,00 = 186.774,30 Kč, 35.487,- Kč, ...... 22) 20.7.2005, Incorporation Centre Dubai, € 2 320,00 = 69.275,20 Kč, 13.162,- Kč, ....... 23) 20.7.2005, Trixinnovation Švýcarsko, € 8 320,00 = 248.435,20 Kč, 47.203,- Kč, ........ 24) 27.7.2005, Trixinnovation Singapur, € 11 550,00 = 344.883,00 Kč, 65.528,- Kč, ....... 25) 2.8.2005, Red Snapper Holdings Inc. Švýcarsko, € 13 852,00 = 418.607,44 Kč, 79.535,- Kč, ........... 26) 10.8.2005, Omnimex Hongkong, € 10 252,00 = 309.815,44 Kč, 58.865,- Kč, ............... 27) 11.8.2005, Trixinnovation Singapore, € 11 645,00 = 351.911,90 Kč, 66.863,- Kč, ................ 28) 11.8.2005, Trixinnovation Singapore, € 11 550,00 = 349.041,00 Kč, 66.318,- Kč, ......... 29) 15.8.2005, Mexcafe Co. USA, € 10 564,00 = 319.244,08 Kč, 60.656,- Kč, ......... 30) 19.8.2005, Mexcafe Co. USA, € 8 400,00 = 253.848,00 Kč, 48.231,- Kč, .......... 31) 22.8.2005, Red Snapper Holdings Inc. Švýcarsko, € 10 231,00 = 309.180,82 Kč, 58.744,- Kč, .......... 32) 25.8.2005, Omnimex Hongkong, € 8 413,00 = 254.240,86 Kč, 48.306,- Kč, ....... 33) 29.8.2005, Red Snapper Holdings Inc. Švýcarsko, € 13 893,00 = 419.846,46 Kč, 79.771,- Kč, ............... 34) 31.8.2005, Trixinnovation Singapore, € 11 492,00 = 347.288,24 Kč, 65.985,- Kč, ......... 35) 5.10.2005, Red Snapper Holdings Inc. Švýcarsko, € 12 013,00 = 353.062,07 Kč, 67.082,- Kč, .............. 36) 5.10.2005, Mexcafe Co. USA, € 11 971,25 = 351.827,69 Kč, 66.847,- Kč, ......... 37) 17.10.2005, Omnimex USA, € 13 579,00 = 399.086,81 Kč, 75.826,- Kč, .......... 38) 17.10.2005, Mexcafe Co. USA, € 13 719,00 = 403.201,41 Kč, 76.608,- Kč, ........... 39) 25.10.2005, Red Snapper Holdings Inc. Švýcarsko, € 12 664,00 = 372.194,96 Kč, 70.717,- Kč, .......... 40) 2.12.2005, Mexcafe Co. USA, € 13 818,00 = 404.038,32 Kč, 76.767,- Kč, ......., celkem výše způsobené škody za rok 2005 na vylákaném DPH činí 1.647.378,00 Kč, na zkráceném DPH 763.434,00 Kč, přičemž škoda na DPH celkem činí 2.410.812,00 Kč , dále celkem chtěli zkrátit DPH o částku 1.031.774,00 Kč a vylákat DPH ve výši 2.782.101,00 Kč, celkem tak způsobit škodu českému státu zastoupenému Finančním úřadem pro Prahu 9, ve výši 3.813.875,00 Kč , což se jim nepodařilo, neboť finančním úřadem byla vyplacena pouze částka 878.009,- Kč a částka ve výši 2.935.866,- Kč doposud vyplacena nebyla, 2) v době od 12. 1. 2006 do 10. 5. 2006, zejména v P. po vzájemné předchozí dohodě s rozdělením činností, v úmyslu obohatit se zkrácením a vylákáním daně z přidané hodnoty, obviněný M. H. a obviněný J. D. jako zplnomocnění zástupci společností níže uvedených opakovaně úmyslně deklarovali vývoz zboží, a to mobilních telefonních přístrojů, jejich součástí, příslušenství a náhradních dílů společností SMITH SANDERS, s. r. o., se sídlem Praha 9 – Letňany, ul. Beranových 65 (od 5. 5. 2006 se sídlem Praha 4, U Hrabovky 247/11), kterou fakticky ovládali obviněný H. a obviněný D., mimo území Evropské unie společnostem Mexcafe Co., Nara Vista Way 202 – USA a Red Snapper Holding Inc., Suites 25 Second Floor, Zurich – Švýcarsko, přes tranzitní stát Švýcarsko či do Švýcarska přímo, přičemž je prokázáno, že společnost Mexcafé Co., Nara Vista Way 202 – USA nevyvíjela žádnou ekonomickou činnost a Red Snapper Holding Inc., Suites 25 Second Floor, Zurich, nebyla ve skutečnosti funkční, u společnosti Red Snapper uváděná adresa vývozcem ve Švýcarsku neexistuje, přičemž jménem těchto zahraničních společností jednal obviněný M. H. a obviněný J. D., když obvinění si rozdělili činnosti ve vyvážení a vracení uvedeného zboží, dílem zpět na území České republiky a dílem zpět na území jiného státu Evropské unie, kde jej prodávali, přičemž výše popsané jednání realizovali tak, že obviněný M. H. po proclení zboží na celnici v P., jej odvezl sám, popř. obviněný J. D., případně další neztotožněná osoba do N. či F., kde si nechali potvrdit na JCD, jako vývoz mimo území Evropské unie, a následně jej odeslali na adresu shora citovaných společností do bezcelního skladu v C., kde nebylo procleno, a vyzvedl ho obviněný J. D., případně další neztotožněná osoba, která jej předala obviněnému J. D., přičemž ten se i se zbožím v příručním zavazadle vrátil letecky do České republiky na letiště P. – R., kde v tzv. free zoně letiště zboží předal výměnou zavazadla obviněnému M. H., který ihned odletěl do Slovenské republiky na letiště B., kde zboží zčásti prodal neztotožněným subjektům a zčásti se s ním vrátil vozidlem do České republiky, kde jej prodal, či si jej ponechal k dalším vývozům, když ve svém důsledku příslušnému finančnímu úřadu v daňovém řízení předložili jednotlivá daňová přiznání k dani z přidané hodnoty, kde byly zohledněny JCD, včetně faktur o vývozu zboží mimo Evropskou unii získaných shora popsaným jednáním s vědomím, že podle §66 zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, je osvobozeno od daně z přidané hodnoty, která činila 19 %, čímž zkrátili daň z přidané hodnoty a vylákali výhodu na dani z přidané hodnoty, případně se o to pokusili, a to v následujících konkrétních případech: prostřednictvím společnosti SMITH SANDERS, spol. s. r. o., se sídlem Praha 9 – Letňany, Beranových 65, v době od 12. 1. 2006 do 10. 5. 2006 uskutečnili celkem 9 vývozů do zemí mimo Evropskou unii, a to: 2006 datum, země odběratel, fa. částka v EU fa. částka v Kč, DPH , fa. č. 1) 12.1.2006, USA Mexcafe, 14.007,00 € = 403.191,- Kč, 76.606,- Kč, ..... 2) 14.2.2006, Švýcarsko Read Snapper, 14.165,00 € = 403.703,- Kč, 76.703,- Kč, .... 3) 21.2.2006, USA Mexcafe, 13.690,00 € = 389.617,- Kč, 74.027,- Kč, ...... 4) 21.2.2006, USA Mexcafe, 14.134,00 € = 402.254,- Kč, 76.428,- Kč, ....... 5) 7.3.2006, Švýcarsko Read Snapper, 14.620,00 € = 420.617,- Kč, 79.917,- Kč, .... 6) 4.4.2006, Švýcarsko Read Snapper, 14.636,00 € = 417.346,- Kč, 79.296,- Kč, .... 7) 12.4.2006, Švýcarsko Read Snapper, 14.800,00 € = 422.762,- Kč, 80.325,- Kč, ....... 8) 18.4.2006, Švýcarsko Read Snapper, 14.553,00 € = 415.706,- Kč, 78.984,- Kč, ........ 9) 10.5.2006, Švýcarsko Read Snapper, 14.826,00 € = 419.205,- Kč, 79.649,- Kč, ......., celkem výše způsobené škody za rok 2006 na DPH činí 701.935,00 Kč. 3) v době od 12. 1. 2006 do 21. 6. 2007, zejména v P., po vzájemné předchozí dohodě s rozdělením činností, v úmyslu obohatit se zkrácením a vylákáním daně z přidané hodnoty, obviněný M. H. a obviněný J. D. jako zplnomocnění zástupci níže uvedených společností, úmyslně deklarovali vývoz zboží, a to softwaru dat na CD společností SMITH SANDERS, spol. s. r. o., se sídlem Praha 9 – Letňany, ul. Beranových 65 (od 5. 5. 2006 se sídlem Praha 4, U Hrabovky 247/11, kterou fakticky ovládali obviněný H. a obviněný D., mimo území Evropské unie společnostem SMITH SANDERS LLc, Te 70 West Cherry Hill 08002, New Jersey – USA a RED SNAPPER Holding Inc., Suites 25 Second Floor, Zurich, a to přes tranzitní stát Švýcarsko či do Švýcarska přímo, přičemž je prokázáno, že předmětné společnosti SMITH SANDERS LLc, Te 70 West Cherry Hill 08002, New Jersey – USA a RED SNAPPER Holding Inc., Suites 25 Second Floor, Zurich, nebyly skutečně funkční a u společnosti Red Snapper uváděná adresa vývozcem ve Švýcarsku neexistuje, přičemž jménem těchto zahraničních společností jednali obvinění M. H. a J. D., když obvinění si rozdělili činnosti ve vyvážení a vracení uvedeného zboží zpět na území České republiky, kde jej realizovali prostřednictvím internetových stránek www.e-phonecredit.com., přičemž výše popsané jednání realizovali tak, že po zakoupení zboží obviněný M. H. či jiná spolupracující osoba, převedli číselné kódy z dobíjecích kupónů různých telefonních operátorů do elektronické podoby na CD a označili jej jako soubor E-comerce, data zakódovali a obvinění H. a D. deklarovali vývoz těchto dat společností Smith Sanders, s. r. o., do zemí mimo Evropskou unii, přičemž po proclení a potvrzení vývozu na JCD zboží odeslali do bezcelního skladu ve Švýcarsku Zurcher Frailager AG Zurich, pro společnost Smiht Sanders LLc., Te 70 West Cherry Hill 08002, New Jerey – U.S.A., odkud jej obvinění či doposud neztotožněné osoby vyzvedli a vrátili na území České republiky, a poté obvinění M. H. a J. D. zařídili vytvoření předmětných internetových stránek www.e-phonecredit.com., prostřednictvím kterých prodávali kredity do mobilních telefonů, poté, co zákazníci složili na bankovní účet společnosti Smith Sanders, s. r. o., dohodnutou kupní cenu, a to tak, že zákazníkovi byl poté zaslán kód dobíjecího kupónu k dobití kreditu, když ve svém důsledku příslušnému finančnímu úřadu v daňovém řízení předložili jednotlivá přiznání k DPH, kde byly zohledněny JCD, včetně faktur o vývozu zboží, mimo Evropskou unii, získaných shora uvedeným způsobem, s vědomím, že podle §66 zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, je osvobozeno od daně z přidané hodnoty, která činí 19 %, čímž tak došlo dílem k dokonání a dílem k pokusu zkrácení daně z přidané hodnoty, případně k vylákání výhody na dani z přidané hodnoty v následujících případech, prostřednictvím společnosti SMITH SANDERS, spol. s. r. o., se sídlem Praha 9 - Letňany, Beranových 65, (od 5. 5. 2006 změna sídla – Praha 4, U Hrabovky čp. 247/11) v době od 12. 1. 2006 do 21. 6. 2006 uskutečnili celkem 22 vývozů do zemí mimo Evropskou unii, a to: 2006 datum, země odběratel, fa. částka v EU fa. částka v Kč, DPH , fa. č. 1) 12.1.2006, Hong Kong Read Snapper, 7.900,00 € = 227.402,- Kč, 43.206,- Kč, ... 2) 14.2.2006, USA Smith Sanders, 9.800,00 € = 279.300,- Kč, 53.067,- Kč, .... 3) 1.3.2006, Švýcarsko Read Snapper, 9.800,00 € = 284.249,- Kč, 54.007,- Kč , .... 4) 7.3.2006, Švýcarsko Read Snapper, 9.800,00 € = 281.946,- Kč, 53.570,- Kč , ...... 5) 16.3.2006, Hong Kong Smith Sanders, 9.754,00 € = 280.428,- Kč, 53.281,- Kč, ..... 6) 20.3.2006, USA Smith Sanders, 9.819,00 € = 280.725,- Kč, 53.338,- Kč, ...... 7) 29.3.2006, USA Smith Sanders, 10.850,00 € = 311.612,- Kč, 59.206,- Kč, ........ 8) 4.4.2006, USA Smith Sanders, 10.718,00 € = 305.624,- Kč, 58.069,- Kč, ......... 9) 11.4.2006, USA Smith Sanders, 10.733,00 € = 306.427,- Kč, 58.221,- Kč, ........ 10) 18.4.2006, USA Smith Sanders, 10.850,00 € = 309.930,- Kč, 58.887,- Kč, ........ 11) 19.4.2006, USA Smith Sanders, 10.771,00 € = 307.243,- Kč, 58.376,- Kč, ........ 12) 27.4.2006, USA Smith Sanders, 10.445,00 € = 297.212,- Kč, 56.470,- Kč, ........ 13) 2.5.2006, USA Smith Sanders, 10.895,00 € = 309.581,- Kč, 58.820,- Kč, ......... 14) 2.5.2006, USA Smith Sanders, 10.884,00 € = 309.269,- Kč, 58.761,- Kč, ........ 15) 3.5.2006, USA Smith Sanders, 10.614,00 € = 300.111,- Kč, 57.021,- Kč, ......... 16) 9.5.2006, USA Smith Sanders, 11.568,00 € = 327.259,- Kč, 62.179,- Kč, ......... 17) 16.5.2006, USA Smith Sanders, 11.330,00 € = 320.752,- Kč, 60.943,- Kč, ......... 18) 16.5.2006, USA Smith Sanders, 11.312,00 € = 320.243,- Kč, 60.846,- Kč, ......... 19) 5.6.2006, USA Smith Sanders, 11.534,00 € = 326.874, Kč, 62.106,- Kč, ......... 20) 15.6.2006, Singapore Smith Sanders, 10.952,00 € = 310.161,- Kč, 58.931,- Kč, ........ 21) 21.6.2006, Singapore Smith Sanders, 11.817,00 € = 337.494,- Kč, 64.124,- Kč, ........ 22) 21.6.2006, USA Smith Sanders, 10.875,00 € = 310.590,- Kč, 59.012,- Kč, ........ celkem výše způsobené škody za rok 2006 na DPH činí 1.262.441,00 Kč, 4) v době od 21. 9. 2005 do 24. 4. 2006, zejména v P., po vzájemné předchozí dohodě s rozdělením činností, v úmyslu obohatit se zkrácením daně a vylákáním daně z přidané hodnoty obviněný M. H. a obviněný J. D., opakovaně úmyslně deklarovali vývoz zboží, a to mobilních telefonů, jejich součástí, příslušenství, náhradních dílů a dobíjecích kupónů společností Smith Sanders, spol. s. r. o., se sídlem Praha 4, U Hrabovky 247/11, kterou fakticky ovládali obvinění H. a D., na území Polska společnosti Základ Handlowy – Gawlowski Adam, Region 002425100, ul. Korfantego 29b, 43-400PL, Cieszyn, VAT PL548-000- 66-16, jejíž majitelem byl A. G., když následně A. G. uvedené zboží přefakturoval a deklaroval jako vývoz mimo Evropskou unii (zboží je tak osvobozeno od DPH a není třeba v Polsku DPH odvést) pro společnost Mexcafé Co., Nara Vista Way 202, Las Vegas, NV 89103 –USA, kterou ovládal obviněný M. H. a obviněný J. D., přičemž uvedené zboží odeslali z Polska či SRN do bezcelního skladu ve Švýcarsku – Zurcher Freilager AG, Freigt Bulding West, CH-8058, Zurich, odkud jej následně obviněný J. D. nebo obviněný M. H. vyzvedli a přivezli zpět do České republiky tak, že si jej předali v tranzitním prostoru ve Švýcarsku, SRN nebo České republice, kde jej prodali blíže neztotožněným osobám, když ve svém důsledku příslušnému finančnímu úřadu v daňovém řízení předložili jednotlivá přiznání k DPH, kde byly zohledněny JCD (JSD), včetně faktur o vývozu zboží do třetích zemí, mimo Evropskou unii, získaných shora uvedeným způsobem, s vědomím, že podle §66 zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty je osvobozeno od daně z přidané hodnoty, která činí 19%, čímž tak došlo dílem k dokonání a dílem k pokusu zkrácení daně z přidané hodnoty, případně k vylákání výhody na dani z přidané hodnoty v následujících případech: 2005 - 2006 datum, odběratel země, fa. částka, DPH , fa. č. 1) 21.9.2005, USA Mexcafé Co., 13.594,00 € = 399.527,66 Kč, 75.910,26 Kč, ........ 2) 1.11.2005, USA Mexcafé Co., 12.512,00 € = 370.918,24 Kč, 70.474,47 Kč, ....... 3) 23.11.2005, USA Mexcafé Co., 13.248,00 € = 388.086,91 Kč, 73.736,51 Kč, ......... 4) 27.1.2006, USA Mexcafé Co., 14.003,00 € = 397.475,16 Kč, 75.520,28 Kč, .......... 5) 27.2.2006, USA Mexcafé Co., 28.860,00 € = 817.892,40 Kč, 155.399,56 Kč, .......... 6) 14.3.2006, USA Mexcafé Co., 25.900,00 € = 745.920,00 Kč, 141.724,80 Kč, ......... 7) 24.3.2006, USA Mexcafé Co., 27.555,00 € = 790.828,50 Kč, 150.257,42 Kč, ......... 8) 24.4.2006, USA Mexcafé Co., 27.375,00 € = 777.039,38 Kč, 147.637,48 Kč, ......., přičemž celkem tak zkrátili DPH o částku 884.909,00 Kč, ke škodě českého státu, zastoupeného Finančním úřadem pro Prahu 9, se sídlem Praha 9, ul. Drahobejlova č. p. 48, a tímto jednáním vznikla celková škoda českému státu, zastoupeného FÚ pro Prahu 2, se sídlem Praha 2, Vinohradská čp. 49, FÚ pro Prahu 9, se sídlem Praha 9, Drahobejlova č. p. 48 a FÚ pro Prahu 4, se sídlem Praha 4, Na Strži č. p. 1707/65, na dani z přidané hodnoty ve výši 19.412.181,18 Kč, z toho zkráceno DPH v částce 11.081.842,18 Kč a vylákáno DPH v částce 8.330.339,- Kč, přičemž činem dílem dokonaným vznikla škoda ve výši 16.521.437,18 Kč a činem dílem nedokonaným ve stadiu pokusu ve výši 2.890.744,- Kč. Za tento trestný čin byl obviněný M. H. odsouzen podle §240 odst. 3 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 a půl roku. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Obviněný J. D. byl odsouzen podle §240 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 roků. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněným uložen trest propadnutí věci a to: 1 ks plastového mechanického razítka černé barvy s otiskem kulatého razítka a textem „ITM Investments LTD, Private Limited, UK 2004, Company“, 1 ks plastového mechanického razítka černé barvy s otiskem kulatého razítka a textem“ Red Snapper Holdings INC., Corporate Seal“, 1 ks plastového mechanického razítka černé barvy s obdélníkovým otiskem a textem „Smith Sanders, s. r. o., Beranových 95, 1900 Praha 9, IČ:26447363“ 1 ks plastového mechanického razítka oranžové barvy s obdélníkovým otiskem a textem „ITM Investments, Nesvadbova 3, Praha 4, 140 00“ 1 ks plastového mechanického razítka modročerné barvy s obdélníkovým otiskem a textem „Smith Sanders, s. r. o., Beranových 95, 1900 Praha 9, IČ:26447363“, 1 ks plastového mechanického razítka černošedé barvy s obdélníkovým otiskem a textem „Horký Pes, s. r. o., Tvrdého čp. 47, Praha 9 – Letňany, IČO 26447363, 1 ks dřevěného razítka s obdélníkovým otiskem a textem „Mexcafe Co., Las Vegas, NV 89103, United States of America“, 1 ks dřevěného razítka s obdélníkovým otiskem a textem „Smith Sanders, s. r. o., Beranových 95, 190 00 Praha 9, IČO 26447363“, 1 ks dřevěného razítka s obdélníkovým otiskem a textem „Red Snapper Holding INC., Francis Rachel street, P.O.Box 1312 Victoria, Mahe Seychelles“. Vrchní soud v Praze, který jako soud odvolací projednal odvolání obviněných M. H. a J. D., rozhodl rozsudkem ze dne 11. 6. 2012, sp. zn. 3 To 7/2012, tak, že napadený rozsudek nalézacího soudu se podle §258 odst. l písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušuje v celém výroku o trestu u obviněného M. H. a ve výroku o trestu propadnutí věci podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku u obviněného J. D., a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině pokračujícím zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, spáchaným formou spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, se obviněný M. H. odsuzuje podle §240 odst. 3 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti (6) roků. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §70 odst. l písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému M. H. uložen trest propadnutí věci, a to: 1 ks plastového mechanického razítka černé barvy s otiskem kulatého razítka a textem „ITM Investments LTD, Private Limited, UK 2004, Company“, 1 ks plastového mechanického razítka černé barvy s otiskem kulatého razítka a textem “Red Snapper Holdings INC., Corporate Seal“, 1 ks plastového mechanického razítka černé barvy s obdélníkovým otiskem a textem „Smith Sanders, s. r. o., Beranových 95, 190 00 Praha 9, IČ:26447363“, 1 ks plastového mechanického razítka oranžové barvy s obdélníkovým otiskem a textem „ITM Investments, Nesvadbova 3, Praha 4, 140 00“, 1 ks plastového mechanického razítka modročerné barvy s obdélníkovým otiskem a textem „Smith Sanders, s. r. o., Beranových 95, 190 00 Praha 9, IČ:26447363“, 1 ks plastového mechanického razítka černošedé barvy s obdélníkovým otiskem a textem „Horký Pes, s. r. o., Tvrdého čp. 47, Praha 9 – Letňany, IČO 26447363, 1 ks dřevěného razítka s obdélníkovým otiskem a textem „Mexcafe Co., Las Vegas, NV 89103, United States of America“, 1 ks dřevěného razítka s obdélníkovým otiskem a textem „Smith Sanders, s. r. o., Beranových 95, 190 00 Praha 9, IČO 26447363, 1 ks dřevěného razítka s obdélníkovým otiskem a textem „Red Snapper Holding INC., Francis Rachel street, P.O.Box 1312 Victoria, Mahe Seychelles“. V ostatních výrocích ohledně obviněného J. D. zůstal výrok beze změn. Proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 6. 2012, sp. zn. 3 To 7/2012, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2011, sp. zn. 41 T 8/2010, podali obviněný M. H. prostřednictvím obhájců Mgr. Jana Hrazdiry a Mgr. Viktora Pavlíka dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a obviněný J. D. prostřednictvím obhájkyně Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové dovolání rovněž z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný M. H. ve svém dovolání podaném prostřednictvím obhájce Mgr. Jana Hrazdiry v podrobnostech uvedl, že prodej telefonních kuponů je pro účely DPH poskytnutím služby, nikoliv dodáním zboží. Skutečnost, že soud dobíjecí kupony označil jako zboží a skutkovou podstatu trestného činu odvozoval z pravidel pro nakládání se zbožím je nesprávným právním posouzením skutku ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle popisu skutku měl dovolatel vyvézt dobíjecí kupony jako zboží, převést data z kuponu na CD nosiče a dovézt je zpět, čímž měl při zpětném dovozu zboží zkrátit státní rozpočet neodvedením příslušné DPH. Do 30. 4. 2004 poskytování služeb s místem plnění mimo tuzemsko DPH nepodléhalo. Od 1. 5. 2004 DPH podléhá poskytnutí služeb s místem plnění v tuzemsku. V době, kdy mělo dojít k trestnému činu, poskytnutí služeb nepodléhalo DPH v České republice, ale na plnění se aplikovala příslušná daň podle pravidel státu, ve kterém má sídlo příjemce. Právní závěr, že jde o službu a nikoliv zboží nyní dokládá závazný výklad směrnice o DPH provedený Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku Soudního dvora ze dne 3. 5. 2012, případ C-520/10, Lebara Ltd. proti Commissioners for Her Majesty´s Revenue and Customs. Výklad Soudního dvora je platný jak pro Šestou směrnici o DPH (Směrnice rady 77/388/EHS), výklad je platný i pro příslušné ustanovení současné platné Směrnice Rady 2006/112/ES a ve svém důsledku i pro aplikaci zák. č. 235/2004 Sb., o DPH. V období před vstupem do Evropské unie, tj. do 30. 4. 2004, se pro účely DPH používal zákon č. 588/1992 Sb., o DPH, jehož základem byla Šestá směrnice o DPH, kdy rovněž nebylo možné zdanit dovoz služeb. Prodej dobíjecích kuponů a jejich vyvezení do jiného členského státu Evropské unie, případně do třetí země ve smyslu pravidel pro DPH nebylo předmětem DPH v České republice, přičemž zůstal nárok na odpočet DPH na vstupu. Na nesprávné právní hodnocení nemá vliv ani ta skutečnost, že sami obvinění dobíjecí kupony uváděli v JCD a sami se domnívali, že jde o vývoz zboží. U telefonních přístrojů a jiného zboží je popisováno, že trestný čin zkrácení daně má spočívat v tom, že zboží bylo vyvezeno z České republiky a následně rozprodáno v jiném členském státě Evropské unie. V takovém případě však nikdy nemohlo dojít ke zkrácení daně v České republice, protože dani z přidané hodnoty podléhá prodej zboží pouze, pokud je místo plnění v České republice nebo pokud jde o dovoz zboží. V rozsudku není jednoznačně popsáno, že by dovolatel (kdy, jak a kam) prováděl nezákonný (zpětný) dovoz zboží. Orgány činné v trestním řízení vycházejí z toho, že zkoumaná JCD prokazují i zpětný dovoz. Na jiném místě soudy zmiňují, že část z vyváženého zboží (nikoliv dobíjecí kupony) byla prodána v zahraničí, což je v rozporu se závěrem o zpětném dovozu zboží do České republiky. Dovolatel dále namítl nesprávné stanovení výše škody. Ustanovený znalec vycházel z předpokladu, že co bylo vyvezeno, bylo následně i dovezeno zpět. Jestliže však nebylo spolehlivě zjištěno jaké zboží a v jakém rozsahu se mělo vrátit zpět do České republiky, je i způsob výpočtu vzniklé škody nesprávný a neodpovídající hmotně právní úpravě. Soud závěr o škodě činí na základě řady nepřímých důkazů, které nevytvářejí ucelený řetězec. Došlo tak k porušení zásady in dubio pro reo. Skutková věta neobsahuje vyjádření všech skutkových okolností vyžadovaných použitou právní kvalifikací skutku. Tato vada je nejmarkantnější v popisu kdy, jak a kam měl dovolatel zboží zpětně dovézt a kde mělo být prodáno. V tomto ohledu je nejasné porušení jakých předpisů a kterého státu se měl dovolatel dopustit. Další nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze spatřovat v absenci výslovného určení a odkazu na konkrétní předpis, resp. na konkrétní právní povinnost a příslušné ustanovení právního předpisu, které měl svým jednáním porušit. Ze skutkové věty nelze vyčíst který předpis a které jeho konkrétní ustanovení dovolatel porušil. Následně dovolatel namítl porušení zásady práva na obhajobu, zásady volného hodnocení důkazů a zásady vyhledávací. Podle odůvodnění napadeného rozsudku byl úsudek o vině dovolatele učiněn mj. na základě toho, že nejprve ve věci nevypovídal a „nespolupracoval“ a teprve v pozdních fázích řízení aktivně vystupoval na svou obhajobu a mj. vyhledával a předkládal důkazy, které se dříve orgánům činným v trestním řízení nepodařilo získat. Ze strany soudu je toto jednání dovolatele shledáváno jako podezřelé a nelogické a dovolatelem předkládaným důkazům není pro jejich údajnou nadbytečnost věnována žádná pozornost. Soud tímto porušil i zásadu volného hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. a zásadu vyhledávací ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. Odvolací soud ignoroval zásadní výpověď plk. JUDr. Ch., který potvrdil, že obchodní aktivity dovolatele, byly ze strany nejrůznějších orgánů dlouhodobě sledovány a nebylo zjištěno žádné porušení zákona. Orgány činné v trestním řízení porušily pravidla stanovená pro provedení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor. Vyhotovené protokoly nevyhovují požadavkům na dostatečný přesný popis odňaté věci. Proto nelze s určitostí konstatovat, že jednotlivé zajištěné listiny a další důkazy, které jsou v nich popsány, byly při uvedené prohlídce zajištěny. Nelze tak spolehlivě a bez jakýchkoliv pochybností uzavřít odkud tyto listiny a důkazy pocházejí a jakým způsobem byly opatřeny. Jedná se tak o důkazy opatřené nezákonným způsobem, a proto k nim nelze přihlížet. Odsuzující rozsudek byl vystavěn pouze na nepřímých důkazech, které neprokazují vinu dovolatele. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) s ohledem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve spojení s §265m tr. ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a sám ve věci rozhodl rozsudkem, který dovolatele zprostí v celém rozsahu obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř. Současně dovolatel požádal o odklad výkonu trestu. Ve svém přípise ze dne 1. 10. 2012 vyjádřil obviněný M. H. prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jana Hrazdiry souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. Obviněný M. H. si rovněž podal dovolání prostřednictvím svého dalšího obhájce Mgr. Viktora Pavlíka, v němž uvedl, že z důkazů, které byly provedeny, se vina obviněného nedá v žádném případě dovodit. Právní hodnocení popisu skutku vychází ze zcela nesprávného pochopení pravidel daně z přidané hodnoty. Skutečnost, že soud dobíjecí kupony označil jako zboží a naplnění skutkové podstaty trestného činu odvozoval z pravidel pro nakládání se zbožím, je nesprávným právním posouzením skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dodávky telefonních dobíjecích kuponů jsou pro účely DPH svoji podstatou poskytováním služby. V případě poskytování služeb jsou zcela jiná pravidla pro aplikaci místa plnění u dotčeného plnění a následně pro to, zda dojde a kde k povinnosti odvést příslušnou daň. Před vstupem do Evropské unie, tj. do 30. 4. 2004, poskytování služeb s místem plnění mimo tuzemsko DPH nepodléhalo. Ode dne 1. 5. 2004, tj. od vstupu České republiky do Evropské unie, i nadále vzniká povinnost odvést daň při dodání zboží do jiného členského státu, při dovozu zboží ze třetí země a při přijetí zboží od plátce daně z jiného členského státu Evropské unie. V době, kdy mělo dojít k trestnému činu, pravidla pro určení místa plnění u služeb vycházela z toho, že u poskytnutí služeb ve prospěch příjemce plátce této daně z jiného členského státu Evropské unie nebo podnikatele s místem nebo sídlem ze třetí země se místem plnění stává dotčený stát, ve kterém má příjemce služby své sídlo. Poskytnutí služeb v takovém případě nepodléhá DPH v České republice, ale na plnění se aplikuje příslušná daň podle pravidel státu, ve kterém má sídlo příjemce. Podle správného hmotně právního hodnocení nemohlo dojít k povinnostem účtovat DPH jak uvádí rozsudky, protože podle dobíjecích telefonních kuponů je pro účely DPH poskytnutím služby a nikoliv dodáním zboží. Právní závěr, že jde o službu a nikoliv zboží nyní dokládá závazný výklad směrnice o DPH provedený Soudním dvorem Evropské unie ze dne 3. 5. 2012, případ C-520/10, Lebara Ltd. proti Commissioners for Her Majesty´s Revenue and Customs. Soudní dvůr v tomto případě vyložil, že plnění spočívající v prodeji telefonních kupónů je pro účely DPH poskytnutím služby. Přestože Soudní dvůr v předmětném rozsudku vyložil pravidla pro Šestou směrnici o DPH (Směrnice Rady 77/388/EHS), výklad je platný i pro příslušné ustanovení současně platné Směrnice Rady 2006/112/ES a ve svém důsledku i pro aplikaci zák. č. 235/2004 Sb., o DPH. V období před vstupem České republiky do Evropské unie se pro účely DPH používal zák. č. 588/1992 Sb., o DPH, jeho základem byla právě Šestá směrnice o DPH. Přestože pravidla pro určení místa plnění pro dodání zboží a poskytování služeb před vstupem do Evropské unie vycházela z mírně odlišného principu, přijetí služby z jiné země nebylo předmětem daně. Tzn., že dovoz služeb nebylo možné zdanit. V případě, že by na dotčené transakce bylo nahlíženo podle pravidel pro poskytování služeb, nebylo by možné dojít k tomu, že se obvinění dopustili zkrácení daně. Prodej dobíjecích kuponů a jejich vyvezení do jiného členského státu Evropské unie, případně do třetí země, nebylo předmětem DPH v České republice, přičemž zůstal nárok na odpočet DPH na vstupu. U telefonních přístrojů a jiného zboží je popisováno, že trestný čin zkrácení daně má spočívat v tom, že zboží bylo vyvezeno z České republiky a následně rozprodáno v jiném členském státě Evropské unie. V takovém případě nemohlo dojít ke zkrácení daně v České republice, protože DPH podléhá prodej zboží pouze, pokud je místo plnění v České republice nebo pokud jde o dovoz zboží. Rozsudek odvolacího soudu nezmiňuje, že by orgány činné v trestním řízení prokázaly, že by obvinění jakkoliv porušili pravidla pro aplikaci DPH v jiném členském státě Evropské unie nebo ve třetí zemi, není možné jejich jednání za skutkové situace popsané v rozsudku považovat za zkrácení daně. V daném případě neměl obviněný povinnost odvádět daň na výstupu, neboť prodej dobíjecích kupónů a jejich vyvezení do jiného členského státu Evropské unie, případně do třetí země ve smyslu pravidel pro DPH nebylo předmětem DPH v České republice, a nárok na odpočet DPH na vstupu odsouzenému zůstal, a tudíž není naplněn základní znak skutkové podstaty stíhaného trestného činu, kterým je právě zkrácení. Závěrem proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 6. 2012, sp. zn. 3 To 7/2012, jakož i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2011, sp. zn. 41 T 8/2010, zrušil, a přikázal nalézacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněný rovněž v souladu s ustanovením §265o odst. 1 tr. ř. navrhl odklad výkonu trestu. Ve svém přípise ze dne 1. 10. 2012 vyjádřil obviněný M. H. prostřednictvím svého obhájce Mgr. Viktora Pavlíka souhlas projednáním dovolání v neveřejném zasedání. Obviněný M. H. prostřednictvím obhájkyně JUDr. Hany Udatné zaslal po lhůtě, v níž je možné měnit rozsah dovolání (§265f odst. 2 tr. ř.), doplnění dovolání, kde uvádí, že na základě získání závazného stanoviska daňového specialisty Ing. V. B. a stanoviska Generálního finančního ředitelství vydaného pod sp. zn. 2284/13/7001-21000-010165, je jednoznačně patrné, že prodej telefonních karet je pro účely daně z přidané hodnoty službou a nikoliv zbožím. S odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. ve spojení s ustanovením §265m tr. ř. proto navrhl, aby dovolací soud po zrušení napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze sám ve věci rozhodl rozsudkem, kterým jej zprostí obžaloby v celém rozsahu podle ustanovení §226 písm. a) tr. ř. V přílohách zaslal dovolatel vyjádření Generálního finančního ředitelství vedené pod č. j. 2284/13/7001-21000-010165 a stanovisko Ing. V. B. za Filius Investments SE. Obviněný J. D. který podal dovolání prostřednictvím obhájkyně Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové, namítal, že jeho jednání není trestným činem, neboť nevykazuje znaky trestného činu jak má na mysli ustanovení §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, když není naplněna skutková podstata zažalovaného trestného činu, konkrétně pak objektivní stránka trestného činu a protiprávnost jednání obviněného. Podle názoru dovolatele neexistuje žádný přímý důkaz ani souhrn kvalitních nepřímých důkazů, které by tvořily ucelený rámec a jež by prokazovaly vinu obviněného. Z výpovědi obviněného i z výpisu z obchodního rejstříku je zřejmé, že pouze po dobu necelých 3 měsíců byl jednatelem společnosti Smith Sanders, s. r. o., jinak veškerou činnost vykonával z pozice zaměstnance – podřízeného obviněného M. H.. Nebylo prokázáno, že by fakticky ovládal společnosti Decimus Investments, s. r. o., Horký pes, s. r. o., Smith Sanders, s. r. o., – k tomuto soudy nezajistily žádný relevantní důkaz. Stejně tak nebylo v jediném případě prokázáno, že zboží, které bylo vyvezeno, by se objevilo zpět na území České republiky či Evropské unie, v jediném případě nebylo prokázáno, že by došlo ke zpětnému importu. V průběhu dokazování bylo pouze prokázáno, že při každém letu byli oba odsouzení na letištích pravidelně kontrolování celními orgány a nikdy s tímto nebyl žádný problém, nikdy u nich nebylo zjištěno zboží, se kterým by se vraceli zpět do České republiky, resp. na území Evropské unie. Obviněný tak odkázal na výpověď svědka Bc. M. E. Tento svědek mj. uvedl, že se vycházelo z předpokladu, že co bylo vyvezeno, bylo vráceno, avšak žádný konkrétní důkaz svědek nedoložil ani nepředložil. Obviněným se tak nepodařilo prokázat, že by předmětný artikl, s nímž obchodovali, opustil území České republiky, následně Evropské unie, a poté se do něj vrátil ve stejném rozsahu, jak byl vyvezen, zpět. Nebylo tak prokázáno, že by se skutek stal a že jej spáchal obviněný. S ohledem na uvedené tak dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 6. 2012, sp. zn. 3 To 7/2012, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2011, sp. zn. 41 T 8/2010, zrušil, a věc vrátil soudu k novému projednání a rozhodnutí. Ve svém přípise ze dne 1. 10. 2012 vyjádřil obviněný J. D. prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové nesouhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněných M. H. a J. D. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřil s tím, že soudy dříve činné ve věci na základě důkazů pořízených a provedených v souladu se zákonem dovodily skutkový stav věci, který je namístě užít jako výchozí podklad pro hmotně právní kvalifikaci. Jeho podstatou je přitom jednání, v jehož rámci obvinění společně, s cílem obohatit se zkrácením a vylákáním daně z přidané hodnoty, deklarovali opakovaně vývoz zboží společnostmi se sídlem na území České republiky, které ovládali, společnostem se sídlem mimo Evropskou unii přes Švýcarsko nebo do Švýcarska. Obvinění zboží, zejména mobilní telefony, reálně vyvezli, ovšem následně je bez jejich přiznání správci daně přivezli zpět na území Evropské unie a prodali. Takto způsobili či chtěli způsobit jednáním popsaným v bodě I./1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně škodu ve výši 16.565.399 Kč, v bodě I./2) ve výši 701.935 Kč, v bodě I./3) ve výši 1.262.441 Kč a v bodě I./4) ve výši 19.412.181,18 Kč. K námitkám obviněných, kterými napadají správnost a úplnost důkazního řízení a kterými zpochybňují učiněná skutková zjištění, zejména pokud jde o existenci zpětných dovozů zboží či rozsahu tohoto dovozu, tedy nelze přihlížet. Ve vztahu k dovolání obviněného J. D. se státní zástupce domnívá, že jeho tvrzení nelze podřadit pod žádný, ani pod konkrétně uplatněný, dovolací důvod, a proto navrhl jím podaný mimořádný opravný prostředek podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout. Pokud jde o dovolání obviněného M. H., i v jeho případě podle názoru státního zástupce převažují námitky směřující proti vedení řízení a proti správnosti a dostatečnosti skutkových zjištění. Přitom, jak již bylo řečeno, obviněný (společně se spoluobviněným) dovezl vyvezené zboží bez potřebných úkonů daňového řízení zpět na území Evropské unie, přičemž tak učinil ve zjištěném rozsahu, jenž umožňuje určit výši způsobené či hrozící škody. Popsané závěry současně byly učiněny na základě dokazování, v jehož rámci nebyly užity nezákonné důkazy. V daném rozsahu proto nelze k námitkám obviněného přihlížet. Obviněný rovněž ve svém dovolání tvrdí, že k nesprávnému hmotně právnímu posouzení mělo dojít v tom smyslu, že soudy činné dříve ve věci chybně považovaly prodej dobíjecích kuponů za prodej zboží a nikoli za poskytnutí služby. K tomu tvrzení, které lze považovat vzhledem k uplatněnému dovolacímu důvodu za relevantní, považoval především státní zástupce za podstatné zmínit, že obviněný byl shledán vinným pro spáchání několika dílčích útoků, kterými se v konečném důsledku dopustil zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a to ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jenž směřoval ke způsobení škody ve výši 37.941.956,18 Kč. Dílčí útok popsaný pod bodem I./3), v jehož rámci obviněný nakládal s dobíjecími kupony, přitom směřoval ke způsobení škody ve výši 1.262.441 Kč. Aniž by bylo namístě jakkoli danou část trestné činnosti obviněného bagatelizovat, je zcela zřejmé, že význam tohoto útoku pro celkový závěr trestního řízení je méně významný [srov. §265i odst. 1 písm. f) tr. ř.]. Obvinění nakládali s kódy dobíjecích kuponů, které vyvezli, aby získali vyplacení daně z přidané hodnoty. Následně však tyto kupony opět dovezli a zpeněžili na území České republiky, aniž by potřebnou daň z přidané hodnoty řádně přiznali a uhradili. Za takových okolností – byť lze obviněnému jinak v jeho v souvisejících právních závěrech možné přisvědčit – není natolik významné, zda je prodej zmíněných kreditů prodejem zboží nebo poskytnutím služby. Obviněný totiž přes určité zastírací okolnosti realizoval svoji činnost (prodej) zjevně na území České republiky a byl v každém případě povinen k uhrazení daně z přidané hodnoty, čemuž se ovšem zcela cíleně a se záměrem se obohatit vyhnul. Konečná hmotně právní kvalifikace útoků obviněného jako zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, dílem dokonaný a dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, byla proto vyslovena řádně a bez vad. Dovolání obviněného M. H. proto státní zástupce shledal zjevně neopodstatněným a navrhl, aby je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V návaznosti na to není dán ani důvod k postupu podle §265h odst. 3 tr. ř., resp. podle §265o odst. 1 tr. ř., kterého se domáhal obviněný M. H. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. jsou přípustná, byla podána osobami oprávněnými [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňují náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi tvrzené dovolací důvody, a shledal, že dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byly oběma obviněnými uplatněny alespoň zčásti v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněná. Obvinění M. H. a J. D. shodně uplatnili dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69, ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34, ve sv. 3 Sb. nál. a usn. ÚS ČR; dále srov. rozhodnutí pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). Zásah do skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učiní-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05. Takový závěr, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí, však s ohledem na obsah obou citovaných rozhodnutí a jejich návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno v přezkoumaném spisovém materiálu Nejvyšším soudem, nelze učinit. Přesto se však Nejvyšší soud k rozhodným skutkovým otázkám právě z hlediska namítaného extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními v potřebném rozsahu dále vyjádřil. Obviněný M. H. v obou svých dovoláních jako stěžejní dovolací námitku uplatnil, že prodej telefonních kuponů je pro účely DPH poskytnutí služby, nikoliv dodáním zboží. V době, kdy mělo dojít k trestnému činu, poskytnutí služeb nepodléhalo DPH v České republice, ale na plnění se aplikovala příslušná daň podle pravidel státu, ve kterém má sídlo příjemce. Podle dovolatele nemá vliv na právní posouzení skutečnost, že sami obvinění dobíjecí kupony uváděli v JCD a sami se domnívali, že jde o vývoz zboží. Nejvyšší soud předně konstatuje, že nepopírá dovolatelovu námitku spočívající v tom, že telefonní kupony jsou pro účely DPH poskytnutím služby. Závěry, ke kterým dospívá jak sám dovolatel, tak i Generální finanční ředitelství a Ing. V. B. (jejichž vyjádření zaslal v rámci doplnění dovolání, ačkoliv tak učinil již po lhůtě připouštějící změnu rozsahu dovolání), jsou obsaženy rovněž v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který konkrétně uvádí, že produktem, který si koneční spotřebitelé kupují, není samotný dobíjecí kupón, ale veřejně dostupné telekomunikační služby. Dobíjecí kupóny nejsou samostatným produktem, nemohou tedy existovat bez služeb poskytovaných příslušným operátorem. Představují pouze prostředek platby za služby, které samy tvoří produkt relevantního trhu. Mají pouze jedno smysluplné využití, a tím je navýšení volacího kreditu. Poptávka po dobíjecích kupónech není fakticky poptávka po „dobíjecích kupónech“, ale poptávka po službách příslušného operátora, které je možné po dobití pomocí kupónu využívat. V případě předplacených kuponů se nejedná o obchodovatelnou či konzumovatelnou komoditu či službu, ale o způsob, jakým zákazníci platí za služby operátorovi, s nímž jsou ve smluvním vztahu o poskytování služeb elektronických komunikací. Je třeba vycházet z faktu, že zákazník nekupuje dobíjecí kupón za žádným jiným účelem, než za účelem volání, resp. využití určitého balíčku služeb svého operátora; stejně tak si přitom může zajistit přístup k této službě např. dobitím přes internet, bankomat, apod. To zda je konkrétní produkt samostatně obchodovatelným zbožím nebo určitou službou, je nutno posoudit především z hlediska ekonomického, tj. z hlediska účelu jeho využití. Samotný kupón a poskytovaná služba jsou neoddělitelně spojeny a objektivně tvoří jeden celek a jejich umělé oddělení není možné. Dobíjecí kupón je v podstatě pouze určitým hmotným projevem služby (nosičem služby poskytované mobilním operátorem). Je zcela nezpochybnitelné, že zákazníci, tj. koncoví spotřebitelé z žádného jiného důvodu dobíjecí kupóny nekupují, než právě a jen k tomu účelu, aby mohli využít určité telekomunikační služby; k žádnému jinému účelu kupóny ani nejsou využitelné. Kupujícímu zcela jistě nebrání, aby zakoupený dobíjecí kupón dále smluvně převáděl, neboť samotný kupón může být objektem vlastnického práva a jiných soukromoprávních vztahů, ale to nic nemění na tom, že kupón, ať již jej využije kdokoli, nemůže být použit pro žádný jiný účel, než právě a pouze jen pro využití služeb (balíčku služeb) konkrétního mobilního operátora. Zákazník zde nemá žádnou jinou volbu využití. Z hlediska spotřebitele, tj. koncového zákazníka se jedná o předplacenou službu (na toto posouzení z hlediska zákona o dani z přidané hodnoty proto opravdu nemá vliv skutečnost, že sami obvinění dobíjecí kupony uváděli v JCD a sami se domnívali, že jde o vývoz zboží, což je však významné z hlediska trestněprávního posouzení – viz níže). Dobíjecí kupon nemá hodnotu peněz, které by mohl konečný spotřebitel zkonzumovat jiným způsobem, má zcela jednoznačně určené využití a zákazník nemá žádnou jinou volbu (v podrobnostech srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. 5 Afs 20/2010). K tomu je třeba ohledně jednání obviněných popsaného ve výroku napadeného rozsudku uvést, že obvinění nakládali s dobíjecími kupony, resp. softwarem dat s číselnými kódy z dobíjecích kupónů na CD, jako se zbožím, ač se ve smyslu uvedeného výkladu jednalo o služby, a jejich deklarovaným vývozem směřovali ke zkrácení daně z přidané hodnoty a vylákání výhody na této dani, a to tím, že uplatňovali odpočty a nadměrné odpočty na dani z přidané hodnoty. Následně však tyto kupony, resp. uvedený software dat na CD opět dovezli zpět do České republiky a zpeněžili na území České republiky, popř. na území jiného členského státu Evropské unie, aniž by potřebnou daň z přidané hodnoty řádně přiznali a uhradili. Za takových okolností – byť lze obviněnému jinak v jeho právních závěrech, týkajících se skutečnosti, že v tomto rozsahu šlo o služby a nikoli o zboží, zcela přisvědčit – nemá tento rozdíl z hlediska viny obviněných žádný význam, neboť i v takovém případě došlo podle Nejvyššího soudu ke zkrácení daně z přidané hodnoty, či k neoprávněnému uplatnění nadměrného odpočtu této daně, tedy vylákání výhody na dani z přidané hodnoty. Obvinění totiž přes určité zastírací okolnosti realizovali svoji ekonomickou činnost týkající se dobíjecích kuponů, resp. softwaru dat na CD, zjevně na území České republiky a byli tedy v každém případě povinni uhradit daň z přidané hodnoty z poskytnuté služby v České republice [srov. §2 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a), b) zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, a §2 odst. 1 písm. b) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, oba ve znění pozdějších předpisů k období páchání popsané trestné činnosti], čemuž se ovšem zcela cíleně a se záměrem se obohatit popsaným způsobem vyhnuli. V tomto směru jsou rozhodující závěry soudu prvního stupně, které vycházející z provedeného dokazování, a na ně navazující závěry odvolacího soudu, z nichž je třeba především poukázat na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, podle něhož, nákup dobíjecích kuponů je zřejmý s výpovědi obžalovaných, ze svědeckých výpovědí ale i z listinných důkazů. Byl rovněž deklarován jejich vývoz mimo EU (resp. nosičů, obsahující elektronická data identická s nakoupenými dobíjecími kupóny). Byl zřízen i e-shop, jehož prostřednictvím mohly zájemci o dobití svých „kartových telefonů“ získat jedinečný číselný kód k dobití kreditu na svém mobilním telefonu, a to předchozím poukázání příslušné částky na účet společnosti Smith Sanders. Bylo prokázáno, že skutečně byl zhotoven 1 ks CD nosiče s těmito údaji (viz výpověď obv. B.), který vznikl poté, co po setření ochranné vrstvy na papírovém dobíjecím kupónu, jej shora uvedený spoluobviněný přepsal v elektronické podobě na CD nosič. Takto bylo přeneseno cca 100 dobíjecích kupónů. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že skutečně na účet Smith Sanders, s. r. o., docházely platby ve výši rovnající se anoncované částce na internetových stránkách umístěných mimo území EU, avšak na účet u banky, která měla sídlo v České republice (dále jen „ČR“), a rovněž veškeré kontaktní údaje na osobu obviněného H. směřovaly na území ČR. S ohledem na zjištění postavení obviněného H. v zahraničních společnostech, které vyplývají ze zpráv Interpolu či vyřízených dožádání cestou mezinárodní právní pomoci (včetně USA) nelze odhlédnout od faktu, že se jednalo toliko o firmy registrované na území USA, s nejasnou vlastnickou strukturou a v podstatě formální evidencí jejich statutárních orgánů. To vyplývá jednak z výpovědi sv. T., vyjádření sv. K. v rámci dožádání z USA, skutečnostem zjištěným k aktivitám a způsobu zakládání obchodních společností na území USA J. (J.) V., jakož i z listin zajištěných v rámci provedených prohlídek. Řetězce prodeje zboží byly zmapovány na zajištěných disketách či PC. Na těchto byly zajištěny též, např. návody na založení společností ve státě Nevada, jakož i za tím účelem zhotovené smlouvy. Byl to opět obžalovaný H., který byl fakticky prodávající a kupující v „jedné osobě“. Modus operandi byl v podstatě shodný jako v případě vývozu mobilních telefonů, snad s tím rozdílem, že obžalovaní posléze zefektivnili pohyb tohoto „zboží“ co do objemu a váhy, když deklarovali jejich vývoz na CD nosičích. Jak však vyplývá, z dožádání provedeného polskými orgány, 1 kus CD nosiče, který byl právě posílán do bezcelního skladu ve Švýcarsku „přes“ firmu A. G., byl zajištěn a neobsahoval žádná deklarovaná data. Z těchto zjištěných skutečností má zdejší soud za to, že zřízení e-shopu byl jen další ze zastíracích úkonů, vytvořený na popud obviněného H., v jehož rámci se uplatnil onen 1 ks nahraného CD nosiče, přičemž prodej těchto dat následně probíhal přes e-shop a zdanitelné plnění pak končilo na účtu spol. Smith Sanders, s. r. o. Rozsah těchto obchodů je pak patrný z příslušného výpisu z účtu. Naopak účet spol. Smith Sanders LLc, která měla „dovézt“ tyto dobíjecí kupóny z území EU, žádné tyto platby nevykazuje a nevykazuje ani žádné převody mezi spol. Smith Sanders, s. r. o., a Smith Sanders LLc navzájem. Z provedeného dokazování pak nijak nevyplývá, že by finanční prostředky byly z účtu shora uvedené společnosti převedeny do zahraničí (mimo EU). Na logiku takto proklamované telekomunikační služby je třeba nahlédnout i z hlediska jejího praktického fungování. Obviněný H. se hájí tím, že tato služba měla umožnit komukoliv, z jakéhokoli místa na světě dobít svůj mobilní telefon, přičemž takto to bylo předurčeno i např. českým turistům v zahraničí. Z všeobecně povědomosti o fungování mobilních služeb, jakož i např. výslechu sv. Z. je zřejmé, že tyto služby mohou využít pouze držitelé mobilních telefonů, kteří mají ve svém telefonu SIM kartu jednoho z českých operátorů, který umožňuje provoz ve své síti na tzv. dobíjecí kupony. Dobíjení těchto mobilních telefonů lze provést pouze v případě, že mobilní telefon přijímá signál příslušného mobilního operátora (t.j. území ČR s částečným pokrytím příhraničního pásma se sousedními státy), popř. má-li držitel telefonu zřízenu tzv. roamingovou službu (t.j. má aktivovanou telekomunikační službu v síti zahraničního operátora). Tato služba je tedy zcela nedostupná pro držitele mobilních telefonů, kteří sice přijímají signál českého operátora, avšak mají vloženu v mobilním telefonu SIM kartu zahraničního operátora (srov. str. 45 – 46 rozsudku nalézacího soudu). S těmito závěry nalézacího soudu se Nejvyšší soud plně ztotožňuje, a proto nejsou důvodné námitky obviněného M. H. směřující k tomu, že uvedená služba nebyla poskytnuta v České republice a měla být tedy posuzována jako poskytnutí služeb ve prospěch příjemce plátce této daně z jiného členského státu Evropské unie nebo podnikatele s místem nebo sídlem ze třetí země, kdy se místem plnění stává dotčený stát, ve kterém má příjemce služby své sídlo, přičemž v takovém případě poskytnutí služeb nepodléhá DPH v České republice, ale na plnění se aplikuje příslušná daň podle pravidel státu, ve kterém má sídlo příjemce, a to proto, že z uvedených důvodů šlo podle Nejvyššího soudu ze strany obviněných o poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti, s místem plnění v tuzemsku. Dále je třeba se zabývat i tím, jaký význam má záměna pojmů „zboží“ a „služeb“ ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně (byť v shora uvedeném odůvodnění nalézací soud správně hovoří o „proklamované telekomunikační službě“) z hlediska právního posouzení popsaného jednání obou obviněných pokračujícím zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, spáchaným formou spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a to v části týkající se dobíjecích kuponů, resp. softwaru dat na CD, jako případného nezpůsobilého pokusu. Pokud jde o nezpůsobilý pokus, teorie i praxe zde rozlišuje zejména a) pokus na nezpůsobilém předmětu útoku, b) pokus nezpůsobilými prostředky. Pokus na nezpůsobilém předmětu útoku znamená omyl ve způsobilosti nebo existenci předmětu útoku a současně omyl v existenci nebo zasažitelnosti individuálního objektu trestného činu. V okamžiku útoku konkrétní společenský zájem, na který se útočilo, buď vůbec neexistoval, anebo nebyl takové kvality, jakou si představoval pachatel. Pokus nezpůsobilými prostředky byl spáchán pachatelem tehdy, jestliže použil k trestné činnosti prostředky, které podle svých objektivních vlastností nemohly vést k dokonání trestného činu [srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 299]. Trestní zákoník nemá ustanovení, které by specificky dopadalo na shora uvedené případy. Při současné úpravě, která opustila formálně-materiální pojem trestného činu, je třeba vycházet z toho, že každý pokus je v zásadě trestný, jestliže nepřichází v úvahu použití zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku. V rámci okolností, pro které nedošlo k dokonání trestného činu, bude třeba zejména hodnotit, zda neúspěch trestné činnosti byl způsobený převážně náhodnými okolnostmi, nebo tím, že pachatel nebyl schopen zvolit způsobilé prostředky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 1990, sp. zn. 3 To 20/90, publikovaný pod č. 12/1991 Sb. rozh. tr.). Nelze-li aplikovat §12 odst. 2, dává trestní zákoník soudu možnost v těchto případech upustit od potrestání pachatele (srov. Novotný, O., Vanduchová, M., Šámal, P. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, str. 300 – 301), což však s ohledem na všechny shora uvedené okolnosti spáchaného zvlášť zavažného zločinu nepřichází v úvahu. V souvislosti s tím je však třeba zdůraznit, že obvinění deklarovali „vývoz“ dobíjecích kuponů, resp. softwaru dat na CD, jako vývoz zboží s tím, že podle §66 zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, je osvobozeno od daně z přidané hodnoty, která činí 19 %, čímž tak došlo dílem k dokonání a dílem k pokusu zkrácení daně z přidané hodnoty, případně k vylákání výhody na dani z přidané hodnoty v konkrétně uvedených případech ve výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, prostřednictvím společnosti SMITH SANDERS, spol. s. r. o., se sídlem Praha 9 - Letňany, Beranových 65, a z tohoto hlediska, byť při záměně uskutečňované služby za „zboží“, dosáhli svého cíle zkrácení daně z přidané hodnoty, případně vylákání výhody na dani z přidané hodnoty, a proto je možno nezpůsobilý pokus aplikovat jen na menší část jejich jednání, v rámci něhož nedošlo z tohoto důvodu k dokonání tohoto trestného činu. V projednávané věci však není na místě aplikovat ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku, ani upustit od potrestání pachatele, když obvinění svým jednáním zastírali skutečný stav věci, aby mohli zkrátit daň z přidané hodnoty, případně na této dani vylákat nadměrný odpočet, což se jim také v převážné míře podařilo. Konečná hmotně právní kvalifikace útoků obviněného jako zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, dílem dokonaný a dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, byla proto vyslovena řádně a bez vad, přičemž pouhé nezmínění nezpůsobilého pokusu v odůvodnění nemůže být takovou vadou, aby to byl důvod, byť k částečnému zrušení napadených rozsudků, zvláště když i v této části bylo jednání obviněných posouzeno jako pokus zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Podle tvrzení obviněného M. H. v jeho dovolání není v napadených rozsudcích nalézacího soudu a odvolacího soudu jednoznačně popsáno, že by (kdy, jak a kam) prováděl nezákonný (zpětný) dovoz zboží. Orgány činné v trestním řízení vycházejí z toho, že zkoumaná JCD prokazují i zpětný dovoz. Skutečnost, že nebyl prokázán zpětný dovoz, namítal rovněž obviněný J. D. V této souvislosti obviněný J. D. odkázal na výpověď svědka Bc. M. E., který uvedl, že se vycházelo z předpokladu, že co bylo vyvezeno, bylo vráceno, avšak žádný konkrétní důkaz svědek nedoložil ani nepředložil. Podle obviněného M. H. tak byla nesprávně stanovena výše škody. Ustanovený znalec vycházel z předpokladu, že co bylo vyvezeno, bylo následně i dovezeno zpět. Jestliže však nebylo spolehlivě zjištěno jaké zboží a v jakém rozsahu se mělo vrátit zpět do České republiky, je i způsob výpočtu vzniklé škody nesprávný a neodpovídající hmotně právní úpravě. Nejvyšší soud podotýká, že nalézací soud se velmi důkladně zabýval zodpovězením otázek, zda mobilní telefony, či jejich součásti, příslušenství a náhradní díly, ale (se shora uvedenou výhradou) i dobíjecí kupony, které byly deklarovány jako vývoz do tzv. třetích zemí, opustily území České republiky, následně území Evropské unie, a poté se do něj ve stejném rozsahu, jak byly vyvezeny, vrátily, a to na stranách 43 – 46 odůvodnění rozsudku. Konkrétně nalézací soud zejména zdůraznil, že nelze odhlédnout od nálezu zajištěných věcí při domovních prohlídkách či prohlídkách jiných prostor. Byly nalezeny razítka zahraničních společností, které měly uvedené zboží odebírat. Byly nalezeny listiny a tiskopisy svědčící o tom, že obvinění tyto listiny vyhotovovali účelově sami. K údivu pracovníků finančního úřadu pak dokonce některé doklady o převzetí zboží v cizině byly vyhotoveny v českém jazyce. Ze šetření a zpráv Interpolu je pak zřejmé, že tyto obchodní společnosti nikdy se společnostmi, jejímiž byli obvinění v České republice statutárními orgány, nikdy v rozsahu deklarovaném na JCD neobchodovaly. Pracovníci švýcarského bezcelního skladu potvrdili, že po dojití zboží do skladu obviněného D. vyrozumívali a po následném vyzvednutí zboží obviněným D. měl tento v letence uváděnou jako cílovou stanici P. Toto zboží pak pracovník skladu předal obviněnému D. až poté, kdy vstoupil do tzv. tranzitního prostoru a tedy nemohl se s tímto zbožím vrátit na území Švýcarska (srov. str. 44 – 45 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Odvolací soud kromě jiného dovozuje zpětný dovoz zboží z jednotlivých telefonních odposlechů, jejichž podstatný obsah zaznamenává na stranách 22 – 23 odůvodnění svého rozsudku. Tyto závěry odpovídají provedeným důkazům, na které oba nižší soudy ve svých rozsudcích odkazují, a celému obsahu spisu přezkoumanému Nejvyšším soudem. Nejvyšší soud dále při přezkoumání stanovené výše vzniklé škody nalézacím soudem vycházel z předloženého spisového materiálu, z nějž zjistil následující skutečnosti. Přibraný znalec Luboš Černý, znalec z oboru ekonomika, odvětví různá, specializace – daně, mzdy, vypracoval celkem tři znalecké posudky (srov. č. l. 2095 a násl., č. l. 2129 a násl. a č. l. 2152 a násl. spisu sp. zn. 41 T 1/2010). Vlastní výpočty byly znalcem provedeny na základě předložených přiznání DPH a soupisů JCD (srov. č. l. 2099 spisu sp. zn. 41 T 1/2010). Znalec vycházel při svých výpočtech z dokladů, které jsou podloženy celními doklady, čímž je prokázáno, že byl proveden vývoz z České republiky. Způsob, jakým se vyvezené věci vracely zpět do České republiky, nebyl předmětem znaleckého posudku (srov. např. č. l. 2100 nebo 2106 spisu sp. zn. 41 T 1/2010). Avšak jak již bylo shora shrnuto, nalézacímu soudu se podařilo prokázat, což také důsledně odůvodnil ve svém rozsudku, že vyvezené zboží bylo vráceno na území České republiky, resp. Evropské unie. Jak správně zdůraznil znalec, rozhodujícím faktorem je skutečnost, že firma prodala údajně vyvezené zboží opět v České republice nebo v zemích Evropské unie a neodvedla z tohoto prodeje DPH. Tím vznikla České republice škoda (srov. č. l. 2104 nebo č. l. 2108 spisu sp. zn. 41 T 1/2010). Znalec potom u hlavního líčení popsal, že škoda je částka DPH, která byla uplatněna na výstupu při exportu zboží a byla požadována v rámci odpočtu nebo nadměrného odpočtu k vrácení v České republice (srov. č. l. 58 spisu vedeného pod sp. zn. 41 T 8/2010). Nejvyšší soud tak konstatuje, že v rozsudku nalézacího soudu je jak v jeho skutkové větě výroku o vině, tak i v jeho odůvodnění vždy konkrétně uvedeno, kam a jakým způsobem byl proveden zpětný dovoz zboží, přičemž není možné uzavřít, že by orgány činné v trestním řízení vycházely pouze z jednotlivých JCD, když v projednávané věci byla provedena řada důkazů, jak o nich pojednal nalézací soud na stranách 43 – 46 svého rozsudku. Pokud se jedná o výpověď Bc. M. E., ten kromě celních deklarací zmiňuje rovněž sledování pohybu obou obviněných po delší dobu, kdy konkrétně dvakrát se policii podařilo zadokumentovat vlastní předání. Kromě toho policie vycházela i z těch skutečností, že se obvinění vraceli na území, kde neměli zboží ani komu předat, a dále, že zahraniční firmy byly fiktivní (srov. č. l. 87 spisu vedeného pod sp. zn. 41 T 8/2010). Nejvyšším soudem přezkoumané znalecké posudky, stejně tak i výpověď znalce u hlavního líčení, nesvědčí o tom, že by výpočet vzniklé škody byl nesprávný či neodpovídající hmotně právní úpravě, když naopak zohledňuje veškeré rozhodné skutečnosti. Obviněný M. H. také namítal, že skutková věta neobsahuje vyjádření všech skutkových okolností vyžadovaných použitou právní kvalifikací skutku. Tato vada je nejmarkantnější v popisu kdy, jak a kam měl dovolatel zboží zpětně dovézt a kde mělo být prodáno. V tomto ohledu je nejasné porušení jakých předpisů a kterého státu se měl dovolatel dopustit. Skutková věta vyjadřuje stručně a výstižně žalovaný skutek, kterého se obžalovaný podle zjištění soudu dopustil. Soud zde uvádí konkrétní údaje týkající se místa, času a způsobu spáchaného skutku. Naproti tomu do výroku rozsudku (jeho skutkové věty) nepatří okolnosti, které nejsou relevantní ani z hlediska zákonných znaků žalovaného trestného činu, ani z hlediska individualizace skutku, tak aby nemohl být zaměněn s jiným (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2001, sp. zn. 11 Tz 129/2001, publikované pod č. 41/2002-I. Sb. rozh. tr.). Popis skutku (zejména způsob jeho spáchání) musí být uveden tak, aby jednotlivé části odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obžalovaný uznán vinným. Které skutečnosti bude důležité v popisu skutku uvést, záleží ovšem na povaze konkrétního skutku. V každém případě však musí skutková věta představovat úplné slovní vyjádření posuzovaného skutku tak, aby obsahoval všechny relevantní okolnosti z hlediska použité právní kvalifikace. V projednávaném případě skutková věta vyjadřuje všechny znaky stíhaného trestného činu podle ustanovení §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Námitka dovolatele není na místě, neboť ze skutkové věty výroku rozsudku nalézacího soudu se (se shora uvedenou výhradou záměny zboží za služby) jednoznačně podává, že pod bodem I) bylo zboží vyváženo a vraceno dílem zpět na území České republiky a dílem zpět na území jiného státu Evropské unie, kde bylo také rozprodáno, pod písm. a) bylo zboží vráceno zpět do České republiky, kde bylo také prodáno, pod písm. b) bylo zboží prodáno na území Slovenské republiky a na území České republiky, pod bodem 2) výroku rozsudku bylo zboží vyváženo a vraceno dílem zpět na území České republiky a dílem zpět na území jiného státu Evropské unie, konkrétně se dále v tomto bodě uvádí, že zboží bylo z části prodáno na území Slovenské republiky a z části na území České republiky, z bodu 3) je zřejmé, že zboží bylo vyváženo a vraceno zpět na území České republiky, stejně tak pokud jde o bod 4), zboží bylo přivezeno zpět na území České republiky, kde bylo také prodáno. Skutková věta také přímo odkazuje na porušené předpisy, a to na ustanovení §66 zák. o DPH. K této posledně uvedené skutečnosti, citaci zákonných ustanovení ve výroku o vině napadeného rozsudku nalézacího soudu pak Nejvyšší soud dodává, že podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu skutková podstata zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 trestního zákoníku není normou s tzv. blanketní či odkazovací dispozicí, takže v popisu skutku, v němž je uvedený trestný čin shledáván, nemusí být uveden odkaz na příslušná ustanovení daňových nebo jiných zákonů, jejichž porušení vedlo k neoprávněnému snížení (či zatajení) daňové nebo podobné povinnosti. Podstatná je konkretizace toho, o jaký druh daně nebo jiné povinné platby jde, jakými úkony a ve vztahu k jakým skutečnostem byla její výše neoprávněně snížena (či zatajena) a v jaké výši se tak stalo (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2005, sp. zn. 5 Tdo 191/2005, publikované pod č. T 794 v sešitě 16 Souboru tr. rozhodnutí NS, Praha: C. H. Beck, 2005). Dále dovolatel M. H. namítl porušení zásady práva na obhajobu, zásady volného hodnocení důkazů a zásady vyhledávací. Podle odůvodnění napadeného rozsudku byl úsudek o vině dovolatele učiněn mj. na základě toho, že nejprve ve věci nevypovídal a „nespolupracoval“ a teprve v pozdních fázích řízení aktivně vystupoval na svou obhajobu a mj. vyhledával a předkládal důkazy, které se dříve orgánům činným v trestním řízení nepodařilo získat. Podle dovolatele je toto jeho jednání ze strany soudu shledáváno jako podezřelé a nelogické a dovolatelem předkládaným důkazům není pro jejich údajnou nadbytečnost věnována žádná pozornost. Soud tímto porušil i zásadu volného hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. a zásadu vyhledávací ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. Odvolací soud ignoroval zásadní výpověď mjr. JUDr. Ch., který potvrdil, že obchodní aktivity dovolatele byly ze strany nejrůznějších orgánů dlouhodobě sledovány a nebylo zjištěno žádné porušení zákona. Jestliže dovolatel namítal, že odvolací soud svým postupem porušil zásadu práva na obhajobu ve smyslu §2 odst. 13 tr. ř., zásadu volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a zásadu vyhledávací ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., Nejvyšší soud s touto jeho námitkou nemůže souhlasit. Předně odvolací soud právě k návrhu obhajoby doplnil ve veřejném zasedání dokazování o poměrně značné množství listinných důkazů a vyslechl svědka mjr. J. Ch., jak vyplývá z č. l. 333 – 338 a 386 – 392 spisu sp. zn. 41 T 8/2010. Odvolací soud postupoval v souladu s ustanovením §2 odst. 5 a §263 odst. 6, 7 tr. ř., když provedl obhajobou navrhované důkazy, které potom hodnotil podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, jak mu ukládá ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Jednotlivými listinnými důkazy se odvolací soud zabývá na stranách 13 – 16 odůvodnění svého rozsudku. Podstatnou část výpovědi svědka mjr. J. Ch. zachycuje odvolací soud na stranách 16 – 17 odůvodnění rozsudku). Na stranách 18 – 19 odůvodnění rozsudku potom odvolací soud shrnuje, že ani po doplněném dokazování argumentaci uplatněné v podaném odvolání a následně dokládané i dalšími důkazy dodatečně předloženými odvolacímu soudu, v otázce viny nepřisvědčil. Jak dále odvolací soud odůvodňuje, předloženým důkazům provedeným ve veřejném zasedání nemůže přiznat patřičnou věrohodnost a tyto nejsou způsobilé zásadním způsobem změnit správná skutková zjištění, o kterých nejsou důvodné pochybnosti a které jsou opřeny o důkazy získané v rámci řádného vyšetřování trestné činnosti. Tyto nesestávají z pouhých prohlášení několika osob, které o toto prohlášení obviněný požádal, ale jsou výsledkem jednak operativního šetření provedeného různými směry a způsoby, tak dalším vyšetřováním trestné činnosti po sdělení obvinění jak v tuzemsku, tak ve spolupráci s orgány cizích států na základě dožádání mezinárodní právní pomoci. Pokud odvolací soud uvedl, že obviněný M. H. se v rámci svého výslechu v roce 2006 omezil pouze na kusé informace, a dále odmítl vypovídat, jak z protokolu, ale i z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, přičemž důkazní návrhy na výslech osob v zahraničí učinil až v roce 2010 (č. l. 8214 spisu sp. zn. 41 T 1/2010), přičemž dále odvolací soud uvedl, že ačkoliv jistě není povinen v rámci obhajoby dokazovat svoji nevinu, bylo by zcela nelogické, aby v době jeho vyšetřování, které mu nepochybně přinášelo těžkosti v jeho životě, neuvedl konkrétní osoby, se kterými spolupracoval, aby nepoukázal na konkrétní činnost firmy Mexcafé a zejména existenci skladu v M., kdy toto bylo možno v této době v rámci vyšetřování a vyžádání mezinárodní spolupráce poměrně snadno ověřit. To zvláště za situace, že inicioval založení této společnosti a zastával v ní významné funkce (ředitel a pokladník) společně s osobou jménem T. (prezident) a musel by tedy mít přinejmenším i informace o existenci tohoto skladu a obchodních aktivitách zmíněné firmy v tomto místě na území Ukrajiny. To by platilo právě zejména v souvislosti s tvrzením V. H. v notářském zápisu o velkém množství telefonů a dobíjecích karet ve skladu v U. ale i pro případ obsahu prohlášení dalších výše uvedených osob, týkajících se existence skladu na Ukrajině. Pokud by sklad obsahoval skutečně velké množství výše uvedeného zboží, u kterého by navíc bylo prokázáno, že pochází z vývozů uskutečněných tímto obžalovaným a obžalovaným D., musely by tyto vývozy nutně z velké části směřovat právě do tohoto skladu. Prohlášení o velkém množství telefonů na skladě však odporuje tvrzení samotného obviněného H., že obchodování s telefony je specifickým obchodem, kdy z hlediska požadavků na typy telefonů a jejich rychlé změny cen, je třeba obchody provádět tzv. „za pochodu“ bez využití skladování. Vrchní soud dále dodává, že pokud obžalovaný uvádí, že zboží předával v bezcelní zóně (patrně tedy zmocněným zástupcům odběratelských firem uvedených v napadeném rozsudku) musel by tedy toto zboží zvláště pro firmu Mexcafé předávat sám sobě (srov. str. 18 – 19 rozsudku odvolacího soudu). Z tohoto vyjádření odvolacího soudu nelze dovozovat, jak činí dovolatel M. H. v dovolání, že odvolací soud shledává jeho jednání podezřelé a nelogické, ale jde o pouhé konstatování postupu obviněného, na základě kterého je pak pokračováno v hodnocení v odvolacím řízení provedených důkazů (srov. str. 15 až 24 rozsudku odvolacího soudu). Ač je možno konstatovat, že počátek tohoto vyjádření není z hlediska možnosti uvádět i v odvolacím řízení nové skutečnosti a důkazy (srov. §249 odst. 3 tr. ř.) vhodně formulován, rozhodně nelze souhlasit s tím, že dovolatelem předkládaným důkazům není pro jejich údajnou nadbytečnost věnována žádná pozornost, když opak je pravdou, neboť odvolací soud k návrhům obhajoby doplnil ve veřejném zasedání dokazování a naopak se provedeným důkazům náležitě věnoval a tyto ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. v odůvodnění svého rozsudku zhodnotil, byť zřejmě jiným způsobem, než obviněný M. H. očekával. Nejvyšší soud rovněž nezpochybňuje závěry odvolacího soudu ohledně svědecké výpovědi JUDr. J. Ch., kterého ve veřejném zasedání konaném dne 11. 6. 2012 podrobně vyslechl (č. l. 386 p. v. – 391 spisu sp. zn. 41 T 8/2010), čímž si vytvořil základní předpoklad pro náležité zhodnocení jeho svědecké výpovědi podle §2 odst. 6 tr. ř., které také učinil na stranách 16 – 18 rozsudku odvolacího soudu. Jak odvolací soud poznamenává, tento svědek sice spolupracoval s obviněným, který mu sděloval konkrétní skutečnosti ohledně trestné činnosti jiných osob. V žádném případě však neodeznělo, že by předmětem šetření v konkrétním případě byl právě přímo obviněný. Naopak je možno učinit závěr, že ten zneužil této spolupráce k páchání své vlastní trestné činnosti. Z obsahu obsáhlé výpovědi svědka nevyplynulo, že by mu obviněný sděloval skutečnosti o svých vývozech firmám uvedeným v napadeném rozsudku. Naopak svoji spolupráci směřuje na skupinu osob okolo osoby představující se jako I. (N.) Š. Pokud posléze předával svědkovi IMEIE vyvážených, či dovážených telefonů, správnost údajů si tento policista neprověřoval. Je nutno zmínit, že tyto nebyly na vývozních dokladech, jež jsou součástí spisového materiálu, ani uvedeny. Tento svědek ani neprověřoval údaje obviněného o bezproblémových kontrolách, či zda se vůbec konaly. Rozporně vyznívá jeho výpověď vztahující se ke zjišťování, zda se vyvážené telefony neobjevují na území České republiky, když nelze z jeho výpovědi dovodit vyžádání souhlasu soudu o sledování konkrétních mobilů, přičemž nelze ani dovodit, že by byla a jakým vůbec způsobem prováděna jejich fyzická kontrola podle IMEI. Nelze též přehlédnout, že celní orgány již v roce 2004, tedy v době, kdy měl mít obviněný kontakt se svědkem, se intenzivně zajímaly o činnost obviněného M. H. a nelze tedy přisvědčit tomu, že právě tyto orgány vše vyhodnotily tak, že je vše v pořádku. Vrchní soud v Praze na základě provedeného dokazování výslechem tohoto svědka tedy konstatoval, že k trestné činnosti uvedené v napadeném rozsudku nemohl říci vůbec nic podstatného, neboť se vyšetřováním na ní nepodílel a nemohl ani spolehlivě uvést jaké vyšetřovací metody byly v daném případě použity. Popřel, že by vyšetřování probíhalo i v zahraničí. Takovýto důkaz výslechem svědka oproti procesním důkazům shromážděným v přípravném řízení a provedeným před soudem není z hlediska jeho obsahu důkazem, který by mohl zvrátit skutkový stav zjištěný nalézacím soudem a odvolací soud jej proto za důkaz, vyvracející vinu obviněných, nemohl přijmout (str. 23 – 24 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). S tímto hodnocením uvedené svědecké výpovědi JUDr. J. Ch. se Nejvyšší soud na základě přezkoumání obsahu spisu a důkazů v něm obsažených plně ztotožňuje, a proto na něj v podrobnostech odkazuje. Podle názoru obviněného M. H. orgány činné v trestním řízení porušily pravidla stanovená pro provedení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor. Vyhotovené protokoly nevyhovují požadavkům na dostatečný přesný popis odňaté věci. Proto nelze s určitostí konstatovat, že jednotlivé zajištěné listiny a další důkazy, které jsou v nich popsány, byly při uvedené prohlídce zajištěny. Nelze tak spolehlivě a bez jakýchkoliv pochybností uzavřít odkud tyto listiny a důkazy pocházejí a jakým způsobem byly opatřeny. Jedná se tak o důkazy opatřené nezákonným způsobem, a proto k nim nelze přihlížet. Obecné náležitosti protokolu stanoví ustanovení §55 tr. ř., v němž se konkrétně uvádí, že protokol musí obsahovat a) pojmenování soudu, státního zástupce nebo jiného orgánu provádějícího úkon, b) místo, čas a předmět úkonu, c) jméno a příjmení úředních osob a jejich funkce, jméno a příjmení přítomných stran, jméno, příjmení a adresu zákonných zástupců, obhájců a zmocněnců, kteří se úkonu zúčastnili, a u obviněného a poškozeného též adresu, kterou uvede pro účely doručování, a další údaje nutné k zjištění nebo ověření totožnosti, včetně data narození nebo rodného čísla, d) stručné a výstižné vylíčení průběhu úkonu, z něhož by bylo patrné i zachování zákonných ustanovení upravujících provádění úkonu, dále podstatný obsah rozhodnutí při úkonu vyhlášených, a byl-li hned při úkonu doručen opis rozhodnutí, osvědčení o tomto doručení; pokud se provádí doslovná protokolace výpovědi osoby, je třeba to v protokole označit tak, aby bylo možné bezpečně určit počátek a konec doslovné protokolace, e) návrhy stran, udělené poučení, popřípadě vyjádření poučených osob, f) námitky stran nebo vyslýchaných osob proti průběhu úkonu nebo obsahu protokolu. Podle ustanovení §85 odst. 2 tr. ř., došlo-li při prohlídce k vydání nebo odnětí věci, je třeba pojmout do protokolu také údaje uvedené v §79 odst. 5 tr. ř., který stanoví, že protokol o vydání a odnětí věci musí obsahovat též dostatečně přesný popis vydané nebo odňaté věci, který by umožnil určit její totožnost. Pokud se tedy týká protokolu o domovní prohlídce nebo prohlídce jiných prostor a pozemků, je třeba zaznamenat zejména soupis věcí s jejich přesným popisem a uvedením místa, kde byly nalezeny, příp. se přiloží i fotografie pořízené při prohlídce nebo i jiná dokumentace dokládající průběh prohlídky (např. videozáznam zachycující místa, kde byly nalezeny věci či osoby důležité pro trestní řízení). Videozáznam ani jiná dokumentace nemůže nahradit řádný a úplný protokol. Především je třeba konstatovat, že uvedená námitka je zcela obecná, aniž by konkrétně uváděla, u kterých protokolů o domovní prohlídce a o prohlídce jiných prostor k takovému pochybení došlo. Přesto Nejvyšší soud přezkoumal všechny protokoly o provedení domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků učiněných v trestní věci obviněných M. H. a J. D. (srov. č. l. 1152 a násl., 1159 a násl., 1163 a násl., 1167 a násl., 1171 a násl., 1468 a násl., 1479 a násl., 1524 a násl., 1591 a násl. a 1609 a násl. spisu sp. zn. 41 T 1/2010) a zjistil, že odpovídají všem shora rozvedeným požadavkům kladeným na tyto protokoly. Jen pro úplnost je třeba uvést, že konkrétně např. v protokole ze dne 28. 6. 2006 byly sepsány 2 listy A4 – výpisy z účtu klienta M. H. – Smith Sanders, s. r. o., – HVB Bank, nám. Republiky 3a, Praha 1, a tyto jsou navíc připojeny v příloze (č. l. 1154 – 1156 spisu sp. zn. 41 T 1/2010). Pokud jsou v některých protokolech o provedení domovní prohlídky nebo prohlídky jiných prostor a pozemků (např. u prohlídky jiných prostor a pozemků v objektu bývalé provozovny KONZUM JARO, Praha 4, Modřany, ul. Nesvadbova čp. 492/2 – č. l. 1171 až 1177 spisu sp. zn. 41 T 1/2010) skutečně uvedeny pod některými položkami souhrnné položky (např. č. 1, 3, 13, 17, 24, 29, 33, 34), jsou tyto položky konkretizovány v samostatných seznamech listin, o jejichž soupisu byli vyrozuměni obhájci, kteří se však zpravidla k tomuto úkonu nedostavili (dostavil se jen Mgr. Hrazdíra, který žádné námitky nevznesl) – viz č. l. 1182, 1186, 1215, 1198, 1215, 1220, 1223, 1228, 1230 a 1236 spisu sp. zn. 41 T 1/2010, přičemž tyto konkrétně sepsané listiny jsou založeny ve spise (č. l. 1180 spisu sp. zn. 41 T 1/2010), a proto je možno přezkoumat jejich pravost, přičemž v tomto směru žádné pochybnosti nevznikají, když ani oba dovolatelé žádné konkrétní námitky nevznesli. Uvedený závěr vyplývá i z dokumentace této prohlídky jiných prostor prodejny JARO, která je založena na č. l. 1448 spisu sp. zn. 41 T 1/2010. Protokol o domovní prohlídce bytu, který užívá obviněný M. H. v P., založený na č. l. 1468 – 1474 spisu sp. zn. 41 T 1/2010 (fotodokumentace na č. l. 1475 spisu sp. zn. 41 T 1/2010), obsahuje přesný popis zajištěných věcí, a to včetně všech listin, které jsou připojeny v příloze. Podobně je tomu i u dalších prohlídek na č. l. 1478 – 1520, 1523 – 1587, 1590 – 1605, 1608 – 1618 spisu sp. zn. 41 T 1/2010. Pořízené protokoly tak v zásadě vyhovují požadavkům na dostatečný přesný popis odňaté věci a je možné spolehlivě a bez jakýchkoliv pochybností zjistit odkud jednotlivé listiny a důkazy pocházejí a jakým způsobem byly opatřeny. Nejvyšší soud proto uzavírá, že se jedná o důkazy opatřené zákonným způsobem a je možné k nim přihlížet. Obviněný J. D. namítal, že jeho jednání není trestným činem, neboť nevykazuje znaky trestného činu jak má na mysli ustanovení §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, když není naplněna skutková podstata zažalovaného trestného činu, konkrétně pak objektivní stránka trestného činu a protiprávnost jednání obviněného. Podle názoru dovolatele neexistuje žádný přímý důkaz ani souhrn kvalitních nepřímých důkazů, které by tvořily ucelený rámec a jež by prokazovaly vinu obviněného. Z výpovědi obviněného i z výpisu z obchodního rejstříku je zřejmé, že pouze po dobu necelých 3 měsíců byl jednatelem společnosti Smith Sanders, s. r. o., jinak veškerou činnost vykonával z pozice zaměstnance – podřízeného obviněného M. H. Nebylo prokázáno, že by fakticky ovládal společnosti Decimus Investments, s. r. o., Horký pes, s. r. o., Smith Sanders, s. r. o., k čemuž podle jeho názoru soudy nezajistily žádný relevantní důkaz. U trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku spočívá objektivní stránka v tom, že pachatel ve velkém rozsahu zkrátí daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na úrazové pojištění, pojistné na zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou podobnou povinnou platbu anebo vyláká výhodu na některé z těchto povinných plateb. Obvinění objektivní stránku trestného činu podle ustanovení §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku naplnili svým jednáním spočívajícím v tom, že opakovaně deklarovali vývoz zboží českých společností pro společnosti se sídlem mimo Evropskou unii přes Švýcarsko nebo do Švýcarska. Obchodované zboží bylo vyvezeno, avšak poté přivezeno zpět do České republiky, příp. na Slovensko či do jiného státu Evropské unie a zde prodáno. Obvinění svým jednáním způsobili minimálně škodu velkého rozsahu, tj. 5 000 000,- Kč. Nalézací soud již reagoval na námitku obviněného J. D., že pouze pracoval pro obviněného M. H. a osud zboží, které předával obviněnému H., mu znám nebyl, když tento soud uvedl, že ve své výpovědi učiněné v přípravném řízení obviněný popsal, jak transport zboží probíhal, kde bylo zboží předáváno, jak mu obviněný H. potvrdil příjem zboží, avšak nikdy od něj nedostal za předané zboží zaplaceno. Připustil, že po návratu obviněného H. zpět do České republiky, viděl u něho v cestovním zavazadle shodné zboží (tedy druhově shodné), s tím, co původně obviněný D. obviněnému H. předával v tranzitním (bezcelním) prostoru. Současně i uvedl, že toto zboží bylo na území České republiky prodáno, a pokud se jej nepodařilo prodat, „šlo znovu na vývoz“ (k tomu v podrobnostech srov. zejména č. l. 339 – 342 spisu sp. zn. 41 T 8/2010). Tato výpověď obviněného D. sama o sobě by pak samozřejmě nemohla posloužit k prokázání viny obou obviněných. Nalézací soud, stejně jako i soud Nejvyšší, má však za to, že po provedeném dokazování v této trestní věci, které bylo poměrně obsáhlé, lze učinit spolehlivý závěr o tom, že v návaznosti na tuto jeho výpověď celá řada dalších důkazů obsažených ve spise a podrobně zhodnocených zejména soudem prvního stupně, a to včetně tam uvedených nepřímých důkazů obviněné usvědčuje ze spáchání shora uvedeného trestného činu (v podrobnostech srov. str. 44 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Nejvyšší soud k tomu ještě považuje za nutné dodat, že pokud se ve výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu uvádí, že určité společnosti obvinění M. H. a J. D. „fakticky ovládali“ je třeba tomu rozumět tak, že jde o ovládání, které nevyžaduje výkon funkce statutárního nebo jiného orgánu v těchto společnostech, byť dokonce po kratší dobu 3 měsíců, jak sám obviněný J. D. uvádí, byl jednatelem společnosti Smith Sanders, s. r. o., ale jde o ovládání faktické, které bylo zcela nepochybně v dané věci prokázáno. Rozhodně s ohledem na rozsah činnosti tohoto obviněného není možno ho považovat jen za pouhého vykonavatele příkazů obviněného M. H., neboť jeho činnost byla aktivní, rozsáhlá a prováděná se znalostí její povahy (rozdíl, pokud jde o míru zavinění a účasti obou obviněných, ale i rozsahu a podílu na této trestné činnosti byl nižšími soudy vyjádřen v uložených trestech odnětí svobody). Dále je třeba uvést, že nelze ani souhlasit s tvrzením obviněného J. D., že by neexistoval žádný přímý důkaz ani souhrn kvalitních nepřímých důkazů. Naopak, jak to konstatoval již odvolací soud ve svém rozsudku, nalézací soud provedl dokazování v rozsahu potřebném a nutném pro rozhodnutí ve věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Rozvedl stejně pečlivě důkazy, které byly shromážděny a provedeny ve věci, svědčící jak ve prospěch, tak i v neprospěch obviněných. Tyto důkazy pak v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Dospěl tak ke správným skutkovým zjištěním, proti nimž odvolací soud neměl připomínek a tyto nebyly zpochybněny ani dalším obsáhlým dokazováním v rámci odvolacího řízení důkazy předloženými obhajobou (srov. str. 12 – 13 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Z těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 6. 2012, sp. zn. 3 To 7/2012, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2011, sp. zn. 41 T 8/2010, nevykazuje takové vady, pro které by jej bylo nutno z některého důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušit. Soud prvního stupně jako soud nalézací objasnil a posoudil všechny skutečnosti rozhodné z hlediska skutkového zjištění i právního posouzení, které posléze náležitě přezkoumal i soud druhého stupně, jako soud odvolací, který po řádném a důkladném přezkoumání při nezměněném výroku o vině a po zrušení výroku o trestu u obviněného M. H. v celém rozsahu a zrušení výroku o trestu propadnutí věci u obviněného J. D. uložil obviněnému M. H. nový nižší nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání šesti roků a znovu trest propadnutí uvedených věcí, u obviněného J. D. jinak ničeho v napadeném rozsudku nalézacího soudu nezměnil. Současně se bez pochybností a logicky vypořádal se všemi relevantními námitkami obou obviněných uplatněnými v rámci odvolacího řízení. Z obsahu dovolání a po porovnání námitek v nich uvedených s námitkami uplatněnými v odvoláních, jakož i s přihlédnutím k tomu, jakým způsobem se s nimi vypořádal odvolací soud, je patrné, že rozhodnutí dovoláním napadené a řízení jemu předcházející netrpí právně relevantními vadami. Z těchto důvodů je třeba jednoznačně dospět k závěru, že jde v případě dovolání obviněných M. H. a J. D. o dovolání zjevně neopodstatněná, a proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 24. dubna 2013 Předseda senátu: Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.