ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.1454.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 1454/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. února 2004 o dovolání obviněného Ing. D. G., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 14 To 174/2003, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 2 T 73/2001, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. řádu se zrušuje usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 14 To 174/2003.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 2 T 73/2001, byl obviněný Ing. D. G. uznán vinným trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a byl odsouzen podle §255 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků. Podle §53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výši 20.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že peněžitý trest nebude ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená společnost K. p. Ž., a. s., se sídlem v Ž., T. č. p. 707, odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 2 T 73/2001, podal obviněný odvolání proti výroku o vině i výroku o trestu. Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře usnesením ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 14 To 174/2003, odvolání obviněného podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. J. K. dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle dovolatele není podklad ve skutkových zjištěních pro právní kvalifikaci jeho jednání jako trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Namítl, že všeobecné a základní povinnosti vedoucího zaměstnance pečovat o svěřený majetek nelze posuzovat tak, že mají charakter zvlášť uložených povinností hájit zájmy zaměstnavatele – poškozené společnosti. Dovolatel uvedl, že funkce ředitele a náplň jeho práce byla určena mimo manažerské smlouvy rovněž organizačním řádem, z něhož podle něj vyplývá, že sice byl nejvýše postaveným orgánem společnosti, nikoli však statutárním orgánem. Pouhá skutečnost, že byl ředitelem společnosti, podle jeho názoru nemůže bez dalšího vést k závěru o tom, že ke způsobení škody došlo porušením zákonem uložené nebo smluvně převzaté povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek, a že čin spáchal jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného. Dovolatel poukázal na to, že jeho úkolem bylo řídit společnost a tuto povinnost lze dovozovat pouze v obecné rovině s odkazem na příslušná ustanovení zákoníku práce. Porušení těchto povinností podle něj nezakládá naplnění skutkové podstaty trestného činu podle §255 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Obviněný dodal, že v celém řízení nebyl proveden žádný důkaz, jakým způsobem umožnil neoprávněné vystavení faktur.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 14 To 174/2003, a aby sám ve věci rozhodl tak, že se podle §226 písm. b) tr. řádu zprošťuje obžaloby. Obviněný nesouhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že shodné námitky uplatnil obviněný již ve svém odvolání, a podle jejího názoru se jimi soud druhého stupně v dostatečné míře vypořádal. Dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podle ní odpovídá pouze námitka, že obviněnému nebyla zvlášť uložena povinnost pečovat o majetek poškozeného a nebyla tedy naplněna v tom spočívající okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby. S názorem obviněného však nejvyšší státní zástupkyně nesouhlasila, neboť jak se domnívá, s funkcí ředitele společnosti nelze srovnávat obecně stanovené povinnosti zaměstnance podle ustanovení zákoníku práce. Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného v neveřejném zasedání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (265c tr. řádu) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom Nejvyšší soud zjistil, že dovolání je přípustné a bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. řádu, bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. řádu a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání obviněného Ing. D. G., a proto přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Po přezkoumání dospěl k závěru, že dovolání je důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Soud prvního stupně vyjádřil v tzv. skutkové větě výroku rozsudku znak skutkové podstaty trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. tím, že „obviněný jednal v rozporu s uzavřenou manažerskou smlouvou ze dne 9. 1. 1996, a to článkem VI. odst. 2 písm. d)“ a dodal, že obviněný byl navíc společníkem společnosti P., s. r. o., IČO 25157…, se sídlem v Ž., T. čp. 707. Výrok o vině soud prvního stupně odůvodnil tím, že pokud obviněný jako ředitel společnosti K. p. Ž., a. s., se sídlem v Ž., T. 707, rozhodl o platbách ve prospěch společnosti P., s. r. o., byl si vědom skutečnosti, že společnost P., s. r. o., žádnou konkrétní činnost nerealizovala. Tyto platby lze proto jednoznačně považovat za neoprávněné výhody, a pokud je toto zjištění o platbách dáno do souvislosti s tím, které osoby byly společníky společnosti P., s. r. o., dospěl k závěru, že obviněný svým jednáním porušil smluvně převzatou povinnost řádně opatrovat a spravovat cizí majetek a z titulu své funkce a na základě uzavřené manažerské smlouvy byl osobou, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného podle §255 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře v odůvodnění napadeného rozhodnutí k tomu dodal, že obviněný se zavázal, že nebude provádět podnikatelskou činnost, která by byla v přímém nebo nepřímém konkurenčním vztahu s činností společnosti, jejímž byl ředitelem, a přesto uzavřel smluvní vztahy se společností P., s. r. o., jejímž byl faktickým spoluzakladatelem a společníkem, v její prospěch poskytoval finanční výhody, přičemž majetek společnosti K. p. Ž., a. s., z této společnosti unikal a byl převáděn v podobě provizí na někoho jiného.
Trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1 tr. zák. spáchá ten, kdo jinému způsobí škodu nikoli malou tím, že poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Trestného činu porušování povinností při správě cizího majetku podle §255 odst. 2 písm. a) tr. zák. se dopustí ten, kdo spáchá čin uvedený v odstavci 1 jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného.
Zvlášť uložená povinnost hájit zájmy poškozeného může vyplývat z právního předpisu nebo ze smlouvy. Přitom existence povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek ještě neznamená, že pachatel má zároveň uloženou zvláštní povinnost hájit zájmy poškozeného. Judikatura dospěla k názoru, že takovou povinnost nezakládá ani dohoda o hmotné odpovědnosti ani postavení vedoucího zaměstnance. Za osobu, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného ve smyslu §255 odst. 2 písm. a) tr. zák., lze považovat jen takového pachatele, jehož hlavním úkolem vyplývajícím z pracovního, funkčního nebo služebního zařazení je péče o zabezpečování zájmů poškozeného (srov. č. 28/1992 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud zjistil z obsahu spisu Okresního soudu v Pelhřimově, sp. zn. 2 T 73/2001, že podle článku VI. odst. 2 písm. d) manažerské smlouvy ze dne 9. 1. 1996 se obviněný jako ředitel akciové společnosti zavázal, že nebude postupovat při své činnosti tak, aby získal na úkor společnosti pro sebe nebo cizí podnikání přednost nebo jinou neoprávněnou výhodu a že nebude za stejným účelem přijímat jakýkoliv prospěch. Toto ujednání je uvedeno v článku VI. manažerské smlouvy pod názvem „Konkurenční úmluva“.
Takto smluvně převzatou povinnost však nelze podle názoru Nejvyššího soudu považovat za zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného. Porušení povinnosti spravovat nebo opatrovat cizí majetek spočívá v tom, že pachatel jedná v rozporu s obecným nebo konkrétním vymezením obsahu takové povinnosti. Tato povinnost je obecnější než znak uvedený v §255 odst. 2 písm. a) tr. zák. Z obsahu zmíněné manažerské smlouvy, konkrétně jejího čl. VI. odst. 2 písm. d) vyplývá jen obecné vymezení povinnosti obviněného, že bude jednat tak, aby nezískal na úkor společnosti pro sebe nebo cizí podnikání přednost nebo jinou výhodu a že nebude za stejným účelem přijímat jakýkoliv prospěch. Znakem skutkové podstaty trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 tr. zák. je sice škoda na cizím majetku, avšak nevyžaduje se, aby se pachatel nebo někdo jiný obohatil nebo získal jinou výhodu.
Odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí ani neuvedl, v čem měla uvedená zvlášť uložená povinnost spočívat. Nezabýval se ani kvalifikací skutku jako trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. z hlediska §88 odst. 1 tr. zák., podle něhož k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti činu pro společnost. Okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby vyjadřují tzv. kvalifikovanými skutkovými podstatami vyšší typový stupeň nebezpečnosti činu pro společnost. Ze zákona vyplývá, že tyto okolnosti je třeba posuzovat z materiálního hlediska a přihlížet k nim jen tehdy, jestliže podstatně zvyšují stupeň nebezpečnosti činu pro společnost. Přitom stupeň nebezpečnosti konkrétního trestného činu je určován souhrnem všech okolností případu, včetně těch, které leží mimo skutkovou podstatu trestného činu. Z těchto důvodů musí soud přihlížet vždy ke všem okolnostem konkrétního případu a při zkoumání, zda je splněna materiální podmínka uvedená v §88 odst. 1 tr. zák., musí vycházet z komplexního hodnocení stupně nebezpečnosti činu pro společnost z hledisek uvedených v §3 odst. 4 tr. zák. (srov. č. 36/1963 a č. 4/1965 Sb. rozh. tr.). Přihlédne-li soud k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, musí to vyjádřit ve výroku o vině uvedením příslušného zákonného ustanovení a dalších skutečností a zákonných znaků ve smyslu §120 odst. 3 tr. řádu a samozřejmě v odůvodnění rozsudku v souladu s §125 odst. 1 tr. řádu.
Z obsahu napadeného rozhodnutí je zřejmé, že odvolací soud v těchto intencích nepostupoval.
Nejvyšší soud shledal z těchto důvodů dovolání obviněného důvodným, a proto podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 14 To 174/2003. Podle §265k odst. 2 tr. řádu současně zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Při novém projednání a rozhodnutí věci je tento soud podle §265s odst. 1 tr. řádu vázán právním názorem, který vyslovil Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí. To znamená, že při rozhodování o odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 2 T 73/2001, též znovu posoudí, zda obviněný spáchal trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného, tedy za okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby ve smyslu §88 odst. 1 tr. zák. Pokud dospěje k závěru, že obviněný svým jednáním naplnil tzv. kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu, v rozhodnutí uvede, z čeho taková povinnost obviněného vyplývá, a rozhodnutí v souladu se zákonem odůvodní.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není v výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. února 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek