ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.253.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 253/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. března 2004 o dovolání obviněného A. B., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 9 To 505/2003, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 3 T 52/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 18. 8. 2003, sp. zn. 3 T 52/2003, byl obviněný A. B. uznán vinným pod bodem ad 1) pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 tr. zák. k §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., pod body ad 2), 3), 5), 6) dílem sám [ad 6)], dílem jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák. [ad 2), 3), 5)], dílem dokonaným [ad 2), 3), 5)], dílem nedokonaným [ad 6)] trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., §8 odst. 1 k §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. a pod bodem ad 4) trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §235 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci – makety krátké střelné zbraně z černého plastu. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byli poškození společnost D. C., a. s., se sídlem Č. 3/5, B., společnost B., a. s., se sídlem T. 13a, P. a L. D., odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 18. 8. 2003, sp. zn. 3 T 52/2003, podal odvolání obviněný proti výroku o vině pod bodem ad 4) rozsudku a okresní státní zástupce podal odvolání v neprospěch obviněného, jímž napadl rovněž výrok o vině pod bodem ad 4) uvedeného rozsudku. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 9 To 505/2003, podle 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině obviněného A. B. trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a ve výrocích o trestech. Za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněného A. B. uznal vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. a za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. [body ad 1), 2), 3), 5), 6) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně] ho podle §235 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti osmi měsíců. Podle §39a pdst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. obviněnému uložil trest propadnutí věci – makety krátké střelné zbraně z černého plastu. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Podle §256 tr. řádu zamítl odvolání obviněného.
Trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. spáchal obviněný tím, že dne 19. 5. 2003 kolem 09:33 hod. u benzinové čerpací stanice S., na ulici K. ve V. M., okres Ž. n. S. poté, co byl přistižen náhodným zákazníkem Z. P. při krádeži peněz - drobných mincí ze stojanového vysavače, který vypáčil, a volně odloženého plastového kbelíku, stěrky na okno a plastového kanystru ke škodě společnosti P., s. r. o., V. M., který se ho bezprostředně poté pokusil zadržet tím, že mu zablokoval výjezd jeho vozidla svým vlastním osobním automobilem. Obviněný se svým společníkem obviněným O. S. nastoupili do auta a snažili se z místa ujet tím, že řidič obviněný A. B. nacouval do vozidla poškozeného a následně přejel přes vyvýšený obrubník, načež Z. P. přes otevřené okénko uchopil obviněného za oděv a vyzval jej, aby vyčkal příjezdu policie, na což obviněný A. B. reagoval tak, že na něho namířil maketu krátké střelné zbraně na vzdálenost asi 50 cm a nutil jej, ať ho pustí a nechá je odjet, přičemž křičel, „že to do něj napálí“, čímž Z. P. z obavy o svůj život obviněného A. B. pustil, odstoupil od vozidla a oběma obviněným se tak podařilo z místa ujet.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 9 To 505/2003, podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. F. L. dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť se domnívá, že rozsudek soudu druhého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby podle §88 odst. 1 tr. zák. Podle názoru obviněného Krajský soud v Brně nesprávně vyložil ustanovení §89 odst. 5 tr. zák., když považoval dětskou hračku – plastovou napodobeninu pistole černé barvy za zbraň podle §89 odst. 5 tr. zák. Dovolatel zpochybnil, že by šlo o maketu zbraně, jak uvádí soud druhého stupně, ale jde podle něj jen o dětskou hračku – napodobeninu krátké střelné zbraně, kterou nelze považovat za zbraň, neboť jí nelze učinit útok proti tělu důraznějším. Obviněný je přesvědčen, že soud druhého stupně nesprávně z podnětu odvolání státního zástupce změnil právní kvalifikaci stanovenou soudem prvního stupně a má za to, že mu nepřiměřeně zvýšil trest.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 9 To 505/2003 a podle §265m tr. řádu ve věci sám rozhodl nebo aby přikázal soudu druhého stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného A. B. uvedla, že uplatněná právní námitka sice naplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale je podle jejího názoru neopodstatněná. Obviněný v dovolání poukazoval na údajnou nezpůsobilost napodobeniny zbraně – dětské hračky k útoku proti tělu, avšak podle nejvyšší státní zástupkyně je takový předmět způsobilý vyvolat v poškozeném zamýšlený účinek. Podle ní byl poškozený přesvědčen o reálnosti hrozby použití zbraně a nebylo tedy rozhodující, že ve skutečnosti šlo pouze o dětskou hračku. Proto je nejvyšší státní zástupkyně přesvědčena o správnosti právní kvalifikace jednání obviněného jako trestného činu vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. a plastová napodobenina pistole byla soudem druhého stupně správně posouzena jako zbraň podle §89 odst. 5 tr. zák.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (265c tr. řádu) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné a bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. řádu, bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný uplatnil v dovolání dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení. Tímto dovolacím důvodem je možné namítat nesprávnost právní kvalifikace skutku jen tehdy, jestliže skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nešlo nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Hodnocení dovolacího soudu, zda byl skutek nesprávně právně posouzen nebo zda rozhodnutí je založeno na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, je závislé na tom, jak byl skutek popsán ve výroku o vině v tzv. skutkové větě rozsudku a zda popis skutku odpovídá použité právní kvalifikaci v tzv. právní větě rozsudku. S odkazem na tento dovolací důvod lze tedy vytýkat výhradně vady hmotně právní. Nelze namítat vady skutkové, například vadné hodnocení důkazů nebo neúplnost dokazování.
Z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný uplatnil právní námitku týkající se údajného nesprávného právního posouzení jeho jednání jako trestného činu vydírání spáchaného se zbraní podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. Podle obviněného soud druhého stupně nesprávně vyložil ustanovení §89 odst. 5 tr. zák., když posoudil plastovou napodobeninu zbraně – dětskou hračku jako zbraň, pomocí níž je možno učinit útok proti tělu důraznějším.
Podle §89 odst. 5 tr. zák. je trestný čin spáchán se zbraní, jestliže pachatel nebo s jeho vědomím některý ze spolupachatelů užije zbraně k útoku, k překonání nebo zamezení odporu anebo jestliže ji k tomu účelu má u sebe. Zbraní se tu rozumí, pokud z jednotlivého ustanovení nevyplývá něco jiného, cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším. Okolnost, že trestný čin byl spáchán se zbraní, může být okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby. Ve vztahu k této okolnosti je třeba úmyslu, neboť pachatel pomocí zbraně ovlivňuje chování poškozeného nebo má zbraň za tím účelem u sebe. Okolnost, že byl trestný čin spáchán se zbraní, může být jinak i okolností přitěžující, která není výslovně uvedena v §34 tr. zák. Užití zbraně k útoku nebo k překonání či zamezení odporu je nejen užití zbraně k fyzickému násilí, ale i její užití k působení na psychiku poškozeného jako hrozby k dosažení pachatelem předpokládaného záměru (srov. č. 25/1983–II. Sb. rozh. tr.). Judikatura se zabývala posuzováním znaku ,,se zbraní‘‘ u trestného činu vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a dospěla k právnímu názoru, že trestný čin vydírání podle tohoto ustanovení trestního zákona je spáchán se zbraní, jestliže pachatel doručí poškozenému balíček obsahující rozebraný ruční granát na zdůraznění svého požadavku na zaplacení požadované peněžní částky (srov. č. 19/1999 Sb. rozh. tr.).
Z legální definice zbraně v §89 odst. 5 tr. zák. vyplývá, že zbraní jsou jednak zbraně v technickém smyslu, jako např. zbraně palné, sečné a bodné, dále jiné prostředky, jimiž lze učinit útok proti tělu důraznějším (např. pracovní prostředky, kámen, kus železa), ale i prostředky, jimiž lze dosáhnout ovlivnění psychiky poškozeného natolik, aby jednal podle vůle pachatele trestného činu. Lze proto dovodit, že za zbraň je třeba považovat i takový předmět, který pachatel použije v úmyslu vyvolat v poškozeném obavu z hrozícího fyzického násilí, je-li užit za takových okolností, kdy se poškozený může důvodně domnívat, že hrozba zbraní je reálná a že se násilí uskuteční, jestliže se poškozený nepodřídí vůli pachatele.
Nejvyšší soud shledal, že se soud druhého stupně v odůvodnění svého rozsudku náležitě vypořádal s námitkami odvolání okresního státního zástupce ohledně právní kvalifikace skutku pod bodem ad 4) výroku rozsudku soudu prvního stupně a přesvědčivě odůvodnil právní kvalifikaci jednání obviněného jako trestného činu vydírání podle §235 ost. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. Z rozsudku soudu druhého stupně vyplývá, že se odvolací soud neztotožnil s právní kvalifikací rozsudku soudu prvního stupně a za splnění podmínek stanovených zákonem ve věci sám nově rozhodl. Na podporu argumentů soudu druhého stupně Nejvyšší soud uvádí, že obviněný použil napodobeninu zbraně v úmyslu vyvolat u poškozeného intenzivní pocit ohrožení a dosáhnout tak snadněji účelu svého jednání, tedy toho, aby poškozený obviněného pustil a nechal z místa činu odjet. Napodobeninou střelné zbraně skutečně nelze učinit útok proti tělu důraznějším ve smyslu usmrcení či poranění napadené osoby výstřelem. Použití napodobeniny zbraně však mělo tytéž účinky na psychiku poškozeného jako pohrůžka zbraní skutečnou a zesílilo důraznost výhrůžky pronesené za účelem snazšího dosažení trestného cíle. Proto také tato okolnost podstatným způsobem zvýšila stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, čímž byla splněna materiální podmínka ve smyslu §88 odst. 1 tr. zák. Soud druhého stupně tedy nepochybil, když dospěl k závěru, že obviněný svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák.
Dovolateli Nejvyšší soud přisvědčil v tom, že v napadeném rozhodnutí byl nesprávně použit jak ve výroku, tak v odůvodnění rozhodnutí výraz „maketa“, který je používán pro označení modelu nebo prostorového návrhu v přesném poměru k předpokládanému skutečnému stavu, popř. ve výtvarném umění se jím označuje předběžný model plastiky. V tomto případě se však ve skutečnosti jednalo o napodobeninu funkční zbraně, jak je patrno z dokumentace ve spisu. Tato nepřesnost v tzv. skutkové větě rozsudku, ve výroku o uložení trestu propadnutí věci podle §55 odst. 1 tr. zák. i v odůvodnění napadeného rozhodnutí však nemá vliv na věcnou správnost rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky zjistil, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. března 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek