ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.33.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 33/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. ledna 2005 o dovolání podaném obviněným V. Ř., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 10. 2004, sp. zn. 10 To 131/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 7/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 7. 2004, sp. zn. 9 T 7/2004, byl obviněný V. Ř. uznán vinným dvěma trestnými činy loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 tr. zák., podle §234 odst. 1 tr. zák. a trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. b) tr. zák., a podle §234 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání patnácti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl dále uložen trest propadnutí věci a podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Vrchní soud v Praze projednal odvolání obviněného a usnesením ze dne 7. 10. 2004, sp. zn. 10 To 131/2004, rozhodl podle §256 tr. ř. o jeho zamítnutí.
Shora citované usnesení Vrchního soudu v Praze napadl obviněný V. Ř. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., s tím, že „byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“.
Obviněný vyjádřil nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, podle kterého byl pro výrok pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně dostatek podkladů ve výsledcích provedeného dokazování. Při posuzování tohoto skutku vyšel krajský soud pouze z rekognice provedené dne 10. 12. 2003 oběma poškozenými, když žádný jiný usvědčující důkaz proveden nebyl. Provedení rekognice jakož i předcházejícímu výslechu dne 9. 12. 2003 nebyl přítomen obhájce, z čehož dovolatel dovodil nezákonnost tohoto úkonu, která vylučuje možnost posoudit provedenou rekognici jako neodkladný úkon podle §160 odst. 4 tr. ř. V řízení také nebyla zjištěna shoda ve způsobu spáchání obou skutků kvalifikovaných jako trestné činy loupeže, když v jednom případě byl proti poškozenému užit paralyzér a ve druhém pak tyč. Obviněný od samého počátku trestního řízení svou vinu popírá s tím, že v době, kdy mělo dojít k prvnímu loupežnému přepadení, byl se svojí družkou, pracoval na opravě domku v R. a posléze se nacházel v T. Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva vyjádřit se písemně k podanému dovolání (§265h odst. 2 tr. ř.). Uvedl, že zákonné označení dovolacího důvodu obviněným neodpovídá zákonnému znění, ze slovního popisu dovolacího důvodu vyplývá, že je dovolání podáno z toho důvodu, že napadeným usnesením byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek proti rozsudku nalézacího soudu, aniž byly slněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, což odpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. ve znění první alternativy. Tento důvod dovolání však v posuzované věci nemůže být naplněn, neboť se vztahuje na případy, kdy odvolání nebylo soudem druhého stupně věcně projednáno, ačkoli se tak stát mělo. Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství vyslovil přesvědčení, že dovolatel neuplatnil žádné námitky ve vztahu k označenému důvodu dovolání a nesplňuje tudíž náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Navrhl tedy, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť nesplňuje náležitosti obsahu dovolání.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Z hlediska podmínek přípustnosti dovolání uvedených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Byť obviněný ve svém podání zákonné označení důvodu dovolání necitoval přesně (chybí uvedení odstavce 1 §265b tr. ř.) a jeho slovní vyjádření neodpovídá platnému znění uplatněného dovolacího důvodu, nelze tyto vady posoudit jako nedostatek náležitostí dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán v případě, jestliže v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Ačkoli dovolatel formálně označil zákonné ustanovení důvodu dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., jeho vlastní popis tomuto označení neodpovídá, neboť nevytkl vadu, spočívající v chybějícím nebo neúplném výroku v napadeném rozhodnutí. Obviněný resp. obhájce, jehož prostřednictvím bylo dovolání podáno, zřejmě pominul novelu trestního řádu provedenou zákonem č. 200/2002 Sb., jíž bylo s účinností od 24. 5. 2002 novelizováno původní ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., jehož slovnímu vyjádření nyní odpovídá dovolací důvod uvedený pod písmenem l) citovaného ustanovení.
Ze slovního popisu důvodu podání dovolání (tvrzení, že byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí) Nejvyšší soud tedy dovodil, že dovolatel usiloval o uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v platném znění a to v jeho první alternativě. Pokud jde o tento dovolací důvod, dopadá na případy, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Naplnění předmětného dovolacího důvodu přichází v úvahu za situace, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Druhou alternativu pak dle platné právní úpravy lze uplatnit v případech, byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V posuzované věci však o prvou alternativu, která odpovídá slovnímu vyjádření dovolacího důvodu obviněným, nejde, neboť Vrchní soud v Praze jako soud druhého stupně konal odvolací řízení, věcně přezkoumal odvolání obviněného a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem jeho odvolání zamítl jako nedůvodné.
Obviněný v rámci podaného dovolání namítl nedostatek „podkladů“ ve výsledcích provedeného dokazování pro uznání viny skutkem popsaným pod bodem 1) výroku rozsudku soudu prvního stupně a zpochybnil zákonnost konání a průběhu rekognice provedené dne 10. 12. 2003. V další argumentaci pak vytkl odvolacímu soudu, že řádným způsobem neprověřil jeho obhajobu, spočívající v tvrzení, že v době činu se nacházel na jiném místě. Nejvyšší soud ve vztahu k takto formulovaným dovolacím námitkám dospěl k závěru, že je z hlediska jejich obsahu nelze podřadit pod citovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Dovolatel svými námitkami zpochybnil způsob i rozsah provádění a hodnocení důkazů soudy obou stupňů, namítl tedy vady, které nelze uplatnit prostřednictvím žádného ze zákonných dovolacích důvodů. Nejvyšší soud je totiž povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně a změny těchto skutkových zjištění dovolacím soudem (tedy tvrzení, že obviněný se popsaného skutku nedopustil) se nelze domáhat prostřednictvím žádného z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolatel neuvedl konkrétní pochybení odpovídající zákonnému dovolacímu důvodu a Nejvyšší soud rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o odmítnutí dovolání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. ledna 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová