ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.331.2007.1
sp. zn. 5 Tdo 331/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 4. 2007 o dovolání obviněného Ing. J. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2006, sp. zn. 7 To 404/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 38/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6. 6. 2006, sp. zn. 5 T 38/2006, byl obviněný Ing. J. B. uznán vinným trestným činem křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák., který spáchal tím, že dne 19. 8. 2004 a dne 31. 1. 2005 na Krajském státním zastupitelství podal trestní oznámení na Ing. Z. Š., pro spáchání trestného činu poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 tr. zák. a trestného činu nekalé soutěže podle §149 tr. zák., kterých se měl jmenovaný dopustit při společném podnikání s obviněným ve společnosti M., spol. s r. o., když v trestních oznámeních a následně podaných vysvětleních uvedl vědomě nepravdu o působnosti jmenovaného týkající se technologie zpracování ostropestřce mariánského uvedenou firmou v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání.
Za tento trestný čin byl obviněný Ing. J. B. odsouzen podle §174 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků.
Krajský soud v Brně, který rozhodoval jako soud odvolací o odvolání obviněného Ing. J. B. podaném proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 6. 6. 2006, sp. zn. 5 T 38/2006, rozhodl usnesením ze dne 14. 12. 2006, sp. zn. 7 To 404/2006, tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2006, sp. zn. 7 To 404/2006, ve spojení s citovaným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6. 6. 2006, sp. zn. 5 T 38/2006, podal obviněný Ing. J. B. prostřednictvím svých obhájců JUDr. A. N. a Mgr. M. B. dovolání, opřené o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a posléze uvedl, že dovozuje nesprávné právní posouzení skutku a jiné hmotně právní posouzení z nezvykle vysokého množství nesprávností, dezinformací, reinterpretací svědků a věcných vad, obsažených v rozhodnutí soudu prvního stupně. Výrok o vině pak byl potvrzen i soudem odvolacím. Jestliže soud učinil takto nesprávná skutková zjištění, nemohl ani věc po právní stránce řádně a správně posoudit a rozhodnout. Níže podrobněji rozvedené vady pak lze stěží považovat za pouhé písařské chyby, když například v rozsudku je dovolatel označen jako Ing. J. B., čímž je evidentně zpochybněna již sama totožnost odsouzeného s dovolatelem. Z důvodu absentujícího řádného označení odsouzeného v souladu s trestním řádem je třeba konstatovat, že ve smyslu §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Rozsudek se dále opírá také o výpovědi osob, které nikdy u soudu nebyly slyšeny, dále o zcela evidentně nesprávné časové údaje (letopočty), týkající se vývoje technického řešení (zpracování ostropestřce mariánského), jehož původcovství je právě předmětem sporů mezi dovolatelem a poškozeným Ing. Z. Š.
V podrobnostech dovolatel dále rozvedl, že rozsudek nesplňuje náležitosti podle §120 tr. ř., neboť obžalovaný musí být označen tak, aby nedošlo k záměně s jinou osobou, což se ovšem nestalo, a proto je výrok neúplný.
Následně dovolatel rozvedl vady, týkající se výpovědi neexistujících osob. Konkrétně uvedl osobu jménem R. na straně 9 rozsudku, která ve skutečnosti vůbec nebyla jako svědek slyšena, K. K., který je uveden na straně 11 rozsudku, když rovněž osoba tohoto jména v předmětné věci před soudem slyšena jako svědek nebyla, v odůvodnění na straně 3 dále obviněný poukazuje na osobu jménem U. a dovozuje, že se patrně mělo jednat o osobu jménem Ing. P. U., který byl ve věci vyslechnut v hlavním líčení dne 9. 5. 2006. Poté dovolatel zmínil, že rozsudek se opírá o výpověď svědka J. P., který podle rozsudku měl uvést, že k samovznícení drogy ostropestřce mariánského došlo v roce 1933, nicméně v protokolaci svědecké výpovědi z hlavního líčení ze dne 9. 5. 2006 je přitom uveden letopočet 1993. V odůvodnění rozsudku je též uvedeno, že výpověď poškozeného je podepřena výpovědí svědka Ing. B., který uvedl, že to byl poškozený, kdo přinesl myšlenku na zpracování shora uvedené drogy do společnosti M., ale ve skutečnosti svědek Ing. J. B. naopak u výslechu v hlavním líčení dne 18. 4. 2006 řekl, že to, co je napsáno v obžalobě, není pravda a on nikdy netvrdil, že by se Ing. Š. zabýval lisováním. Svědek Ing. J. B. tak potvrdil pravý opak toho, co z jeho tvrzení vyvodil soud první instance, a rozvedl, že autorem zpracování je Ing. B.
Rozsudek soudu prvního stupně též v odůvodnění odkazuje na neexistující dokumenty, respektive na listiny, které nebyly předmětem dokazování. Konkrétně na straně 11 odkazuje na „usnesení Policie ČR SJMKSDKOHK Brno ze dne 13. 6. 2005, kterým bylo odloženo podle §159a odst. 1 tr. ř. trestní oznámení ze strany společnosti M. ...“, přičemž se dovolatel může jen domnívat, zda se nemá jednat o usnesení Policie ČR ČTS: PJM-197/OHK-21-2005. V následujícím textu pak odůvodnění rozsudku odkazuje na usnesení Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 4 Kzm 1691/2005, přičemž usnesení s uvedenou spisovou značkou nebylo v rámci dokazování vůbec čteno. Dovolatel ovšem nevylučuje záměnu s usnesením sp. zn. 4 KZN 1691/2005-40 ze dne 8. 8. 2005, případně s usnesením sp. zn. 4 KZN 1691/2005-90 ze dne 30. 11. 2005, která obsahově s projednávanou věci souvisí.
V neposlední řadě dovolatel namítl, že obsah některých dokumentů, o něž se soud ve svém rozhodnutí opřel, je v rozporu s tím, co se z nich v odůvodnění rozsudku uvádí. Takto například v prohlášení K. K., doručeného soudu v písemné formě dne 22. 5. 2006 má být dle rozsudku uvedeno, že zkušební lisování ve spolupráci s Ing. Š. proběhlo na počátku roku 2002, nicméně v uvedeném písemném prohlášení je uveden časový údaj rok 1992. Kromě toho obsahuje rozsudek celou řadu pravopisných chyb i nesrozumitelných sdělení, jejichž obsah je podle názoru dovolatele nepřijatelný a rozhodnutí je z tohoto důvodu nepřezkoumatelné. Konkrétně například dovolatel poukázal na stranu 7 rozsudku, kde je uvedeno: „Užité vzory – jedná se o zaregistrování obecné jevu, klasická lisovna, byly využity další zkušenosti, které získal, patent – jedná se o lisovnu, jedná se o ošetření semene, vychlazení pokrutiny, kvalifikace personálu, dosahují nejkvalitnějších výsledků“. Na straně 8 rozsudku soud uvedl, že „ ... V rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 22. 6. 2005 uvedl, že jim bylo poskytnuto z P., kdy se zastavuje řízení o určení původu užitných vzorků, iniciátorem tohoto řízení byl obžalovaný“. Ze strany 9 rozsudku nalézacího soudu dovolatel citoval, že „ ... Pokud u ostropestřce mariánského snížíte olej, tak co se týká té hověziny, pro které to AKD1 a AKD2 bylo určeno, nedochází ke slučování jater u tohoto dobytka, a je tam lepší tento OM využitelný pro ně, to bylo v souvislosti odlisovaných materiálů ve firmě v D., kde se současně dělaly dodávky do G., konkrétně neví, kdy již k tomu došlo. Podle něj došlo k postupu od šrotování k lisování, snížením oleje a lepší využitelnosti těchto záležitostí.“
Dovolatel na konci svého mimořádného opravného prostředku shrnul, že z přístupu soudkyně Městského soudu v Brně JUDr. B. S., jehož hmatatelným výsledkem, jako její nekvalitní činnosti ve věci, je právě rozsudek ze dne 6. 6. 2006, je zřejmé, že tato soudkyně se věcí nedostatečně zabývala a nevyhodnotila svědecké výpovědi zcela nezaujatě. Soudkyně rovněž neumožnila dovolateli uplatnit plně svá práva podle §2 odst. 13 tr. ř., protože odmítla provedení některých jím navrhovaných důkazů, a to svědeckých výpovědí pana F. S. a J. C. Tím nemohl být skutkový stav zjištěn v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí a dále tak, aby o tom nebyly důvodné pochybnosti. Soudkyně postupovala v této věci podjatě. Nad rámec uvedených námitek dovolatel připojil k dovolání čestné prohlášení pana J. C. ze dne 14. 2. 2007, z něhož vyplynuly závažné pochybnosti o pravdivosti svědeckých výpovědí K. K. a Ing. Z. Š. Z uvedených důvodů dovolatel žádá, aby po vrácení věci soudu prvního stupně bylo rozhodnuto o přidělení této věci jinému senátu k rozhodnutí.
V závěru dovolání obviněný s ohledem na shora uvedené zdůraznil, že má za to, že usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2006, č. j. (správně sp. zn.) 7 To 404/2006, spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a že v předcházejícím rozsudku ve smyslu §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. některý výrok chybí nebo je neúplný. Stejnou vadou je podle dovolatele postiženo i rozhodnutí soudu prvního stupně, a proto dovolatel navrhl aby Nejvyšší soud v Brně rozhodl tak, že usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2006, sp. zn. 7 To 404/2006, i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 6. 6. 2006, sp. zn. 5 T 38/2006, se podle §265k tr. ř. zrušují a věc se podle §265l odst. 1, 3 tr. ř. přikazuje Městskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí v jiném složení senátu.
V doplnění dovolání, podaném obviněným prostřednictvím obhájkyně Mgr. M. B. dovolatel rozvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje naplněn i v tom, že nikde není uvedeno, v čem konkrétně Ing. J. B. lhal, když se zmiňoval o působnosti jmenovaného týkající se zpracování ostropestřce mariánského, protože nikde nebylo prokázáno, že by skutečně šlo o lež. Argument o vědomém lhaní obviněného ohledně jeho působnosti týkající se technologie zpracování ostropestřce mariánského je sám o sobě nejasný a rozhodně se netýká žádného faktu, o kterém by bylo možno konstatovat, že je nepravdivý či lživý. Jde na první pohled o hodnotící soud týkající se působnosti nějaké osoby, kde je důkaz pravdivosti z principu vyloučen, neboť jde o názor, za který nemůže být nikdo trestán. Vzhledem k uvedenému obviněný prostřednictvím této své obhájkyně požádal, aby dovolací soud napadené rozhodnutí v plném rozsahu zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. a přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí ve smyslu §265l odst. 1, 3 tr. ř.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, kterému bylo ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. doručeno dovolání obviněného Ing. J. B., se k němu vyjádřil v tom smyslu, že dovolání neobsahuje jedinou námitku, která by se týkala právní kvalifikace jednání obviněného podle §174 odst. 1 tr. zák. Podatel své dovolání sice formálně správně zaměřil proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2006, sp. zn. 7 To 404/2006, fakticky však pouze brojí proti obsahu odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu. Státní zástupce připustil četné chyby v psaní obsažené v odůvodnění rozsudku soudu první instance a též to, že v odůvodnění byly nadměrně obsáhle citovány výpovědi svědků včetně některých neobratných formulací, nicméně tyto citace nejsou přímo zjištěními nalézacího soudu, jak se snaží prezentovat dovolatel a nemohou v žádném případě založit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají ani námitky směřující k podjatosti soudkyně Městského soudu JUDr. B. S. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. státní zástupce jen konstatoval, že dovolatel zřejmě nezaregistroval opravné usnesení, které napravilo zjevnou písařskou chybu ve jméně obviněného, neboť při vyhlášení rozsudku bylo jméno obviněného uvedeno správně. Námitky obviněného Ing. J. B. tak obsahově neodpovídají formálně deklarovaným důvodům dovolání. Vzhledem k tomu státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a aby tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř., a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě, oprávněnou osobou a na místě, kde lze jeho podání učinit. Podle §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení, pokud není dán důvod dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle §265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na §265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. ř.
Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání, obviněný Ing. J. B. této povinnosti v podaném dovolání formálně dostál, neboť v něm uvedl důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku či na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, případně že v rozhodnutí chybí či je neúplný některý jeho výrok. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl zjištěn soudem, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., což ovšem právě obviněný ve svém dovolání požaduje, neboť napadá prakticky pouze rozhodnutí soudu nalézacího jen z toho důvodu, že oba soudy neakceptovaly jeho obhajobu, a dále namítá v drtivé většině vady, které však ve skutečnosti mají charakter pouhých písařských chyb, a i když dovolací soud připouští, že jejich množství je velké, nemají při porovnání s obsahem spisu a identifikací osob či listin v tomto spisu vliv na přezkoumatelnost napadených rozhodnutí. Vzhledem k jejich množství však Nejvyšší soud jen pro úplnost uvádí, že vzhledem k tomu, že chyby měly skutečně povahu písařských chyb a nepřesností plynoucích z fonetického znění jmen ve zvukovém záznamu, a netýkaly se tak merita věci, uložil současně s rozhodnutím o dovolání obviněného v souladu s ustanovením §131 tr. ř. Městskému soudu v Brně vydání opravného usnesení, ve kterém budou tyto chyby napraveny.
Jen pro úplnost se Nejvyšší soud ve stručnosti vyjádřil k dovolatelem zmíněným písařským chybám. Ve všech namítaných pochybeních písařského rázu je třeba dát obviněnému za pravdu, že skutečně tyto chyby jsou v rozsudku soudu prvního stupně přítomny, ba dokonce zde dovolací soud shledal velké množství chyb pravopisné povahy, které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku konkrétně ani nezmiňoval. Nicméně, jak bude uvedeno níže, tyto nesprávnosti jsou pouhými písařskými chybami či jinými zřejmými nesprávnostmi, neboť zjevně vznikly při přepisu jména ze zvukového záznamu z důvodu nepozornosti osoby, která přepis prováděla a zřejmě dostatečně nepracovala s trestním spisem. Tato pochybení nemohou mít vliv na správnost a přezkoumatelnost rozsudku Městského soudu v Brně ani usnesení Krajského soudu v Brně, neboť z obsahu výpovědí osob, které jsou v odůvodnění rozsudku uvedeny zkomoleným jménem a jejichž výpovědi jsou zde shrnuty, lze zjistit, které osoby skutečně ve věci vypovídaly (u některých to uvádí i odvolatel, např. namísto Ing. U. má být správně Ing. U.), případně lze zjistit i totožnost listiny, u které dovolatel zmiňuje nesprávnou spisovou značku, a Nejvyšší soud proto konstatuje, jak již výše uvedl, že tato pochybení jsou pouze písařské povahy a nelze je proto podřadit pod dovolatelem zmiňovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Navíc dovolatel v tomto směru napadá jen důvody rozhodnutí, což však ve smyslu §265a odst. 4 tr. ř. není přípustné. Nicméně dovolací soud přikázal přípisem podle §131 tr. ř. Městskému soudu v Brně, aby vydal opravné usnesení a opravil všechny písařské chyby a jiné zřejmé nesprávnosti ve svém rozsudku ze dne 6. 6. 2006, sp. zn. 5 T 38/2006, a aby opravil i četné pravopisné a stylistické chyby, které původní rozsudek obsahuje a které ani dovolatel pro jejich množství nenamítal, leč je nelze v rozsudku soudu prvního stupně přehlédnout.
Nejvyšší soud tedy konkrétně konstatuje, že pokud dovolatel poukázal na to, že v řízení nebyla vyslechnuta žádná osoba jménem R., a přesto to nalézací soud na straně 9 rozsudku uvádí, pak z obsahu výpovědi této osoby a jejího shrnutí v odůvodnění rozsudku je patrno, že se jedná o svědka H., v prvním pádu zní jeho jméno H., jehož výpověď je ve spise založena na č. l. 219. Chyba je pouze písařská. Dále, pokud na straně 11 odkazuje nalézací soud na čestné prohlášení podepsané K. K., pak z obsahu tohoto prohlášení v odůvodnění rozsudku shrnutého vyplynulo, že se jedná o svědka jménem K. K. a prohlášení je založeno na č. l. 118 ve spise. V odůvodnění rozsudku na straně 3 soud poukazuje na svědka jménem Ing. U., ohledně něhož sám dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku dovozuje, že se patrně jedná o osobu jménem Ing. P. U. Dovolací soud konstatuje, že z obsahu výpovědi této osoby, v odůvodnění napadeného rozhodnutí citované, je zřejmé, že se jedná o další písařskou chybu a osoba je skutečně Ing. P. U., který byl vyslechnut při hlavním líčení dne 9. 5. 2006. Dále dovolatel poukázal na to, že v odůvodnění napadeného rozsudku soud uvádí, že k samovznícení ostropestřce došlo v roce 1933, avšak v protokolaci svědecké výpovědi svědka J. P. z hlavního líčení dne 9. 5. 2006 je uveden rok 1993. Nejvyšší soud s tímto souhlasí, ve spise je protokol o výpovědi zmiňovaného svědka založen na č. l. 215, ale opět jde pouze o písařskou chybu, která nemá vliv na správnost či úplnost rozhodnutí. Dále dovolatel poukázal na údajné neexistující listiny či dokumenty, ze kterých vycházel nalézací soud. Konkrétně uvedl odkaz soudu prvního stupně na „usnesení Policie ČR SJMKSDKOHK Brno ze dne 13. 6. 2005, kterým bylo odloženo podle §159a odst. 1 tr. ř. trestní oznámení ze strany společnosti M. ...“. Sám si ovšem odpověděl, když uvedl, že opět jde o písařskou chybu a správně se má jednat o usnesení Policie ČR ČTS: PJM-197/OHK-21-2005, přičemž Nejvyšší soud rovněž shledal toto pochybení písařskou chybou, když na č. l. 52 ve spise je právě usnesení Policie ČR ČTS: PJM-197/OHK-21-2005 a z jeho obsahu je zřejmé, že se jedná o totéž rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení, jako je zmíněno v odůvodnění napadeného rozhodnutí nalézacího soudu s uvedenou zkomolenou spisovou značkou – toto usnesení se shodně týká odložení trestního stíhání pro podezření z trestného činu nekalé soutěže podle §149 tr. zák. Totéž lze konstatovat v případě dalšího usnesení, na něž poukazuje obviněný, a to usnesení Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 4 Kzm 1691/2005, přičemž je zřejmé, jak ostatně dovozuje i sám obviněný, že se jedná o usnesení sp. zn. 4 KZN 1691/2005 ze dne 30. 11. 2005, které je obsahově shodné s usnesením citovaným nalézacím soudem v odůvodnění svého rozhodnutí a je založeno na č. l. 62 spisu. Dalšího písařského pochybení se týká pak to, že v prohlášení K. K. má být podle rozsudku uvedeno, že zkušební lisování ve spolupráci s Ing. Š. proběhlo na počátku roku 2002, nicméně v uvedeném písemném prohlášení je uveden časový údaj rok 1992 (viz č. l. 118 spisu i výpověď uvedeného svědka).
V poslední části svého mimořádného opravného prostředku dovolatel poukázal na to, že rozsudek soudu první instance obsahuje řadu nesrozumitelných sdělení, které i citoval a z jejichž rozsahu obviněný dovodil nepřezkoumatelnost daného rozhodnutí, nicméně i v tomto případě musí Nejvyšší soud konstatovat, že ani tyto námitky nejsou způsobilé naplnit dovolatelem tvrzený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to přesto, že je nutno s ohledem na výše uvedené konstatovat, že soud ve větší míře v odůvodnění svého rozhodnutí použil doslovných citací svědeckých výpovědí a tím přejal i některé nepřesnosti. Z tohoto hlediska nelze totiž konstatovat, že by rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné a nesrozumitelné, neboť soud kromě citací svědeckých výpovědí, ze kterých vycházel, dále tyto výpovědi zhodnotil a toto jeho hodnocení v zásadě obsahově odpovídá ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a je v souladu s právním závěrem, který je zcela správný.
V neposlední řadě Nejvyšší soud považuje za nutné dodat, že pokud dovolatel namítl, že nalézací soud nesprávně interpretoval obsah výpovědi svědka Ing. J. B., pak je třeba zdůraznit, že v tomto vyjádření soudu prvního stupně jde opět o zcela zjevnou záměnu s jiným svědkem, neboť oproti hodnocení výpovědi svědka Ing. J. B. na str. 13 rozsudku uvádí v témže rozsudku na str. 3 správně obsah výpovědi Ing. J. B. s tím, že Ing. Š. se zabýval jen pěstováním, zatímco Ing. B. se zabýval výrobou toho premixu a on se zabýval další obchodní činností, přičemž na myšlenku lisovat ostropestřec mariánský je přivedl Ing. B., neboť v tom bylo hodně oleje, a tak to čas od času zahořelo, a proto došli k tomu, že je potřeba ten olej z toho odstranit. Z tohoto důvodu je opět věcí soudu prvního stupně, aby i tuto zřejmou nesprávnost postupem podle §131 odst. 1 tr. ř. napravil.
Nejvyšší soud se také zabýval i námitkou obviněného Ing. J. B. obsaženou v dalším dovolání zpracovaným Mgr. M. B., že nebylo prokázáno, v čem konkrétně obviněný Ing. J. B. lhal. Skutková zjištění, která učinil soud první instance, vypovídají jasně o tom, že uváděl nepravdu ohledně účasti Ing. Z. Š. na zpracování – lisování ostropestřce mariánského a dále autorství postupu při zpracování ostropestřce mariánského, a to několikrát v situaci, kdy z důvodu toho, že poškozený Ing. Z. Š., který si nechal zapsat u Úřadu průmyslového vlastnictví užitné vzory, měl tuto technologii „ukrást“ obviněnému Ing. J. B., resp. společnosti M., spol. s r. o., obviněný podal řadu trestních oznámení pro podezření z různých trestných činů. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že uvedená nepravdivá tvrzení se měla týkat také skutečnosti, že Ing. Z. Š. se vůbec nepodílel na zpracování – lisování ostropestřce mariánského, což nakonec obviněný uváděl i v průběhu celého tohoto trestního řízení s tím, že se Ing. Z. Š. zabýval jen pěstováním (srov. č. l. 203 spisu). V tomto směru je tedy jasné, z čeho nalézací soud vycházel a na čem založil své právní závěry, a Nejvyšší soud se s ním ztotožňuje, zvláště když mimo zmíněných užitných vzorů mu byl udělen Úřadem průmyslového vlastnictví i patent na vynález nazvaný „Způsob zpracování plodu ostropestřce mariánského“ patentovou listinou ze dne 7. 9. 2005. Proto nevznikají ani pochybnosti o tom, v čem spočívala nepravdivost tvrzení obviněného Ing. J. B. v trestních oznámeních a následně podaných vysvětleních, pokud jde o „působnost jmenovaného Ing. Z. Š. týkající se technologie zpracování ostropestřce mariánského“.
Za tohoto stavu věcí tedy dovolatel v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku buď poukazuje na zjevné písařské chyby či jen polemizuje se skutkovými závěry soudů prvního stupně, a proto nezbývá než zdůraznit, že z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být jen samotné nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento závěr dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v §265b odst. 1 tr. ř., zejména důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Navíc v ustanovení §265a odst. 4 tr. ř. je výslovně stanoveno, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné. Z toho plyne, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, příp. doplněného nebo pozměněného odvolacím soudem, a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně, resp. odvolacího soudu, nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Tento závěr vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř. a přiměřeně i rozhodnutí Ústavního soudu např. ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02).
Stejně tak nebyl naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť vada dovolatelem namítaná ohledně jména uvedeného ve výroku rozsudku soudu prvního stupně byla jednak již odstraněna jako písařská chyba opravným usnesením z popudu odvolacího soudu, a jednak nelze přehlédnout, že při vyhlášení rozsudku bylo uvedeno jméno obviněného správně. Nejvyšší soud pak považuje za nutné k tomu ještě dodat, že ani v případě neodstranění této zřejmé nesprávnosti by nešlo o chybějící výrok nebo jeho neúplnost, když se jednalo jen o písařskou chybu nebo jinou zřejmou nesprávnost ve vyhotovení rozsudku odstranitelnou postupem podle §131 odst. 1 tr. ř., a proto nebyl důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. uplatněn v souladu se zákonem.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného Ing. J. B. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. dubna 2007
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.