ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.347.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 347/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. dubna 2004 o dovolání obviněné J. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 21. 10. 2003, sp. zn. 2 To 749/2003, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T 82/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 3 T 82/2002, byla obviněná J. P. uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a byla odsouzena podle §248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. jí byl výkon trestu podmíněně odložen a byla jí stanovena zkušební doba v trvání dvou roků. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená J. P. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Trestného činu se obviněná dopustila tím, že dne 31. 12. 1996 v prodejně potravin v R., okres Š., převzala od J. P. částku 30.000,- Kč se závazkem téhož dne ji uložit na účet poškozené v K. b., a. s., pobočce v Z. a z tohoto účtu provést dohodnuté platby, přičemž v rozporu s tímto ujednáním si obviněná celou hotovost ponechala pro vlastní potřebu.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání proti výroku o vině i výroku o trestu. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 21. 10. 2003, sp. zn. 2 To 749/2003, zamítl podle §256 tr. řádu odvolání obviněné jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 21. 10. 2003, sp. zn. 2 To 749/2003, podala obviněná prostřednictvím obhájce JUDr. M. S. dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu. Obviněná namítla, že v řízení před soudem druhého stupně byly splněny podmínky pro postup podle §307 odst. 1 tr. řádu a soud měl podle jejího názoru podmíněně zastavit trestní stíhání. Poukázala na své prohlášení, že se cítí vinna podle obžaloby, i když k ní má určité výhrady. Podle obviněné je takové prohlášení dostačující pro rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání. Obviněná je přesvědčena, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku, zda je možno v odvolacím řízení rozhodnout o podmíněném zastavení trestního stíhání a rozhodl o zamítnutí jejího odvolání, aniž by pro toto rozhodnutí byly splněny zákonné podmínky. Obviněná dodala, že se neztotožňuje ani s názorem odvolacího soudu ohledně zkušební doby, která je podle jejího názoru nepřiměřeně přísná. Soud druhého stupně měl proto napadené rozhodnutí z tohoto důvodu zrušit a ve věci znovu rozhodnout.
Dovolatelka proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 21. 10. 2003, sp. zn. 2 To 749/2003 a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že obviněná se prostřednictvím dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu domáhá aplikace ustanovení §307 odst. 1 tr. řádu. Podle nejvyšší státní zástupkyně se však nejedná o rozhodnutí, na které by měl obviněný i po splnění zákonných podmínek nárok. Jestliže tedy soud po provedeném dokazování učinil správné rozhodnutí o vině (což nezpochybňuje ani dovolatelka), nelze mu podle ní v žádném případě vytýkat, že měl postupovat podle §307 odst. 1 tr. řádu. Přitom nejvyšší státní zástupkyně přisvědčila argumentaci odvolacího soudu, že se obviněná ke spáchání trestné činnosti nedoznala a nebyly tak splněny všechny zákonné podmínky stanovené v §307 odst. 1 tr. řádu. Pokud jde o námitky obviněné proti nepřiměřeně přísnému trestu, který jí byl uložen, nejvyšší státní zástupkyně poukázala na to, že ve vztahu k výroku o trestu přichází v úvahu pouze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Námitky obviněné však podle ní tento dovolací důvod nenaplňují. Nejvyšší státní zástupkyně je přesvědčena, že napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutno odstranit cestou dovolání.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. řádu. Zároveň vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen \"Nejvyšší soud\") jako soud dovolací (§265c tr. řádu) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. řádu, dovolání bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. řádu a má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Obviněná v dovolání uplatnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. řádu a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav může zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť by se tím dostával do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Nejvyšší soud shledal, že obviněná sice uplatnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu, v odůvodnění však namítala údajně nesprávný postup soudu druhého stupně, který měl podle jejího názoru rozhodnout podle ustanovení §307 odst. 1 tr. řádu a dále napadla výrok o trestu rozsudku soudu prvního stupně, protože zkušební dobu, považuje za nepřiměřeně přísnou. Tyto námitky však nelze uplatnit v rámci dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu.
Podmíněné zastavení trestního stíhání podle §307 odst. 1 tr. řádu je fakultativním způsobem vyřízení věci. To znamená, že se soud nemusí obligatorně zabývat splněním podmínek pro podmíněné zastavení trestního stíhání. Pokud jde o doznání obviněného podle §307 odst. 1 tr. řádu, je třeba připomenout, že doznání obviněného musí být obsaženo v jeho výpovědi podle §90 a násl. tr. řádu. Doznáním, a to i pokud jde o zavinění, se přitom rozumí doznání skutkových okolností, ze kterých může orgán činný v trestním řízení dovodit naplnění zákonných znaků trestného činu (srov. č. 6/1996 Sb. rozh. tr.). Doznání s výhradami nelze považovat za doznání v uvedeném smyslu. V odůvodnění napadeného rozhodnutí soud druhého stupně vyložil, proč nepovažoval za splněnou podmínku doznání obviněné ve smyslu §307 odst. 1 tr. řádu. Nejvyšší soud závěrem zdůrazňuje, že obviněný má ze zákona právo na řádný proces, nikoliv však právo na to, aby věc byla vyřízena odklonem od takového procesu, jímž je mimo jiné podmíněné zastavení trestního stíhání. V rámci dovolacího důvodu podle 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu proto nelze s úspěchem namítat, že soud nepostupoval podle §307 odst. 1 tr. řádu, byť by k takovému postupu byly skutečně splněny všechny zákonné podmínky.
Ve vztahu k výroku o trestu zákon výslovně stanoví dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Tento dovolací důvod však nelze naplnit námitkou, že uložený trest je nepřiměřeně přísný.
Přestože obviněná formálně uplatnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu, její konkrétní námitky uvedené dovolací důvody nenaplňují a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání podle §265b tr. řádu.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. řádu. O dovolání obviněné rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. dubna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek