ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.472.2014.1
sp. zn. 5 Tdo 472/2014-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 4. 2014 o dovolání obviněného Bc. K. N. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 12. 2013, sp. zn. 10 To 346/2013, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě, sp. zn. 11 T 86/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Bc. K. N. byl rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. 11 T 86/2013, uznán vinným přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“) a odsouzen podle §211 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců.
Přečin úvěrového podvodu obviněný Bc. K. N. podle skutkových zjištění popsaných ve výroku o vině a v odůvodnění citovaného rozsudku spáchal ve stručnosti tím, že dne 11. 12. 2010 v Náchodě při sjednávání smlouvy o revolvingovém úvěru ve výši 75 000 Kč, jejíž uzavření pro poskytovatele úvěru obchodní společnost Profi Credit Czech, a. s., zprostředkovávala obchodní zástupkyně M. V., záměrně zatajil své finanční závazky plynoucí z dříve uzavřených úvěrových smluv, které měl měsíčně splácet v souhrnu částkou 28 937,50 Kč. Odsouhlasil a podepsal obchodní zástupkyní vyplněné údaje standardně požadované poskytovatelem úvěru k analýze bonity žadatele o poskytnutí úvěru, ve kterých bylo s jeho vědomím nepravdivě uvedeno, že nemá žádné výdaje spjaté se splátkami půjček, úvěrů apod. Na základě těchto nepravdivých údajů zatajujících jeho měsíční výdaje rovnající se ve svém souhrnu výši jeho měsíčního příjmu mu byl úvěr obchodní společností Profi Credit Czech, a. s. poskytnut a on ho v současné době splácí v rámci oddlužení, které schválil Krajský soud v Hradci Králové, přičemž prozatím uhradil přibližně 41 % z celkové dlužné částky, ačkoli podle znění smlouvy měl do 18 měsíců od jejího uzavření zaplatit celý dluh i se sjednanými úroky.
Krajský soud v Hradci Králové, který rozhodoval jako soud odvolací, ve veřejném zasedání konaném dne 19. 12. 2013 pod sp. zn. 10 To 346/2013 usnesením podle §256 tr. ř. odvolání obviněného Bc. K. N. zamítl.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný Bc. K. N. dovoláním prostřednictvím obhájce JUDr. Ing. Pavla Pikoly, Ph. D. a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné hmotně právní posouzení skutku obviněný spatřoval v neexistenci subjektivní stránky přečinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným. Poukázal na blíže neupřesněnou judikaturu Nejvyššího soudu, podle které je nutné prokazovat, že již v době sjednávání úvěrové smlouvy jednal pachatel klamavě a úmyslně uvedl banku v omyl nebo využil jejího omylu, a dále, že jednal s úmyslem obohatit se ke škodě banky a poskytnuté peníze nevrátit vůbec nebo ve sjednané době. Ve svém dovolání obviněný v podstatě zopakoval svou obhajobu založenou na tvrzení, že obchodní zástupkyni M. V. informoval o všech svých závazcích, ona sama ale rozhodla, že je do žádosti o poskytnutí úvěru neuvede proto, aby mohlo být vůbec jeho žádosti vyhověno. Sama mu sdělila, že v případě přiznání dříve sjednaných úvěrů by mu další úvěrové prostředky poskytnuty nebyly. Obviněný zdůraznil, že příslušnou „kolonku“ v dotazníku sám neproškrtl, to učinila M. V., přestože ji seznámil se svou reálnou finanční situací. Dovolatel argumentoval i tím, že v žádosti o úvěr žádné nepravdivé údaje vlastně ani uvedeny nebyly, protože všechna vyplněná data jsou správná, pouze některá absentují.
Mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný Bc. K. N. vznesl výhrady vůči postupu soudů nižších stupňů při hodnocení některých důkazů. Soudy podle něj nevzaly dostatečně do úvahy výpověď svědkyně E. N., jeho tehdejší manželky, která potvrzovala, že zprostředkovatelce úvěrové smlouvy nic netajil, a nezabývaly se rozpory ve výpovědi svědkyně M. V. učiněné v hlavním líčení. Vyjma toho obviněný namítl, že v důsledku trestního stíhání byl propuštěn ze zaměstnání u Policie České republiky, již tato skutečnost pro něho znamenala nepřiměřený trest, protože přišel o stálý finanční příjem v situaci, kdy má ve své péči dvě nezletilé děti, na jejichž výživu matka ničím nepřispívá z důvodu svých špatných majetkových poměrů. Soudu prvního stupně obviněný vytknul i to, že nezohlednil zdravotní a sociální stav jeho bývalé manželky, která byla hlavním iniciátorem uzavření úvěrové smlouvy a činila na něho psychický nátlak mimo jiné hrozila, že si důvodu nedostatku finančních prostředků vezme život.
Nejvyššímu soudu obviněný Bc. K. N. navrhl, aby dovoláním napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové zrušil včetně předcházejícího rozsudku Okresního soudu v Náchodě a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší státní zástupce nevyužil svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně se vyjádřit k dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný Bc. K. N. podal dovolání jako oprávněná osoba, učinil tak prostřednictvím obhájce, včas a na správném místě, a dovoláním, které obsahuje trestním řádem stanovené nutné náležitosti, napadá rozhodnutí, proti němuž je tento mimořádný opravný prostředek obecně přípustný.
Dovolací důvod obviněný Bc. K. N. opřel o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy o nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. V jeho rámci brojil proti závěrům soudů nižších stupňů o tom, že naplnil skutkovou podstatu přečinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku, ačkoliv ze skutkového stavu vyplývá, že žádost o poskytnutí úvěru osobně nevyplňoval, pouze ji podepsal, a chybějící údaj o vlastních aktuálních závazcích z dřívějších úvěrových smluv záměrně neuvedla zprostředkovatelka úvěrové smlouvy obchodní zástupkyně M.V. Podle jeho přesvědčení nebylo v průběhu trestního řízení prokázáno, že v době sjednávání úvěrové smlouvy jednal s úmyslem úvěr nesplácet.
Nejvyšší soud dovolací námitky obviněného Bc. K. N. shledal zjevně neopodstatněnými. Z obsahu dovolání je zřejmé, že ve vztahu k naplnění základních znaků skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu dovolatel vycházel z judikatury Nejvyššího soudu, která byla aktuální jen do účinnosti zákona č. 253/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Citovaná změna tehdejší zákonné úpravy podvodných jednání zařadila do trestního zákona samostatný trestný čin úvěrového podvodu (dříve §250b tr. zákona), který byl vůči trestnému činu „obecného“ podvodu (dříve §250 tr. zákona, dnes §209 tr. zákoníku) ve vztahu speciality. Nejvyšší soud připomíná, že skutková podstata trestného činu úvěrového podvodu podle §211 tr. zákoníku, (tedy úpravy účinné od 1. 1. 2010), primárně poskytuje ochranu sjednávání úvěrových smluv a jejich účelovému určení a v konečném důsledku chrání i majetek poskytovatele úvěru, a liší se od znaků skutkové podstaty obecného podvodu podle §209 tr. zákoníku v několika směrech. Úvěrového podvodu se lze dopustit výhradně v souvislosti se sjednáváním úvěrové smlouvy nebo čerpáním úvěrových prostředků. Za sjednávání úvěrové smlouvy je přitom nutné považovat celý postup při uzavírání úvěrové smlouvy (srovnej stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2003 sp. zn. Tpjn 301/2003 publikované pod č. 6/2004 - I. Sb. rozh.) Z hlediska subjektivní stránky jde o úmyslný trestný čin, ovšem základním znakem jeho skutkové podstaty na rozdíl od obecného podvodu již není vznik škody (ta je znakem až kvalifikovaných skutkových podstat). Proto ani úmysl pachatele nemusí k takové škodě směřovat, jak mylně namítá dovolatel. Jinak řečeno, výjimečně může být pachatelem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku i ten, kdo zatajením podstatných údajů získá úvěr, který pak řádně splácí. Což ovšem není posuzovaný případ, kde skutková zjištění jasně vypovídají o tom, že obviněný Bc. K. N. poskytnutý úvěr pravidelnými měsíčními splátkami, které byly sjednány ve výši 6 831 Kč, v dohodnutém čase 18 měsíců neuhradil. Z důvodu osobní insolvence, které si byl vědom již v době sjednávání úvěrové smlouvy a kterou záměrně poskytovateli úvěru zatajil (součet jednotlivých měsíčních splátek z jeho tehdejších již splatných závazků dosahoval výše jeho měsíčního příjmu ze zaměstnání a jiný příjem neměl), zatím uhradil jen cca 41% dlužné částky.
Další dovolací námitka se týkala toho, že obviněný Bc. K. N. osobně žádost o poskytnutí úvěru a k ní připojené nutné doklady nevyplňoval, tedy ani neproškrtnul příslušné místo, kam měl být vepsán přehled jeho splatných závazků. Učinila tak zprostředkovatelka úvěru obchodní zástupkyně Profi Credit Czech, a. s., M. V., která doklad označený jako hodnocení klienta v rámci sjednávání úvěrové smlouvy vyplňovala. Tuto námitku Nejvyšší soud vyhodnotil jako irelevantní s ohledem na soudy prokázanou a obviněným ani nezpochybňovanou skutečnost, že předmětnou úvěrovou smlouvu a s ní související doklady, které jejímu uzavření předcházely, sám podepsal a tím potvrdil pravdivost údajů v nich uvedených, s jejichž obsahem byl seznámen. Podepsáním žádosti o úvěr obsahující nepravdivé tvrzení, že žadatel nemá žádné výdaje spjaté se splátkami jiných úvěrů či půjček (jinak přeškrtnutí „kolonky“, kam měly být takové závazky v případě jejich existence vepsány, vykládat nelze), obviněný Bc. K. N. zcela vědomě uvedl nepravdu poskytovateli úvěru o svých tehdejších finančních závazcích, tudíž současně o své schopnosti splatit poskytnutý úvěr v dohodnuté výši a čase. Obviněný si byl vědom toho, že o poskytnutí úvěru nerozhoduje M. V., která uzavření úvěrové smlouvy zprostředkovala, nýbrž osoba od ní odlišná, jež bude vycházet pouze z údajů obsažených v žádosti o úvěr (k tomu srovnej text pod bodem C z dokladu označeného „hodnocení klienta“ na č. l. 90 trestního spisu). Zřejmým motivem jeho jednání byla snaha získat úvěrové finanční prostředky i za cenu toho, že uvede nepravdu o svých majetkových poměrech. Nakonec sám v rámci své obhajoby připustil, že tak činil na základě doporučení své tehdejší manželky, která také zprostředkovávala finanční úvěry, a svědkyně M. V. Obě jej shodně ujišťovaly o tom, že pokud by vyplnil údaje o svých splatných závazcích pravdivě, nevyhoví společnost Profi Credit Czech, a. s., jeho další žádosti o úvěr.
V návaznosti na výše uvedené je nutné rovněž odmítnout námitku, jíž obviněný v podstatě svaloval vinu na zprostředkovatelku úvěru - obchodní zástupkyni M.V. Jak bylo již řečeno, pro uznání viny obviněného není podstatné, kdo konkrétně proškrtl příslušnou část informačního dotazníku poskytovatele úvěru, ale to, že obviněný vědom si svých finančních závazků, podepsal žádost o úvěr, z níž vyplývala nepravda o jeho majetkových poměrech. Navíc, jak bylo již shora konstatováno, M. V. sice uzavření úvěrové smlouvy sjednávala, ale o poskytnutí úvěru nerozhodovala. Pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výroku o vině a blíže rozvedená v odůvodnění odsuzujícího rozsudku. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutku zjištěného soudem prvního stupně, případně korigovaného odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit. Nejvyšší soud připomíná, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně nebo k přezkoumávání správnosti a úplnosti jimi provedeného dokazování. Dosavadní praxe Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího důsledně vychází ze zásady, že trestní řízení je dvouinstanční, takže námitky vztahující se primárně ke skutkovým zjištěním nepředstavují žádný z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v §265b odst. 1 tr. ř. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani z jiných důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř., jak se toho nepřímo domáhá obviněný Bc. K. N. s poukazem na údajné rozpory ve výpovědi svědkyně M. V. a chybné hodnocení věrohodnosti výpovědi jeho bývalé manželky svědkyně E. N. Soud prvního stupně pečlivě hodnotil všechny i obhajobou navržené a provedené důkazy, srozumitelně se vypořádal s obhajobou obviněného a jeho skutkovým zjištěním ani hodnocení důkazů nelze nic vytknout.
Poslední relevantně uplatněná dovolací námitka obviněného Bc. K. N. se týkala toho, že byl uznán vinným za uvedení nepravdivých údajů při sjednávání úvěrové smlouvy, ačkoli fakticky žádné takové údaje v žádosti o poskytnutí úvěru nejsou. Došlo pouze k nedůvodnému „proškrtnutí kolonky“, kam mělo být vypsáno, jaké další závazky z úvěrových nebo jiných smluv v rozhodnou dobu obviněný splácí. Tuto námitku Nejvyšší soud vyhodnotil jako zásadně nedůvodnou, jde-li o správnost právního závěru, že obviněný svým jednáním naplnil skutkovou podstatu přečinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud připomíná, že trestný čin úvěrového podvodu podle §211 tr. zákoníku může pachatel spáchat třemi různými způsoby. Tím, že při sjednávání úvěrové smlouvy úmyslně uvede nepravdivé údaje, čímž se rozumí, že záměrně poskytne poskytovateli úvěru informace se lživým obsahem, nebo uvede hrubě zkreslené údaje, tedy informace neúplné, a konečně tím, že podstatné údaje zamlčí, tedy vůbec je při sjednávání úvěrové smlouvy druhé straně neposkytne, ačkoli jde o informace, které jsou schopny zásadně ovlivnit její rozhodnutí, zda úvěr poskytne. Z výše uvedených skutkových zjištění je zřejmé, že obviněný Bc. K. N. vědomě neuvedl poskytovateli úvěru Profi Credit Czech, a. s., údaje týkající se jeho finančních závazků plynoucích z dříve uzavřených a doposud nesplacených úvěrových smluv, a to tím konkrétním způsobem, že on sám či zprostředkovatelka úvěru proškrtli příslušné místo v žádosti, kam měl tyto údaje popravdě uvést, čímž klamavě poskytovateli úvěru deklaroval, že nemá další finanční závazky. Údaje týkající se bonity klienta jsou přitom pro rozhodnutí o poskytnutí úvěru zásadní. O tom, že obviněný si byl této skutečnosti vědom, jasně svědčí jeho obhajoba, v níž sice přenáší odpovědnost za zamlčení předmětných závazků na zprostředkovatelku úvěru, ale současně zdůrazňuje vysvětlení, kterého se mu od ní údajně dostalo, tedy že jeho žádosti o úvěr nebude vyhověno, pokud vše uvede popravdě. Stejně lze nahlížet i na jinou část jeho obhajoby, v níž svaluje vinu na svou tehdejší manželku, která ho měla vzhledem k tíživé finanční rodinné situaci nutit k uzavření předmětné úvěrové smlouvy, ačkoliv té době měl řadu jiných finančních závazků, které nebyl schopen ve sjednaných lhůtách a ve sjednané výši splácet.
Mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu je námitka obviněného Bc. K. N., že byl již za své jednání potrestán ztrátou zaměstnání a na jeho jednání měla podstatný vliv tehdejší manželka, která vyhrožovala i sebevraždou, pokud nebude řešit jejich bezútěšný finanční stav. Nejvyšší soud v tomto směru může odkázat na závěr odůvodnění napadeného usnesení, kde se odvolací soud se stejnou výhradou, jež v podstatě směřuje proti nepřiměřenosti trestu, přesvědčivě vypořádal, včetně toho, proč soudy nemohly v daném případě upustit od potrestání obviněného. Odvolací soud přiléhavě poukázal na to, že sice řada zákonných podmínek stanovených v §46 tr. zákoníku pro tento postup nahrazující uložení trestu byla splněna, ale zásadně absentovalo doznání obviněného a s tím spojená lítost nad spácháním přečinu.
Dovolání obviněného Bc. K. N. s ohledem na výše uvedená zjištění a právní závěry Nejvyšší soud posoudil jako zjevně neopodstatněné a podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. ho odmítl. Své rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. dubna 2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová
Vyhotovila:
JUDr. Pavla Augustinová