ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.473.2007.1
sp. zn. 5 Tdo 473/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. dubna 2007 o dovolání, které podal obviněný J. P., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 10. 2006, sp. zn. 6 To 741/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 3 T 25/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. P. byl rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 7. 9. 2005, sp. zn. 3 T 25/2003, uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák., neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. a krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák., kterých se dopustil jednáním popsaným ve výroku o vině citovaného rozsudku a lze je stručně shrnout následujícím způsobem.
1) Dne 9. 8. 2002 kolem 00.45 hodin obviněný pod vlivem alkoholu a psychotropních látek řídil osobní motorové vozidlo, jehož se zmocnil bez vědomí jeho majitele poškozeného J. P., a na dálnici se plně nevěnoval řízení vozidla a zezadu narazil do stojícího a řádně osvětleného nákladního vozidla, přičemž v důsledku nárazu došlo k usmrcení jednoho ze spolujezdců a druhý utrpěl těžká poranění.
2) Dne 8. 8. 2002 v pozdních večerních hodinách společně se dvěma dalšími osobami vnikl, překonáním visacího zámku do uzamčené skříňky poškozeného T. Ř. a odcizil odtud 200,- Kč, výstrojní součástky v hodnotě 1.318,- Kč a klíče i osobní doklady poškozeného.
Za to byl obviněnému J. P. uložen podle §224 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, pro jehož výkon byl obviněný zařazen podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem. Současně byl obviněnému podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu pěti let.
Soud prvního stupně rozhodoval i o uplatněném nároku poškozeného J. P. a podle §229 odst. 1 tr. řádu jej odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný J. P. odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem jako nedůvodné zamítl podle §256 tr. řádu.
Dne 16. 2. 2007 podal obviněný J. P. prostřednictvím obhájce proti usnesení odvolacího soudu ze dne 30. 10. 2006, sp. zn. 6 To 741/2005, dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tvrzením, že tento dovolací důvod nelze vykládat restriktivně za situace, kdy napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem je zjevným justičním omylem. Konkrétní námitky uplatněné obviněným v podaném dovolání směřují proti tomu, že soudy obou stupňů, ač skutková zjištění jsou dostatečná, neučinily správný právní závěr o jeho trestní odpovědnosti. Byl uznán vinným, ačkoli měl být obžaloby v plném rozsahu zproštěn. Příčinu tohoto vadného právního závěru soudů spatřoval obviněný především ve způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů, které označil za tendenční při nerespektování zásady posuzovat důkazy jednotlivě i ve vzájemné souvislosti. Jen v důsledku toho mohly soudy dospět k závěru, že obviněný v okamžiku dopravní nehody řídil vozidlo, ačkoli ve skutečnosti za volantem vozidla seděl S. D., zatímco obviněný byl pouhým spolujezdcem na zadním sedadle. Za smrt a vážné poranění poškozených účastníků nehody tudíž nenese žádnou vinu. Dále namítl, že nebyl ani osobou, která se zmocnila předmětného vozidla před dopravní nehodou, stejně tak popřel, že by vnikl do šatní skříňky a odcizil odtud nějaké věci. I za tato jednání podle jeho názoru je odpovědný S. D.
V další části podaného dovolání obviněný podrobněji rozebral obsah jednotlivých důkazů, provedl jejich vlastní hodnocení a vysvětlil, v čem spatřuje pochybení v hodnotících úvahách soudů. Zejména se věnoval znaleckému posudku z oboru soudního lékařství, jehož zpracovatel znalec MUDr. J. F. s ohledem na charakter zjištěných poranění jednotlivých osob, které v okamžiku nehody seděly v autě, určil pravděpodobné rozesazení osádky vozidla v době nárazu, a závěry tohoto posudku konfrontoval se svědeckými výpověďmi a znaleckým posudkem z oboru silniční dopravy Ing. J. D., který dospěl k závěrům opačným. Stručně rozebral i revizní znalecký posudek Ústavu soudního inženýrství Vysokého učení technického v B., který pokládal za účelově zpracovaný ve snaze prospět skutečnému viníku nehody S. D. V podstatě obviněný opakoval stejné námitky, jež uplatnil ve svém odvolání.
Závěrem obviněný J. P. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a odsuzující rozsudek soudu prvního stupně a sám ve věci rozhodl zprošťujícím rozsudkem.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného J. P. vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm.g) tr. řádu, avšak jím uplatněné námitky stojí obsahově mimo tento dovolací důvod, jakož i mimo rámec dovolacích důvodů ostatních. Současně poukázal i na to, že v posuzované trestní věci neexistuje nesoulad, natož extrémní, mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů, neboť skutkový stav byl spolehlivě zjištěn a byl i přiléhavým způsobem kvalifikován. V této souvislosti státní zástupce odkázal na podrobné a přesvědčivé hodnotící úvahy soudů obou stupňů, v jejichž rámci byla spolehlivě vyvrácena obhajoba obviněného, spočívající v tom, že neřídil předmětné vozidlo, nýbrž seděl na zadním sedadle, čímž se chtěl zbavit své trestní odpovědnosti za způsobený následek.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. P. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvody, obviněný J. P. opírá jejich existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K tomuto dovolacímu důvodu Nejvyšší soud připomíná, že je naplněn zejména tehdy, pokud skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy obou stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit jen tehdy, jestliže byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
Vady, jež obviněný podřadil uplatněnému dovolacímu důvodu, jsou založeny na jeho nesouhlasu s hodnotícím procesem obsahu provedených důkazů soudy nižších stupňů, jež vyústil v odsuzující výrok o vině a trestu, resp. zamítnutí odvolání. Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku provedl vlastní hodnocení jednotlivých důkazů, z něhož dovodil především jiný závěr o osobě pachatele obou skutků. Tím, kdo se zmocnil motorového vozidla, následně je řídil a způsobil dopravní nehodu se smrtelným následkem, jakož i tím, kdo provedl vloupání do šatní skříňky v objektu vojenského útvaru a odcizení zde uložených věcí, byl podle jeho přesvědčení S. D. Nesprávné právní posouzení žalovaných skutků tak obviněný dovozoval výlučně z jiných hodnotících (pro obviněného příznivějších) úvah týkajících se výsledků provedeného dokazování. Své dovolací námitky založil na tom, že hodnocení důkazů soudy obou stupňů bylo v rozporu s příslušnými procesními předpisy a že učiněná skutková zjištění jsou nesprávná ve vztahu k osobě pachatele. Právě na základě této argumentace – opřené o skutkové námitky ryze procesní povahy, které nemohou být předmětem přezkumu v rámci dovolacího řízení, pak zpochybnil správnost právních závěrů soudů a označil jejich rozhodnutí za nezákonná. Napadeným rozhodnutím přitom nevytkl, mimo obecného tvrzení o své nevině, žádnou konkrétní vadu v právním posouzení zjištěných skutkových okolností a své závěry opřel výlučně o odlišný výklad důkazní situace. Ve své podstatě navíc toliko opakoval námitky, na nichž založil svou obhajobu v průběhu celého trestního řízení, s nimiž se soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích dostatečným způsobem vypořádaly. Tyto námitky pak reálně uplatněný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nenaplňují a ani jej z výše rozvedených důvodů naplnit nemohou.
V této souvislosti Nejvyšší soud poznamenává, že důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka nesprávného skutkového zjištění (v tomto případě je za nesprávné skutkové zjištění označováno to, že obviněný je pachatelem obou trestných činů), neboť takový důvod není zahrnut v ustanovení §265b tr. řádu o důvodech dovolání. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání správnosti a úplnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně z hlediska všech tvrzených vad. Dovolací soud nemůže posuzovat samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět, jak je patrné z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný J. P., přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obviněný J. P. namítal nesprávnost právního posouzení trestní odpovědnosti, ale tyto své výhrady dovozoval v podstatě jen z odlišné verze skutkového stavu a z jiného názoru na aplikaci procesních ustanovení, pak soudům činným dříve ve věci nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu].
Proto při posuzování opodstatněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je Nejvyšší soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného J. P. to pak znamená, že pro dovolací soud jsou rozhodující skutková zjištění, podle nichž se obviněný dopustil skutků tak, jak jsou popsány ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně. Zmíněná námitka obviněného, jež se týká správnosti skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů, je tedy mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu podle citovaného ustanovení a Nejvyšší soud k ní nemohl nijak přihlížet.
Jelikož obviněný J. P. svými dovolacími námitkami ve skutečnosti nevytýká nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jím uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán.
Nejvyšší soud proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu podané dovolání odmítl, přičemž v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak mohl učinit v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 26. dubna 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová
Vyhotovila:
JUDr. Pavla Augustinová