ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.570.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 570/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. května 2006 o dovoláních, která podali obvinění MVDr. V. J., a Ing. J. B., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. 4 To 295/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 1 T 117/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Obviněný MVDr. V. J. byl rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. 9. 2004, sp. zn. 1 T 117/2003, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. 4 To 295/2004, uznán vinným trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil tím, že jako 8,9% společník a současně jednatel a ředitel společnosti R., spol. s r. o., se sídlem v O., v rozporu s povinnostmi konat v tomto postavení s péčí řádného hospodáře, vyplývajícími z ustanovení §66 odst. 2 a §567 obchodního zákoníku a čl. V. bodu 1.2 a čl. VI. společenské smlouvy ze dne 16. 12. 1991 o založení obchodní společnosti R., spol. s r. o., se sídlem v O., dne 21. 3. 1998 v M., okres N. J., jako jediný jednatel v rozporu s ustanovením o zastupování společnosti uzavřel za objednatele společnost R., spol. s r. o., se zhotovitelem společností A. O., spol. s r. o., se sídlem v O., smlouvu o dílo, kterou podepsal jako jednatel Ing. M. L. a jejímž předmětem bylo provedení udržovacích prací na areálu společnosti R., spol. s r. o., v M., která byla dne 31. 3. 1998 nahrazena smlouvou o dílo, podepsanou stejnými osobami, jejímž předmětem byla oprava izolace čistírny odpadních vod v areálu objednatele s tím, že cena díla byla stanovena na částku 1 800 000 Kč, a to s vědomím, že tato smlouva fakticky nikdy nebude naplněna a slouží pouze jako podklad k následnému převodu finančních prostředků z účtu společnosti R., spol. s r. o., ve prospěch společnosti A. O., spol. s r. o., a tímto jednáním způsobil škodu společnosti R., spol. s r. o., se sídlem v O., v celkové výši 1 890 000 Kč.
Obviněný Ing. J. B. byl týmiž rozhodnutími uznán vinným pomocí k trestnému činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §10 odst. 1 písm. c) k §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., které se dopustil tím, že následně jako hlavní inženýr společnosti R., spol. s r. o., poté, co společnost A. O., spol. s r. o., vystavila dne 1. 7. 1998 fakturu na částku 1 890 000 Kč včetně DPH, nechal tuto proplatit ve prospěch společnosti A. O., spol. s r. o., a dne 10. 7. 1998 podepsal zápis o odevzdání a převzetí dokončených staveb, jehož obsahem bylo prohlášení, že zhotovitel provedl práce objednateli bez závad, přičemž si byl vědom toho, že společnost A. O. spol. s r. o. neprovedla sjednané práce, a tímto jednáním způsobil škodu společnosti R., spol. s r. o., se sídlem v O., v celkové výši 1 890 000 Kč.
Obviněnému MVDr. V. J. byl za výše uvedený trestný čin uložen podle §255 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Podle §53 odst. 1 tr. zák. byl současně obviněnému uložen peněžitý trest ve výši 150 000 Kč, přičemž podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců.
Obviněnému Ing. J. B. byl rovněž uložen podle §255 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku, a dále podle §53 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výši 80 000 Kč, když pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené době vykonán, byl podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců.
Citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě byl vydán z podnětu odvolání obviněných MVDr. V. J. a Ing. J. B. podaných proti rozsudku soudu prvního stupně, když odvolací soud podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. řádu zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. řádu sám znovu rozhodl popsaným způsobem. Opis rozsudku odvolacího soudu byl obviněnému MVDr. V. J. doručen dne 6. 12. 2005, jeho dvěma obhájcům shodně dne 23. 11. 2005, obviněnému Ing. J. B. dne 2. 12. 2005, jeho obhájci dne 25. 11. 2005 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 21. 11. 2005.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podali oba obvinění dovolání. Obviněný MVDr. V. J. je podal dne 1. 2. 2006 prostřednictvím prvního ze svých obhájců, přičemž dne 8. 2. 2006 je doplnil prostřednictvím druhého obhájce. Své dovolání obviněný opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) a k) tr. řádu. K prvnímu z nich obviněný uvádí, že odvolací soud u něj dovodil minimálně srozumění s tím, že objednané práce nebudou provedeny, tedy že obviněný uvedl společnost R., spol. s r. o., v omyl a svým jednáním ji poškodil. V kontrastu s tím je podle obviněného zmíněno v odůvodnění napadeného rozsudku, proč nebylo možné posuzovaný skutek hodnotit jako trestný čin podvodu podle §250 tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že by jednání obviněného v době uzavření smlouvy směřovalo k vlastnímu obohacení nebo obohacení jiného. Podle názoru obviněného již z hlediska elementární logiky nelze učinit takové tvrzení, přičemž obviněný považuje odůvodnění napadeného rozsudku za odporující ustanovení §125 odst. 1 tr. řádu. Jak dále obviněný dovozuje, popisu skutku neodpovídá jeho právní kvalifikace jako trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 tr. zák., ale paradoxně přísnější posouzení v podobě původně stíhaného trestného činu podvodu podle §250 tr. zák.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. písm. k) tr. řádu obviněný MVDr. V. J. uvádí, že i když je trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 tr. zák. blanketní normou, nestačí toliko obecně citovat ustanovení §66 a §567 obchodního zákoníku, ale je nutné rozvést porušení ve skutkové větě. Obviněný v této souvislosti tvrdí, že celé dokazování probíhalo jen pro trestný čin podvodu, přičemž nikdy nebyl žádným orgánem činným v trestním řízení upozorněn na možnou změnu právní kvalifikace. Obviněný rozebírá některé skutkové okolnosti, přičemž podle jeho názoru nejednal v rozporu s ustanovením §66 obchodního zákoníku. Jak dále obviněný zdůrazňuje, je mu sice známo, že v dovolacím řízení nelze znovu hodnotit důkazy, avšak tuto zásadu považuje za určitých okolností prolomenou, což údajně vyplývá z některých nálezů Ústavního soudu. Proto obviněný vytýká oběma soudům činným dříve ve věci, že zcela pominuly důkazy svědčící v jeho prospěch nebo překroutily jejich obsah, což dále ve vztahu k některým důkazům konkretizuje.
Naplnění posledního dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu spatřuje obviněný MVDr. V. J. v porušení zákazu reformationis in peius. Obviněný zde připomíná, že v návaznosti na jeho odvolací námitky bylo jeho jednání překvalifikováno na mírnější trestný čin a byl mu uložen příznivější trest odnětí svobody, současně mu však byl zpřísněn peněžitý trest, a to z částky 120 000 Kč, uložené soudem prvního stupně, na částku 150 000 Kč, uloženou odvolacím soudem.
Obviněný MVDr. V. J. závěrem dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě a vrátil věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Doplnění svého dovolání podané dne 8. 2. 2006 obviněný MVDr. V. J. opřel rovněž o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) a k) tr. řádu. Podle názoru obviněného je ustanovení o trestném činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 tr. zák. blanketní normou, do které je nutné dosadit konkrétní porušení zákonné či smluvně převzaté povinnosti. Obviněný se přitom domnívá, že jednáním popsaným ve výroku o vině rozhodně nebylo porušeno ustanovení §66 obchodního zákoníku, neboť jeho postup jakožto jednatele nijak nezpochybňovalo podřízení vztahu jednatele a společnosti pod ustanovení obchodního zákoníku upravující mandátní smlouvu. Porušení povinnosti postupovat s péčí řádného hospodáře ve smyslu §567 obchodního zákoníku podle obviněného spatřoval odvolací soud v tom, že jedním z výchozích podkladů pro provedení sjednaného díla měl být vzhledem k obsahu smlouvy nabídkový rozpočet, který však rozhodně nebyl součástí smlouvy. K tomu obviněný uvádí, že rozpočet nemusel být součástí smlouvy, přičemž s ním však byl seznámen. K tvrzení odvolacího soudu, podle něhož si obviněný neprověřoval svého smluvního partnera, obviněný doplňuje, že taková povinnost mu nebyla uložena. Část skutkové věty, která tvrdí porušení čl. VI. společenské smlouvy společnosti R., spol. s r. o., ze dne 16. 12. 1991, potom podle obviněného odkazuje na neplatné znění této smlouvy, neboť v roce 1998 platilo její znění ze dne 7. 10. 1992.
Jak dále obviněný MVDr. V. J. uvádí, odvolací soud zkrátil jeho obhajovací práva, pokud ho neupozornil na možnost posoudit skutek jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 tr. zák. Podle názoru obviněného soudy nižších stupňů neodůvodnily naplnění subjektivní stránky trestného činu, když vycházely údajně z nelogického předpokladu, podle něhož obviněný uzavřel v březnu smlouvu s vědomím, že nebude plněna a že teprve v červenci bude zaplacena cena díla. Obviněný pokládá otázku, proč by za takových okolností pachatel citovaného trestného činu neuzavřel jinou smlouvu, na jejímž základě mohlo být placeno okamžitě. Dodává, že ve výroku je zmíněna částka 1 800 000 Kč, přičemž zaplacena byla částka 1 890 000 Kč. Obviněný současně shledává nesoulad mezi výrokem rozsudku odvolacího soudu, podle kterého měl jako jednatel společnosti v rozporu s ustanovením o zastupování společnosti uzavřít smlouvu o dílo, když podle odůvodnění byl oprávněn jednat za společnost R., spol. s r. o., a učinit příslušný právní úkon.
Obviněný MVDr. V. J. si je údajně vědom nemožnosti přezkoumávat v dovolacím řízení hodnocení důkazů, avšak tuto zásadu považuje za prolomenou, jsou li porušeny základní principy spravedlivého procesu. Podle názoru obviněného v posuzované věci soud prvního stupně opomenul všechny důkazy svědčící v jeho prospěch a zbývající vyhodnotil v rozporu s provedeným dokazováním. Obviněný dále podrobněji rozebírá hodnocení důkazů a dovozuje, že se jedná o absurdní právní závěry, když prvostupňový soud neuvádí, jak mělo dojít k naplnění objektivní stránky ani subjektivní stránky trestného činu, a porušuje presumpci neviny. Obviněný v této souvislosti opakuje své námitky vůči rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně, které popsal v odvolání. Odvolací soud následně doplnil dokazování, avšak důkazy svědčící ve prospěch obviněného údajně pominul.
Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. zák. shledává nadále obviněný MVDr. V. J. v porušení zákazu reformationis in peius, když mu odvolací soud zpřísnil peněžitý trest.
Obviněný MVDr. V. J. závěrem tohoto doplnění nově navrhl, aby Nejvyšší soud jednak provedl listinný důkaz, a to společenskou smlouvou ze dne 7. 10. 1992, a poté aby podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě i předcházející rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně a aby podle §265m odst. 1 tr. řádu sám rozhodl tak, že se obviněný podle §226 písm. a) tr. řádu zprošťuje obžaloby.
Obviněný Ing. J. B. podal své dovolání prostřednictvím obhájce dne 1. 2. 2006 a opřel je o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný především poukazuje na nepřezkoumatelnost právních závěrů odvolacího soudu, neboť jsou údajně v rozporu s ustanovením §125 odst. 1 tr. řádu a neobsahují odůvodnění, jakými právnímu úvahami se soud řídil, když jsou zde uvedena pouze obecná konstatování, a tudíž je pro obviněného nemožné odkazovat na nesprávný myšlenkový postup.
Podle názoru obviněného Ing. J. B. odvolací soud správně dovodil, že obviněný nebyl v postavení osoby, které se žádá od pachatele trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku, a proto zvolil právní posouzení jeho jednání jako účastenství ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. Pro trestnost pomocníka se vyžaduje zavinění, jímž se však, jak dodává obviněný, odvolací soud vůbec nezabýval. Pokud má platit zásada akcesority účastenství, považuje obviněný za nutné posuzovat i právní kvalifikaci spoluobviněného MVDr. V. J. Podle názoru obviněného Ing. J. B. ustanovení §255 tr. zák. vyžaduje porušení zákonem uložené nebo smluvně převzaté povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Pouze obecné vymezení povinností s odkazem na ustanovení §66 odst. 2 a §567 obchodního zákoníku však obviněný považuje za právní exces. Trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku je dále trestným činem úmyslným, přičemž obviněný se domnívá, že podpis smlouvy obviněným MVDr. V. J. neznamená jeho vědomí, že smlouva nebude naplněna, když odvolací soud se údajně více nezabýval subjektivní stránkou, tudíž není zřejmé, odkud vzešly jeho další závěry.
Podle obviněného Ing. J. B. se Krajský soud v Ostravě rovněž nezabýval materiální stránkou trestného činu. Obviněný považuje za nezanedbatelné, pokud většinový společník společnosti R., spol. s r. o., neshledal nic závadného na jednání obou obviněných. Obviněný si je vědom zásady oficiality, která je však údajně prolomena ustanovením §163 tr. řádu, jež – byť je nelze přímo aplikovat na posuzovaný případ – má při hodnocení materiální stránky značný význam. Obviněný v této souvislosti postrádá u soudů činných dříve ve věci odpověď na otázku, proč byla poměrně vysoká částka postoupena zhotoviteli díla, který je pro oba obviněné cizí osobou. Obviněný poukazuje na ustanovení §88 odst. 1 tr. zák., přičemž podle jeho názoru napadený rozsudek vůbec neřeší uvedenou podmínku, takže pokud nebyla naplněna materiální stránka činu, nebylo možné shledat naplnění znaků obsažených v §88 odst. 1 tr. zák. a kvalifikovat skutek podle §255 odst. 2 tr. zák. Obviněný rovněž namítá, že odvolací soud neupozornil strany na možnost odlišné právní kvalifikace.
Obviněný Ing. J. B. závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu po shledání důvodnosti dovolání zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě a aby podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal tomuto soudu věc znovu v potřebném rozsahu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovoláním obviněných MVDr. V. J. a Ing. J. B. vyjádřila prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího zastupitelství. Podle jejího názoru jsou námitky obviněných zčásti způsobilé k věcnému projednání, avšak žádná z nich nemůže zvrátit správnost právních závěrů týkajících se odpovědnosti obou dovolatelů. Pokud obviněný MVDr. V. J. své námitky směřující proti výroku o vině rozdělil mezi dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu, podle státní zástupkyně přehlédl, že druhý z uvedených důvodů není možné aplikovat na jím namítaný stav neúplného popisu skutkové věty výroku o vině, neboť jestliže se tento výrok skládá z věty skutkové a právní, nelze ani formálně namítat jeho neúplnost. Pokud se tento obviněný pozastavuje nad obecnou citací ustanovení §66 odst. 2 a §567 obchodního zákoníku, z nichž vyplývá povinnost statutárního orgánu jednat s péčí řádného hospodáře, pak takový odkaz podle názoru státní zástupkyně postačuje. Státní zástupkyně nesouhlasí ani s námitkou tohoto obviněného, podle níž popis skutku odpovídá původně použité kvalifikaci skutku jako trestného činu podvodu podle §250 tr. zák., protože pokud obviněný jednal v souladu se svým postavením jménem poškozené společnosti, pak jím způsobená škoda není výsledkem podvodného jednání, ale výsledkem jednání směřujícího proti spravovanému majetku společnosti. Podepsal-li obviněný smlouvu s vědomím, že její předmět nebude naplněn, jedná se, jak dodává státní zástupkyně, o plně postačující vyjádření subjektivní stránky. I přes obšírný rozbor důkazního stavu a způsobu hodnocení důkazů v dovolání tohoto obviněného není podle státní zástupkyně důvod k zásahu do oblasti skutkových zjištění. Stran nedostatku upozornění obviněných na změnu právní kvalifikace státní zástupkyně uvádí, že trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 tr. zák. má subsidiární povahu vůči trestnému činu podvodu podle §250 tr. zák., přičemž uvedenou námitku odmítá pro její ryze procesní povahu, když se navíc nejedná o výrazné porušení práva na spravedlivý proces. Pokud jde o argumentaci obviněného opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, podle názoru státní zástupkyně obviněný nevzal v úvahu, že zmíněný dovolací důvod dopadá na případy uložení takových druhů trestů, které zákon nepřipouští, a na tresty uložené mimo trestní sazbu, což z napadeného výroku o trestu nevyplývá.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného Ing. J. B. odmítla námitku tohoto obviněného vytýkající vadný právní závěr o naplnění subjektivní stránky, neboť popis jednání obviněného obsahuje údaj, že součástí jím podepsaného zápisu o převzetí díla bylo prohlášení o provedení díla bez závad, ačkoli práce nebyly vůbec provedeny. Státní zástupkyně rovněž neshledává důvod pro přehodnocování stupně společenské nebezpečnosti, která nemůže být ovlivněna postojem poškozené obchodní společnosti.
Státní zástupkyně závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněných MVDr. V. J. a Ing. J. B. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněná.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obvinění MVDr. V. J. a Ing. J. B. podali dovolání jako oprávněné osoby [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinili tak prostřednictvím svých obhájců (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), jejich dovolání směřují proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu], a podaná dovolání obsahují stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvod, obvinění MVDr. V. J. a Ing. J. B. opírají jeho existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný MVDr. V. J. uplatnil rovněž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který je naplněn, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, a současně i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, tedy že v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Obviněný MVDr. V. J. však v části své argumentace napadá hodnocení důkazů učiněné soudy obou stupňů, když má především za to, že tyto soudy nezohlednily důkazy svědčící v jeho prospěch, popřípadě je překroutily, a zbývající vyhodnotily v rozporu s provedeným dokazováním. Existenci dovolacího důvodu tak obviněný podle názoru Nejvyššího soudu shledává zejména v chybném procesním postupu orgánů činných v trestním řízení, přičemž z toho obviněný vyvozuje nesprávnost skutkových zjištění, z nichž soudy vycházely. Předpoklady pro jiné právní posouzení svého jednání tedy obviněný MVDr. V. J. dovozuje v uvedeném rozsahu nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu, ale jen z jiných (pro něj příznivějších) skutečností, než jaké soudy obou stupňů vzaly v úvahu.
K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že – jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu – důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto dovolání není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti a úplnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně. Dovolací soud nemůže přezkoumávat správnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný MVDr. V. J., přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obviněný MVDr. V. J. namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval z odlišné verze skutkového stavu, resp. z odlišného hodnocení důkazů, pak soudům činným dříve ve věci nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], které však obviněný neuplatnil.
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného MVDr. V. J. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil skutku tak, jak je popsáno zejména ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu, případně dále rozvedeno v odůvodnění tohoto rozhodnutí. Obviněný tedy jako jednatel společnosti R., spol. s r. o., v rozporu se svými dále konkretizovanými povinnostmi uzavřel za tuto společnost jako objednatele se společností A. O., spol. s r. o., jako zhotovitelem smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo provedení opravy izolace čistírny odpadních vod v areálu objednatele za cenu 1 800 000 Kč, a to s vědomím, že smlouva nebude nikdy naplněna a slouží pouze jako podklad k následnému převodu finančních prostředků z účtu společnosti R., spol. s r. o., ve prospěch společnosti A. O., spol. s r. o. Zmíněné dovolací námitky obviněného, jež se týkají správnosti těchto rozhodných skutkových zjištění a procesu dokazování, jsou proto mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu podle citovaného ustanovení a Nejvyšší soud k nim nemohl nijak přihlížet.
Podobně nemohl Nejvyšší soud akceptovat ani další námitky procesního charakteru uplatněné oběma obviněnými MVDr. V. J. a Ing. J. B., a to především v rámci jejich tvrzení, že nebyli upozorněni na změnu právní kvalifikace posuzovaného skutku a že odůvodnění napadeného rozhodnutí není v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. řádu, resp. je nepřezkoumatelné. Taková argumentace totiž nemůže naplnit žádný z uplatněných ani jiných dovolacích důvodů vymezených ustanovením §265b tr. řádu. Navíc, pokud jde o první z uvedených námitek, trestní řád vyžaduje zachovat určitý postup soudu jen v případě použití přísnější právní kvalifikace [§225 odst. 2, §259 odst. 5 písm. b) tr. řádu], přičemž odvolací soud v posuzovaném případě uznal oba obviněné vinnými mírnějším trestným činem [podle §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., resp. podle §10 odst. 1 písm. c) a §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák.], než jakým je uznal vinnými soud prvního stupně [podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.], aniž se jakkoli změnila podstata stíhaného skutku. Proto obvinění nemohli být v žádném směru zkráceni na svých právech. Námitce vytýkající nedostatky odůvodnění napadeného rozhodnutí pak nelze vyhovět s ohledem na skutečnost, že dovolání proti důvodům rozhodnutí není přípustné (§265a odst. 4 tr. řádu).
K námitkám obviněného MVDr. V. J. dále Nejvyšší soud uvádí následující. Obviněný shledává rozpor výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu s odůvodněním tohoto rozhodnutí, kde je vyloženo, proč se Krajský soud v Ostravě neztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, který kvalifikoval jednání obou obviněných jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Podle názoru obviněného MVDr. V. J. odvolací soud ve výroku o vině dovodil na jeho straně minimálně srozumění s tím, že objednané práce nebudou provedeny, tedy že uvedl v omyl společnost R., spol. s r. o., a svým jednáním ji poškodil, a současně měl odvolací soud konstatovat v odůvodnění napadeného rozsudku, že nebylo možné hodnotit posuzovaný skutek jako trestný čin podvodu podle §250 tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že by jednání obviněného v době uzavření smlouvy směřovalo k vlastnímu obohacení nebo obohacení jiného.
Obviněný MVDr. V. J. v rámci zmíněné námitky nepřesně vyjádřil jinak správné tvrzení odvolacího soudu, který se neztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně, podle něhož se tento obviněný dopustil trestného činu podvodu ve smyslu §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Jak dále odvolací soud uvedl, obviněný byl oprávněn jednat jménem společnosti R., spol. s r. o., takže mohl učinit právní úkon spojený s majetkovou dispozicí, tedy uzavřít smlouvu o dílo. K tomu Nejvyšší soud doplňuje, že i právnická osoba může jednat v omylu, ovšem jen tehdy, je-li uveden v omyl statutární orgán právnické osoby nebo příslušný zaměstnanec či člen, který je nebo by byl v dané věci oprávněn učinit příslušný právní úkon jménem právnické osoby nebo v jejím zastoupení (§20, §22 a násl. občanského zákoníku, §13 a násl. obchodního zákoníku); viz k tomu též rozhodnutí pod č. 5/2002-I. Sb. rozh. tr. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2003, sp. zn. 5 Tdo 648/2003, publikované pod č. T 634. ve svazku 26 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného Nakladatelstvím C. H. Beck, Praha 2004. Sama takto jednající fyzická osoba již tuto právnickou osobu nemůže uvést v omyl jednáním učiněným navenek vůči třetí osobě. Odvolací soud správně vyjádřil, že obviněný MVDr. V. J. vystupoval v postavení jednatele společnosti s ručením omezeným, tedy jako statutární orgán byl v obecném smyslu oprávněn ke všem úkonům učiněným jménem této společnosti (§13 odst. 1, 2, §133 odst. 1 obchodního zákoníku, §20 odst. 1 občanského zákoníku), a to i k uzavření smlouvy o dílo spojené s finančním plněním ve prospěch jiné obchodní společnosti, protože jeho úkony, resp. jeho vůle, byly přímo úkony a vůlí společnosti, jejímž jménem jednal, tudíž tuto společnost již dále neuváděl ani nemohl uvést v omyl. Popsaný závěr přitom nelze směšovat s posouzením, zda byly naplněny další podmínky pro uzavření takové smlouvy, tedy např. s povinností jednat s péčí řádného hospodáře, jak bude uvedeno dále. Lze tedy konstatovat, že zjištěný skutek nemůže být trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., protože obviněný neuvedl jinou osobu v omyl, nezneužil omylu jiné osoby ani jiné osobě nezamlčel podstatné skutečnosti, ale sám jednal se znalostí všech rozhodných okolností. Navíc úvahy o trestném činu podvodu jsou bezpředmětné s ohledem na zákaz reformationis in peius, neboť dovolání nebylo podáno v neprospěch obviněných (§265p odst. 1 tr. řádu).
Obviněný MVDr. V. J. v rámci své dovolací argumentace dále napadá vymezení povinností, které měl porušit při uzavírání smlouvy, přičemž toto vymezení považuje za nesprávné. Jak je zřejmé z učiněných skutkových zjištění, obviněný byl jednatelem společnosti R., spol. s r. o., a dne 21. 3. 1998 jménem této společnosti jako objednatele uzavřel se společností A. O., spol. s r. o., jako zhotovitelem smlouvu o dílo, na základě které měly být za cenu díla 1 800 000 Kč provedeny určité práce, a to s vědomím, že práce provedeny nebudou a že smlouva je jen podkladem pro převod peněz ze společnosti R., spol. s r. o., do společnosti A. O., spol. s r. o., a tím způsobil společnosti R., spol. s r. o., škodu ve výši 1 890 000 Kč, tedy v rozsahu celkem převedené částky zahrnující i daň z přidané hodnoty. Za popsaných okolností obviněný zcela zjevně jednal nehospodárně ve vztahu k cizímu majetku, konkrétně k majetku společnosti R., spol. s r. o., neboť na základě učiněného úkonu způsobil této společnosti značnou škodu tím, že bez odpovídající protihodnoty poskytl finanční prostředky ve zmíněné výši ve prospěch společnosti A. O., spol. s r. o. Obviněný proto bezpochyby porušil povinnost jednat s odbornou péčí a v zájmu obchodní společnosti, jejímž jednatelem byl, jak vyplývá z ustanovení §66 odst. 2 obchodního zákoníku, podle kterého se vztah mezi společností a členem statutárního či jiného orgánu společnosti nebo společníkem při zařizování záležitostí společnosti řídí přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě. Z ustanovení o mandátní smlouvě podle §567 odst. 1, 2 obchodního zákoníku pak vyplývají povinnosti mandatáře, a to mimo jiné povinnost postupovat s odbornou péčí a v souladu se zájmy mandanta. To platí i pro jednatele společnosti s ručením omezeným bez ohledu na aktuální znění společenské smlouvy; navíc obviněný MVDr. V. J. jako jednatel společnosti s ručením omezeným byl povinen vykonávat svou působnost s náležitou péčí i podle ustanovení §135 odst. 2 a §194 odst. 5 obchodního zákoníku.
Nejvyšší soud se neztotožňuje ani s tvrzením obviněného MVDr. V. J., že ustanovení §66 odst. 2 obchodního zákoníku účinné v roce 1998 neobsahovalo žádné povinnosti, které by mohl porušit. Obchodní zákoník zde totiž uvedeným způsobem, tedy odkazem na právní úpravu mandátní smlouvy, stanovil a doposud stanoví, čím se řídí vztah mezi obchodní společností a osobou, která je jejím statutárním orgánem (resp. jeho členem), přičemž z tohoto právního vztahu následně vyplývají i práva a povinnosti statutárního orgánu (resp. jeho člena). Ostatně odvolací soud v napadeném rozhodnutí nekonstatoval porušení ustanovení §66 odst. 2 obchodního zákoníku, jak namítá obviněný MVDr. V. J. ve svém dovolání, ale dovodil rozpor jednání obviněného s jeho povinnostmi vyplývajícími z ustanovení §66 odst. 2 a §567 obchodního zákoníku. Uplatněná námitka je proto zjevně neopodstatněná.
Argumentace obviněného MVDr. V. J. týkající se toho, zda měl být ke smlouvě připojen rozpočet či zda si měl prověřovat smluvního partnera, nemá v této souvislosti žádný význam, neboť – jak je patrné z rozhodných skutkových okolností – obviněný věděl, že smlouva nebude naplněna a slouží jen k převodu finančních prostředků ze společnosti R., spol. s r. o., na společnost A. O., spol. s r. o.
Nejvyšší soud neakceptoval ani námitku obviněného MVDr. V. J., podle níž se soudy nižších stupňů nedostatečně zabývaly subjektivní stránkou jeho jednání. Podle rozhodných skutkových zjištění totiž obviněný jako jednatel uzavřel jménem společnosti R., spol. s r. o., výše zmíněnou smlouvu, ač věděl, že společnost R., spol. s r. o., neobdrží do svého majetku žádné plnění, ale toliko uhradí předběžně sjednanou částku ve výši 1 800 000 Kč, resp. v konečném důsledku ve výši 1 890 000 Kč včetně daně z přidané hodnoty. Je tudíž zcela zjevné, že obviněný jednal v přímém úmyslu ve smyslu §4 písm. a) tr. zák., neboť realizovaným úkonem za daných okolností a stavu své vůle chtěl způsobit porušení zájmu chráněného trestním zákonem, a to takové, k jakému nakonec došlo. Způsobení škody tedy bylo nezbytným důsledkem jednání obviněného, s nímž musel počítat.
Názor obviněného MVDr. V. J. uvedený v této souvislosti, že pokud by chtěl jako pachatel vyvést finanční prostředky ze společnosti, spíše by uzavřel smlouvu, na jejímž základě by mohlo být placeno okamžitě, a nikoli až za 4 měsíce, považuje Nejvyšší soud za irelevantní, protože na jeho základě nelze dovozovat nic, co by mohlo zpochybnit správnost právního posouzení skutku.
Obviněný MVDr. V. J. v rámci svých námitek obsažených v doplnění původně podaného dovolání poměrně obšírně napadá i rozsudek soudu prvního stupně, zejména stran naplnění objektivní a subjektivní stránky trestného činu. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že dovoláním lze podle §265a odst. 1 tr. řádu napadnout pouze rozhodnutí soudu druhého stupně, když navíc v posuzované věci byl rozsudek soudu prvního stupně z podnětu odvolání obviněných zrušen v celém rozsahu. Zmíněnou argumentací se proto nebylo možné nijak zabývat.
Nejvyšší soud neshledal ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, jehož existenci obviněný MVDr. V. J. opíral o své tvrzení, že výrok o vině nedostatečným způsobem vymezuje některé znaky skutkové podstaty trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 tr. zák. S odkazem na citovaný dovolací důvod lze totiž namítat jen takové nedostatky výroku o vině, které spočívají v tom, že výrok neobsahuje náležité označení trestného činu, jehož spácháním byl obviněný uznán vinným, tj. zejména chybí-li zákonné pojmenování trestného činu s uvedením příslušného zákonného ustanovení nebo není-li ve výroku o vině obsažena tzv. právní věta apod. Jestliže ovšem dovolatel shledává výrok o vině neúplným ohledně dalších požadavků na výrok o vině týkajících se popisu skutku, tedy uvedení místa, času a způsobu spáchání, popřípadě dalších skutečností, jichž je potřeba, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i pokud jde o uvedení všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu, nelze se domáhat nápravy prostřednictvím ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. Podle okolností daného případu, zejména s ohledem na odlišnou potřebu konkretizace rozhodných skutkových okolností v různých věcech, je možné v takovém případě uplatnit jen dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jestliže podle dovolatele skutková zjištění učiněná v konkrétním řízení nejsou dostatečná pro použitou právní kvalifikaci skutku. Proto obviněný MVDr. V. J. opřel dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu o skutečnosti, které ho nemohou naplnit. Přitom ke správnosti právního posouzení skutku spáchaného tímto obviněným jako trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. se v návaznosti na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu již Nejvyšší soud vyjádřil výše.
Obviněný MVDr. V. J. odkázal rovněž na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který shledává v tom, že odvolací soud porušil zákaz reformationis in peius (zákaz změny k horšímu), pokud mu zpřísnil uložený peněžitý trest, a to z původně uložené výměry 120 000 Kč na výměru 150 000 Kč.
K tomu Nejvyšší soud připomíná, že zásada zákazu reformationis in peius zakotvená v ustanovení §259 odst. 4 tr. řádu umožňuje změnu napadeného rozsudku v odvolacím řízení v neprospěch obviněného pouze z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného. V daném případě byl obviněnému MVDr. V. J. uložen rozsudkem soudu prvního stupně jednak trest odnětí svobody v trvání 2 roky, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roky, a dále peněžitý trest ve výši 120 000 Kč. Rozsudkem odvolacího soudu byl v návaznosti na zrušení výroku o vině zrušen i tento výrok o trestu a obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku, a dále peněžitý trest ve výši 150 000 Kč. Uložený trest je třeba posuzovat komplexně podle celého souhrnu obsaženého ve výroku o trestu, takže pokud odvolací soud uložil obviněnému MVDr. V. J. místo trestu odnětí svobody v trvání 2 roky s podmíněným odkladem jeho výkonu na 3 roky stejný trest v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na 1 rok (snížení výměry o tři čtvrtiny a zkrácení zkušební doby o dvě třetiny) a místo peněžitého trestu ve výši 120 000 Kč stejný trest ve výši 150 000 Kč (zvýšení o jednu čtvrtinu), jde v souhrnu jednoznačně o mírnější trest, než jaký původně uložil soud prvního stupně tomuto obviněnému, proto nemohlo dojít k porušení zákazu reformationis in peius. Ostatně v obdobných případech již bylo v soudní praxi judikováno, že není porušením zákazu reformationis in peius, jestliže odvolací soud k odvolání obviněného uloží obviněnému navíc i trest propadnutí věci podle §55 tr. zák. nebo trest vyhoštění podle §57 tr. zák., který soud prvního stupně neuložil, pokud odvolací soud zároveň podstatně sníží trest odnětí svobody uložený soudem prvního stupně, takže tresty uložené odvolacím soudem ve svém souhrnu nezhoršují postavení obviněného a nejsou přísnější než trest uložený soudem prvního stupně (viz rozhodnutí pod 1/1978-II. a č. 42/1994-III. Sb. rozh. tr.).
Navíc dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu nespočívá v porušení zákazu reformationis in peius, ale v uložení takového druhu trestu, který zákon nepřipouští, nebo v uložení trestu ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Přitom obviněnému MVDr. V. J. byl uložen trest odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu a peněžitý trest, což jsou druhy trestů, které ustanovení §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. dovoluje uložit, jejich výměra (6 měsíců a 150 000 Kč) odpovídá příslušné trestní sazbě podle §255 odst. 2 a §53 odst. 1 tr. zák. (dokonce je u trestu odnětí svobody na dolní hranici této sazby a u peněžitého trestu blíže k její dolní hranici). Proto i námitka obviněného dovozující existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je zjevně neopodstatněná.
Obviněný Ing. J. B. ve svém dovolání zejména zpochybňuje právní kvalifikaci jednání spoluobviněného MVDr. V. J. jako pachatele hlavního trestného činu, přičemž uplatnil obdobné námitky, které uvedl i tento spoluobviněný. Nejvyšší soud tudíž stran jejich posouzení odkazuje na již výše zmíněné závěry týkající se právního posouzení skutku. Pokud obviněný Ing. J. B. poukazuje na skutečnost, že splátka za neprovedené práce byla převedena ve prospěch společnosti A. O., spol. s r. o., která je ve vztahu k oběma dovolatelům cizí osobou, nemůže to mít vliv na správnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Skutková podstata trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. totiž nepožaduje obohacení spřízněné či jakékoli jiné osoby, ale předpokládá toliko způsobení škody na cizím majetku, ke které zde došlo tím, že poškozená společnost R., spol. s r. o., v důsledku jednání obviněných neobdržela do svého majetku odpovídající plnění za peníze poskytnuté společnosti A. O., spol. s r. o.
Obviněný Ing. J. B. dále zpochybňuje naplnění materiální stránky, a to zřejmě jak ve vztahu k trestnému činu spáchanému spoluobviněným MVDr. V. J., tak i ve vztahu k účastenství na tomto trestném činu, jímž byl uznán vinným obviněný Ing. J. B. Ten zde zejména poukazuje na skutečnost, že většinový společník poškozené společnosti R., spol. s r. o., nepovažoval jednání obou obviněných za závadné. Podle názoru Nejvyššího soudu však z hlediska podmínek trestní odpovědnosti fyzických osob vykonávajících funkci statutárního orgánu obchodní společnosti za škodu způsobenou na spravovaném (opatrovaném) cizím majetku je nerozhodné, jaký názor na otázku porušení povinnosti při správě tohoto majetku má společník, třeba i majoritní, této společnosti (pro nějž je majetek společnosti rovněž cizí – srov. přiměřeně rozhodnutí pod č. 18/2006-II. Sb. rozh. tr.). Proto při posuzování trestní odpovědnosti obviněných MVDr. V. J. a Ing. J. B. je podstatné, že svým jednáním naplnili všechny znaky formální i materiální znaky trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., resp. pomoci k němu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., jak správně uzavřel odvolací soud v napadeném rozhodnutí.
Pokud jde o výhrady obviněného Ing. J. B. směřující proti závěru o naplnění materiální podmínky k použití vyšší trestní sazby ve smyslu §88 odst. 1 tr. zák., Nejvyšší soud je rovněž nemohl akceptovat. Již stanovením určité okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby totiž zákon předpokládá, že při jejím naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla podstatně zvýšen. K okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby se proto nepřihlédne jen tehdy, když stupeň nebezpečnosti činu pro společnost (§3 odst. 4 tr. zák.) v konkrétním případě ani při formálním naplnění této okolnosti nedosáhne stupně odpovídajícího dolní hranici zvýšené trestní sazby, pokud tedy nebude odpovídat ani nejlehčím, běžně se vyskytujícím případům trestného činu dané kvalifikované skutkové podstaty (srov. rozhodnutí publikované pod č. 34/1976-I. Sb. rozh. tr.). V posuzované věci je takovou okolností způsobení značné škody [§255 odst. 2 písm. b) tr. zák.], jejíž dolní hranice činí 500 000 Kč (§89 odst. 11 tr. zák.). Přitom obvinění překročili tuto částku téměř čtyřnásobně a navíc zde nejsou žádné skutečnosti, v jejichž důsledku by snad čin obviněných neodpovídal ani nejlehčím, běžně se vyskytujícím případům trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku spojeného se způsobením značné škody ve smyslu §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Dovolací námitka obviněného Ing. J. B. zpochybňující uvedený závěr je tedy zjevně neopodstatněná.
Nejvyšší soud tak konstatuje, že obvinění MVDr. V. J. a Ing. J. B. se posuzovanými skutky dopustili trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., resp. pomoci k tomuto trestnému činu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., jak správně rozhodl Krajský soud v Ostravě. Takový právní závěr je přitom v souladu s konstantní soudní judikaturou, jak byla výše citována. Podaná dovolání jsou tedy zjevně neopodstatněná.
Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obvinění MVDr. V. J. a Ing. J. B. podali dovolání proti rozhodnutí, jímž nebyly naplněny uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a k) tr. řádu. Protože však jejich dovolání byla částečně opřena o námitky, které by za jiných okolností mohly být dovolacím důvodem podle citovaných zákonných ustanovení, ale tyto námitky Nejvyšší soud neshledal z výše uvedených důvodů opodstatněnými, odmítl obě dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněná, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatelů či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle §265r odst. 7 tr. řádu, a to ani důkazu, který navrhl obviněný MVDr. V. J. v doplnění svého dovolání. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovoláních v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 24. května 2006
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y