ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.617.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 617/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 31. května 2006 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného N. N. T. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2005, sp. zn. 3 To 437/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 86/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6. 8. 2005, sp. zn. 89 T 86/2005, byl obviněný N. N. T. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák., který spáchal tím, že přesto, že mu bylo rozhodnutím Policie České republiky, Správy JmK, Odboru cizinecké a pohraniční policie, Oddělení kontroly pobytu a eskort B., jež nabylo právní moci dne 1. 11. 2001, uloženo správní vyhoštění z území České republiky do 26. 10. 2006 a rozsudkem Nejvyššího správního soudu zamítnuta kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně, jež nabylo právní moci dne 27. 4. 2004 a s výjezdním příkazem dán termín k odjezdu do 22. 1. 2005, neopustil území České republiky a zdržoval se zde neoprávněně až do 3. 8. 2005, kdy byl ve 14:35 hod. zadržen v B. Za tento trestný čin byl obviněný podle §171 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jeden a půl měsíce, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně mu byl podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. uložen trest vyhoštění ve výměře pěti a půl let.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti výroku o vině i trestu, o němž rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 9. 2005, sp. zn. 3 To 437/2005, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku o uloženém trestu vyhoštění, přičemž jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2005, sp. zn. 3 To 437/2005, podal obviněný N. N. T. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) a l) tr. ř. Dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l tr. ř. je podle obviněného naplněn tím, že v předcházejícím řízení byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že skutková věta rozsudku soudu prvního stupně neobsahuje všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák., když soudy spojily maření výkonu správního vyhoštění nikoli s nedodržením lhůty stanovené ve správním řízení v souladu s §118 odst. 1 zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů,, ale s nevycestováním v době stanovené výjezdním příkazem podle §50 zák. č. 326/1999 Sb. Uvedl, že podle §118 odst. 1 zák. č. 326/1999 Sb. musí být rozhodnutím o správním vyhoštění stanovena nejen doba, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území, ale i doba, ve které je povinen z území republiky vycestovat. Podle něj mu ale rozhodnutím cizinecké policie nebyla stanovena lhůta pro vycestování, a proto rozhodnutí údajně nebylo vykonatelné, a obviněný tak nespáchal trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák. Odvolací soud podle obviněného nesprávně uvedl, že výjezdní příkaz je zvláštní druh správního rozhodnutí, kterým správní úřad, v dané věci cizinecká a pohraniční policie, stanoví povinnému (obviněnému) lhůtu k dobrovolnému splnění jeho povinnosti, tedy lhůtu k vycestování, protože na řízení o udělení výjezdního příkazu podle §50 zák. č. 326/1999 Sb. se nevztahuje správní řád. Odvolacímu soudu dále vykl, že nerozhodl o celém jeho odvolání a podle něj v tomto směru chybí příslušné výroky.
Obviněný proto navrhl, „aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2005, sp. zn. 3 To 437/2005, ve všech výrocích z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. a zároveň aby Krajskému soudu v Brně z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. přikázal, aby rozhodl o chybějícím výroku o celém odvolání obviněného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 6. 8. 2005, sp. zn. 89 T 86/2005.“
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že návrh na rozhodnutí dovolacího soudu je nerealizovatelný jednak proto, že napadené usnesení obsahuje jediný výrok a nelze tedy zrušit „všechny výroky“, a jednak proto, že není možné tomuto soudu přikázat, aby rozhodl „o chybějícím výroku o celém odvolání obviněného“, protože v napadeném rozhodnutí žádný výrok nechybí.
Podle nejvyšší státní zástupkyně musí odvolací soud rozhodnout o odvolání strany trestního řízení jako o celku. Pokud odvolací soud odvolání zcela nebo zčásti vyhoví, tak v daném rozsahu napadené rozhodnutí zruší a buď v rozsahu zrušení sám rozhodne, což je podle ní právě případ usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2005, sp. zn. 3 To 437/2005, nebo přikáže soudu prvního stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl. V opačném případě odvolání zamítne. Odvolací soud tedy nemůže rozhodnout o jediném odvolání současně tak, že by mu, byť zčásti, vyhověl a zároveň jej zamítl. Tato námitka obviněného je tedy podle nejvyšší státní zástupkyně zjevně neopodstatněná.
Zjevně neopodstatněná je podle ní i námitka učiněná s odkazem na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., protože podle jejího názoru tento dovolací důvod lze uplatnit pouze tehdy, když odvolací soud zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek, což se však v této věci nestalo, protože Krajský soud v Brně zčásti vyhověl odvolání obviněného.
K výhradám obviněného podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že jsou jen opakováním odvolacích námitek, se kterými se již dostatečně vypořádal odvolací soud, na jehož odůvodnění rozhodnutí pro stručnost odkázala s tím, že se s jeho úvahami plně ztotožňuje.
Nejvyšší státní zástupkyně z výše uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného v neveřejném zasedání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, neboť bylo podáno oprávněnou osobou v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř. proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni a má obligatorní obsahové náležitosti podle §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) a l) tr. ř. lze považovat za důvody dovolání podle citovaných ustanovení trestního řádu, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/2003).
Obviněný v dovolání uplatnil v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obdobné námitky jako v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, s nimiž se odvolací soud náležitě vypořádal ve svém rozhodnutí. Nejvyšší soud podotýká, že obviněnému bylo uloženo správní vyhoštění z území České republiky a po pravomocně skončeném azylovém řízení mu byl udělen dne 13. 1. 2005 výjezdní příkaz, kterým mu byla stanovena lhůta k vycestování z území České republiky do 22. 1. 2005. Tímto rozhodnutím o udělení výjezdního příkazu byla obviněnému nově stanovena lhůta k vycestování z území České republiky, a byl tak povinen opustit území České republiky nejpozději do 22. 1. 2005. Obviněný však území do stanoveného dne neopustil a mařil tak výkon úředního rozhodnutí. Námitka obviněného, že mu rozhodnutím Policie České republiky, Správy JmK, Odboru cizinecké a pohraniční policie, Oddělení kontroly pobytu a eskort B., nebyla stanovena lhůta pro vycestování, a proto rozhodnutí o správním vyhoštění nebylo vykonatelné, a obviněný tak nespáchal trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák. je z tohoto důvodu neopodstatněná.
Nejvyšší soud připomíná, že v řízení o vydání výjezdního příkazu rozhoduje o veřejných subjektivních právech cizinecká a pohraniční policie, která je orgánem moci výkonné a je v postavení správního úřadu. Pokud by se na toto řízení vztahoval správní řád, jednalo by se o „obecné správní řízení“ podle zák. č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, či podle dřívějšího zák .č. 71/1967 Sb., které přichází v úvahu téměř ve všech úsecích státní správy, avšak v řadě případů s výjimkami stanovenými ve zvláštních předpisech. Tyto výjimky jsou obvykle, ve formě speciálních procesních ustanovení upravujících příslušná zvláštní správní řízení, zakotveny v jednotlivých předpisech správního práva, upravujících současně hmotně správněprávní vztahy. Takovou výjimkou, na kterou se nevztahuje správní řád, je i řízení o vydání výjezdního příkazu podle §50 zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, které je „zvláštním druhem správního řízení“, jak správně konstatoval odvolací soud.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze uplatnit, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Smyslem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádně vedeném přezkumném řízení, které provedeno nebylo, ač provedeno být mělo, takže dovolatel byl zkrácen na svém právu v přístupu k odvolacímu soudu. Dovolací důvod tak dopadá jednak na případy, ve kterých byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci a jednak na případy, ve kterých byl v předcházejícím řízení dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Z obsahu dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil druhou alternativu ustanovení §265b odst. 1 písm. l tr. ř. spočívající v tom, že v řízení, které předcházelo usnesení odvolacího soudu byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Podstata první alternativy uvedeného dovolacího důvodu totiž spočívá v tom, že soud druhého stupně nebo nadřízený orgán měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho opravný prostředek zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř., aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky. V případě obviněného však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o odvolání obviněného rozhodl usnesením ve veřejném zasedání tak, že odvolání částečně vyhověl, když podle §258 odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o uloženém trestu vyhoštění. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v první alternativě není dán, protože odvolací soud opravný prostředek ani nezamítl ani neodmítl, ale věcně jej přezkoumal. Nejvyšší soud shledal, že důvod dovolání není dán ani v druhé alternativě, neboť v předcházejícím řízení nebyl naplněn ani důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný s odkazem na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., odvolacímu soudu vytkl, že nerozhodl o celém jeho odvolání. Nejvyšší soud podotýká, že odvolání je z hlediska rozhodování odvolacího soudu nedělitelné, a proto pokud odvolací soud vyhoví odvolání obviněného jen částečně, ve zbytku ho již nezamítá, takže v tomto směru, tj. co do zamítnutí neúspěšné části odvolání, nemůže jít o chybějící nebo neúplný výrok v rozhodnutí odvolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. 5 Tdo 388/2002, a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. 1. 2003, 7 Tdo 1079/2002). Krajský soud v Brně konal odvolací řízení výlučně z podnětu odvolání obviněného a usnesením ze dne 30. 9. 2005, sp. zn. 3 To 437/2005, částečně vyhověl jeho odvolání, když podle §258 odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o uloženém trestu vyhoštění. Bylo tedy rozhodnuto o odvolání obviněného a dovolací důvod není naplněn.
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. května 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek