ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.79.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 79/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. dubna 2006 o dovolání podaném obviněnými T. F., a M. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2005, sp. zn. 9 To 417/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 104/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání T. F. a M. Š. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 12. 11. 2002, sp. zn. 2 T 104/2001, byli mj. obvinění T. F. a M. Š. uznáni vinnými trestnými činy podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §260 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. a neoprávněného podnikání podle §118 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy jim byl podle §260 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků s dohledem, a podle §60a odst. 3 tr. zák. bylo obviněným dále uloženo, aby se zdrželi veškerého jednání, kterým by podporovali nebo propagovali hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod občanů, hlásali národnostní, rasovou, třídní nebo náboženskou zášť a aby se zdrželi styku s osobami, které se tohoto jednání zjevně dopouštějí. Podle §55 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. byl obviněným uložen trest propadnutí věcí vyjmenovaných v tomto rozsudku.
Jako soud odvolací rozhodl ve věci Krajský soud v Brně, který rozsudkem ze dne 12. 5. 2005, sp. zn. 9 To 417/2004, podle §258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že mj. obviněné T. F. a M. Š. uznal vinnými trestným činem podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §260 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., za který jim podle §260 odst. 2 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků s dohledem, a podle §60a odst. 3 tr. zák. bylo obviněným dále uloženo, aby se zdrželi veškerého jednání, kterým by podporovali nebo propagovali hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod občanů, hlásali národnostní, rasovou, třídní nebo náboženskou zášť a aby se zdrželi styku s osobami, které se tohoto jednání zjevně dopouštějí. Podle §55 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. byl obviněným uložen trest propadnutí věci. Spoluobvinění J. D. a S. K. byli tímto rozsudkem uznáni vinnými trestným činem podněcování k národnostní a rasové nenávisti podle §198a tr. zák. ve znění zákona č. 152/1995 Sb. a odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl oběma obviněným podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Rovněž těmto obviněným byl uložen trest propadnutí věci.
Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně napadli obvinění T. F. a M. Š. dovoláními podanými prostřednictvím obhájců ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Tyto své mimořádné opravné prostředky opřeli oba dovolatelé o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolatel T. F. v odůvodnění svého dovolání nejprve zrekapituloval průběh dosavadního trestního řízení v dané věci. Krajský soud se podle jeho názoru důsledně nezabýval naplněním skutkové podstaty trestného činu podle §260 odst. 1, 2 tr. zák. Zjištěnými skutkovými okolnostmi totiž nelze identifikovat konkrétní hnutí, které směřuje k potlačení práv a svobod člověka. Obviněný ani skupina B. se nikdy k žádnému hnutí nehlásili ani je nepodporovali. Úmysl obviněného nesměřoval k podpoře či propagaci konkrétního hnutí ani k ohrožení ústavně zakotvených práv občanů. Podle další námitky je grafická symbolika užívaná skupinou běžně užívána v umělecké sféře. Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil obě napadená rozhodnutí a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby sám rozhodl rozsudkem o zproštění obviněného obžaloby.
Obviněný M. Š. v dovolání uvedl, že z doplnění znaleckého posudku nelze určit, které hnutí měl svým jednáním propagovat a podporovat. Konkrétní a existující hnutí neuvedl v odůvodnění rozsudku ani krajský soud. Proto opět nebyla prokázána objektivní stránka skutkové podstaty trestného činu podle §260 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. Stejně tak zůstala nenaplněna i subjektivní stránka trestného činu. Proto dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí krajského soudu a věc vrátil (patrně tomuto soudu) k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby Nejvyšší soud rozhodl sám, aniž by konkrétní způsob rozhodnutí specifikoval.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že obě dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., byla podána v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňují náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který odkázali ve svých podáních oba dovolatelé, lze také z obsahového hlediska považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání z citovaného důvodu je tedy určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněného ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení.
Podle námitek dovolatele T. F. nelze ze skutkového stavu věci identifikovat konkrétní hnutí, které směřuje k potlačení práv a svobod člověka. Hudební skupina B. se nikdy k žádnému hnutí nehlásila ani je nepodporovala a úmysl obviněného nesměřoval k podpoře či propagaci konkrétního hnutí. Obdobně podle tvrzení obviněného M. Š. nelze určit, které hnutí měl svým jednáním propagovat a podporovat. Kromě objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podle §260 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. zůstala podle jeho názoru nenaplněna i jeho subjektivní stránka. Tyto námitky zpochybnily právní posouzení skutku v naplnění znaku hnutí a v subjektivní stránce činu. Z hlediska jejich obsahu odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a Nejvyšší soud tak mohl posoudit jejich důvodnost. Přitom zjistil, že obě dovolání jsou zjevně neopodstatněná.
Trestného činu podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka podle §260 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. (ve znění před novelou provedenou zákonem č. 405/2000 Sb.) se dopustí, kdo podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, spáchá tento čin tiskem, filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným podobně účinným způsobem a jako člen organizované skupiny. Objektem tohoto trestného činu je ochrana základních lidských práv a svobod, rovnoprávnost lidí bez rozdílu rasy, národnosti, náboženské příslušnosti, sociální příslušnosti nebo původu. Podpora hnutí uvedeného v §260 odst. 1 tr. zák. může mít podobu materiální nebo morální, obě se mohou prolínat. Za materiální podporu bude možno považovat poskytování finančních prostředků, nemovitého i movitého majetku (například budov, technických prostředků), služeb. Morální podpora může mít podobu utvrzování stávajících příslušníků hnutí v jejich počínání, resp. může spočívat v získávání příslušníků nových. Propagace hnutí může být otevřená (přímá), spočívající ve veřejném oslavování a vyzdvihování hnutí, hlásání jeho tezí a cílů, a skrytá (nepřímá), například v podobě tvorby či prezentace literárního, dramatického, výtvarného či filmového díla, které glorifikuje hnutí či jeho představitele. Na rozdíl od pouhého projevu sympatií, postihovaného podle subsidiárního ustanovení §261 tr. zák., zde musí existovat úmysl pachatele takovým jednáním ovlivnit další osoby.
Nezbytným předpokladem uznání viny daným trestným činem je skutkový stav, ze kterého vyplývá podpůrná či propagační činnost pachatele, směřovaná ve vztahu k hnutí popsanému v §260 odst. 1 tr. zák. Existence takového hnutí v daném případě byla obviněnými v dovolání zpochybněna. Při výkladu pojmu hnutí panuje shoda v tom, že nelze vycházet z definice „politického hnutí“ ve smyslu zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů. Ten předpokládá u politického hnutí jeho registraci. Jednou z podmínek registrace hnutí podle §4 písm. d) citovaného zákona je, že jeho činnost neohrožuje mravnost, veřejný pořádek nebo práva a svobodu občanů. Z toho je zřejmé, že hnutí otevřeně sledující cíle uvedené v §260 odst. 1 tr. zák. by nikdy nemohlo být registrováno. Za hnutí ve smyslu daného ustanovení je tak třeba považovat skupinu osob do určité míry organizovanou a strukturovanou, byť formálně neregistrovanou, hlásající stanoviska a zastávající postoje uvedené v citovaném ustanovení.
Na tomto místě je vhodné uvést, že učiněné rozhodnutí je v pořadí druhým rozhodnutím dovolacího soudu v téže trestní věci. Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne 13. července 2004, sp. zn. 5 Tdo 563/2004, o dovolání podaném obviněným T. F. tak, že podle §265k odst. 1 tr. ř. ohledně tohoto obviněného zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. 9 To 114/2003, a podle §265k odst. 2 tr. ř. a §261 tr. ř. toto usnesení zrušil také ohledně obviněných J. D. a S. K. Současně podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §2651 odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud mj. vyslovil názor, že hnutí skinheads jako celek, které podle původního rozhodnutí měli obvinění propagovat a podporovat, nelze označit za hnutí prokazatelně směřující k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásající národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob tak, jak předpokládá základní skutková podstata trestného činu podle §260 odst. 1 tr. zák., neboť v rámci tohoto hnutí lze vedle skupin hlásajících zmíněnou zášť rozlišit také skupiny (hnutí), které k potlačení práv a svobod člověka nesměřují. Pokud tedy podle popisu skutku ve výroku odsuzujícího rozsudku soudu I. stupně koncertní a propagační činnost obviněných směřovala k hnutí skinheads, nebylo možné bez dalšího dospět k závěru, že by takové jednání prokazatelně podporovalo hnutí, jež pro naplnění skutkové podstaty trestného činu požaduje zákon v §260 odst. 1 tr. zák. Stejně tak ke spáchání tohoto trestného činu nepostačovala skutková zjištění, podle kterých obvinění svým jednáním šířili, propagovali a podporovali fašistickou, rasistickou, nacistickou a xenofobní ideologii, ani zjištění, podle kterých texty písní skupiny Buldok hlásaly tzv. bílý rasismus, antisemitismus a obecnou nenávist vůči osobám jiné barvy pleti než bílé. Těmito skutkovými okolnostmi nebylo možné identifikovat konkrétní hnutí, jež svými idejemi prokazatelně směřovalo k potlačení práv a svobod člověka. Nejvyšší soud tedy v předchozím rozhodnutí (kromě jiného) shledal důvodnými dovolací námitky obviněného T. F. týkající se nesprávného právního posouzení zjištěného skutku, a to konkrétně nedostatků ve zjištění hnutí prokazatelně směřujícího k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásajícího národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob. Soudy obou stupňů nevěnovaly v původním řízení potřebnou pozornost otázce zjištění a vyjádření konkrétního hnutí popsaného v §260 odst. 1 tr. zák., které obvinění měli svým jednáním podporovat a propagovat. Zjištěný skutek, jak byl popsán ve výroku odsuzujícího rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, s nímž se odvolací soud v předchozím řízení prakticky ztotožnil, byl tudíž v dané věci nesprávně právně posouzen a vytčená pochybení nebyla odstraněna ani v řízení u odvolacího soudu, ačkoli prakticky tytéž vady byly obviněným vytýkány v jeho odvolání.
Krajský soud následně rozhodl způsobem popsaným v úvodu tohoto rozhodnutí. Podkladem vydání odsuzujícího rozsudku byl skutkový stav věci, podle kterého „obvinění T. F. a M. Š. v období nejméně od 17. 2. 1994 do přesněji nezjištěné doby v roce 2000 a obvinění J. D. a S. K. v přesněji nezjištěné době od roku 1995 do roku 1998 na různých místech v Č. r. a dále i ve S. r. a v P. r. jako členové hudební skupiny B., mezi jejíž zakladatele patřili T. F. a M. Š., na nejméně dvaceti živých koncertech této skupiny a obvinění J. D. a S. K. nejméně na čtyřech koncertech, kterých se zúčastňoval značný počet posluchačů především z řad členů a příznivců hnutí skinheads, a jednak výrobou a distribucí magnetofonových kazet a kompaktních disků s nahrávkami skupiny B., sborníků textů jejich písní, skinheadských časopisů - zinů triček, odznaků a dalších obdobných materiálů, šířili formou zasilatelské služby obvinění T. F. a M. Š., kdy tyto materiály prodali nejméně 232 osobám za částku nejméně 272.433, Kč, propagovali a podporovali fašistickou, rasistickou, nacistickou a xenofobní ideologii, obsaženou v textech některých jejich písní hlásajících tzv. bílý rasismus - což je obecná nenávist vůči osobám jiné barvy pleti než bílé a představy o nadřazenosti bílé rasy, antisemitismus, výzvy k zabíjení nepřátel, a tato jejich činnost měla kladnou odezvu především mezi příznivci těchto myšlenek spojenou s masovou účastí na koncertech a nakupováním zvukových nosičů, textových souborů a dalších věcí souvisejících se skupinou B. a skinheadským hnutím a zinů produkovaných osobami stejného extremistického smýšlení v rámci hnutí skinheads, jako jsou B. H. S., B.&H., N. o., N. a., které v uvedené době působily na území Č. r.“.
Hnutím ve smyslu §260 odst. 1 tr. zák., které měli obvinění podle skutkových zjištění podporovat a propagovat, jsou tedy skupiny působící v rámci hnutí skinheads, konkrétně B. H. S., B.&H., N. o. a N. a. Na základě pokynu dovolacího soudu vyžádal krajský soud doplnění znaleckého posudku z oboru politologie, historie a lingvistiky znalcem PhDr. Z. Z. (č. l. 1224). Znalec doplnil svůj předcházející posudek o výběr úryvků z textů písní, interpretovaných obviněnými, které výslovně obsahují výzvy či projevy brutality, násilí, odkazy na německý nacismus nebo neonacismus, šíří nenávist vůči Židům a vyzývají k záchraně „bílé rasy“. Výslovně také uvedl, že některé části jemu předloženým textů přejímají hesla, resp. slogany existujících skupin, jež otevřeně propagují rasismus, antisemitismus, xenofobii, či dokonce přejímají myšlenky nacismu a fašismu. Dále se v posudku zabýval skupinami či frakcemi hnutí skinheads a jmenoval organizace a skupiny, které lze považovat za potenciální konzumenty hudební produkce skupiny B. a které jsou současně považovány za neofašistické, resp. neonacistické. Přitom vycházel ze závěrů výročních zpráv ministerstva vnitra ČR z let 1998 až 2002 a ve výčtu popsaných skupin či hnutí jmenoval B.&H., B. H. S., N. o., N. a. aj. Postojům těchto skupin či hnutí podle znalce plně odpovídal obsah textů písní skupiny B.
Podle názoru Nejvyššího soudu lze hnutí, resp. skupiny označené v předchozím odstavci považovat za hnutí ve smyslu §260 odst. 1 tr. zák. Aniž by bylo třeba opakovat závěry citovaného znaleckého posudku, je zřejmé, že B. H. S., B.&H., N. o. a N. a. jsou neonacistickými hnutími, která vyvíjejí činnost spočívající mj. ve vydávání periodik a organizaci srazů jejich přívrženců často doprovázených hudební produkcí tzv. skinheadských skupin – jedná se tedy o hnutí do určité míry organizovaná, byť formálně neregistrovaná. Stejně tak je nepochybné, že hlásají stanoviska a zastávají postoje zjevně neslučitelné se zachováním práv a svobod všech lidí, zejména práva na existenci a rovné postavení národnostních a rasových menšin (srov. čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 24 a čl. 25 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších ústavních zákonů).
Obviněný M. Š. nepovažoval obsah znaleckého posudku za „relevantní“. Takto formulovaná námitka dovolání nenaplňuje uplatněný dovolací důvod, neboť nevytýká právní vadu napadeného rozhodnutí, ale brojí proti obsahu provedeného důkazu. Nad rámec přezkumu dovolání však Nejvyšší soud dodává, že pokud se podkladem pro označení skupin a hnutí, vyznávajícího rasistické, neonacistické či antisemitské názory a myšlenky, stala výroční zpráva ministerstva vnitra Č. r., nelze takovému postupu nic vytknout. Zjišťování existence a případné monitorování takových skupin osob na území Č. r. evidentně spadá do kompetence této státní instituce.
Nejvyšší soud se proto neztotožnil s námitkami obou dovolatelů, podle kterých ze skutkového stavu věci není možno dovodit hnutí odpovídající kritériím uvedeným v §260 odst. 1 tr. zák. Taková hnutí jsou označena ve výroku napadeného rozsudku odvolacího soudu. Pokud v odůvodnění tohoto rozsudku nejsou blíže popsána, je tato nedůslednost Krajského soudu v Brně porušením ustanovení §125 odst. 1 tr. ř., nikoli však vadou, která by zakládala nesprávnost právního posouzení skutku a vyžadovala zásah do pravomocného rozsudku v dovolacím řízení. K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud s přihlédnutím k doplnění znaleckého posudku, díky kterému je ve skutečnostech objasněných v odvolacím řízení patřičný podklad pro závěr o existenci zmíněných hnutí. Námitky obviněných prosazující opačný závěr je třeba odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Krajský soud na str. 12 svého rozhodnutí přitom konstatoval, že se necítil být vázán vysloveným názorem Nejvyššího soudu ohledně hodnocení pojmu hnutí a poukázal na údajně opačná stanoviska Nejvyššího soudu vyslovená v jeho předchozí rozhodovací praxi. Tímto krajský soud přímo porušil ustanovení §265s odst. 1 tr. ř., podle kterého je orgán činný v trestním řízení, jemuž byla věc přikázána k novému projednání a rozhodnutí, vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí (v téže věci) Nejvyšší soud a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Nad rámec posouzení opodstatněnosti podaných dovolání Nejvyšší soud konstatuje, že usnesení ze dne 24. 7. 2002, sp. zn. 5 Tdo 337/2002, usnesení ze dne 13. července 2004, sp. zn. 5 Tdo 563/2004, jakož i právě učiněné rozhodnutí vycházejí z totožného výkladu pojmu „hnutí“ uvedeného v §260 odst. 1 tr. zák. a kladou stejný důraz na požadavek jeho specifikace v odsuzujícím rozhodnutí. Vyjádření odvolacího soudu přitom postrádá logiku v tom smyslu, že na základě pokynu Nejvyššího soudu doplnil svá skutková zjištění ve vztahu k existenci konkrétního „hnutí“ v dané věci, byť předmětné doplnění našlo svůj výraz v podstatě pouze ve výroku napadeného rozsudku a nebylo řádným způsobem vysvětleno v jeho odůvodnění. Toto zjevné nerespektování procesního ustanovení zákona a mylné hodnocení dřívějších věcně podobných rozhodnutí ze strany krajského soudu nemělo však za následek pochybení v hmotně právním posouzení znaku „hnutí“, jak shora uvedeno. Proto dovolací soud nepřistoupil k opětovnému zrušení rozhodnutí krajského soudu, a především s ohledem na délku řízení v posuzované trestní věci, jeho nedostatečné odůvodnění doplnil.
V dalších námitkách oba dovolatelé poukazovali na neexistenci subjektivní stránky jejich jednání v podobě předvídané zákonem. Trestný čin podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §260 odst. 1 tr. zák. je trestným činem úmyslným. Pachatel proto buď přímo chce svým jednáním propagovat či podporovat hnutí sledující cíle uvedené v §260 odst. 1 tr. zák. [úmysl přímý podle §4 písm. a) tr. zák.], nebo musí alespoň vědět, že jeho jednání může vést k propagaci či podpoře takového hnutí a je s možností takového následku srozuměn [úmysl nepřímý podle §4 písm. b) tr. zák.]. V praxi přitom pro naplnění skutkové podstaty §260 odst. 1 tr. zák. nebude nutné, aby pachatel byl se členy hnutí v bezprostředním kontaktu, bude postačovat jeho vědomost o existenci hnutí, které svým jednáním podporuje či propaguje, tj. ovlivňuje jeho stávající či potenciální členy.
K posouzení subjektivní stránky jednání obviněných je třeba ze skutkového stavu věci přihlédnout ke zjištěním týkajícím se rozsahu činnosti obou dovolatelů, podle kterých tito vyvíjeli koncertní činnost po delší dobu (šest roků) a distribuci nahrávek a dalších materiálů směřovali k nejméně 232 osobám. Ze znaleckého posudku pak soud dovodil, že v textech jejich písní byla obsažena podpora a propagace fašistické, rasistické, nacistické a xenofobní ideologie, která plně odpovídala idejím a postojům hnutí uvedených ve výroku rozsudku. Další skutečností je, že u příznivců těchto hnutí měla jejich činnost kladnou odezvu a projevovala se masovou účastí na koncertech skupiny a nakupováním zvukových nosičů, textových souborů a dalších věcí souvisejících s extremistickým smýšlením hnutí B. H. S., B.&H., N. o. a N. a. V odůvodnění rozsudku (str. 10) krajský soud uvedl, že texty písní skupiny B. vyjadřovaly nenávist vůči Židům a cizincům, obsahovaly přímé výzvy k zabíjení skutečných a domnělých nepřátel, propagovaly rasismus a nadřazenost bílé a árijské rasy. Na str. 11 pak odvolací soud označil další důkaz přímo vypovídající o subjektivní stránce počínání obviněných – fotografie založené na č. l. 100 až 102 zachycující obviněné koncertující v K. v roce 1996, přičemž je zřejmé, že při jejich vystoupení publikum tzv. „hajlovalo“.
Z předloženého spisového materiálu vyplývají další skutečnosti vypovídající o vědomosti obviněných o existenci uvedených hnutí. Již byly zmíněny fotografie z koncertu skupiny B. založené na č.l. 100 a 101, ze kterých je však také patrná vědomost obviněných o hnutí B.&H., neboť vlajky s názvem tohoto hnutí byly vyvěšeny přímo na pódiu v bezprostřední blízkosti členů skupiny. Z dalších listinných důkazů je patrné, že skupina B. vystupovala na koncertech pořádaných hnutím B.&H., D. B. (např. č. l. 131 - pozvánka na koncert je uvedena „B.&H. p. …“, obdobně č. l. 204, viz též rozhovor obviněného T. F. poskytnutý magazínu B.&H., D. B., č. l. 239 a násl.). Přestože ve výroku rozsudku krajský soud specifikoval hnutí podporovaná činností obviněných toliko demonstrativním výčtem, minimálně ve vztahu ke hnutí B.&H. ze zjištěných skutečností nepochybně vyplývá vědomost obviněných o jeho existenci, jakož i aktivita vyvíjená v souladu s akcemi a srazy pořádanými či podporovanými tímto hnutím. Pokud obvinění aktivně koncertně vystupovali na akcích pořádaných českými odnožemi neonacistických hnutí, nelze připustit jiný závěr, než že o existenci těchto hnutí věděli. Stejně tak byli srozuměni s kladnou odezvou, kterou jejich produkce u příznivců těchto hnutí způsobí (zmíněné „hajlování“ apod.). Věděli, že svou činností tato hnutí podporují. Tato morální podpora měla podobu utvrzování stávajících příslušníků hnutí v jejich počínání, resp. přispívala k získávání příslušníků nových. V případě distribuce nahrávek, časopisů a jiných předmětů, svou povahou odpovídajících postojům těchto hnutí, museli potom být srozuměni s tím, že šíří myšlenky a ideje hlásané těmito hnutími a tím tato hnutí (byť nepřímo tj. skrytě) propagují s úmyslem takovým jednáním ovlivnit další osoby.
Z uvedeného podle závěru Nejvyššího soudu vyplývá, že obvinění museli alespoň vědět, že jejich jednání může vést k propagaci či podpoře hnutí uvedených ve výroku rozsudku a byli s možností takového následku srozuměni. Trestný čin podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §260 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. byl tak z jejich strany zaviněn minimálně ve formě úmyslu nepřímého podle §4 písm. b) tr. zák. Přestože ze skutkového stavu věci nevyplývá, že by obvinění byli v bezprostředním kontaktu se členy konkrétních hnutí, není pochybností o jejich vědomosti o existenci uvedených hnutí, které žalovaným jednáním podporovali a propagovali. Je také evidentní, že jejich veřejné vystupovaní a distribuce nahrávek, jakož i jiného sortimentu, stimulovalo (ovlivňovalo) stávající či potenciální členy těchto hnutí. Proto byl posuzovaným jednáním přímo dotčen zájem na ochraně základních lidských práv a svobod, rovnoprávnosti lidí bez rozdílu rasy, národnosti, náboženské příslušnosti, sociální příslušnosti nebo původu, a to takovou měrou, která dosahuje intenzity trestného činu, jímž byli uznáni vinnými.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dospěl k závěru, že dovolání obviněných T. F. a M. Š. jsou zjevně neopodstatněná. Protože odvolací soud v právním posouzení subjektivní stránky činu ani v posouzení naplnění znaku „hnutí“ nepochybil, Nejvyšší soud obě dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, přičemž tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. dubna 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová