ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.794.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 794/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. července 2003 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 12. 2002, sp. zn. 13 To 410/2002, v trestní věci obviněného M. G., vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 T 81/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání nejvyšší státní zástupkyně odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 14. 10. 2002, sp. zn. 2 T 81/2002, bylo podle §314c odst. 1 písm. a) tr. řádu za použití §188 odst. 1 písm. b) tr. řádu a §171 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto, že skutek, který podle obžaloby spáchal M. G. tak, že dne 9. 6. 2002 ve 20:40 hodin v H. K. na G. třídě řídil motorové vozidlo Olcit Club 11 R, přesto že nebyl držitelem řidičského průkazu a rozhodnutím Okresního úřadu v P. ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. RDSH: 9262/2001/Ú-913/2001, které nabylo právní moci dne 10. 10. 2001, mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvanácti měsíců, se postupuje k projednání Okresnímu úřadu v H. K., protože výsledky přípravného řízení ukázaly, že nejde o trestný čin, ale že jde o skutek, který by mohl být jiným příslušným orgánem posouzen jako přestupek. Proti tomuto usnesení si podal státní zástupce stížnost, o které rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 4. 12. 2002, sp. zn. 13 To 410/2002, tak, že stížnost státního zástupce podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání v neprospěch obviněného M. G. z důvodu §265b odst. 1 písm. l), f) tr. řádu. Nejvyšší státní zástupkyně uvádí, že oba soudy nevzaly v úvahu, že obviněný M. G. svým jednáním mařil výkon trestu zákazu řízení motorových vozidel, který mu byl uložen za řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu bez řidičského oprávnění, a že předtím, než byl zadržen policií, nedal přednost chodci na přechodu. Nejvyšší státní zástupkyně je toho názoru, že při posuzování konkrétní míry společenské nebezpečnosti jednání je třeba zvažovat návaznost na charakter jednání, pro které byla činnost původně zakázána, a na další okruh celospolečenských zájmů chráněných trestním zákonem. V této souvislosti poukazuje na nárůst trestných činů v dopravě. Je přesvědčena, že za podmínek, za kterých byl skutek obviněným M. G. spáchán, může být i ojedinělá jízda posouzena jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. V závěru dovolání uvedla, že i kdyby nebyl naplněn patřičný stupeň nebezpečnosti jednání obviněného pro společnost, nemohl by být skutek obviněného kvalifikován jako přestupek, neboť takovéto jednání není uvedeno v zákoně o přestupcích č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 12. 2002, sp. zn. 13 To 410/2002, jakož i usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 14. 10. 2002, sp. zn. 2 T 81/2002, a aby podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal Okresnímu soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a učinil tak v souladu s §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací především zkoumal, zda má podané dovolání všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a došel k závěru, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. d) tr. řádu, protože ve věci bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozhodnutí uvedenému v §265 odst. 2 písm. d) tr. řádu, bylo podáno včas a u příslušného soudu podle §265e odst. 1 tr. řádu a obsahuje obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu. Pokud jde o argumentaci a posouzení námitek nejvyšší státní zástupkyně ve vztahu k použitým dovolacím důvodům, Nejvyšší soud shledal tyto námitky neopodstatněné. K tomu aby šlo o trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., musí jít o závažné jednání. Závažnost jednání je třeba posuzovat podle jeho povahy, rozsahu, intenzity, délky jeho trvání a následku ve vztahu ke stupni porušení zájmu chráněného ustanovením §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Tuto závažnost nelze dovodit pouze z několika krátkodobých jízd. U obviněného M. G. šlo dokonce jenom o jednu krátkou jízdu, která neměla žádný škodlivý následek (srov. rozhodnutí pod č. 13/1987 Sb. rozh. tr.). Proto správně došly soudy obou stupňů k závěru, že jednání obviněného M. G. vzhledem k nepatrnému stupni společenské nebezpečnosti není trestným činem, i když jinak jeho jednání vykazuje znaky trestného činu (§3 odst. 2 tr. zák.).
Nejvyšší soud se neztotožnil ani s názorem nejvyšší státní zástupkyně, že jednání obviněného nelze posoudit jako přestupek podle zákona č. 200/90 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle §2 odst. 1 tohoto zákona je přestupkem zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně. V tomto případě jde o zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Ten v §3 odst. 3 stanoví, že řídit motorové vozidlo může pouze osoba, která je držitelem příslušného řidičského oprávnění podle §81 tohoto zákona. Je zde tedy stanovena povinnost řídit motorové vozidlo pouze s řidičským oprávněním. Obviněný tuto povinnost porušil, protože, jak vyplývá ze skutkových zjištění uvedených v popisu skutku obsaženého ve výroku usnesení soudu prvního stupně, řídil osobní motorové vozidlo, přestože není držitelem řidičského průkazu. Takové jednání může být přestupkem proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle §22 odst. 1 písm. e) zákona č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Nepochybily soudy prvního i druhého stupně, jestliže došly k závěru, že jde o skutek, který by mohl být jiným příslušným orgánem posouzen jako přestupek, a když jeho projednání postoupily Okresnímu úřadu v H. K.
Možnost projednání takového přestupku ani po rozhodnutí Nejvyššího soudu není vyloučena uplynutím času, protože podle §20 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, do běhu jednoroční promlčecí lhůty se nezapočítává doba, pro kterou se vedlo trestní řízení. Proti obviněnému M. G. bylo vedeno trestní řízení od 17. 7. 2002 do 4. 12. 2002.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jestliže jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je zjevně neopodstatněné, a proto rozhodl Nejvyšší soud o jeho odmítnutí podle citovaného ustanovení trestního řádu v neveřejném zasedání za splnění podmínek podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. července 2003
Předseda senátu :
JUDr. František Púry
Vypracoval :
JUDr. Jiří Šoukal