ECLI:CZ:NS:2002:5.TDO.933.2002.1
sp. zn. 5 Tdo 933/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. listopadu 2002 o dovolání, které podal obviněný E. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 16. 5. 2002, sp. zn. 2 To 187/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 2 T 367/99, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný E. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 2 T 367/99, uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., které spáchal útoky popsanými pod body a) až d) výroku o vině tohoto rozsudku.
Za to byl obviněný E. K. podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 a půl roku, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl obviněný uznán postupem podle §228 odst. 1 tr. řádu povinným nahradit poškozenému J. V. škodu ve výši 8.500,- Kč.
Citovaný rozsudek Okresního soudu v Přerově napadl obviněný E. K. odvoláním, které Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, jako soud odvolací usnesením ze dne 16. 5. 2002, sp. zn. 2 To 187/2002, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Opis uvedeného usnesení byl obviněnému doručen dne 31. 7. 2002, jeho obhájkyni a příslušnému státnímu zastupitelství dne 29. 7. 2002.
Proti zmíněnému usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, podal obviněný E. K. dne 9. 8. 2002 dovolání, které dne 21. 8. 2002 dále doplnil a v němž odkázal na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Obviněný má za to, že soudy činné dříve ve věci pochybily, když mu uložily trest úhrnný a nikoli souhrnný, a to ve vztahu k výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Přerově ze dne 27. 4. 2001, sp. zn. 5 T 95/2001, když pro tento postup byly splněny zákonné předpoklady. Vzhledem k tomu, že uvedenou námitku, která odpovídá ustanovením zákona, obviněný uplatnil už v odvolání, nebyly podle jeho názoru splněny podmínky pro zamítnutí odvolání, ale naopak byly zde důvody pro částečné zrušení napadeného rozsudku soudu prvního stupně, a to konkrétně ve výroku o trestu.
Závěrem podaného dovolání obviněný E. K. navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, a přikázal tomuto soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší státní zastupitelství se k podanému dovolání obviněného E. K. do dne vydání tohoto usnesení nevyjádřilo.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) především zkoumal, zda dovolání obsahuje všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, jako odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného E. K. proti rozsudku, kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájkyně JUDr. M. H., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Okresního soudu v Přerově dne 9. 8. 2002, tj. v místě a ve lhůtě podle §265e tr. řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný poukazuje na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy na to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a dále odkázal na důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, ovšem jeho naplnění následně spatřuje v tom, že Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl o zamítnutí jeho odvolání, aniž pro takový postup byly splněny podmínky stanovené zákonem. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že dne 24. 5. 2002 nabyla účinnosti novela trestního řádu provedená zákonem č. 200/2002 Sb., která zaměnila a částečně doplnila text dovolacích důvodů uvedených do účinnosti zmíněné novely v §265b odst. 1 písm. k) a l) tr. řádu. Z obsahu dovolání je potom zřejmé, že obviněný E. K. opírá svůj mimořádný opravný prostředek nikoli o důvod podle §265b odst. 1 písm. k) nyní účinného tr. řádu, tedy po jeho novele provedené zákonem č. 200/2002 Sb., nýbrž o důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu po této novelizaci, který by mohl být naplněn, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu.
V rámci konkretizace dovolacích důvodů obviněný E. K. v dovolání uvedl, že soudy dříve činné ve věci pochybily, když mu vzhledem k okolnostem případu uložily úhrnný trest podle §35 odst. 1 tr. zák. a nikoli souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák., ačkoli byly pro tento postup splněny zákonné předpoklady.
Posouzení, zda jsou v určitém případě splněny podmínky pro uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák., je součástí aplikace trestního zákona, tedy hmotně právního předpisu. Nedostatek v tomto posouzení proto lze úspěšně namítat prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť se může jednat o nesprávné hmotně právní posouzení. Otázka, zda jsou dva trestné činy spáchány ve vícečinném souběhu a zda za ně má být za podmínek §35 odst. 2 tr. zák. ukládán souhrnný trest, je totiž otázkou hmotného práva, byť jde o jiné hmotně právní posouzení než právní posouzení skutku.
Nejvyšší soud proto dále zkoumal, zda byly v posuzovaném případě naplněny podmínky k postupu podle §35 odst. 2 tr. zák. a zda měl být uložen souhrnný trest, jak je namítáno v dovolání, přičemž zjistil následující skutečnosti.
Obviněný E. K. se skutku, jenž je předmětem trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 2 T 367/99, dopustil v době od 22.00 hod. dne 13. 4. 1999 do 6.00 hod. dne 14. 4. 1999.
První rozsudek soudu prvního stupně byl v uvedené trestní věci vydán dne 18. 1. 2001, přičemž obviněný E. K. a další obviněný Š. O. jím byli uznáni vinnými a byl jim uložen trest. Z podnětu odvolání obviněného E. K. byl tento rozsudek poté usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 26. 10. 2001, sp. zn. 2 To 696/2001, ohledně obviněného E. K. podle §258 odst. 1 písm. a), b) c), odst. 2 tr. řádu zrušen a věc byla podle §259 odst. 1 tr. řádu vrácena soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Dne 31. 1. 2002 byl v trestní věci vedené pod sp. zn. 2 T 367/99 vydán Okresním soudem v Přerově druhý prvostupňový rozsudek, kterým byl obviněný E. K. opět uznán vinným a byl mu uložen trest. Toto rozhodnutí jmenovaný obviněný napadl odvoláním, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 16. 5. 2002, sp. zn. 2 To 187/2002, podle §256 tr. řádu zamítnuto. Rozsudek soudu prvního stupně ze dne 31. 1. 2002 proto dne 16. 5. 2002 nabyl právní moci. Zmíněné usnesení odvolacího soudu potom obviněný napadl předmětným dovoláním.
Obviněný E. K. byl dále uznán vinným trestním příkazem vydaným Okresním soudem v Přerově dne 27. 4. 2001 v trestní věci vedené pod sp. zn. 5 T 95/2001. Skutku, jenž byl předmětem této trestní věci a který byl kvalifikován jako trestný čin ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák., se obviněný dopustil v době od září roku 2000 do 20. 2. 2001. Zmíněný trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 8. 6. 2001 a dne 19. 6. 2001 nabyl právní moci.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. platí, že soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v §35 odst. 1 tr. zák., když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Jak vyplývá ze shora citovaných skutečností, skutku, který byl předmětem rozhodování v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 2 T 367/99, se obviněný E. K. dopustil v době od 22.00 hod. dne 13. 4. 1999 do 6.00 hod. dne 14. 4. 1999. Druhého popisovaného jednání, které bylo předmětem rozhodování v trestní věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 5 T 95/2001, se obviněný dopustil v době od září roku 2000 do 20. 2. 2001. Dne 18. 1. 2001 byl přitom vydán prvý odsuzující rozsudek v trestní věci vedené pod sp. zn. 2 T 367/99, který byl stran obviněného E. K. sice následně odvolacím soudem zrušen, avšak později byla tato věc skončena pravomocným odsouzením jmenovaného obviněného.
Z uvedeného je zřejmé, že prvý odsuzující rozsudek v jedné trestní věci byl vydán dříve (tj. dne 18. 1. 2001), než bylo dokončeno páchání trestného činu, o němž se rozhodovalo ve věci druhé (tj. dne 20. 2. 2001). Trestné činy, které byly předmětem trestního stíhání obviněného E. K. v trestních věcech vedených u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 2 T 367/99 a sp. zn. 5 T 95/2001, tedy nejsou vzájemně ve vztahu souběhu, a proto ani nejsou splněny podmínky pro uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák., neboť všechny předmětné trestné činy nebyly spáchány dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek (doručen trestní příkaz) za některý z těchto trestných činů spáchaných obviněným. Odsuzujícím rozsudkem soudu prvního stupně za jiný trestný čin se v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. totiž rozumí první odsuzující rozsudek o jiném trestném činu bez ohledu na to, že v řádném nebo mimořádném opravném řízení byl tento rozsudek zrušen, pokud i po tomto opravném řízení skončila věc pravomocným odsouzením pachatele (srov. např. rozhodnutí pod č. 41/1968 Sb. rozh. tr.). Okamžikem vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku za některý z více trestných činů téhož pachatele je možný vztah vícečinného souběhu vždy ukončen, tzn. trestné činy spáchané (dokončené) před vyhlášením takového rozsudku a po jeho vyhlášení nejsou vzájemně se sbíhajícími, a nemůže být proto za ně uložen souhrnný trest ve smyslu §35 odst. 2 tr. zák. (srov. rozhodnutí pod č. 50/1978 Sb. rozh. tr. a přiměřeně též rozhodnutí pod č. 34/1965 a 8/1974-II. Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud ohledně námitky obviněného týkající se nesprávného použití §35 odst. 2 tr. zák. konstatuje, že soud prvního stupně i soud odvolací posoudily věc z hmotně právního hlediska správně, a to včetně zvážení případné aplikace zmíněného ustanovení, k níž se vyjádřily i v odůvodnění svých rozhodnutí. S právním názorem obou soudů, jestliže neshledaly podmínky pro uložení souhrnného trestu obviněnému E. K., se Nejvyšší soud ztotožnil. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu uplatněný obviněným tedy naplněn není.
Obviněný E. K. dále v podaném dovolání odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu po novele provedené zákonem č. 200/2002 Sb. Tento dovolací důvod je podle jeho první alternativy dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uvedený dovolací důvod je důvodem procesním, který má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Odvolání obviněného E. K. však bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle §254 tr. řádu věcně přezkoumáno a za dodržení stanovených podmínek odvolací soud podle §256 tr. řádu rozhodl o zamítnutí odvolání, protože ho neshledal důvodným. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy splněny byly, neboť nedošlo k omezení obviněného v přístupu k odvolacímu soudu a tudíž nemohlo dojít ani k naplnění zmíněného dovolacího důvodu. Ostatně obviněný ani žádné konkrétní procesní pochybení nenamítá, ale ve svém dovolání poukazuje pouze na již výše konkretizovaný (a podle jeho názoru nesprávný) postup, jestliže u něj nebylo uplatněno hmotně právní ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. o ukládání souhrnného trestu.
Podle druhé alternativy je dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu naplněn, pokud byl v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. I v této souvislosti lze za jedinou konkrétní námitku obviněného považovat jeho názor, že ve věci dříve činné soudy nesprávně použily (resp. neuplatnily) ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., čímž měl být v předcházejícím řízení naplněn dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. K této otázce se již Nejvyšší soud dostatečným způsobem vyjádřil výše a lze tedy pouze na uvedené odkázat.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný E. K. podal dovolání proti rozhodnutí, kterým nebyly naplněny uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Protože však předmětné dovolání bylo opřeno o námitky, které by za jiných okolností mohly být dovolacími důvody podle citovaných zákonných ustanovení, ale tyto námitky Nejvyšší soud neshledal z výše uvedených důvodů opodstatněnými, dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle §265r odst. 7 tr. řádu. Navíc se s námitkami uplatněnými v dovolání náležitě vypořádaly již soudy obou stupňů v původním řízení. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 20. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y