ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.953.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 953/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. srpna 2005 o dovolání, které podal obviněný P. D., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 2. 2005, sp. zn. 4 To 26/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 20 T 51/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný P. D. byl rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 20 T 51/2004, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 2. 2005, sp. zn. 4 To 26/2005, uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil jednáním popsaným pod body 1. až 3. a 5. až 11. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, tedy tím, že:
1. v nezjištěný den po období od 1. 3. 2003 do 31. 3. 2003 v T., okres N. J., po vypáčení dveří pilnice vnikl do objektu podnikatele T. G. - P. J., kde odcizil dvě motorové řetězové pily zn. HUSQVARNA H 257 a H 371 XP, vše v celkové hodnotě 15 793,- Kč ke škodě soukromého podnikatele T. G., násilným vniknutím do objektu způsobil jmenovanému škodu ve výši 180,- Kč,
a dále společně se spoluobviněným M. M.
2. v nezjištěné době od 22.00 hod. dne 12. 5. 2003 do 05.50 hod. dne 13. 5. 2003 v K.– L., okres N. J., poblíž autobusové zastávky „N.“ společně s M. H. a R. V. po rozpletení a roztažení pletiva vnikli na pozemek čerpací stanice LPG společnosti A. - B., spol. s r. o., se sídlem v B., odkud po rozbití skleněné výplně okna kanceláře vnikli do samotného objektu této společnosti, kde odcizili barevný televizor zn. Sony, Hi-Fi věž zn. Thomson a PC skříň, vše v celkové hodnotě 15 507,- Kč ke škodě uvedené společnosti, násilným vniknutím do objektu způsobili společnosti A. - B., spol. s r. o., se sídlem v B., škodu ve výši 7 600,- Kč,
3. dne 29. 5. 2003 v nezjištěné době od 02.30 hod. do 06.00 hod. v Z., okres N. J., společně s M. H. a R. V. po rozbití skleněné výplně zadního okna vnikli do restaurace U. majitelky N. R., kde vypáčili troje dvířka výčepního pultu a následně odcizili 70 ks krabiček cigaret různých značek a ubrus, vše v celkové hodnotě 2 876,- Kč ke škodě jmenované a násilným vniknutím do objektu jí způsobili škodu ve výši 938,- Kč,
5. v nezjištěné době od 20.00 hod. dne 22. 9. 2003 do 11.00 hod. dne 23. 9. 2003 v K., okres N. J., na ulici p. B. H. po vypáčení garážových vrat vnikli do garáže majitele J. V., kde odcizili řetězovou motorovou pilu zn. HUSQVARNA H 340 v hodnotě 8 743,- Kč ke škodě jmenovaného, násilným vniknutím do garáže způsobili J. V. škodu ve výši 450,- Kč,
6. v nezjištěné době od 19.30 hod. dne 15. 11. 2003 do 10.00 hod. dne 16. 11. 2003 v S., okres N. J., po rozbití skleněné výplně zadních vstupních dveří vnikli do objektu stolařské dílny nájemce M. K., kde odcizili řetězovou motorovou pilu zn. Partner v hodnotě 5 912,- Kč ke škodě jmenovaného a násilným vniknutím mu způsobili škodu ve výši 800,- Kč,
7. v nezjištěné době od 19.00 hod. dne 26. 1. 2003 do 04.25 hod. dne 27. 11. 2003 v K., okres N. J., v ulici H. L. po proražení otvoru v boční stěně vnikli do novinového stánku nájemkyně V. H., kde odcizili cigarety různých značek, tabákové výrobky a finanční hotovost 220,- Kč, vše v celkové hodnotě 46 888,- Kč a násilným vniknutím do novinového stánku způsobili V. H. škodu ve výši 4 350,-Kč,
8. v nezjištěné době do 19.00 hod. dne 26. 11. 2003 do 17.00 hod. dne 28. 11. 2003 v K., okres N. J., v ulici Š. v areálu objektu zvaného K. po vypáčení zámku levých předních dveří vnikli do osobního motorového vozidla zn. Tavrija, majitelky H. J., kde odcizili autorádio zn. Blaupunkt, typ B., v hodnotě 432,- Kč a násilným vniknutím do vozidla způsobili jmenované škodu ve výši 850,- Kč,
9. v nezjištěné době od 23.50 hod. dne 16. 1. 2004 do 05.10 hod. dne 17. 1. 2004 ve F. p. R., okres N. J., v ulici S. po rozpletení a roztažení drátěného pletiva vnikli na pozemek společnosti P. I, spol. s r. o., se sídlem ve F. p. R., odkud po vyražení sololitové výplně zadních dveří vnikli do objektu této společnosti, kde odcizili trezor BP a plynové svářecí soupravy M., vše v celkové hodnotě 10 990,- Kč ke škodě uvedené společnosti a násilným vniknutím do objektu způsobili společnosti P. I, spol. s r. o., se sídlem ve F. p. R., škodu ve výši 150,- Kč,
10. v nezjištěné době od 19.00 hod. dne 1. 2. 2004 do 09.00 hod. dne 2. 2. 2004 v K., okres N. J., v ulici F. domě po rozlomení cylindrické vložky zámku dveří vnikli do společné sklepní místnosti, kde odcizili pánské horské jízdní kolo zn. RED-FOX a dámské jízdní kolo zn. RED-FOX, vše v celkové hodnotě 3 685,- Kč ke škodě I. B. a násilným vniknutím do sklepních místností způsobili městu K. škodu ve výši 180,- Kč,
11. P. D. sám v nezjištěné době od 1. 11. 2003 do 10.30 hod. dne 18. 2. 2004 v K., okres N. J., v areálu a. s. T. K. v objektu společnosti P. I, spol. s r. o., se sídlem ve F. p. R., kde byl zaměstnán, využil příležitosti a vynesl trezor typ BB v hodnotě 5 856,- Kč ke škodě uvedené společnosti,
přičemž obviněný P. D. byl rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17. 6. 1997, sp. zn. 3 T 183/1996, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm b, e), odst. 3 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roky a 6 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, z jehož výkonu byl dne 30. 10. 1998 podmíněně propuštěn na zkušební dobu 3 roky, přičemž dne 6. 4. 2001 byl nařízen výkon trestu, který vykonal dne 17. 11. 2002, a rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 6. 6. 2003, sp. zn. 5 T 58/2003, byl odsouzen mj. i pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin.
Dále byl obviněný P. D. uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil jednáním popsaným v bodu 12. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, tedy tím, že v nezjištěný den a na nezjištěném místě počátkem měsíce září 2003 v Z., okres N. J., dále dne 25. 11. 2003 okolo 13.00 hod. v Z., okres N. J., před restaurací U. a dne 23. 1. 2004 v K., okres N. J., v ulici K. jako pachatel trestného činu krádeže, kterého se měl dopustit v nezjištěný den měsíce března 2003 v obci T., kde měl odcizit dvě motorové řetězové pily zn. HUSQVARNA H 257 a H 351 XP v celkové hodnotě 15 793,- Kč ke škodě T. G. (bod 1. obžaloby), sděloval L. Ž., který věděl od obžalovaného M. M., že J. G. zakoupil od něj řetězovou pilu pocházející z této trestné činnosti, že se nikdo nesmí nic dozvědět ohledně krádeže a následného prodeje motorové pily, jinak jej zmlátí a zabije, přičemž jej opakovaně uhodil otevřenou dlaní a později, když se dozvěděl, že jmenovaný byl vyslýchán na P. Č. r., opět jej vyhledal, uchopil jej za oděv a sděloval mu, že doufá, že na policii nic neřekl, a pokud se něco dozví, tak jej zmlátí a zabije.
Obviněný P. D. byl rovněž shledán vinným pomocí k trestnému činu zpronevěry podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §248 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustil jednáním uvedeným pod bodem IV./4. ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu, tedy tím, že v nezjištěné době od 19.00 hodin dne 14. 9. 2003 do 14.00 hodin dne 15. 9. 2003 v K., okres N. J., v ulici P. B. H. na parkovišti před domem po předchozí domluvě s L. H. a za pomoci originálních klíčů, které od něj převzali, vnikli do osobního vozidla zn. Citroën ZX, které měl v nájmu L. H. na základě leasingové smlouvy ze dne 31. 3. 2003 uzavřené se společností C. C. B. L. se sídlem v P., a odjeli s ním na přesně nezjištěné místo okresu Š., kde je předali za účelem další dispozice neustanovené osobě jménem N., čímž způsobili společnosti C. C. B. L., s. r. o., se sídlem v P., škodu ve výši 98 230,- Kč.
Rozsudkem odvolacího soudu byl obviněný P. D. uznán vinným i trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním popsaným pod bodem IV./13. jeho výroku o vině, tj. konkrétně tím, že dne 25. 11. 2003 okolo 13.15 hodin v Z., okres N. J., před restaurací U. poté, co byl upozorněn přes otevřené okno restaurace Z. V., starostou obce Z., na své nevhodné chování, počal jmenovaného slovně urážet a vyhrožoval mu zastřelením, ve svém jednání neustal ani poté, co se mu jmenovaný představil jako starosta obce, přičemž ho ještě uhodil otevřenou dlaní do obličeje a odjel osobním vozidlem, když popsaným útokem nezpůsobil poškozenému zranění.
Za to byl obviněný P. D. odsouzen podle §235 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 roky, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 4 T 5/2004, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 6. 2004, sp. zn. 4 To 117/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Týmiž rozhodnutími bylo rozhodnuto i o vině a trestu spoluobviněného M. M. a postupem podle §228 odst. 1, §229 odst. 1 a 2 tr. řádu o nárocích poškozených na náhradu škody.
Citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě byl vydán z podnětu odvolání obviněného P. D. a spoluobviněného M. M., když odvolací soud podle §258 odst. 1 písm. b), d), f), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil napadený rozsudek a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. řádu sám znovu rozhodl popsaným způsobem. Opis rozsudku odvolacího soudu byl obviněnému P. D. doručen dne 17. 2. 2005, jeho obhájci dne 16. 2. 2005 a příslušnému státnímu zastupitelství také dne 16. 2. 2005.
Proti zmíněnému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal obviněný P. D. prostřednictvím svého obhájce dne 21. 3. 2005 dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. a), g) a l) tr. řádu. Naplnění prvního z nich „podle §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu per analogiam“ obviněný shledává v tom, že odvolací soud rozhodl na základě zcela odlišné důkazní situace než soud prvního stupně, což je údajně zřejmé ze zásadní změny výpovědi spoluobviněného M. M. Odvolací soud tedy podle obviněného nevykonal přezkumnou činnost, která mu náleží, a i přes řádný formální stav tak fakticky rozhodoval věcně nepříslušný soud. K odůvodnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu obviněný uvedl, že pod bodem VI. výroku rozsudku odvolacího soudu nebyla podstatná část jeho odvolání výslovně zamítnuta, ale rozsudek soudu prvního stupně byl ponechán beze změny, přestože fakticky došlo k zamítnutí jeho odvolání.
V rámci další argumentace uplatněné k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný P. D. zdůraznil, že se již od počátku trestního řízení doznával ke spáchání skutků popsaných v rozsudku soudu prvního stupně pod body 2. až 11. a ke skutku označenému v rozsudku odvolacího soudu jako bod 13., naproti tomu však vždy popíral spáchání skutků popsaných pod body 1. a 12. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně. U prvního z nich podle mínění obviněného nebylo především prokázáno, že by měl právě on spáchat krádež, přičemž usvědčující výpověď zejména svědka L. Ž. považuje za nevěrohodnou. Obviněný poukazuje také na změnu výpovědi spoluobviněného M. M., přičemž za pravdivou verzi jeho výpovědi pokládá tu, kterou učinil před odvolacím soudem, a současně obviněný poukazuje i na výpověď svědka J. G. Obviněný P. D. rovněž neshledává logické opodstatnění k tomu, proč by měl tento skutek popírat, když dalších deset doznává. Nesprávné hmotně právní posouzení odvolacího soudu spatřuje obviněný v tom, že tento soud nepostupoval v souladu se zásadou, podle níž v případě pochybností o vině je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného, přičemž o jeho vině stran zmíněného skutku jsou mimořádné pochybnosti. Pokud jde o jednání popsané pod bodem 12. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, odkazuje obviněný na argumentaci předloženou ke skutku uvedenému pod bodem 1. téhož výroku a doplňuje, že pokud se nedopustil krádeže pily, neměl důvod vyhrožovat svědku L. Ž. Na podkladě všech tvrzených důvodů se přitom obviněný domnívá, že odvolací soud, stejně jako před ním soud prvního stupně, se dopustily zásadního pochybení při hmotně právním posouzení věci tím, že řádně nevyhodnotily důkazy jednotlivě a ve vzájemných souvislostech a nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo.
Obviněný P. D. závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k tr. řádu zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu ve výrocích pod body I., IV. a VI. a aby podle §265l tr. řádu přikázal tomuto soudu věc znovu projednat a rozhodnout.
Současně obviněný P. D. požádal soud prvního stupně, aby postupoval podle §265h odst. 3 tr. řádu, neboť je podle jeho mínění namístě přerušit výkon trestu odnětí svobody do rozhodnutí o dovolání. Důvod pro tento svůj návrh obviněný spatřuje především v tom, že v případě vyhovění dovolání by byl výkonem trestu zcela zbytečně omezen na osobní svobodě, čímž by došlo k zásahu do základních lidských práv a k nedůvodnému přetěžování věznic. Přerušení výkonu trestu přitom obviněný nepovažuje za rozporné s účelem trestního stíhání ani s tím, že bude v každém případě odsouzen za zbývající trestnou činnost, neboť není zřejmé, jaký trest mu bude uložen.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného P. D. vyjádřila prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný, neodpovídá obsahu odůvodnění dovolání, neboť jím uváděné argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů, navíc jsou zcela opakováním obhajoby obviněného z odvolání. Za této situace má státní zástupkyně za to, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než jaké jsou vyjmenovány v §265b odst. 1 tr. řádu, tudíž navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podal obviněný P. D. jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a), h) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný P. D. opírá jeho existenci o analogické použití ustanovení §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu, tedy tvrdí, že ve věci rozhodl nepříslušný soud. Dále v dovolání uplatnil důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nakonec obviněný odkazuje i na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který je dán, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
Pokud jde o první uplatněný dovolací důvod, obviněný P. D. shledává jeho naplnění v tom, že odvolací soud rozhodl na základě zcela odlišné důkazní situace než soud prvního stupně, což je údajně zřejmé ze zásadní změny výpovědi spoluobviněného M. M. Podle obviněného tedy odvolací soud neprovedl přezkumnou činnost, která mu náleží, takže i přes řádný formální stav fakticky rozhodoval údajně věcně nepříslušný soud.
K tomu Nejvyšší soud uvádí, že existence dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu může být obecně vzato založena i pochybením při stanovení funkční příslušnosti soudu, která je zvláštním druhem příslušnosti věcné. Bylo by tomu tak ovšem jen v případě, kdyby o řádném opravném prostředku za jinak splněných dalších podmínek zejména ve smyslu §265a odst. 1 tr. řádu rozhodl jiný soud než nadřízený soud určený k tomu ustanoveními §252 tr. řádu, resp. §146 odst. 2 tr. řádu. V posuzované trestní věci však ve zřejmém souladu s ustanovením §252 tr. řádu rozhodl o odvolání obviněného P. D. Krajský soud v Ostravě, který je krajským soudem nadřízeným Okresnímu soudu v Novém Jičíně, jenž vydal rozsudek napadený odvoláním obviněného [viz též §29 písm. a) a přílohu 2 bod 8. zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů].
Tvrzení obviněného P. D., že formálně sice funkčně příslušný soud rozhodoval, avšak fakticky svou činností nikoli, je navíc námitkou, která ani nemůže naplnit zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu, protože jeho existence je podmíněna právě (mimo jiné) rozhodováním formálně nepříslušného soudu. Zmíněná námitka přitom není způsobilá naplnit ani žádný jiný dovolací důvod, tudíž v tomto rozsahu bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než jaké jsou uvedeny v §265b tr. řádu.
V rámci své argumentace, kterou odůvodňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, obviněný P. D. především nesouhlasí s tvrzením soudů obou stupňů, podle nichž se dopustil skutků popsaných pod body 1. a 12. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, když rovněž zpochybňuje hodnocení některých svědeckých výpovědí soudy činnými dříve ve věci. Existenci dovolacího důvodu tak obviněný podle názoru Nejvyššího soudu shledává v tomto rozsahu pouze v údajně vadných skutkových závěrech, které učinily soudy obou stupňů, popřípadě v tvrzeném chybném hodnocení důkazů, takže předpoklady pro jiné právní posouzení svého jednání obviněný dovozuje nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci zmíněných skutků obsažených ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jen z vlastní verze hodnocení důkazů a z jiných (pro něj příznivějších) skutečností, než jaké vzaly v úvahu soudy obou stupňů.
K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že – jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu – důvodem dovolání nemůže být námitka vytýkající nesprávné (odlišné) skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto dovolání není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti a úplnosti jimi provedeného dokazování či hodnocení důkazů. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování a hodnotit důkazy (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by snad mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně. Přezkoumávat správnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z velmi omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný P. D., přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obviněný P. D. namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval v podstatě jen odlišné verze skutkového stavu a z jiného hodnocení důkazů, pak soudům činným dříve ve věci nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu].
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného P. D. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil skutků tak, jak je popsáno ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně či soudu odvolacího. Ve vztahu ke skutkům uvedeným pod body 1. a 12. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně to zjednodušeně řečeno znamená, že obviněný P. D. jednak v průběhu vymezené doby vnikl po vypáčení dveří do konkretizovaného objektu, kde odcizil dvě řetězové pily (bod. 1.), a dále že ve vymezené době a místě vyhrožoval L. Ž. zbitím a zabitím, pokud se v souvislosti s jeho svědectvím někdo dozví o původu motorové pily odcizené uvedeným skutkem a prodané J. G., přičemž obviněný v této souvislosti opakovaně uhodil L. Ž. otevřenou dlaní. Kdyby měl dovolací soud učinit odlišné právní posouzení popsaných skutků, jak se toho ve svém dovolání obviněný domáhá, musel by modifikovat tato rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. odhlédnout od těch skutkových zjištění, která jednoznačně svědčí o spáchání dílčího útoku trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a trestného činu vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. e) tr. zák., jak správně uzavřely soudy obou stupňů. Taková změna skutkových zjištění ovšem není v dovolacím řízení možná ani přípustná, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil, tudíž i v tomto rozsahu podal obviněný dovolání z jiného důvodu, než jaké jsou vymezeny v ustanovení §265b tr. řádu.
Posledním dovolacím důvodem, který obviněný P. D. uplatnil, je důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Obviněný jeho naplnění shledává v tom, že pod bodem VI. výroku rozsudku odvolacího soudu nebyla podstatná část jeho odvolání výslovně zamítnuta, ale rozsudek soudu prvního stupně byl ponechán beze změny, ačkoli fakticky došlo k zamítnutí jeho odvolání.
Zmíněný dovolací důvod může být naplněn ve dvou variantách. Výchozí pro aplikaci obou je skutečnost, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu. Ve věci obviněného P. D. však odvolací soud v odvolacím řízení vedeném z podnětu jeho odvolání zrušil část napadeného rozsudku soudu prvního stupně a sám znovu rozhodl jiným způsobem, přičemž ve zbývajícím rozsahu shledal odvolání nedůvodným. Je tudíž zřejmé, že ani ve vztahu k poslednímu dovolacímu důvodu obviněný neužil námitku, která by byla způsobilá naplnit nejen tento, ale i jakýkoli jiný dovolací důvod. Navíc je třeba zmínit, že obviněný v této souvislosti ani nepoukazuje na žádné pochybení, kterého se měl odvolací soud podle jeho názoru dopustit.
Nejvyšší soud tudíž dospěl k závěru, že obviněný P. D. i přes své slovní vyjádření dovolacích důvodů obsažených v ustanoveních §265b odst. 1 písm. a), g) a l) tr. řádu podal dovolání z jiných důvodů, než jaké činí dovolání přípustným. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž mohl věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, dovolání obviněného odmítl a rozhodl tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 3. srpna 2005
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y