ECLI:CZ:NS:2001:5.TVO.125.2001.1
sp. zn. 5 Tvo 125/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. září 2001 stížnost obžalované H. Š., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 8. 2001, sp. zn. 6 Ntv 9/01, v trestní věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 6 To 13/01, a rozhodl takto:
Podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. se napadené usnesení zrušuje a znovu se rozhoduje, přičemž podle §71 odst. 3 tr. ř. se vazba obžalované H. Š. prodlužuje do 15. listopadu.
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 8. 2001, sp. zn. 6 Ntv 9/01, byla podle §71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obžalované H. Š. do 31. 12. 2001.
Proti tomuto usnesení podala obžalovaná H. Š. v zákonné lhůtě stížnost, kterou písemně zdůvodnil její obhájce. Obžalovaná namítá, že u její osoby nebyl od počátku dán žádný důvod vazby podle §67 tr. ř. Nikdy se nevyhýbala součinnosti s orgány činnými v trestním řízení a dokonce jim svoji trestnou činnost ohlásila. Tvrdí, že byla Městským soudem v Praze nesprávně odsouzena podle §250 odst. 4 tr. zák. Nesouhlasí s tím, že opustila děti, měnila místa pobytu, aniž by o tom dala zprávu orgánům činným v trestním řízení. Je pravdou, že bylo po ní vyhlášeno celostátní pátrání dne 24. 6. 1999, ale již 17. 6. 1999 k trestní věci vypovídala na MO Policie ČR pro Prahu 5, se kterou byla v telefonickém kontaktu.
Obžalovaná nesouhlasí s tím, že by z její strany docházelo k prodlužování řízení. Nemůže odpovídat za to, že odročení veřejných zasedání bylo způsobeno z důvodu omluvy obhájce nebo výpovědi plné moci obhájce. Obžalovaná zdůrazňuje, že je velmi vážně nemocná a její zdravotní stav se vazbou neustále zhoršuje. V této souvislosti poukazuje na přiloženou lékařskou zprávu o vyšetření ze dne 20. 6. 2001.
Závěrem stížnosti obžalovaná žádá, aby byly přezkoumány důvody vazby u její osoby, zejména to, že je nucena být v podmínkách neslučujících se s požadavky na léčení jejího onemocnění, čímž dochází k porušení práva na osobní integritu ve smyslu čl. 3 Evropské úmluvy o lidských právech, k poškození zdraví s trvalými následky a k psychické újmě.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i příslušnou část řízení, které mu předcházelo, a dospěl k níže uvedeným závěrům.
Z trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že návrh na prodloužení vazby obžalované H. Š. byl příslušnému senátu Vrchního soudu v Praze doručen dne 13. 8. 2001, t. j. při zachování patnáctidenní lhůty uvedené v §71 odst. 6 tr. ř., neboť lhůta trvání vazby u její osoby, prodloužená usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 6. 2001, sp. zn. 6 Ntv 6/01, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2001, sp. zn. 4 Tvo 97/2001, skončila dne 31. 8. 2001. Návrh podal předseda senátu Vrchního soudu v Praze, který bude předsedat odvolacímu soudu, tedy osoba k tomu oprávněná podle §71 odst. 5 tr. ř.
V období od uvedeného prodloužení lhůty vazby mělo být dne 13. 8. 2001 konáno veřejné zasedání o odvolání obžalované H. Š. Protože však došlo ke změně obhájce obžalované, přičemž nový obhájce Mgr. V. F. požádal o poskytnutí lhůty k prostudování spisu (č. l. 855 tr. spisu), bylo veřejné zasedání odročeno na neurčito (č. l. 856 tr. spisu).
V napadeném usnesení Vrchní soud v Praze důvodně konstatoval, že u obžalované H. Š. jsou i v současnosti dány důvody vazby podle §67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. Lze připomenout, že obžalovaná je stíhána pro závažnou úmyslnou majetkovou trestnou činnost. V případě, že bude uznána vinnou a odsouzena, tak jí hrozí uložení vysokého trestu. Tato hrozba ještě zesílila vyhlášením rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2000, sp. zn. 10 T 6/2000, kterým jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi roků. Pokud se v napadeném usnesení konstatuje, že obžalovaná před vzetím do vazby opustila trvalé bydliště, svou rodinu a měnila místo svého pobytu, tak tato skutečnost odpovídá zjištěním pracovníků kriminální policie pro Prahu 10 ze dne 17. 3. 1999 v místě jejího trvalého bydliště i v místě, kde tehdy žil její manžel (č. l. 64-65 tr. spisu). Proto také bylo k její osobě vyhlášeno celostátní pátrání. Obžalovaná měla trestnou činnost páchat po dlouhou dobu a řadou útoků. Tyto konkrétní skutečnosti odůvodňují obavu, že obžalovaná na svobodě uprchne nebo se bude skrývat, aby se trestnímu stíhání a trestu vyhnula a že bude pokračovat v trestné činnosti pro níž je stíhána.
Nejvyšší soud nevidí pochybení napadeného usnesení ani v tom, když Vrchní soud v Praze dovodil a odůvodnil splnění podmínek pro další prodloužení vazby podle §71 odst. 3 věty druhé tr. ř. Pokud stíhání nebylo skončeno v rámci již jednou prodloužené lhůtě vazby nad dva roky, stalo se tak výlučně z jiných závažných důvodů spočívajících v realizaci práva obviněné na obhajobu, kdy bylo potřebné, aby její nový obhájce se mohl pro kvalifikovanou obhajobu dostatečně seznámit se spisovým materiálem. Na tomto průtahu nemají soudní orgány žádnou vinu, neboť ho nemohly ovlivnit.
Konkrétní povaha důvodů vazby podle §67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. u obžalované H. Š., činí i v současné době opodstatněným závěr Vrchního soudu v Praze, že jejím propuštěním na svobodu by reálně hrozilo nejméně podstatné ztížení nebo dokonce zmaření dosažení účelu trestního řízení ve smyslu §1 odst. 1 tr. ř.
Naproti tomu dobu na kterou Vrchní soud vazbu obžalované prodloužil, nelze považovat jako přiměřenou a jen nezbytně nutnou k tomu, aby mohlo být provedeno odvolací řízení. To lze realizovat i v kratší době, byť jeho termín nebyl ještě stanoven.
Proto Nejvyšší soud podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. napadené usnesení zrušil a současně znovu rozhodl, přičemž podle §71 odst. 3 tr. ř. vazbu obžalované H. Š. prodloužil do 15. 11. 2001.
S námitkami obžalované H. Š. se Nejvyšší soud neztotožnil, popřípadě jde o námitky bez vlivu na správnost důvodů vazby a jejího prodloužení. Pokud obžalovaná poukazuje na svůj nedobrý zdravotní stav, tak by měla o této skutečnosti informovat lékaře v zařízení, kde vazbu vykonává. Ten by měl rozhodnout o její případné léčbě. S námitkami obžalované proti odsuzujícímu rozsudku se Nejvyšší soud nezabýval, neboť mu to v tomto řízení nepřísluší. Tyto námitky je nutno uplatnit v odvolacím řízení.
Vzhledem na výše popsané skutečnosti bylo o podané stížnosti obžalované rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 11. září 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k