ECLI:CZ:NS:2001:5.TVO.160.2001.1
sp. zn. 5 Tvo 160/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. listopadu 2001 stížnost obviněného B. R., podanou proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 10. 2001, sp. zn. 6 To 95/01, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. Nt 114/2001, a rozhodl takto:
Podle §149 odst. 1 tr. řádu se z podnětu stížnosti obviněného B. R. napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 10. 2001, sp. zn. 6 To 95/01, zrušuje .
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 10. 2001, sp. zn. 6 To 95/01, byl podle §287 tr. řádu obviněný B. R. vzat do vazby z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a), c) tr. řádu. Dále se ve výroku tohoto usnesení konstatuje, že vazba počíná dnem 27. 9. 2001.
Citované rozhodnutí bylo učiněno poté, co usnesením ze dne 28. 6. 2001, sp. zn. Nt 114/2001, Městský soud v Praze podle §284 odst. 1 tr. řádu povolil obnovu řízení v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově proti obviněnému B. R. stíhanému pro trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., dílem dokonaný, dílem spáchaný ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. Obnova tohoto řízení byla povolena s ohledem na další trestní věc vedenou proti obviněnému B. R. u Policie České republiky, Úřadu vyšetřování hl. m. Prahy pod ČVS: ÚVP – 281/2000. V souvislosti s tím byl zrušen trestní příkaz Okresního soudu v Trutnově ze dne 11. 10. 1999, sp. zn. 1 T 555/99, ve výroku o vině, trestu i náhradě škody a věc byla podle §284 odst. 2 tr. řádu vrácena státnímu zástupci k došetření. Proti tomuto usnesení o povolení obnovy řízení podal obviněný B. R. stížnost, kterou Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. 6 To 95/01, jako nedůvodnou podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl. Tím rozhodnutí o povolení obnovy řízení nabylo právní moci.
Trestním příkazem Okresního soudu v Trutnově ze dne 11. 10. 1999, sp. zn. 1 T 555/99, který byl v celém rozsahu zrušen v souvislosti s rozhodnutím o povolení obnovy řízení, uložil soud obviněnému B. R. za zmíněné trestné činy nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon ho zařadil do věznice s ostrahou. Protože tento trest obviněný vykonával ještě v době, kdy nabylo právní moci citované rozhodnutí o povolení obnovy řízení, jímž byl mimo jiné zrušen i výrok o vykonávaném trestu odnětí svobody, rozhodl Vrchní soud v Praze výše uvedeným usnesením ze dne 11. 10. 2001, sp. zn. 6 To 95/01, o vzetí obviněného B. R. do vazby.
Proti tomuto usnesení si podal obviněný B. R. v zákonné lhůtě stížnost. V jejím odůvodnění poukázal na skutečnost, že vrchní soud nerozhodl o jeho vazbě neprodleně po právní moci rozhodnutí, jímž byla povolena obnova řízení, jak ukládá ustanovení §287 tr. řádu. Podle názoru obviněného požadavek neprodleného rozhodnutí nesplňuje lhůta 14 dnů, po uplynutí které vrchní soud o vazbě rozhodl. Proto žádá o propuštění na svobodu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost výroku napadeného usnesení, jakož i příslušnou část řízení, které mu předcházelo, a shledal, že stížnost obviněného B. R. je důvodná.
Podle §287 tr. řádu platí, že vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem, rozhodne soud po právní moci usnesení, jímž spolu s povolením obnovy zrušil výrok o tomto trestu, neprodleně o vazbě. O tuto procesní situaci šlo i v případě obviněného B. R., jak je patrné z výše popsaného průběhu jeho trestního stíhání, přičemž původním rozsudkem je zde třeba rozumět i trestní příkaz, který má povahu odsuzujícího rozsudku (§314e odst. 5 věta prvá tr. řádu). Bylo tedy povinností Vrchního soudu v Praze, jehož usnesením ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. 6 To 95/01, nabylo právní moci rozhodnutí o povolení obnovy řízení, aby neprodleně po právní moci tohoto rozhodnutí, kterým byl zrušen i výrok o vykonávaném trestu odnětí svobody, rozhodl o vazbě obviněného B. R.
Požadavkem učinit neprodlené rozhodnutí podle §287 tr. řádu zákon sleduje, aby byla co nejvíce minimalizována doba, po kterou je omezena osobní svoboda obviněného poté, co zrušením výroku o uloženém trestu odnětí svobody odpadl právní důvod k dalšímu setrvání obviněného ve věznici. Vzhledem k tomu musí být rozhodnuto o vazbě ihned po nabytí právní moci usnesení o povolení obnovy řízení, což znamená bez jakýchkoli průtahů.
Uvedenému zákonnému příkazu, aby o vazbě bylo rozhodnuto neprodleně, napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 10. 2001, sp. zn. 6 To 95/01, nevyhovuje. Vrchní soud jím rozhodl, jak správně namítá obviněný B. R., až po uplynutí 14 dnů od doby, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o povolení obnovy řízení spojené se zrušením výroku o vykonávaném trestu odnětí svobody. Takový časový úsek rozhodně nelze považovat za neprodlené rozhodnutí o vazbě, protože Vrchnímu soudu v Praze nic nebránilo, aby rozhodl dříve. Pro rozhodnutí o vazbě měl k dispozici všechny potřebné podklady a z napadeného usnesení nevyplývá, že by prováděl či musel provádět jakékoli došetření ohledně důvodnosti vazby nebo jiných skutečností. Na tomto konstatování nemůže nic změnit ani fakt, že vazba byla obviněnému započítána od nabytí právní moci rozhodnutí o obnově. Obviněný B. R. byl totiž prakticky 14 dnů omezen na osobní svobodě bez právního důvodu a to je stav, který nemůže být zhojen ani dodatečným rozhodnutím o jeho vzetí do vazby.
Za situace, kdy nebylo o vazbě podle §287 tr. řádu v souvislosti s povolením obnovy řízení rozhodnuto neprodleně, odpadají jakékoli úvahy o tom, zda jsou u obviněného B. R. důvody vazby či nikoli. Ani jejich případná existence nemůže nahradit splnění podmínky spočívající v nutnosti neprodleného rozhodnutí o vazbě.
S ohledem na všechny popsané skutečnosti Nejvyšší soud z podnětu stížnosti obviněného B. R. podle §149 odst. 1 tr. řádu zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a tím byl odstraněn protiprávní stav, aniž bylo třeba jakéhokoli dalšího rozhodnutí. Důsledkem uvedeného postupu je nutnost propuštění obviněného na svobodu, to ovšem neznamená, že ve věci vedené u Policie České republiky, Úřadu vyšetřování hl. m. Prahy pod ČVS: ÚVP – 281/2000, nelze opětovně rozhodnout o vzetí obviněného B. R. do vazby, jestliže budou zjištěny nové skutečnosti odůvodňující omezení jeho osobní svobody tímto zajišťovacím institutem.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 7. listopadu 2001
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y