ECLI:CZ:NS:2000:5.TZ.245.2000.1
sp. zn. 5 Tz 245/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 8. listopadu 2000 ve veřejném zasedání v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Púryho a soudců JUDr. Jiřího Horáka a JUDr. Jindřicha Urbánka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch i v neprospěch obviněného J. H. , bytem K. V., S. R., K. č. 758/1, proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 13. 3. 2000, sp. zn. 2 T 17/2000, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. řádu a za splnění podmínek podle §272 tr. řádu takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 13. 3. 2000, sp. zn. 2 T 17/2000, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §35 odst. 2 tr. zák., §2 odst. 5, 6 a §314a odst. 2 tr. řádu ve prospěch i v neprospěch obviněného J. H.
Citovaný trestní příkaz se zrušuje . Zároveň se zrušují všechna další rozhodnutí, která na zrušený trestní příkaz obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Karlových Varech se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 13. 3. 2000, sp. zn. 2 T 17/2000, byl obviněný J. H. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že v K. V., U k. 1, v prodejně firmy H. C., s. r. o., uzavřel ve dvou případech smlouvu o finančním pronájmu se společností H. C., a. s., B., K. 39, a to
1. dne 24. 12. 1998 smlouvu č. 9837210062 na pronájem videorekordéru zn. Sanyo VHR 720 v prodejní hodnotě 7014,10 Kč, když byl při převzetí seznámen s obchodními podmínkami, uhradil akontaci ve výši 699,- Kč a první splátku ve výši 649,- Kč, a v přesně nezjištěné době v měsíci květnu 1999 videorekordér prodal neznámé osobě a v červenci 1999 uhradil ještě dvě splátky v částkách po 649,- Kč,
2. dne 13. 1. 1999 smlouvu č. 9937210003 na pronájem televizoru zn. LG CK 21 C24X v prodejní hodnotě 13 973,20 Kč, když byl při převzetí seznámen s obchodními podmínkami, uhradil akontaci ve výši 1399,- Kč a první splátku ve výši 555,- Kč, a v přesně nezjištěné době v měsíci červenci 1999 televizor prodal neznámé osobě a v témže měsíci uhradil ještě dvě splátky po 555,- Kč,
čímž v obou případech způsobil společnosti H. C., a. s., B., škodu ve výši 15 277,30 Kč.
Za to byl odsouzen podle §248 odst. 2 a §35 odst. 2 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. řádu k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 písm. a) a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu tři roky. Zároveň byl zrušen výrok o trestu v trestním příkaze Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 1. 6. 1999, sp. zn. 4 T 85/99, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Trestní příkaz nabyl právní moci dnem 4. 4. 2000, když proti němu nebyl podán odpor.
Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti ve prospěch i v neprospěch obviněného J. H. stížnost pro porušení zákona. Vytkl v ní porušení zákona v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §314a odst. 1, 2 tr. řádu a §35 odst. 2 tr. zák., ke kterému mělo dojít ve prospěch i v neprospěch obviněného. V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti poukázal na skutečnost, že obviněný J. H. byl odsouzen též rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 2. 1999, sp. zn. 3 T 12/98, k trestu odnětí svobody na jeden a půl roku s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu dvou let. Dále ministr spravedlnosti zmínil odsouzení vyslovené trestním příkazem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 1. 6. 1999, sp. zn. 4 T 85/99, pro trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na osm měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu dvou let. S poukazem na obsah citovaných zákonných ustanovení, jejichž porušení je vytýkáno, ministr spravedlnosti konstatoval, že se jimi Okresní soud v Karlových Varech důsledně neřídil, protože ve věci přichází v úvahu uložení souhrnného trestu za současného zrušení zmíněných trestů uložených dřívějšími rozhodnutími a tento souhrnný trest měl být uložen senátem. Závěrem ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil namítané porušení zákona, aby podle §269 odst. 2 tr. řádu napadený trestní příkaz zrušil a aby dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. řádu správnost všech výroků napadeného trestního příkazu, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a zjistil, že zákon byl porušen ve prospěch i v neprospěch obviněného J. H., byť z poněkud jiných důvodů, než uvádí stížnost pro porušení zákona.
Z předloženého spisového materiálu je především patrné, že mimo zmíněné odsouzení napadeným trestním příkazem v projednávané trestní věci byl obviněný J. H. rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 2. 1999, sp. zn. 3 T 12/98, uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustil společně s dalšími pachateli tím, že v obci S., okr. K. V., bez použití násilí společně v různém složení vnikli do kostela „Navštívení Panny Marie\", kde ke škodě Církve římskokatolické, Farního úřadu ve Ž., okr. K. V., odcizili obvinění J. H. s J. P. v přesně nezjištěný den měsíce října 1997 2 ks dřevěných šatnových skříní v celkové hodnotě nejméně 7000,- Kč, 2 ks dřevěné kostelní pokladnice v celkové hodnotě nejméně 12 000,- Kč a nejméně 12 ks dřevěných obrazových rámů v celkové hodnotě nejméně 4800,- Kč, čímž způsobili škodu v celkové výši nejméně 23 800,- Kč. Za to byl obviněnému J. H. podle §247 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání 1,5 roku, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 písm. a) a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 2 roky. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudek nabyl právní moci u obviněného J. H. dne 7. 4. 1999.
Dále byl obviněný J. H. uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 1. 6. 1999, sp. zn. 4 T 85/99, trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 30. 1. 1999 v K. V. z titulu zaměstnání u firmy GSUS, s. r. o., převzal od M. C. v souvislosti s výkonem pracovní činnosti mobilní telefon zn. Ericsson 688 v hodnotě 13 230,- Kč s uložením a příslibem, že tento vrátí téhož dne, přičemž toto tak neučinil, a to ani v době následující. Za to mu uložen podle §248 odst. 2 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. řádu trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 písm. a) a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 2 roky. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 17. 6. 1999.
Z trestního spisu v projednávané trestní věci je přitom zřejmé, že Okresní soud v Karlových Varech před vydáním svého trestního příkazu, proti kterému směřuje stížnost pro porušení zákona, mohl vědět o výše uvedeném dřívějším odsouzení obviněného J. H., ke kterému došlo citovaným rozsudkem Krajského soudu v Plzni, zejména když je zmíněno v opisu z evidence Rejstříku trestů, který měl Okresní soud v Karlových Varech k dispozici (č. l. 16 trestního spisu). Proto bylo nezbytné vyžádat trestní spis Krajského soudu v Plzni sp. zn. 3 T 12/98, bez něhož nemohl Okresní soud v Karlových Varech posoudit všechny okolnosti rozhodné pro ukládání trestu, zejména pak otázku, zda skutečně přichází v úvahu uložení souhrnného trestu i ve vztahu k tomuto odsouzení či nikoli. Citovaný rozsudek Krajského soudu v Plzni byl totiž vyhlášen již dne 1. 2. 1999, zatímco trestný čin zpronevěry v posuzované trestní věci, o němž Okresní soud v Karlových Varech rozhodl napadeným trestním příkazem, měl obviněný J. H. spáchat sice po uzavření smluv o finančním pronájmu ze dne 24. 12. 1998 a ze dne 13. 1. 1999, ale k neoprávněnému přisvojení pronajatých (tj. svěřených) věcí mělo dojít teprve v květnu 1999 a v červenci 1999, tedy až po vyhlášení zmíněného rozsudku Krajského soudu v Plzni. Trestný čin zpronevěry spáchaný neoprávněným přisvojením si cizí pronajaté věci není dokonán již uzavřením smlouvy o finančním pronájmu, ale až neoprávněným prodejem takové věci, což lze posoudit jako přisvojení si svěřené věci. Tuto otázku ovšem Okresní soud v Karlových Varech důsledně nezjišťoval, protože neměl k dispozici trestní spis Krajského soudu v Plzni sp. zn. 3 T 12/98 a neprovedl jím důkaz.
Ve vztahu k odsouzení obviněného J. H. trestním příkazem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 1. 6. 1999, sp. zn. 4 T 85/99, sice v posuzované trestní věci uložil tentýž soud souhrnný trest a zrušil výrok o trestu v citovaném trestním příkaze, ale pochybnosti vyvolává otázka, zda byly k takovému postupu splněny podmínky podle §35 odst. 2 tr. zák. Jestliže totiž obviněný J. H. spáchal trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. v posuzované věci tak, jak vyplývá z podané obžaloby a z napadeného trestního příkazu Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 13. 3. 2000, sp. zn. 2 T 17/2000, tj. neoprávněným prodejem pronajatých věcí v měsících květnu a červenci 1999, a jde-li o jeden skutek spáchaný pokračováním ve smyslu §89 odst. 3 tr. zák., pak byl tento trestný čin dokonán až po doručení zmíněného dřívějšího trestního příkazu Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 1. 6. 1999, sp. zn. 4 T 85/99, který byl obviněnému doručen dne 8. 6. 1999. Jak již bylo výše uvedeno, trestný čin zpronevěry zde nemůže být dokonán tím, že pachatel uzavře příslušnou nájemní smlouvu, ale až neoprávněným přisvojením si pronajaté (svěřené) věci, přičemž takové přisvojení si svěřené cizí věci lze spatřovat též v jejím svévolném prodeji třetí osobě. Došlo-li tedy k prodeji pronajatých věcí skutečně za zmíněných časových okolností, nemohl být napadeným trestním příkazem obviněnému J. H. ukládán souhrnný trest ve vztahu k odsouzení vyslovenému citovaným dřívějším trestním příkazem.
Z uvedených skutečností je tedy zřejmé, že Okresní soud v Karlových Varech měl provést dokazování zaměřené mimo jiné k tomu, aby přesně zjistil, kdy byl trestný čin zpronevěry v posuzované trestní věci skutečně spáchán, a aby podle tohoto skutkového zjištění rozhodl o otázce, zda má být vůbec ukládán souhrnný trest a pokud ano, ve vztahu ke kterému z dřívějších odsouzení, nebo zda je na místě uložení samostatného trestu. Nedostatkem rovněž je, pokud fotokopie příslušných smluv (č. l. 6 a 11 trestního spisu), na podkladě kterých byly obviněnému pronajaté věci svěřeny, nejsou nijak ověřeny v tom směru, zda odpovídají originálnímu vyhotovení skutečně uzavřených smluv.
Pochybnosti vzbuzuje i výše škody, jejíž způsobení je v napadeném trestním příkaze obviněnému J. H. za vinu. Jednak zde Okresní soud v Karlových Varech vycházel - pokud jde o cenu pronajatých věcí - pouze z údajů poškozené obchodní společnosti (viz č. l. 5 trestního spisu), byť jinak Nejvyšší soud považuje za správné, že základem pro stanovení výše škody se stala prodejní cena pronajatých věcí a nikoli částka, kterou by byl povinen obviněný zaplatit souhrnem všech splátek za celou dobu nájmu. Za škodu, která je znakem skutkové podstaty některých trestných činů proti majetku včetně trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák., je možno zpravidla považovat jen úbytek na cizím majetku odpovídající ceně věci, jež byla předmětem útoku, nikoli však i další škodlivé majetkové následky činu, které mohou mít význam pouze pro určení stupně nebezpečnosti činu pro společnost ve smyslu §3 odst. 2 a 4 tr. zák. nebo pro rozhodnutí o náhradě škody podle §228 tr. řádu. Podle §89 odst. 12 tr. zák. se pak při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení v předešlý stav.
Dále je v této souvislosti podstatné, že okresní soud (stejně jako státní zástupce v podané obžalobě) považoval za škodu jen rozdíl mezi prodejní cenou pronajatých věcí a souhrnem všech splátek zaplacených obviněným, a to dokonce i splátek zaplacených již po neoprávněném prodeji svěřených věcí. Při tomto způsobu výpočtu výše způsobené škody by bylo nutno dospět k závěru, že obviněný by neoprávněným prodejem pronajatých věcí žádnou škodu nezpůsobil tehdy, kdyby zaplatil jen tolik splátek, aby jimi po započtení tzv. akontace pokryl prodejní cenu pronajatých věcí (tj. u televizoru po zaplacení 23. běžné splátky splatné ke dni 15. 11. 2000, u videorekordéru po zaplacení 10. běžné splátky splatné ke dni 20. 9. 1999), třebaže v tuto dobu by ještě vlastníkem pronajatých věcí nebyl a rozhodně by nešlo o věci bez jakékoli hodnoty. Takový závěr je však nepřijatelný. Z fotokopie obsahu příslušných smluv totiž zatím vyplývá (potvrdí-li se jejich obsah po ověření), že v posuzovaném případě nešlo o koupi věci na splátky, byť se obviněný měl stát automaticky vlastníkem pronajatých věcí po skončení pronájmu a po úplném zaplacení všech splátek, pokut a smluvních úroků. Proto od ceny pronajatých věcí v případě tzv. finančního pronájmu nelze mechanicky odečítat celou výši zaplacených splátek, jelikož tyto nezahrnují jen postupnou splátku kupní ceny, ale rovněž další položky, zejména úroky z dlužné částky, náklady na pojištění pronajaté věci a v některých případech leasingu též platbu za zvláštní služby spojené s nájmem (údržbu, opravy, poskytnutí náhradního předmětu při jeho poruše apod.). Splátky uhrazené až po neoprávněném prodeji svěřených věcí pak nelze v žádném případě zohledňovat při určování výše škody, protože k jejich zaplacení došlo až poté, co již byl trestný čin zpronevěry podle §248 tr. zák. dokonán, tj. po přisvojení si pronajatých věcí, proto jejich zaplacení by bylo možné hodnotit jen jako snahu o částečnou náhradu škody.
Na základě všech rozvedených důvodů Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu rozhodl, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Karlových Varech byl porušen zákon v ustanoveních §35 odst. 2 tr. zák., §2 odst. 5, 6 a §314a odst. 2 tr. řádu, a to jak ve prospěch, tak i v neprospěch obviněného J. H.. Obviněnému totiž byl uložen souhrnný trest, přestože není vyloučeno, že místo něj měly být obviněnému uloženy samostatné tresty. Nesprávně byla zjištěna i výše škody, jejíž způsobení je obviněnému kladeno za vinu. Na druhé straně zatím není spolehlivě vyloučeno, že by měl být obviněnému J. H. ukládán souhrnný trest alespoň za část sbíhající se trestné činnosti, přičemž ve vztahu k odsouzení vyslovenému rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 2. 1999, sp. zn. 3 T 12/98, by tak nemohlo být učiněno v řízení před samosoudcem, ale souhrnný trest by musel být ukládán senátem. Navíc souhrnný trest co do druhu nebo výměry by pak mohl být přísnější, než jsou ve svém souhrnu zatím uložené jednotlivé tresty.
Proto Nejvyšší soud takto vadný trestní příkaz Okresního soudu v Karlových Varech podle §269 odst. 2 tr. řádu zrušil a zrušil i rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu. Jelikož je nutno ve věci učinit rozhodnutí nové, podle §270 odst. 1 tr. řádu Nejvyšší soud věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Karlových Varech, aby ji znovu projednal a rozhodl. Jeho úkolem bude především nařídit ve věci hlavní líčení, provést důkazy mimo jiné též k přesnému zjištění, kdy byl trestný čin zpronevěry v posuzovaném případě dokonán (spáchán) a jaká škoda jím byla skutečně způsobena, doplnit dokazování trestním spisem Krajského soudu v Plzni sp. zn. 3 T 12/98 a po vyhodnocení všech rozhodných skutečností vyplývajících z provedených důkazů opětovně rozhodnout o vině a trestu obviněného J. H., popřípadě též o náhradě škody. Prokáže-li se, že obviněný spáchal (dokonal) trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. v posuzované trestní věci až v měsících květnu a červenci 1999, ve vztahu k odsouzení rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 2. 1999, sp. zn. 3 T 12/98, nebude možné obviněnému ukládat souhrnný trest a navíc bude třeba respektovat skutečnost, že projednávaný trestný čin spáchal obviněný ve zkušební době tohoto odsouzení. Jestliže navíc půjde o jeden trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. spáchaný pokračováním ve smyslu §89 odst. 3 tr. zák. dvěma dílčími útoky, pak není možné ukládat souhrnný trest ani ve vztahu k odsouzení vyslovenému trestním příkazem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 1. 6. 1999, sp. zn. 4 T 85/99. Všechny tyto otázky je proto nezbytné náležitě objasnit a v rozhodnutí se s nimi vypořádat. Okresní soud v Karlových Varech, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§270 odst. 4 tr. řádu).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není další opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. listopadu 2000
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y