ECLI:CZ:NSS:2003:6.A.104.2002
sp. zn. 6 A 104/2002 - 40
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce
Ing. J. S., zastoupeného JUDr. Václavem Sedlářem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 5
proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí se sídlem v Praze 2, Na poříčním
právu 1, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 6. 2002 č. j. 32-18951/02,
takto:
I. Žaloba se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou v zákonné lhůtě u Vrchního soudu v Praze se žalobce domáhal
zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 6. 2002 č. j. 32-18951/02, jímž bylo zamítnuto
jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 31. 3. 2002
č. j. OB 1/579/02, jímž byl zamítnut návrh na obnovu řízení.
V podané žalobě žalobce označil napadené rozhodnutí za nezákonné a vyjádřil
nesouhlas s tím, že povinnost správního orgánu rozhodnout o pojistném a penále
formou platebního výměru, vyjma pojistného vykázaného organizací, je v §104g zákona
č. 582/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů rozšířena o možnost předepsat dlužné částky
na pojistném a penále rovněž formou výkazu nedoplatků. Tento postup měl pro něj nepříznivé
důsledky, protože šlo o nedoplatky, které vznikly u předchozího vlastníka jím privatizovaného
majetku. Tyto částky, které byly zaevidovány na jeho účet pojistného, ve svých hlášeních
nikdy nevykázal a žádným platebním výměrem mu nebyly předepsány. Proto objektivně
neměl a ani nemá možnost proti těmto výkazům nedoplatků volit jakoukoliv procesní obranu.
Protože věc nebyla do 31. 12. 2002 Vrchním soudem v Praze skončena, převzal
ji a dokončí Nejvyšší správní soud ve smyslu §132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“), a to v řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního
s. ř. s.
Podle §65 odst. 1 s. ř. s. se může ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen
přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního
orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti domáhat
žalobou zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti. S ohledem
na použitou legislativní zkratku lze dovodit, že za rozhodnutí ve smyslu citovaného
ustanovení lze považovat pouze takové úkony správního orgánu, jimiž se zakládají, mění, ruší
nebo závazně určují práva a povinnosti. Ustanovení §70 písm. a) s. ř. s. stanoví,
že ze soudního přezkoumávání jsou vyloučeny úkony správního orgánu, která nejsou
rozhodnutími. Na tom nic nemění skutečnost, že z formálního hlediska rozhodnutími
nepochybně jsou, pouze však nejsou takovými rozhodnutími, která zakládají žalobní
legitimaci podle §65 odst. 1 s. ř. s. Právě takovým úkonem je rozhodnutí žalovaného,
jehož přezkumu se žalobce domáhá. Žalobce napadeným rozhodnutím nemohl být zkrácen
na svých právech, protože se jím o žádných jeho právech nerozhodovalo.
Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) poskytuje v §62 a násl.
možnost, aby řízení před správním orgánem ukončené rozhodnutím, které je v právní moci,
bylo na návrh účastníka obnoveno, jestliže je dán některý z důvodů uvedených v §62 odst. 1.
Žalobou napadené rozhodnutí je rozhodnutím o žádosti o povolení obnovy pravomocného
správního rozhodnutí. V důsledku toho, že žalovaný zamítl odvolání proti rozhodnutí
správního orgánu I. stupně a obnova řízení nebyla tedy povolena, zůstalo rozhodnutí
pravomocné a sféra materiálních práv a povinností žalobce nebyla nijak dotčena,
takže napadeným rozhodnutím nebyla založena, změněna, rušena ani závazně určena
jeho práva a povinnosti. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo pouze pravomocně
rozhodnuto o tom, že věc pravomocně skončená nebude předmětem obnovy řízení. Nebude
tedy znovu zasahováno do věci pravomocně skončené a nedojde k jejímu opětovnému
projednání ve správním řízení. Hmotná práva a povinnosti žalobce, o nichž již bylo
rozhodnuto Okresní správou sociálního zabezpečení v Uherském Hradišti dne 29. 2. 2000
pod č. j. 354/98/00, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím České správy sociálního
zabezpečení ze dne 12. 4. 2000 pod č. j. C 88/1052/00, zůstala napadeným rozhodnutím
nedotčena.
Nejvyšší správní soud proto žalobu odmítl podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
neboť žalobce se domáhal přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle
§68 písm. e) s. ř. s. ve spojení s §70 písm. a) s. ř. s. vyloučeno.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. října 2003
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu