ECLI:CZ:NSS:2003:6.A.153.2002
sp. zn. 6 A 153/2002 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce Č. a. s., proti
žalovanému Ministerstvu financí, Letenská 15, 118 10 Praha 1, v řízení o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 7001, č. j. 544/67854/2001,
takto:
I. Žaloba se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou dne 5. 9. 2002 Městskému soudu v Praze domáhal
přezkoumání rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 1. 7. 2002, č. j. 544/3010/2002, jímž
byla podle §55b zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „daňový řád“), zamítnuta žádost žalobce o povolení přezkoumání
rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu, č. j. FŘ – 2495/12/1 ze dne 29. 5. 2001,
opraveného rozhodnutím č. j. FŘ – 2495/12/a/01 ze dne 8. 1. 2002 a rozhodnutím
č. j. FŘ - 2495/12/aa/01. Dále se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí Ministerstva
financí ze dne 1. 7. 2002, č. j. 544/67854/2001, kterým byla podle §55b daňového řádu
zamítnuta žádost žalobce o povolení přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl. m.
Prahu č. j. FŘ – 2496/10/01 ze dne 29. 5. 2001, opraveného rozhodnutím
č. j. FŘ - 2469/12/a/01 a rozhodnutím č. j. FŘ – 2496/12/aa/01 ze dne 7. 2. 2002, o odvolání
žalobce proti dodatečnému platebnímu výměru vydanému Finančním úřadem pro Prahu 1
ze dne 13. 9. 2000, jímž byla žalobci dodatečně vyměřena daň z příjmů právnických osob
za rok 1997 ve výši 17 823 000 Kč. V žalobě žalobce dovozuje, že rozhodnutí byla vydána
v rozporu se zákonem a že žalovaný měl proto po právu přezkoumání rozhodnutí finančního
ředitelství nařídit. Uvádí k tomu také konkrétní výhrady, přičemž poukazuje na skutkové
i právní okolnosti případu.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2002, č. j. 28 Ca 681/2002, bylo
přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2001, č. j. 544/67854/2001, vyloučeno
k samostatnému řízení a následně pak usnesením téhož soudu ze dne 14. 10. 2002,
č. j. 28 Ca 725/2002 – 10, byla věc postoupena v té době věcně a místně příslušnému
Vrchnímu soudu v Praze.
Dnem 1. 1. 2003 nabyl účinnosti zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen
„s. ř. s.“). Věc přešla podle §132 s. ř. s. z Vrchního soudu v Praze na Nejvyšší správní soud,
který ve věcech neskončených vrchními soudy dokončí řízení zahájená před těmito soudy
před účinností s. ř. s. Podle ustanovení §130 s. ř. s. se neskončená řízení podle části páté
o. s. ř. dokončí podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s.
Rozhodnutí Ministerstva financí, jehož zrušení se žaloba domáhá, je však vyloučeno
z přezkoumání soudem.
Podle §65 odst. 1 s. ř. s. může ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo
nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž
se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále jen
„rozhodnutí“), se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho
nicotnosti. S ohledem na použitou legislativní zkratku lze dovodit, že za rozhodnutí ve smyslu
citovaného ustanovení lze považovat pouze takové úkony správního orgánu, jimiž
se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti. Ustanovení §70 písm. a)
s. ř. s. stanoví, že ze soudního přezkoumání jsou vyloučeny úkony správního orgánu jež
nejsou rozhodnutími; na tom nic nemění skutečnost, že z formálního hlediska rozhodnutími
nepochybně jsou, pouze však nejsou takovými rozhodnutími, která zakládají žalobní
legitimaci podle §65 odst. 1 s. ř. s. Právě takovým úkonem je rozhodnutí žalovaného, jehož
přezkumu se žalobce domáhá; žalobce napadeným rozhodnutím nemohl být zkrácen na svých
právech, protože se jím o žádných jeho právech nerozhodovalo.
Procesním právním předpisem, který upravuje řízení ve věcech daní a poplatků,
je daňový řád. Ten upravuje možnost podat proti rozhodnutí správce daně řádné opravné
prostředky (část čtvrtá, §48 a násl.) a tzv. "mimořádné opravné prostředky" (část pátá, §54
a násl.), mezi něž zákon zařadil i "přezkoumávání daňových rozhodnutí" podle §55b. Užití
správního řádu (zák. č. 71/1967 Sb.) tu nemá místa; daňový řád je právním předpisem zcela
autonomním (§99).
V řízení o přezkoumávání daňových rozhodnutí (§55b zákona) může být vadné
pravomocné rozhodnutí zrušeno, nahrazeno jiným nebo změněno, a to na základě žádosti
daňového subjektu a nebo z vlastního podnětu kteréhokoli správce daně. Rozhodnutí o tom,
zda přezkoumání bude povoleno nebo nařízeno, vydává vždy instančně vyšší správce daně.
Proti takovému rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Je-li přezkoumání povoleno
nebo nařízeno, má to odkladný účinek vůči rozhodnutí přezkoumávanému. Po povolení nebo
nařízení provádí nové řízení správce daně, který rozhodl v posledním stupni; je vázán
právním názorem toho, kdo přezkoumání povolil nebo nařídil; proti novému rozhodnutí
ve věci se lze odvolat.
Z toho, co bylo právě uvedeno, je patrno, že řízení se tu rozpadá do dvou fází: v prvé
se rozhoduje (na vyšším stupni soustavy finančních orgánů) o tom, zda přezkoumání vůbec
bude povoleno či nařízeno; ve druhé fázi, a to jen tam, kde přezkoumání vůbec je povoleno
či nařízeno a řízení tedy znovu "otevřeno", o tom, zda původní, přezkoumávané rozhodnutí
bude změněno či zrušeno (a to u orgánu, který původně rozhodl v posledním stupni).
Je zřejmé, že shledá-li orgán, který má rozhodnout o povolení nebo nařízení
přezkumu, že pro přezkoumání nejsou důvody, žádost zamítne (popř. formulačně jinak, věcně
však stejně: přezkoumání nepovolí). Věcně jde o totéž jako v řízení o podnětu k přezkoumání
rozhodnutí mimo odvolací řízení podle §65 spr. ř., zatímco v řízení podle správního řádu
je nedůvodná žádost odložena pouhým intimátem, sdělením úřadu straně, v daňovém řízení
je vydáno procesní, formální rozhodnutí o nepovolení přezkoumání.
Formalizovaný způsob odložení nedůvodného podnětu však nic nemění na charakteru
řízení podle §55b daňového řádu, který vyplývá ze zákona: jde tu o mimořádný procesní
prostředek dozorčího práva, nikoli o skutečný opravný prostředek, jehož pojmovým znakem
je založení právního nároku žadatele na meritorní projednání.
Proto jen v případě, že vůbec bylo řízení nově otevřeno (k čemuž v rozhodované věci
nedošlo), přichází v úvahu další rozhodnutí, jímž se buď "rozhodnutí potvrzuje" tam, kde
se v přezkumném řízení nezákonnost neshledala, nebo se zruší, nahradí jiným či změní,
byly-li tu právní vady nebo nedostatky skutkových zjištění.
Rozhodnutí žalovaného však nezasáhlo do subjektivních hmotněprávních oprávnění
a povinností žalobce. Tímto rozhodnutím jen žalovaný vyjádřil, že věcí se zabývat dále
nebude, a že původní, pravomocné rozhodnutí finančního úřadu ve spojení s rozhodnutími
finančního ředitelství se nijak nemění.
Soud poznamenává, že i podle předchozí právní úpravy by žalobou napadené
rozhodnutí nebylo soudem přezkoumatelné. Podle §244 odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném
do 31. 12. 2002, přezkoumávaly soudy ve správním soudnictví zákonnost rozhodnutí orgánů
státní správy a dalších orgánů, která zakládala, měnila nebo rušila oprávnění a povinnosti
fyzických nebo právnických osob. Vzhledem k tomu, že žalobou napadeným rozhodnutím
se nezasahovalo do žádného subjektivního práva, jeho přezkoumání soudem možné nebylo.
Je konečně třeba připomenout, že žalobce nijak nebyl zkrácen na svém právu domoci
se přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu soudem
ve správním soudnictví, protože proti němu mohl podat žalobu u soudu (§247 odst. 1, §250b
odst. 1 o. s. ř., ve znění tehdy účinném). Jestliže tak neučinil (ze spisu neplyne, že by taková
žaloba podána byla), je mu sice dáno na vůli, aby proti vydaným rozhodnutím orgánů finanční
správy brojil také podnětem k uplatnění dozorčího prostředku Ministerstva financí a pokusil
se jemu nepříznivé rozhodnutí finančního ředitelství zvrátit touto cestou, nicméně - jak
uvedeno - není-li s takovým podnětem úspěšný a přezkoumání není povoleno, chybí mu
legitimace k žalobě ve správním soudnictví, protože výrokem o tom, že přezkoumání
povoleno nebude, se nezasahuje do žádného jeho subjektivního práva.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže žaloba byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. 4. 2003
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu