ECLI:CZ:NSS:2013:6.ADS.11.2013:20
sp. zn. 6 Ads 11/2013 - 20
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Tomáše Langáška a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: J. B.,
zastoupený JUDr. Janem Jasou, advokátem, se sídlem Jaltská 7, 360 01 Karlovy Vary,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5,
týkající se žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 14. června 2012, o invalidním důchodu,
v řízení o kasační stížnosti žalobce ze dne 27. února 2013 proti rozsudku Krajského soudu
v Plzni ze dne 23. ledna 2013, č. j. 16 Ad 36/2012 - 69,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se zamítá .
II. Žalovaná n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Žalobce (dále též „stěžovatel“), ročník 1956, před onemocněním pracoval jako lesní
technik, trpí dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem v důsledku onemocnění
onkologického charakteru, adenokarcinomu rekta, se stavem po amputaci rekta a kolostomii
v roce 1997, předoperačním ozáření pánevní lymfatiky a konkomitantní radioterapii a reoperaci
pro lýzu adhezí rovněž v roce 1997.
[2] Rozhodnutím žalované České správy sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ“) ze dne
21. března 2012 č. j. X byl žalobci od 12. května 2012 snížen stupeň invalidního důchodu podle §
39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších
předpisů, a čl. II bodu 13 věty první zákona č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci
a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, tak, že
na místo dosavadního invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně mu náleží invalidní
důchod pro invaliditu druhého stupně ve výši dosud pobíraného invalidního důchodu pro
invaliditu třetího stupně, neboť dle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Karlových
Varech (dále jen „OSSZ“) ze dne 13. března 2012 je žalobce invalidní pro invaliditu druhého
stupně, protože z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní
schopnost o 55 %.
[3] Proti tomuto rozhodnutí uplatnil žalobce námitky, o nichž žalovaná rozhodla
tak, že je rozhodnutím ze dne 14. června 2012 č. j. X1 zamítla a potvrdila své předchozí
rozhodnutí; v námitkovém řízení byl podkladem pro toto rozhodnutí posudek ČSSZ Plzeň ze
dne 22. května 2012. Potvrzující rozhodnutí žalované žalobce napadl správní žalobou ze dne 17.
srpna 2012 u Krajského soudu v Plzni. V žalobě tvrdil, že rozhodnutí žalované bylo vydáno na
základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a bez přihlédnutí ke skutečnosti, že žalobce
splňuje veškerá kritéria pro přiznání invalidního důchodu třetího stupně. Uváděl, že jeho špatný
zdravotní stav přetrvává, resp. s narůstajícím věkem se zhoršuje, zejména vzhledem k obslužnosti
vlastního těla a k jeho pohybovým schopnostem, což je doloženo lékařskou zprávou ošetřujícího
lékaře (proktologa) ze dne 8. srpna 2012; negativní vliv na psychické zatížení mají dle žalobce
i sebemenší příhody nebo událost při vylučování (vyprazdňování stomie), což jej přivádí
do nejistoty a klade mimořádné nároky i na psychickou adaptaci. Krom toho, agresivní způsob
léčby v roce 1997 přivodil žalobci spousty nežádoucích účinků.
[4] Krajský soud v Plzni (dále též „krajský soud“) rozsudkem č. j. 16 Ad 36/2012 - 69 ze dne
23. ledna 2013, nyní přezkoumávaným Nejvyšším správním soudem (dále též „napadený
rozsudek“), správní žalobu stěžovatele pro nedůvodnost zamítl. Krajský soud vyšel především
z posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Plzni (dále jen „PK MPSV“)
ze dne 15. října 2012, včetně jeho doplnění ze dne 17. prosince 2012 a 7. ledna 2013.
Jeho posudkové závěry shledal krajský soud přesvědčivými a založenými na řádně a úplně
zjištěném zdravotním stavu žalobce. Krajský soud konstatoval, že lékař OSSZ, který vypracoval
podkladový posudek pro vydání prvního rozhodnutí žalované ze dne 21. března 2012, i lékař
ČSSZ hodnotící zdravotní stav žalobce v řízení o námitkách, tak i PK MPSV dospěli k závěru
o poklesu pracovní schopnosti žalobce vzhledem k jeho zdravotnímu stavu o 55 %,
což tedy nedosahuje potřebných nejméně 70 % pro invaliditu třetího stupně. Z tohoto důvodu
byl žalobce v souladu se zákonem uznán invalidním pro invaliditu druhého stupně k datu vydání
napadeného rozhodnutí.
II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní
[5] Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, doručenou Nejvyššímu
správnímu soudu 4. března 2013, v níž napadenému rozsudku vytýkal nezákonnost a nesprávné
posouzení věci ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)
a navrhoval jej zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. Namítal, že krajský soud
opomenul některé skutečnosti týkající se jeho zdravotního stavu, které u něj i nadále opravňují
zařazení do invalidity třetího stupně. Stěžovatel konkrétně:
a) projevil nesouhlas se závěry posudku PK MPSV a poukázal na skutečnost, že „na základě
lékařských zpráv doc. MUDr. L. H., Dr.Sc., ze dne 4. ledna 2012 [a] ze dne 8. srpna 2012, je jeho
zdravotní stav na takovém stupni, že ohledně zachování pracovní nezpůsobilosti dosahuje 70 %“. Podle
stěžovatele měla být jeho zdravotní způsobilost „ohodnocena dle kapitoly II oddílu A položky
1c, 1d a 1e“ přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu
pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní
schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), s navýšením o 10 %,
neboť „poruchy mají rozsah do poloviny stupnice úplné poruchy funkčních schopností, např. stomie a
další, nežádoucí a dlouhodobé funkční postižení, dále těžké postižení v podobě poruchy funkčních
schopností a zvlášť těžké postižení po ukončení radioterapie“. Dle stěžovatele jsou jeho „denní
aktivity ... těžce omezeny, ... není schopen vykonávat žádnou pracovní činnost a trpí psychickými
problémy, ... všechny ... lékařské zprávy hovoří o dlouhodobě nezměněném zdravotním stavu s nejistou
prognózou, doporučením klidového režimu, kdy jakékoliv trvalé pracovní zatížení je nevhodné.“
b) namítal, že zůstala zcela stranou posuzování otázka jeho psychického stavu, jak v řízení
před správním orgánem, tak v řízení před krajským soudem.
[6] Nejvyšší správní soud kasační stížnost, jež byla shledána včasnou a přípustnou, zaslal
k vyjádření žalované a vyžádal – kromě spisu krajského soudu zn. 16 Ad 36/2012 – též správní
spis žalované.
[7] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[8] Stěžovatel podal kasační stížnost z deklarovaných důvodů nezákonnosti napadeného
rozsudku [tj. podle §103 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“]. Formálním
označením kasačních důvodů nicméně Nejvyšší správní soud vázán není; kasační námitky
stěžovatele podle svého obsahu tedy Nejvyšší správní soud vyhodnotil jako důvody kasační
stížnosti ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., jak plyne z následujícího výkladu.
[9] Veškeré kasační námitky stěžovatele (viz výše odstavec [5] písm. a) i b) tohoto
odůvodnění) jsou svým obsahem námitkami neúplného a nepřesvědčivého posouzení
zdravotního stavu v řízení o dávkách důchodového pojištění podmíněných dlouhodobě
nepříznivým zdravotním stavem. Nejvyšší správní soud uvádí, že podle jeho konstantní
judikatury (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. září 2003
č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, publikovaný pod číslem 511/2005 Sb. NSS, všechna rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz) se jedná o námitku jiné vady
řízení ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto přezkoumal
napadený rozsudek podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 18. března 2004 č. j. 1 As 7/2004-47), tj. z důvodu nepřezkoumatelnosti
soudního rozhodnutí spočívající v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada
za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
[10] Podle §75 odst. 1 s. ř. s. soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového
a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. ke dni 14. června 2012.
[11] Podle §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní,
jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní
schopnosti nejméně o 35 %. Podle §39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, jestliže pracovní
schopnost pojištěnce poklesla b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu
druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Podle §39
odst. 4 zákona o důchodovém pojištění platí, že při určování poklesu pracovní schopnosti
se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření;
přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost,
b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení
adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud
vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní
schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně
o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.
[12] Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou
odbornou, medicínskou (důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem),
a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud
si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám. Podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.,
o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, posuzuje
zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech
důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje
jako své orgány posudkové komise. Posudkové komise jsou oprávněny posoudit pokles pracovní
schopnosti a zaujmout posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. Posudkové
řízení je specifickou formou správní činnosti (srov. §16a č. 582/1991 Sb.) spočívající
v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast
sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu,
jehož hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských
znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství. I tyto posudky nicméně hodnotí soud
jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení §77 odst. 2 s. ř. s. a v případě
potřeby může zejména uložit též zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru
posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti
a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím
důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr
by měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít,
odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí především.
[13] Správní soud tedy sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod nepřezkoumává.
Nejsou-li namítány jiné vady řízení, správní soud v řízení o správní
žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změny
jejího stupně, resp. v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, ověřuje pouze
to, zda posudek příslušné posudkové komise, o nějž se opírá správní rozhodnutí, je úplný
a přesvědčivý (test úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku – srov. konstantní judikaturu
Nejvyššího správního soudu, např. rozsudek ze dne 25. 9. 2003 č. j. 4 Ads 13/2003 - 54,
z poslední doby např. rozsudek ze dne 3. dubna 2013 č. j. 6 Ads 158/2012 - 24, rozsudek
ze dne 10. května 2013 sp. zn. 6 Ads 12/2013, rozsudek ze dne 10. května 2013
sp. zn. 6 Ads 25/2013 a mnohé jiné), případně - namítal-li to žalobce - zda byla příslušná
posudková komise řádně obsazena (test řádného složení posudkové komise).
[14] V nyní posuzovaném případě stěžovatel nezpochybňuje, že by příslušná posudková
komise MPSV, o jejíž závěry opřel krajský soud svůj kasační stížností napadený rozsudek, byla
obsazena nesprávně, ostatně ani ze spisů nic takového neplyne, Nejvyšší správní soud
se proto bude zabývat otázkou, zda posudek PK MPSV obstojí v testu úplnosti, přesvědčivosti
a správnosti.
[15] Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom,
že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi,
které posuzovaný namítá, a musí své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Z posudku musí být
zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické
dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti
o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný
zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, které zdravotní
postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu je více zdravotních potíží (§2 odst. 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb.),
přičemž jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá
zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví
podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních
postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější
dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti
tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky
č. 359/2009 Sb., přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou
kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., a současně odůvodní stanovenou
míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení
podle §3 vyhlášky č. 359/2009 Sb.
[16] Nejvyšší správní soud konstatuje, že posudek PK MPSV ze dne 15. října 2012,
včetně dvojího doplnění ze dne 17. prosince 2012 a 7. ledna 2013, v testu úplnosti, přesvědčivosti
a správnosti obstál, neboť splňuje všechny formální a obsahové náležitosti a vyjadřuje
se přesvědčivě i k námitkám předestřeným stěžovatelem. Všechny posudkové orgány
(tj. posuzující lékař OSSZ v posudku ze dne 13. března 2013, posuzující lékařka ČSSZ Plzeň
v posudku ze dne 22. května 2012 a zejména PK MPSV v posudku ze dne 15. října 2012,
včetně dvojího doplnění ze dne 17. prosince 2012 a 7. ledna 2013) dospěly ke shodnému závěru,
že stěžovatel trpí dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, jehož rozhodující příčinou
je onemocnění onkologického charakteru, jak je rekapitulováno v odstavci [1] odůvodnění
tohoto rozsudku. Všechny tyto posudkové orgány shodně rozhodující příčinu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu podřadily pod kapitolu II (onkologie) oddíl A (zhoubné novotvary)
položku 1 (novotvary) podpoložku 1c (středně těžké postižení: stavy v kompletní remisi, zpravidla
po 6 měsících po ukončení aktivní onkologické léčby, stabilizované, kde poruchy mají rozsah do poloviny stupnice
úplné poruchy funkčních schopností, např. stomie, penektomie, kolektomie nebo enukleace bulbu oka
při zhoršeném vizu vidoucího oka nebo ztráta končetiny v předloktí nebo v bérci nebo parciální laryngektomie
nebo stabilizace po alogenní transplantaci nebo stavy během podávání biologické léčby, nežádoucí a dlouhodobé
závažné funkční postižení v důsledku dlouhodobé hormonoterapie či biologické léčby, výkon některých denních
aktivit omezen) přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., s rozpětím poklesu pracovní schopnosti 35-45 %.
Všechny také pokles pracovní schopnosti stanovily na horní hranici rozpětí, tj. 45 %, a shodly
se i na tom, že v případě stěžovatele je namístě, s ohledem na další postižení, zejména mikční
obtíže, navýšit konečnou hodnotu poklesu pracovní schopnosti o maximálních 10 % podle §3
odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb., na konečných 55 % s tím, že stěžovatel není schopen těžké
ani středně těžké fyzické práce, práce ve stresových podmínkách a nepříznivých klimatických
podmínkách, naopak je schopen lehké práce s možností dodržování režimových opatření,
s dobrým hygienickým zázemím, bez nočních směn.
[17] PK MPSV měla k dispozici zdravotnickou dokumentaci stěžovatele (nálezy praktického
lékaře, zprávy z onkologického a radioterapeutického oddělení, z urologie a zejména
z proktologické porady od doc. MUDr. L. H., Dr.Sc., na které stěžovatel poukazoval ve správní
žalobě i kasační stížnosti), jejího jednání se zúčastnil i stěžovatel, jehož zdravotní stav byl PK
MPSV na základě dokumentace i vyšetření chirurgem PK MPSV komplexně posudkově
zhodnocen s výše uvedeným výsledkem. PK MPSV se v odůvodnění posudku zabývala i otázkou,
zda lze zjištěnou rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu podřadit
pod podpoložku 1d kapitoly II oddílu A položky 1 [tj. těžké postižení: stavy v kompletní remisi,
po ukončení aktivní onkologické léčby, stabilizované, kde poruchy mají rozsah více než polovinu stupnice úplné
poruchy funkčních schopností, např. totální laryngektomie nebo resekční výkony v oblasti hlavy a krku
s mutilujícími následky nebo ztráta končetiny ve stehně nebo v paži nebo některé typy diseminovaných nádorů
(tj. ve stadiu IV), reverzibilní, vyléčené, po dosažení stabilizace stavu, výkon některých denních aktivit podstatně
omezen], s rozpětím poklesu pracovní schopnosti 50–65 %, jak ve své zprávě z 8. srpna 2012
navrhuje proktolog doc. MUDr. L. H., Dr.Sc. PK MPSV konstatovala, že objektivně zjištěný
zdravotní stav stěžovatele neumožňuje zařazení hodnocení podle podpoložky 1d,
neboť z onkologického hlediska je zdravotní stav stěžovatele v kompletní remisi, dlouhodobě
stabilizován, což potvrzuje i to, že byl dle lékařských zpráv předán z ambulance onkologického
a radioterapeutického oddělení k dispenzarizaci v péči praktického lékaře. Nežádoucí účinky
léčby přetrvávající až do současné doby zhodnotila PK MPSV ve výši uznaného procenta poklesu
pracovní schopnosti.
[18] K žádosti krajského soudu, na základě žalobních námitek stěžovatele a popisů
jeho subjektivních obtíží, jež krajskému soudu předložil, se PK MPSV tímto svým závěrem
zabývala ještě dvakrát, avšak v doplňcích posudku ze dne 17. prosince 2012 a 7. ledna 2013
na svých závěrech setrvala, přičemž její závěry se Nejvyššímu správnímu soudu nejeví s ohledem
na obsah spisů jako zjevně nesprávné nebo postrádající oporu ve zdravotnické dokumentaci
stěžovatele; ostatně i konstrukce příslušných podpoložek 1c, 1d a 1e v příloze vyhlášky
č. 359/2009 Sb. je taková, že s plynutím času po ukončení akutní onkologické léčby a stabilizaci
zdravotního stavu je spojen předpoklad adaptace postiženého na následky onemocnění,
což se při posudkovém hodnocení promítá v sestupu z položky zvláště těžkého postižení (1e),
resp. těžkého postižení (1d) k položce postižení středně těžkého (1c); tato konstrukce
prováděcího podzákonného předpisu ostatně odpovídá zákonnému vymezení v §39
odst. 4 zákona o důchodovém pojištění, zejména písm. b) a c).
[19] S ohledem na výše uvedené není opodstatněná kasační námitka stěžovatele uvedená výše
v odstavci [5] písm. a) odůvodnění tohoto rozsudku, neboť zprávu proktologa měla PK MPSV
k dispozici a zabývala se jí dokonce opakovaně při doplnění posudku vyžádaných krajským
soudem. K tomu Nejvyšší správní soud doplňuje, že zpráva proktologa byla toliko jedním
z podkladů pro posudkové zhodnocení zdravotního stavu, ostatně je sama o sobě velmi stručná.
Svůj závěr o zařazení postižení pod podpoložku 1d příslušné kapitoly a oddílu vyhlášky
č. 359/2009 Sb. proktolog staví na prognóze postupného zhoršování zdravotního stavu
stěžovatele, především urologických komplikací, s postupujícím věkem stěžovatele,
což je samozřejmě vývoj možný, na nějž však může být reagováno novým posudkovým
zhodnocením a přehodnocením stupně invalidity stěžovatele v budoucnu. Nejde
přitom o znalecký posudek znalce z oboru zdravotnictví, odvětví posudkového lékařství,
předložený účastníkem řízení ve smyslu §127a občanského soudního řádu, jenž by mohl
kvalifikovaně zpochybnit závěr PK MPSV, resp. vést k nutnosti rozpor v posudkových závěrech
odstranit např. srovnávacím posudkem jiné posudkové komise MPSV (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 10. května 2013 sp. zn. 6 Ads 12/2013). Názor proktologa o podřazení
nemoci pod příslušnou položku vyhlášky č. 359/2009 Sb. tedy není rozhodující, neboť takovou
kvalifikaci by mohl učinit pouze znalec v oboru zdravotnictví, odvětví posudkového lékařství,
ve znaleckém posudku se všemi zákonnými náležitostmi.
[20] Opodstatněnou není ani kasační námitka uvedená výše v odstavci [5] písm. b)
odůvodnění tohoto rozsudku. Nejvyšší správní soud nijak nezpochybňuje vážné obtíže
psychického rázu, jimž stěžovatel s ohledem na svůj závažný zdravotní stav každodenně čelí.
Pro posouzení kasační stížnosti je však rozhodné, zda toto tvrzení uplatnil i v řízení
před správním orgánem a krajským soudem a zda k jeho prokázání navrhl nějaké důkazy.
Nejvyšší správní soud přitom konstatuje, že stěžovatel správnímu orgánu, ani posudkovým
orgánům a krajskému soudu žádný důkaz v tomto směru, např. lékařskou zprávou psychiatra
nebo psychologickým posudkem, nepředložil, ani jeho provedení nenavrhl. Nemůže
proto jít ze strany krajského soudu o tvrzení nebo důkaz opomenutý, což by v opačném případě
mohlo odůvodnit kasaci napadeného rozsudku.
[21] Za této situace Krajský soud v Plzni nepochybil, pokud důkaz posudkem PK MPSV
považoval za stěžejní a vzal za svůj závěr, že pracovní schopnost žalobce poklesla o 55 %,
takže se nejedná o invaliditu třetího stupně, k níž se vyžaduje podle platného zákona pokles
pracovní schopnosti nejméně o 70 %, nýbrž „jen“ o invaliditu druhého stupně. Posouzení
podřaditelnosti zdravotního stavu žalobce pod korespondující ustanovení vyhlášky,
tzn. zhodnocení zdravotního stavu, určení rozhodujícího zdravotního postižení a přepočet
procentní míry poklesu pracovní schopnosti, soud neprovádí, protože jde právě o ten typ
odborné úvahy, již soud, který nedisponuje potřebnými medicínskými znalostmi z oboru
posudkového lékařství, nečiní sám, ale vychází z důkazu posudkem příslušné posudkové komise.
[22] Nejvyšší správní soud nijak nezpochybňuje skutečnost, že stěžovatel trpí onemocněními,
se kterými jsou spojena velká omezení a obtíže v jeho každodenním životě. Tento závěr
Nejvyššímu správnímu soudu vyplývá z posudku PK MPSV i ostatních posuzujících lékařů,
nebo všichni se, jak bylo již uvedeno výše, shodli na tom, že se v případě stěžovatele jedná
o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, což je ve smyslu ustanovení §26 zákona o důchodovém
pojištění zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce
významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než jeden rok
nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než jeden rok.
Tento dlouhodobě nepříznivý stav stěžovatele však nebyl při objektivním posouzení takové
povahy, aby v tuto chvíli a především za daných zákonných podmínek zvrátil závěr o tom,
že stěžovatel již nesplňuje zákonné podmínky pro invaliditu třetího stupně, nýbrž jen druhého
stupně.
[23] Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že neshledal naplnění stěžovatelem
uplatněného kasačního důvodu podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., pročež kasační stížnost
podle §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
IV. Náklady řízení
[24] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení
§60 odst. 1, 2 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch,
nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona. Žalovaná sice měla
ve věci úspěch, podle ustanovení §60 odst. 2 s. ř. s. však správnímu orgánu ve věcech
důchodového pojištění, úrazového pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi
a sociální péče nelze přiznat právo na náhradu řízení, na které by měl jinak nárok
podle ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. května 2013
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu