ECLI:CZ:NSS:2009:6.ADS.26.2009:67
sp. zn. 6 Ads 26/2009 - 67
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: M. K.,
zastoupeného JUDr. Petrem Práglem, advokátem, se sídlem Dlouhá 5, Ústí nad Labem, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti
rozhodnutí žalované ze dne 10. 1. 2008, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti r ozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 11. 2008, č. j. 16 Cad 6/2008 - 28,
takto:
I. Kasační stížnost se za m ítá .
II. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nep řizná vá .
III. Ustanovenému zástupci žalobce, JUDr. Petru Prá glovi, advokátu, se sídlem Dlouhá 5,
Ústí nad Labem, se p ř iz ná vá odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů
ve výši 952 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu
Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá rozsudek rozsudku Krajského soudu v Ústí
nad Labem ze dne 26. 11. 2008, č. j 16 Cad 6/2008 - 28, kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 1. 2008, č. X, jímž žalovaná zamítla stěžovateli žádost
o plný invalidní důchod podle ustanovení §39 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
(dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť stěžovatel podle posudku lékařky Okresní
správy sociálního zabezpečení v Teplicích ze dne 18. 12. 2007 nebyl plně invalidní, a to proto,
že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné
výdělečné činnosti pouze o 10 %.
V kasační stížnosti stěžovatel namítl, že rozhodnutí žalované je odůvodněno pouze třemi
větami, což nasvědčuje tomu, rozhodnutí žalované z 10. 1. 2008 je nepřezkoumatelné a v tom
případě bylo jakékoliv doplňování soudu nadbytečné a rozhodnutí mělo být zrušeno. Krajský
soud podle stěžovatele zcela nedůvodně nahrazuje odůvodnění žalované. Dále stěžovatel namítá,
že žalovaná i krajský soud měly podle §44 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění vzít
v úvahu životní podmínky, ve kterých žalobce žije a které jsou blíže uvedeny v prováděcím
předpisu. Těmito okolnostmi se ale nezabývaly a z toho důvodu není vyloučeno, že i rozhodnutí
krajského soudu je ve svém důsledku nepřezkoumatelné. Stěžovatel dále uvedl, že nesouhlasí
s hodnocením lékařské posudkové komise, že jeho urologické potíže jsou posudkově
nepodstatné a zanedbatelné. Stěžovatel připojil ke své stížnosti lékařskou zprá vu MUDr. P.
a navrhl k objasnění svého zdravotního stavu příslušného znalce.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel napadl rozhodnutí
žalované dne 28. 1. 2008 žalobou. V žalobě namítal, že od 29. 10. 2006, kdy utrpěl pracovní úraz,
se stále léčí, trpí bolestmi páteře, třísel a kolen. A dále také trpí psychickými potížemi,
pro které se ambulantně léčí. Z toho dovodil, že má nárok na invalidní důchod.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud dále zjistil, že krajský soud si vyžádal
v rámci předmětného soudního řízení odborný posudek od Posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále jen „PK MPSV“). PK MPSV nově posoudila celkový
stav žalobce, dále také posoudila pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti a zaujala
posudkový závěr o plné invaliditě žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Členem
PK MPSV byla odborná lékařka z oboru neurologie, posudek byl vypracován po studiu
a zhodnocení zdravotního stavu žalobce na základě předložené lékařské dokumentace
a odborných lékařských nálezů dne 4. 4. 2008. Žalobce byl jednání komise přítomen a vyšetřen
odbornou lékařkou z oboru neurologie. Dále je z posudkové dokumentace patrno, jaké lékařské
nálezy měla komise k dispozici. PK MPSV na základě zdravotnické dokumentace, o jejíž úplnosti
stěžovatel nevznesl v průběhu posouzení pochybnosti, konstatovala (sice poněkud nepřehledně,
nicméně dostatečně srozumitelně) diagnostický souhrn, z něhož určila výslovně rozhodující
příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a to lehký vertebrogenní syndrom bederní,
neurotopicky bez motorického zániku. Toto postižení PK MPSV hodnotila pro účely určení míry
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle ka pitoly XV odd. F položka 2 písm. b)
přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění. V rámci
této položky se PK MPSV přiklonila ke spodní hranici použitelného procentního rozmezí (15 % -
25 %), neboť se jednalo u stěžovatele o lehký funkční nález na bederním úseku páteře se slabostí
svalového korzetu bez prokázané patologie na EMG, neurotopicky bez motorického zániku.
Ostatní onemocnění byla z funkčního hlediska podle PK MPSV lehká a posudkově nevýznamná,
proto PK MPSV nepoužila s ohledem na tato onemocnění vyšší procentní míru poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti. S ohledem na to komise dospěla k závěru, že k datu
napadeného rozhodnutí stěžovatel nebyl plně invalidní podle ustanovení §39 odst. 1 zákona o
důchodovém pojištění, nebyl ani částečně invalidní podle §44 odst. 1 nebo 2 zákona
o důchodovém pojištění. Nešlo o pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 33 %, nešlo o schopnost vykonávat
pro zdravotní postižení soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek
a dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav neztěžoval stěžovateli značně obecné životní podmínky.
Závěrem PK MPSV uvedla, že stěžovatel byl obecně nadále schopen vykonávat dělnické práce
jako dosud, bez zvedání nadlimitních těžkých břemen a práce ve vynucených polohách.
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí krajského soudu vyplývá, že krajský soud vycházel
z posudku PK MPSV jako ze stěžejní důkazu pro své rozhodnutí. Krajský soud konstatoval,
že posudek byl vypracován po náležitém zhodnocení zdravotního stavu stěžovatele na základě
předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů, přičemž PK MPSV jednala
v řádném složení. Stěžovatel byl přítomen při jednání komise a byl přešetřen odbornou lékařkou
z oboru neurologie. Lékaři PK MPSV sice oproti lékařce Okresní správy sociálního zabezpečení
v Teplicích ohledně míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatele dospěli
k závěru, že dosahuje 15 % namísto 10 %, ovšem přes tuto skutečnost stěžovatel stále nesplnil
podmínku plné invalidity podle zákona o důchodovém pojištění, a to minimálně 66% míru
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti. S ohledem na to se krajský soud ztotožnil
s posudkovým závěrem komise, že stěžovatel nesplnil podmínku plné invalidity podle zákona
o důchodovém pojištění, a proto jeho žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Rozsudek byl stěžovateli doručen dne 4. 12. 2008, kasační stížnost byla podána dne
8. 12. 2008.
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení,
z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.), a tuto kasační stížnost podal
včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). V kasační stížnosti uplatňuje jednak námitku nepřezkoumatelnosti
správního i soudního rozhodnutí, jednak důvody, které podle svého obsahu představují námitky
proti rozsahu posouzení zdravotního postižení. Neúplné posouzení rozsahu zdravotního
postižení, jímž stěžovatel trpěl ke dni vydání napadeného rozhodnutí žalované, by pak mohlo být
vadou řízení před soudem ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., pokud mohlo mít,
jak stěžovatel v kasační stížnosti namítá, za následek nesprávné stanovení míry poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti a v důsledku toho i nesprávné posouzení zákonných
podmínek plné invalidity podle ustanovení §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Nejvyšší
správní soud proto považuje stěžovatelem uplatněné důvody podle obsahu za důvody
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. b) a d), a pro tyto důvody kasační stížnost shledává
přípustnou. Nejvyšší správní soud za této situace napadený rozsudek krajského soudu v mezích
řádně uplatněných kasačních důvodů a v rozsahu kasační stížnosti podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s.
přezkoumal, přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud se ponejprv, přihlížeje k systematice stěžovatelových námitek,
musel vypořádat s tvrzenou nepřezkoumatelností správního rozhodnutí žalované,
kterou se krajský soud podle stěžovatele snažil svým postupem zhojit, což mu nepřísluší.
Nejvyšší správní soud je k tomu veden úvahou, že literatura (zde srov. zejména Bureš, J., Drápal,
L., Mazanec, M.: Občanský soudní řád, Komentář, C. H. Beck, Praha 2001, str. 1205 a násl.)
i judikatura vymezila postupně okruh otázek, které soud i v přísně dispozičním
a koncentrovaném soudním procesu správním musí zkoumat ex officio, aniž je k tomu zákonem
výslovně zavazován (výslovný pokyn zákona je v současnosti obsažen toliko v ust. §76 odst. 2
s. ř. s.). Pokud pak jde o vady řízení, judikatura se shoduje na tom, že vždy je namístě ex officio
zrušit správní rozhodnutí pro vadu řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti (tak např. rozsudek
Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 12. 1995, č. j. 6 A 191/93 - 14, rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 26. 1. 2006, č. j. 8 As 12/2005 - 51, či rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 27. 10. 2005, č. j. 6 A 104/20 01 - 69, stejně tak Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M.
op. cit. výše, str. 1208), a to proto, že takové rozhodnutí není schopno pro svou nesrozumitelnost
jakéhokoliv přezkumu v rámci případných žalobních bodů (byť se i účastníci mohou domnívat,
že srozumitelné pro ně je).
Rozhodnutí žalované skutečně obsahuje tří věty odůvodnění, nicméně stručnost
odůvodnění ještě sama o sobě nemusí znamenat nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Žalovaná
zamítla stěžovatelovu žádost o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínky plné invalidity
ve smyslu §39 zákona o důchodovém pojištění a přitom odkázala na obsah posudku
posudkového lékaře příslušné okresní správy sociálního zabezpečení. Ten je přitom ex lege
(srov. §8 odst. 1 písm. a/ zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a pr ovádění sociálního
zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů) povolán k posuzování zdravotního stavu a pracovní
schopnosti fyzických osob ve věcech sociálního zabezpečení při zjišťovacích a kontrolních
lékařských prohlídkách a za tím účelem mj. posuzovat p lnou nebo částečnou invaliditu.
Vedle toho k otázce přezkoumatelnosti správního rozhodnutí judikatura správních soudů
již před časem zaujala jasný postoj definovaný v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne
25. 6. 1996, č. j. 6 A 825/95 - 7, podle nějž soud může jako překlenutelnou procesní chybu
posoudit to, když i přes nedostatečné odůvodnění písemného vyhotovení rozhodnutí jsou
skutkové údaje, z nichž správní orgán vycházel, obsahem správního spisu, a skutkové a právní
úvahy správního orgánu, které vedly k vydání rozhodnutí, jsou ze spisu alespoň v základních
rysech bez pochyb rekonstruovatelné. Jakkoliv obecně rozhodnutí žalované nevynikají vysokou
kulturu právní argumentace vtělené do odůvodnění, je možné při vědomí dostatečné opory
skutkových podkladů v obsahu spisu a při zjevnosti právní úvahy žalované slevit z nároků
na dodržení jinak zcela oprávněných požadavků na obsah odůvodnění správního rozhodnutí.
Pokud jde o stěžovatelovy námitky vůči rozsudku krajského soudu, je třeba vyjít z toho,
že ve stěžovatelově případě se jedná o nepřiznání plného invalidního důchodu z toho důvodu,
že míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v jeho případě nedosahuje zákonem
požadovaných 66 %. Plný invalidní důchod jako dávka důchodového pojištění je důchodem
podmíněným existencí dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a rozhodnutí soudu se opírá
především o odborné lékařské posouzení, jež je v řízení soudním primárně zákonem (§4 odst. 2
zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení) svěřeno Ministerstvu
práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise.
Tyto posudkové komise jsou oprávněny nejen k celkovému přezkoumání zdravotního stavu
a dochované pracovní schopnosti pojištěnců, rovněž však k posouzení poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti a k zaujetí posudkových závěrů o plné či částečné invaliditě,
jejím vzniku, trvání či zániku. Tyto posudky pak soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad
upravených §132 občanského soudního řádu se zřetelem k ust. §64 s. ř. s. Přitom však takový
posudek, který zcela splňuje požadavek celistvosti, úplnosti a přesvědčivosti, bývá zpravidla
důkazem stěžejním. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky posudkových
komisí spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi,
především pak s těmi, které namítá účastník soudního řízení uplatňující nárok na důchod
podmíněný dlouhodobým nepříznivým zdravotním stavem, jakož i v tom, zda podaný posudek
obsahuje náležité odůvodnění posudkového závěru tak, aby byl tento závěr přesvědčivý pro soud,
který nemá ani nemůže mít odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity (ať plné
či částečné) závisí především.
Krajský soud proto nepochybil, pokud vycházel ve svém rozhodnutí z posudku
PK MPSV; tato komise totiž ve svém posudku nepominula žádné z potíží udávaných
stěžovatelem, resp. potíže, o nichž byly doklady ve zdravotnické dokumentaci. Takové
opomenutí ostatně nenamítal ani stěžovatel, pouze se lišil ve sv ém subjektivním hodnocení
závažnosti těchto problémů. Stěžovatel v žalobě ani netvrdil nedostatečnost podkladů (neúplnost
zdravotnické dokumentace), z níž žalovaná při posouzení vycházela – v žalobě pouze označil
jako důkaz lékařské zprávy, z nichž ovšem PK MPSV při pořizování posudku vycházela.
S ohledem na to, že se konečné závěry jak posudku okresní správy sociálního zabezpečení,
z něhož vycházela žalovaná, tak posudku PK MPSV, z něhož vycházel soud, ohledně naplnění
podmínek invalidity shodovaly, nebyl důvod napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit.
O obsahu posudku PK MPSV nemohla s ohledem na absenci výhrad vůči jeho úplnosti
vzniknout ani pochybnost, která by odůvodňovala přibrání znalce v oboru posudkového
lékařství. Konečně pak nelze souhlasit ani s námitkou stěžovatele, že se posudek PK MPSV
nevypořádal s alternativními definicemi invalidity (ztížení obecných životních podmínek,
resp. mimořádné podmínky možnosti výkonu soustavné výdělečné činnosti) – posudkový závěr
se jasně vztahuje ke všem definicím invalidity a s ohledem na ně zdravotní stav stěžovatele
hodnotí.
S ohledem na výše uvedené proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se krajský
soud v napadeném rozsudku nedopustil pochybení, pro něž by bylo na místě tento rozsudek
zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení, proto kasační stížnost jako nedůvodnou
zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel nem ěl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu
nákladů nenáleží. To by náleželo žalované, přiznání nákladů řízení správnímu orgánu ve věcech
důchodového pojištění je však podle ustanovení §60 odst. 2 s. ř. s. vyloučeno. Proto Nejvyšší
správní soud rozhodl, že žalované, přestože měla ve věci plný úspěch, se náhrada nákladů řízení
o kasační stížnosti nepřiznává.
Stěžovateli byl usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 1. 2009,
č. j. 16 Cad 6/2008 - 49, ustanoven pro řízení o kasační stížnosti zástupce JUDr. Petr Prágl.
Tomu Nejvyšší správní soud přiznal podle §35 odst. 8 s. ř. s. odměnu za jeden úkon právní
služby spočívající v sepsání písemného podání soudu týkajícího se věci samé podle ustanovení
§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném k datu
provedení úkonu. Výše odměny za jeden úkon právní služby činí podle ustanovení §7 bod 2.
ve spojení s ustanovením §9 odst. 2 a 3 písm. f) advokátního tarifu 500 Kč. Dále náleží
ustanovenému zástupci stěžovatele paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč
podle ustanovení §13 odst. 3 advokátního tarifu. Celkem tedy Nejvyšší správní soud přiznal
ustanovenému zástupci na odměně za zastupování a náhradě hotových výdajů 800 Kč.
Protože je ustanovený zástupce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu rovněž podle §35
odst. 8 s. ř. s. částka, kterou je z přiznané odměny na této dani povinen odvést. Celkem tedy
ustanovenému zástupci náleží 952 Kč. Pro zaplacení odměny soud stanovil přiměřenou lhůtu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. května 2009
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu