ECLI:CZ:NSS:2010:6.ADS.28.2010:32
sp. zn. 6 Ads 28/2010 - 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobkyně:
Odborová organizace pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovém
ústavu, se sídlem Bouzov 8, Bouzov, proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem
Národní 16, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 8. 1. 2010, č. j. 11 Ca 348/2009 - 16,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně brojí včas podanou kasační stížností proti v záhlaví uvedenému usnesení
Městského soudu v Praze, kterým bylo rozhodnuto, že se zamítá žádost žalobkyně o osvobození
od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů. Žalobkyně podala žalobu
proti dopisu předsedy České advokátní komory ze dne 20. 11. 2009, č. j. 2644/09, jímž bylo
sděleno, že se ruší rozhodnutí žalované ze dne 29. 9. 2009, č. j. e - 21/09 z důvodu, že určený
advokát službu poskytl. Současně žalobkyně požádala o osvobození od soudních poplatků
a o ustanovení zástupce z řad advokátů. Svoji žádost žalobkyně odůvodnila tím, že nemá
dostatečné prostředky na zaplacení soudního poplatku.
Ve smyslu daného poučení podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) proti usnesení
Městského soudu v Praze, které jí bylo doručeno 12. 1. 2010, v zákonné lhůtě kasační stížnost,
jenž byla doručena městskému soudu 15. 1. 2010. Současně vznesla námitku podjatosti senátu
11 Ca.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2010, č. j. 11 Ca 348/2009 - 20, byla
stěžovatelka vyzvána, aby v souladu s ustanovením §106 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní, (dále jen „s. ř. s.“), doplnila svoje podání ve věci kasační stížnosti a uvedla konkrétní
důvody podle §103 odst. 1 s. ř. s., z jakých usnesení městského soudu ze dne 8. 1. 2010,
č. j. 11 Ca 348/2009 - 16, napadá. K odstranění vad podání byla stěžovatelce stanovena ve smyslu
ust. §106 odst. 3 s. ř. s. lhůta 1 měsíc od doručení usnesení. Stěžovatelka byla řádně poučena,
že nebude-li podání ve stanovené lhůtě doplněno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek
pokračovat, bude kasační stížnost odmítnuta podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Uvedená výzva
byla stěžovatelce doručena dne 29. 1. 2010, ve stanovené lhůtě, jenž uplynula dnem 1. 3. 2010,
na ni nereagovala. Po marném uplynutí stanovené lhůty k odstranění vad podání stěžovatelka
přípisem ze dne 23. 3. 2010, doručeným městskému soudu téhož dne, doplnila své podání ve věci
kasační stížnosti a současně požádala o prominutí zmeškání lhůty podle ust. §40 odst. 5 s. ř. s.
z vážných osobních, rodinných a zdravotních důvodů.
Městský soud v Praze po podání kasační stížnosti postupoval ve smyslu ustanovení §108
odst. 1 s. ř. s. a předložil kasační stížnost se spisy Nejvyššímu správnímu soudu.
Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) až e) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze
z důvodu tvrzené a) nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení, b) vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní
orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu,
nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem
takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud,
který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu
řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost,
c) zmatečnosti řízení před soudem spočívající v tom, že chyběly podmínky řízení, ve věci
rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, popřípadě bylo rozhodnuto
v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce, d) nepřezkoumatelnosti spočívající
v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení
před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé,
e) nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.
Podle ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. kromě obecných náležitostí podání musí kasační
stížnost obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých
důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno.
Podle odst. 3 citovaného ust. §106 s. ř. s. nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti
již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení
usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel
rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud
na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc.
Na případ stěžovatelky, která požádala o prominutí zmeškání lhůty, však nedopadá
ust. §40 odst. 5 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li zákon jinak, může předseda senátu z vážných
omluvitelných důvodů na žádost zmeškání lhůty k provedení úkonu prominout. Žádost je třeba
podat do dvou týdnů po odpadnutí překážky a je třeba s ní spojit zmeškaný úkon. Lhůtu určenou
soudem může obdobně předseda senátu také prodloužit. V daném případě je nutno postupovat
podle shora citovaného ust. §106 odst. 3 s. ř. s.
Stěžovatelka ve stanovené lhůtě podle §106 odst. 3 s. ř. s. neodstranila vady podání
k výzvě soudu, ani v této lhůtě nepožádala o prodloužení lhůty. Neodstranění vad podání brání
věcnému vyřízení kasační stížnosti. Jedná se o nedostatek podmínek řízení, který přes výzvu
soudu nebyl odstraněn, a proto Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než ve smyslu §46 odst. 1
písm. a) s. ř. s. (za použití §120 s. ř. s.) kasační stížnost odmítnout.
Nejvyšší správní soud k uplatněné námitce podjatosti senátu 11 Ca, která nebyla blíže
zdůvodněna, uvádí, že řízení před městským soudem bylo ukončeno, není proto třeba
rozhodovat o námitce podjatosti senátu 11 Ca.
Výrok o nákladech řízení má odůvodnění v ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. (za použití
§120 s. ř. s.), podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
žaloba (v tomto případě kasační stížnost) odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. dubna 2010
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu