ECLI:CZ:NSS:2005:6.ADS.57.2004
sp. zn. 6 Ads 57/2004 - 59
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: A. Z., zastoupen Mgr. Veronikou Moudrou, advokátkou, se sídlem Praha 6, Ke
Džbánu 566/2, zastoupenou JUDr. Filipem Chytrým, advokátem, se sídlem Praha 2, Polská
1505/40, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová
25, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 10 Ca
199/2003 - 20 ze dne 23. 3. 2004,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ne při znává.
III. Odměna za zastupování se určuj e částkou 2150 Kč a bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu k rukám JUDr. Filipa Chytrého, advokáta, do 60 dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá včas podanou kasační stížnosti usnesení
Městského soudu v Praze blíže označené v záhlaví tohoto rozsudku, kterým byla odmítnuta
jeho žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 3. 2003, jako opožděná. Předmětem
rozhodování žalované bylo odškodnění podle zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí
jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a
osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních
táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky
příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až
1945 (dále jen „zákon č. 261/2001 Sb.“) z titulu odbojové činnosti jeho otce A. Z., V kasační
stížnosti posléze doplněné ustanovenou advokátkou uvedl, že Městský soud v Praze se
dopustil vady řízení, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé, když jeho
žalobu odmítl jako opožděnou, protože nezkoumal podmínky pro přezkum rozhodnutí
žalované téhož čísla jak je uvedeno shora ze dne 19. 8. 2003, ačkoliv toto rozhodnutí
stěžovatel k žalobě připojil a v podání ze dne 6. 3. 2004 toto rozhodnutí výslovně zmínil.
Soud měl podle názoru stěžovatele překročit meze dispoziční zásady, když dovodil, že
žalobce činí předmětem přezkumné činnosti soudu rozhodnutí žalované ze dne 24. 3. 2003, ač
stěžovatel měl na mysli rozhodnutí ze dne 19. 8. 2003.
Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že stěžovatel sepsal 31. 12. 2002
žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb., přičemž uvedl,
že „jde o odškodnění za protifašistický odboj pro mého otce A. Z.“. Rozhodnutím ze dne 24.
3. 2003 žalovaná tuto žádost zamítla, neboť žadatel jako syn účastníka odboje nesplňoval
podmínky vyžadované cit. zákonem, za nichž jednorázová peněžní částka náležela sirotkům.
Stěžovatel poté 16. 4. 2003 žalované sdělil, že žádost špatně formuloval, že žádá odškodnění
za svou matku A. Z. Poté žalované doručil plnou moc, kterou ho A. Z. zmocnila
k zastupování před žalovanou v této věci (plná moc doručena 11. 8. 2003). Žalovaná vydala
dne 19. 8. 2003 rozhodnutí, kterým zamítla žádost A. Z. o jednorázovou peněžní částku,
neboť tato žádost nebyla podána včas (do 31. 12. 2002), neboť poprvé se na žalovanou
obrátila podáním došlým žalované dne 16. 4. 2003.
Proti rozhodnutí ze dne 19. 8. 2003 podala žalobu paní A. Z. (zastoupená stěžovatelem
jako zmocněncem), kterážto žaloba byla Městským soudem v Praze pod sp. zn. 11 Ca
254/2003 zamítnuta, kasační stížnost, kterou účastnice řízení podala, byla Nejvyšším
správním soudem odmítnuta pro opožděnost (pod sp. zn. 6 Ads 3/2004).
Žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 3. 2003 odmítl napadeným usnesením
Městský soud v Praze z důvodu její opožděnosti.
Žalovaná zdůraznila, že stěžovatel uplatnil jednak žádost o jednorázovou peněžní
částku jako sirotek po A. Z. (rozhodnutí z 24. 3. 2003) a jednak jménem své matky A. Z.
(rozhodnutí z 19. 8. 2003). Poněvadž rozhodnutí z 19. 8. 2003 již bylo přezkoumáno pod sp.
zn. 11 Ca 254/2003, navrhuje žalovaná zamítnutí kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu vázán
rozsahem i důvody kasační stížnosti (§109 odst. 2, 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, dále jen „s. ř. s.“) a shledal ji nedůvodnou.
Stěžovatel uplatňuje důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tedy vadu řízení
před soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Na posuzovanou věc dopadají následující ustanovení soudního řádu správního jako
právní normy upravující primárně řízení před soudy ve správním soudnictví:
Podle §71 odst. 1 písm. a) s. ř. s. žaloba musí obsahovat označení napadeného
rozhodnutí a den jeho doručení nebo jiného oznámení žalobci. Podle §40 odst. 2 občanského
soudního řádu ve spojení s §64 s. ř. s. posuzuje soud každý úkon podle jeho obsahu.
Ustanovení §159a odst. 5 občanského soudního řádu ve spojení s §64 s. ř. s. stanoví,
že jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku
rozsudku pro účastníky věc projednávána znovu. Podle §32 s. ř. s. je řízení zahájeno dnem,
kdy návrh došel soudu. Soud usnesením odmítne návrh (§46 odst. 1 písm. c/ s. ř. s.), jestliže
byl návrh podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou.
Ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 10 Ca 199/2003 Nejvyšší správní soud
zjistil, že stěžovatel podáním ze dne 19. 9. 2003 doručeným městskému soudu dne
22. 9. 2003, označeným jako „soudní přezkum rozhodnutí České správy sociálního
zabezpečení č. 261/2001 Sb.“, požádal o soudní přezkum rozhodnutí žalované (které
neoznačil dnem vydání), přičemž uvedl, že jde o nárok na odškodnění za protifašistický odboj
pro otce A. Z.
Ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 11 Ca 254/2003, jenž měl Nejvyšší správní
soud k dispozici pro projednání kasační stížnosti stěžovatelovy matky (sp. zn. 6 Ads 3/2004),
lze dovodit, že stěžovatelova matka jako účastnice řízení správního (započatého v důsledku
podání doručeného žalované dne 16. 4. 2003) podala 23. 9. 2003 žalobu proti rozhodnutí
žalované ze dne 19. 8. 2003 (jejím jménem jednal jako zmocněnec stěžovatel), jež byla
30. 9. 2003 žalovanou postoupena Městskému soudu v Praze. O této žalobě bylo rozhodnuto
rozsudkem č. j. 11 Ca 254/2003 - 6 ze dne 15. 1. 2004 tak, že žaloba proti rozhodnutí ze dne
19. 8. 2003 byla zamítnuta.
Je tedy zřejmé, že byly podány dvě žaloby: v důsledku žaloby ze dne 19. 9. 2003
doručené městskému soudu 22. 9. 2003 bylo zahájeno tímto dnem řízení o přezkum
rozhodnutí žalované, které v této žalobě nebylo označeno dnem vydání, přičemž se jednalo
o nárok pro již zemřelého otce stěžovatele, jak výslovně v žalobě uvedl (toto řízení bylo
vedeno pod sp. zn. 10 Ca 199/2003). V důsledku žaloby, která byla podána u žalované
a postoupena městskému soudu 30. 9. 2003, bylo zahájeno řízení o přezkumu rozhodnutí
žalované ze dne 19. 8. 2003 (pod sp. zn. 11 Ca 254/2003). Byla tedy u městského soudu
vedena dvě řízení s odchylným okruhem účastníků (v prvé žalobě byl žalobcem stěžovatel,
ve druhé žalobě byla žalobkyní jeho matka paní A. Z.); předmět řízení byl zcela evidentní
v řízení vedeném pod sp. zn. 11 Ca 254/2003 (rozhodnutí z 19. 8. 2003), ne tak v řízení
vedeném pod sp. zn. 10 Ca 199/2003, neboť stěžovatel v žalobě napadené rozhodnutí
neoznačil dnem jeho vydání, ani neuvedl další náležitosti vyžadované §71 s. ř. s. Městský
soud v Praze vyzval usnesením ze dne 10. 10. 2003 stěžovatele k odstranění nedostatků
žaloby, avšak pouze pokud jde o návrh na provedení důkazu, že žádost o odškodnění byla
podána včas a připojení dalšího jednoho vyhotovení podání ze dne 19. 9. 2003 v potřebném
počtu vyhotovení. Poté dne 5. 2. 2004 zaslal stěžovateli vyjádření žalované ze dne
30. 9. 2003, které se ovšem vztahovalo k žalobě paní A. Z. napadající rozhodnutí žalované ze
dne 19. 8. 2003, čímž zřejmě došlo k tomu, že stěžovatel v replice k tomuto vyjádření ze dne
6. 3. 2004 uvedl jako věc: „přezkum rozhodnutí ČSSZ v Praze ze dne 19. 8. 2003“.
Městský soud v Praze pak žalobu odmítl jako opožděnou, přičemž dovodil,
že stěžovatel směřuje přezkum proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 3. 2003, neboť soudní
přezkum rozhodnutí ze dne 19. 8. 2003 byl pravomocně skončen rozsudkem
č. j. 11 Ca 254/2003 - 6 ze dne 15. 1. 2004, přičemž v tomto řízení vystupoval stěžovatel jako
zmocněnec své matky, žalobkyně.
Přestože městský soud dílčím způsobem v řízení pochybil, neboť stěžovateli zaslal dne
5. 2. 2004 vyjádření žalované z 30. 9. 2003 k jiné žalobě, a tím zřejmě u stěžovatele navodil
dojem, že dosáhl opětovného přezkumu rozhodnutí z 19. 8. 2003, jež z jeho hlediska skončil
nepříznivě a pravomocně již v lednu 2004, neshledává Nejvyšší správní soud, že by toto
pochybení mohlo vyvolat vadu řízení, k níž by Nejvyšší správní soud mohl přihlédnout
i z moci úřední (§109 odst. 3 s. ř. s.). Takováto vada totiž nebyla způsobilá mít za následek
nezákonnost rozhodnutí ve věci samé. Obdobný závěr lze formulovat i ve vztahu ke zjištění,
že městský soud nevyzval stěžovatele ve smyslu §37 odst. 5 s. ř. s. k odstranění nedostatků
žaloby, především pokud jde o označení správního aktu, dne, kdy byl žalobci doručen a řádné
žalobní body (nemluvě o návrhu výroku rozhodnutí, jenž ovšem ve správním soudnictví nemá
tu právní relevanci jako například v občanském řízení soudním). Ani takovýto postup by totiž
nemohl stěžovateli – jak ukázáno dále – přivodit příznivější procesní pozici.
Stěžovatel namítá v kasační stížnosti, že městský soud jeho žalobu nesprávně
interpretoval, neboť on se domáhal přezkumu jiného rozhodnutí, než které předmětem
přezkumu učinil městský soud. Jak uvedeno výše, soud posuzuje podání podle jeho obsahu
- stěžovatel podal žalobu svým jménem, uvedl, že jde o nárok pro jeho již zemřelého otce.
Pokud by se stěžovatel žalobou z 19. 9. 2003 dožadoval zcela jednoznačně přezkumu
rozhodnutí žalované z 19. 8. 2003, pak by nemohl být úspěšný: především by nebyl k žalobě
aktivně legitimován (toto rozhodnutí řešilo nárok jeho matky, která byla účastnicí tohoto
správního řízení), a žaloba by musela být odmítnuta pro to, že byla podána osobou zjevně
neoprávněnou (§46 odst. 1 písm. c/ s. ř. s.). Proto postup městského soudu, jenž dovodil,
že stěžovatel je aktivně legitimován k podání žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne
24. 3. 2003, které se zaobíralo jeho případnými právy jako sirotka po zemřelém otci, byl
pro stěžovatele relativně příznivý a nelze v tomto postupu spatřovat jakoukoli újmu
na procesních právech stěžovatele, která by mohla mít vliv na rozhodnutí ve věci samé, když
stěžovateli jako zmocněnci zastupujícímu paní A. Z. bylo známo, že přezkum rozhodnutí
z 19. 8. 2003 byl k žalobě jeho matky pravomocně skončen již v lednu 2004.
Nejvyšší správní soud tedy shledal, že městský soud vedl sice souběžně, leč dvě
odlišná řízení, která nebyla řízeními o téže věci, a to především pro rozdílný okruh účastníků,
zatímco v jednom případě šlo o práva matky stěžovatele, ve druhém případě šlo o jeho
případný nárok jako sirotka po zemřelém otci (pokud by se jednalo o totožnost
projednávaných věcí, bylo by namístě žalobu o druhém ze zahájených řízení odmítnout
pro překážku litispendence podle §46 odst. 1 písm. a/ s. ř. s., o takovou situaci se však
nejednalo). Městský soud tedy postupoval správně, když obě žaloby projednal v samostatných
řízeních, a nelze mu vytknout ani postup, jímž dovodil, že stěžovatel se domáhá přezkumu
rozhodnutí z 24. 3. 2003, neboť toto rozhodnutí bylo jediným rozhodnutím, v němž žalovaná
rozhodovala o jeho právech. Jak uvedeno výše, legitimaci k podání žaloby ve věci práv
své matky neměl. I kdyby tedy městský soud podle představ stěžovatele uplatněných
v kasační stížnosti (doplněné právní zástupkyní) měl dovodit, že žádá o přezkum rozhodnutí
z 19. 8. 2005, nebyl by výrok přezkoumávaného usnesení odlišný, byl by totožný, pouze
s odlišným odůvodněním.
Nejvyšší správní soud z vyložených důvodů shledal kasační stížnost nedůvodnou
a zamítl ji (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1, 7 s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení úspěšný, proto právo na náhradu nákladů řízení nemá;
úspěšná žalovaná by takové právo měla, ovšem soud nezjistil, že její náklady spojené s účastí
na řízení o kasační stížnosti převýšily náklady její běžné úřední činnosti, proto jí toto právo
nepřiznal. Stěžovateli byla pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupcem advokátka
Mgr. Moudrá, jíž byl od 15. 1. 2005 pozastaven výkon advokacie; podle jejího sdělení soudu
ze dne 15. 6. 2005 Česká advokátní komora ustanovila jejím zástupcem v probíhajících
řízeních JUDr. Filipa Chytrého, advokáta. Ze soudního spisu vyplývá, že ustanovená
advokátka učinila v této věci dva úkony právní služby, totiž převzetí věci a doplnění kasační
stížnosti, za které náleží odměna podle §9 odst. 3 písm. f), §7, §11 odst. 1 písm. b) a d)
vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) v částce 2000 Kč a dále dva paušály náhrady
hotových výdajů (§13) po 75 Kč, úhrnem tedy 2 150 Kč; tato částka bude vyplacena
v přiměřené lhůtě stanovené výrokem sub. III. k rukám zastupujícího advokáta.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. října 2005
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu