ECLI:CZ:NSS:2009:6.ADS.67.2009:96
sp. zn. 6 Ads 67/2009 - 96
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: S. M., proti
žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 2. 2009,
č. j. 38 Cad 1/2007 - 75,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalovanému se nepři znáv á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí
žalovaného ze dne 27. 12. 2006, č. j. KUOK 126697/2006. Současně žalobce požádal
o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o uvedené žalobě.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 2. 2009, č. j. 38 Cad 1/2007 - 75, byl
zástupcem žalobce pro řízení o žalobě ustanoven JUDr. Milan Ostřížek, advokát, se sídlem
Stodolní 977/26, Ostrava - Moravská Ostrava.
Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost téměř
nečitelného obsahu, v níž konstatuje, že v dalších věcech jej již zastupuje JUDr. Vít Vohánka,
advokát, se sídlem v Praze. Kasační stížnost podává, jak lze dovodit z obsahu podání, z důvodů
uvedených v §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Žádá, aby rozhodnutí, kterým byl v posuzované věci ustanoven zástupcem advokát JUDr. Milan
Ostřížek, bylo zrušeno a zástupcem pro řízení o žalobě byl ustanoven advokát JUDr. Vít
Vohánka.
Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti nebylo podáno.
Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu přezkoumal v souladu
s ust. §109 odst. 2, 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
O kasační stížnosti Nejvyšší správní soud usoudil následovně:
Podle §35 odst. 8 s. ř. s. může navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl
osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, předseda senátu na návrh
ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Smyslem tohoto ustanovení je poskytnutí
faktické a odborně fundované ochrany práv osobě, která by jinak měla být osvobozena
od soudních poplatků a u níž je takové ochrany třeba, neboť jen tak lze v kvalifikovaných
případech (za splnění §35 odst. 8 s. ř. s.) dostát zásadě rovnosti, jež se promítá v zákonem
výslovně vyjádřené zásadě rovného postavení účastníků podle §36 odst. 1 s. ř. s. Má-li být
tímto ustanovením založeno konkrétní subjektivní právo stěžovatele na odborné zastoupení
osobou s právnickým vzděláním v řízení před soudem, pak toto právo je toliko právem
na zástupce, jímž může být i advokát, nikoli však právem na konkrétního zástupce, kterého osoba
navrhující ustanovení zástupce ve svém návrhu označuje.
Ustanovil-li krajský soud z důvodu procesní ekonomie stěžovateli zástupce z řad
advokátů působících v obvodu tohoto krajského soudu, pak tento důvod nepovýšil nad žádné
stěžovatelovo subjektivní právo ani nad žádný jeho právem chráněný zájem. Pokud jde
o konkrétní náplň povinností, jež ustanovenému zástupci napadené usnesení přineslo,
pak ta je závislá na aktuálních potřebách, jež po dobu trvání takového zastoupení vyplynou
jak z přímých pokynů stěžovatele, tak ze strany soudu, přitom budou záviset na procesním vývoji
sporu. U probíhajícího soudního sporu, kde je zástupce soudem ustanoven, probíhá komunikace
právního zástupce se soudem zpravidla bezprostředně. Jde tu tedy zřetelně o průběžně
vykonávanou činnost, k níž povinnost ustanoveného zástupce nastupuje často automaticky,
bez dalšího výslovného pokynu ze strany zastoupeného či třetí osoby. Stěžovateli tento stav
zajišťuje určitý stupeň právního komfortu, jehož se mu dostává prostřednictvím jistoty, že je
správa jeho právních záležitostí v konkrétním soudním sporu trvale svěřena do rukou
jeho zástupce. Za tohoto stavu, uváží-li soud, že v rámci zastoupení stěžovatele přichází v úvahu
nahlížení do soudního spisu i do správního spisu, který se po dobu řízení před soudem nachází
u tohoto soudu, možná následná procesní reakce ustanoveného zástupce vůči soudu, účast
na jednání soudu apod., pak není řešením nelogickým ustanovit stěžovateli zástupce z obvodu
soudu, který řízení vede. Jde zároveň o řešení, jež nenaráží na žádnou ze základních zásad,
jichž je třeba při rozhodování o této otázce šetřit, a není v rozporu ani se žádným ustanovením
procesního předpisu, kterým je řízení před krajským soudem ovládáno (s. ř. s.). Má-li tedy
stěžovatel za to, že ustanovení advokáta JUDr. Ostřížka je nezákonné, případně že mu lze
vytknout jakoukoli jinou nesprávnost, jež by se stěžovatele dotkla na jeho právech, Nejvyšší
správní soud tomuto tvrzení nepřisvědčuje.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou
zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1, 2
s. ř. s. Stěžovatel, který nebyl v řízení úspěšný, nemá právo na náhradu nákladů řízení, a právo
Krajského úřadu Olomouckého kraje na náhradu nákladů řízení je v posuzované věci ze zákona
vyloučeno.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. května 2009
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu