ECLI:CZ:NSS:2009:6.ADS.94.2009:164
sp. zn. 6 Ads 94/2009 - 164
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudkyň JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci
žalobce: Ing. P. Ch., zastoupeného Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou,
se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení,
se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 31. 1. 2005,
č. j. 3301 - 6003 - 4 - 17.1.2005/Ve, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 1. 11. 2006, č. j. 12 Ca 40/2005 - 46,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalované se náhrada nákladů řízení n epřiznáv á .
III. Ustanovené zástupkyni žalobce, Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové, advokátce, se sídlem
Muchova 9/223, Praha 6, se přiznáv á odměna za zastupování a náhrada hotových
výdajů ve výši 4800 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku
z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá rozsudek Městského soudu v Praze ze dne
1. 11. 2006, č. j. 12 Ca 40/2005 - 46, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti výše označenému
rozhodnutí žalované, jímž žalovaná zamítla stěžovatelovo odvolání a potvrdila platební výměr
vydaný Pražskou správou sociálního zabezpečení pod č. 1195/2004 dne 30. 9. 2004.
V kasační stížnosti stěžovatel namítl, že mu byla odepřena účast na jednání před soudem,
neboť o jednání Městského soudu v Praze, které mělo být podle tvrzení soudu nařízeno
na 1. 11. 2006, stěžovatel nebyl řádně uvědomen, neboť neobdržel předvolání k tomuto jednání.
Stěžovatel rovněž namítá, že předvolání k jednání nebylo doručeno ani náhradním způsobem
„ve smyslu příslušných ustanovení s. ř. s. platných v předmětné době“. Stěžovatel uvedl, že si přebíral
a přebírá všechny doručované a uložené písemnost, avšak ke zmíněnému jednání žádné
předvolání neobdržel, nemohl ani vyslovit svůj souhlas s rozhodnutím bez jednání, a nebyly
tak splněny ani podmínky ve smyslu ustanovení §51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Z odůvodnění rozhodnutí samého není zřejmé, zda soud
o věci samé rozhodl při jednání nebo bez jednání, neboť konstatuje v jedné větě, že soud ve věci
rozhodl bez jednání, protože žalobce žádal, aby věc byla takto projednána, ale v další větě
konstatuje, že se žalobce přes řádné předvolání nedostavil k jednání, bylo proto rozhodnuto
za jeho nepřítomnosti.
Vedle této vady řízení namítl stěžovatel, že se Městský soud v Praze v odůvodnění
napadeného rozsudku nevypořádal se všemi skutečnostmi a námitkami, jež stěžovatel uvedl
v podané žalobě. Odůvodnění napadeného rozsudku se omezilo toliko na citaci rozhodných
norem a převzalo jinak argumentaci žalované.
Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázala, pokud jde o věc samu, na své
vyjádření k žalobě.
Z obsahu soudního spisu zjistil Nejvyšší správní soud následující skutečnosti potřebné
pro posouzení kasační stížnosti:
Stěžovatel podal dne 13. 4. 2005 žalobu proti výše označenému rozhodnutí žalované.
Městský soud dne 7. 10. 2005 zaslal stěžovateli poučení o složení senátu ve smyslu §8 odst. 5
s. ř. s. a výzvu ve smyslu §51 odst. 1 s. ř. s. Stěžovatel v zákonné lhůtě dvou týdnů od doručení
této výzvy (doručena 31. 10. 2005, stěžovatel reagoval 12. 11. 2005) vyjádřil nesouhlas
s rozhodnutím věci bez jednání. Po dalších procesních úkonech přistoupil Městský soud v Praze
proto k nařízení jednání, a to na 1. 11. 2006 (pokyn kanceláři je založen na č. l. 38 soudního spisu
a je datován 13. 9. 2006). Předvolání bylo (jak svědčí údaj rovněž na č. l. 38) vypraveno dne
15. 9. 2006. Předvolání bylo zasíláno do vlastních rukou adresáta ve smyslu §45b zákona
č. 99/1963 Sb., občanského osudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Protože nebyl stěžovatel na doručovací adrese, která je zároveň místem jeho pobytu, zastižen,
byla zásilka s předvoláním dne 20. 9. 2006 uložena na poště a stěžovateli byla zanechána výzva,
aby si zásilku vyzvedl. Stěžovatel tak do 5. 10. 2006 neučinil, doručující orgán proto vrátil
nedoručenou zásilku zpět. O tom svědčí vrácená zásilka s údaji na doručence založená na č. l. 39
soudního spisu. Městský soud v Praze proto vycházel z fikce doručení ve smyslu §46 odst. 6
o. s. ř. a při jednání dne 1. 11. 2006, na něž se stěžovatel nedostavil, konstatoval, že doručení
předvolání bylo vykázáno, stěžovatel se však nedostavil bez řádné omluvy. Vydal proto usnesení,
že v jednání bude pokračováno bez přítomnosti stěžovatele.
Rozsudek byl stěžovateli doručen dne 20. 12. 2006, kasační stížnost byla podána dne
27. 12. 2006.
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení,
z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, dále jen „s. ř. s.“) a tuto kasační stížnost podal včas (§106 odst. 2 s. ř. s.).
V kasační stížnosti uplatňuje důvody, které lze podle obsahu považovat za důvody ve smyslu
§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto považuje pro tyto důvody kasační
stížnost za přípustnou. Nejvyšší správní soud za této situace napadený rozsudek krajského soudu
v mezích řádně uplatněných kasačních důvodů a v rozsahu kasační stížnosti podle §109
odst. 2 a 3 s. ř. s. přezkoumal, přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Pokud jde o námitku nedostatku předvolání k jednání, Nejvyšší správní soud konstatuje,
že obsah soudního spisu svědčí pro to, že Městský soud v Praze postupoval zcela správně.
Akceptoval stěžovatelův nesouhlas, aby bylo rozhodnuto bez jednání, proto jednání
na 1. 11. 2006, jak svědčí pokyn předsedy senátu a obsah doručenek na č. l. 38 a č. l. 39 soudního
spisu, nařídil. Jak bylo výše uvedeno, obsah doručenky vrácené zásilky předvolání na č. l. 39
soudního spisu svědčí o tom, že předvolání bylo doručováno na adresu stěžovatelova pobytu.
Vzhledem k tomu, že nebyl zastižen, a vzhledem k tomu, že šlo o zásilku do vlastních rukou, byla
zásilka uložena na poště a v místě pobytu zanechána výzva, aby si stěžovatel zásilku vyzvedl.
Tak se do 9. 10. 2006 nestalo. Nejvyšší správní soud poznamenává, že podle ustanovení §50f
odst. 9 o. s. ř., ve znění účinném ke dni doručování, platí, že není-li dokázán opak, považují
se údaje uvedené na doručence za pravdivé. Stěžovatel přitom v kasační stížnosti krom tvrzení,
že žádnou zásilku obdobného druhu neobdržel a jinak vyzvedává všechny zaslané a uložené
zásilky, žádných důkazních návrhů, které by jakkoliv naznačovaly, že údaje na doručence pravdivé
nejsou, nepřinesl. S ohledem na to nelze mít rozumnou pochybnost o validitě údajů na doručence
uvedených. S ohledem na to byly splněny podmínky fikce doručení podle §46 odst. 6 o. s. ř.
Městský soud v Praze proto nepochybil, pokud považoval předvolání stěžovatele za řádně
doručené. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel, ač řádně k jednání předvolán, k jednání nedostavil,
byly splněny podmínky pro jednání i bez účasti stěžovatele. Podle §49 odst. 3 s. ř. s. totiž platí,
že neúčast řádně předvolaných účastníků nebrání projednání a skončení věci.
Pokud jde o námitku stěžovatele stran nepřezkoumatelnosti rozsudku Městského soudu
v Praze, neboť se údajně nevypořádal se všemi žalobními námitkami, pouze převzal argumentaci
žalované, Nejvyšší správní soud poznamenává, že tato námitka je zcela nekonkrétní a nezpůsobilá
věcného projednání. Stěžovatel neuvádí, v čem je argumentace Městského soudu v Praze
nedostatečná a v čem jsou jeho závěry nepřezkoumatelné. Sama skutečnost, že se soud ztotožní
se závěry žalovaného správního orgánu, nezpůsobuje nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí.
Stěžovatel nijak nespecifikuje, v čem je tato argumentace nedostatečná a jakou z jeho námitek
měla opomíjet.
Nejvyšší správní soud proto neshledal v postupu Městského soudu v Praze žádných vad,
který by zakládaly nutnost jeho rozsudek zrušit, a proto námitky stěžovatele neshledal
důvodnými. Kasační stížnost proto není důvodná a Nejvyšší správní soud ji zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.).
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu
nákladů nenáleží. To by náleželo žalované, Nejvyšší správní soud však žádné náklady, které by
žalované v souvislosti s řízením o kasační stížnosti vnikly, nezjistil. Proto Nejvyšší správní soud
rozhodl, že žalované, přestože měla ve věci plný úspěch, se náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti nepřiznává.
Stěžovateli byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2009,
č. j. 12 Ca 40/2005 - 142, ustanovena zástupkyní pro řízení o kasační stížnosti Mgr. Dagmar
Rezková Dřímalová. Té Nejvyšší správní soud přiznal odměnu za zastupování a náhradu
hotových výdajů ve smyslu §35 odst. 8 s. ř. s. za dva úkony právní služby ve smyslu §11 odst. 1
písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, spolu
s režijním paušálem podle §13 odst. 3 téže vyhlášky v celkové výši 4800 Kč. Pro výplatu odměny
stanovil přiměřenou lhůtu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. srpna 2009
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu